33. kapitola
Dále zůstávají ostražití
„JEŽÍŠ jasně prohlásil, že žádný člověk nemůže vědět o ‚tom dni‘ nebo ‚hodině‘, kdy Otec přikáže svému synovi, aby ‚přišel‘ zasáhnout proti Satanovu ničemnému systému věcí, a proto se snad někteří lidé zeptají: ‚Proč je tak naléhavé žít v očekávání konce?‘ Je to naléhavé proto, že Ježíš téměř současně dodal: ‚Vyhlížejte, zůstaňte bdělí. . . zůstaňte. . . ostražití.‘ (Mar. 13:32–35)“ — Strážná věž č. 12, 1985 (z 1. prosince 1984, angl.)
Svědkové Jehovovi jsou ve střehu již celá desetiletí. Co vyhlížejí? Čekají, že Ježíš přijde v královské moci, aby vykonal rozsudek nad Satanovým ničemným systémem věcí a aby celé zemi poskytl v plné míře dobrodiní svého královského panství. (Mat. 6:9, 10; 24:30; Luk. 21:28; 2. Tes. 1:7–10) Tito bdělí lidé vědí, že „znamení“ Ježíšovy přítomnosti je patrné od roku 1914 a že nynější systém věcí vstoupil v tom roce do svých posledních dnů. — Mat. 24:3–25:46.
Ježíš však dosud nepřišel jako Vykonavatel rozsudku a Osvoboditel. Jak tedy svědkové Jehovovi pohlížejí na svou nynější situaci?
Jsou si ‚plně jisti‘ svým porozuměním
Jako celosvětový sbor mají ‚plnou jistotu svého porozumění‘. (Kol. 2:2) Nedomnívají se, že rozumějí každé podrobnosti Jehovových předsevzetí. Neustále s otevřenou myslí zkoumají Písma a stále se učí. Ale to, co se učí, nemění jejich zásadní názor na základní pravdy Božího slova. Jsou si ‚plně jisti‘ těmito základními pravdami; uznávají je a přijímají je již řadu desetiletí. Tím, co se učí, se však neustále zlepšuje jejich porozumění tomu, jak určité biblické texty souvisí s celkovým vzorem biblické pravdy a jak mohou oni sami plněji uplatňovat rady Božího slova ve svém životě.
Svědkové Jehovovi mají také „plnou jistotu“, pokud jde o Boží sliby. Mají absolutní důvěru, že žádný z jeho slibů neselže ani v nejmenší podrobnosti a že se všechny splní v Božím ustanoveném čase. Splňování biblických proroctví, které vidí a prožívají, je ujišťuje, že nynější svět je ve svém „čase konce“ a že se Boží slib spravedlivého nového světa brzy uskuteční. — Dan. 12:4, 9; Zjev. 21:1–5.
Co by tedy měli dělat? „Vyhlížejte, zůstaňte bdělí,“ přikázal Ježíš, „neboť nevíte, kdy je ustanovený čas. Zůstaňte proto ostražití. . ., aby vás, až [Pán] náhle přijde, nenalezl, jak spíte. Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte ostražití.“ (Mar. 13:33, 35–37) Svědkové Jehovovi si plně uvědomují, že je nutné, aby zůstávali ostražití.
Někdy projevovali přílišnou dychtivost, pokud jde o splňování určitých proroctví, ale to nic nemění na tom, že se od první světové války hromadí doklady, že jsme v závěru systému věcí. Je rozhodně daleko lepší být horliví — dokonce i příliš horliví — ve snaze vidět, jak se plní Boží vůle, než duchovně spát a nestarat se o splňování Božích předsevzetí! — Srovnej Lukáše 19:11; Skutky 1:6; 1. Tesaloničanům 5:1, 2, 6.
Co to znamená zůstávat ostražití?
Zůstávat ostražití — Jak?
Ostražití křesťané neskládají ruce do klína a neoddávají se čekání. Naopak! Je nutné, aby zůstávali duchovně ve způsobilém stavu, takže se Ježíš, až přijde jako Vykonavatel rozsudku, také prokáže jako jejich Osvoboditel. (Luk. 21:28) „Dávejte. . . na sebe pozor,“ varoval Ježíš, „aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi a aby na vás náhle, v jednom okamžiku, nepřišel ten den jako léčka. . . Zůstaňte. . . bdělí.“ (Luk. 21:34–36) Bdělí křesťané tedy musí v první řadě dávat ‚pozor na sebe‘, musí dávat pozor, aby každý den žili tak, jak má žít křesťan. Musí si být stále vědomi křesťanských odpovědností a vyvarovat se nekřesťanského jednání, jímž se vyznačuje svět, který „leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19; Řím. 13:11–14) Až Kristus přijde, musí být připraveni.
Kdo skutečně zůstává stále ve střehu, duchovně ve způsobilém stavu? Historická zpráva předložená v předcházejících kapitolách této publikace ukazuje, že to jsou svědkové Jehovovi. Je zřejmé, že berou vážně odpovědnosti spojené s tím, že jsou křesťané. Například za války byli ochotni riskovat uvěznění i smrt, protože si plně uvědomovali povinnost nebýt částí světa a projevovat obětavou lásku jeden druhému. (Jan 13:34, 35; 17:14, 16) Na lidi, kteří je pozorují v jejich sálech Království, při jejich velkých sjezdech nebo i při jejich světské práci, působí dobrým dojmem jejich „znamenité chování“. (1. Petra 2:12) V tomto světě, který ‚za sebou nechal všechen mravní smysl‘, mají dobrou pověst, protože žijí poctivým, morálně čistým životem. — Ef. 4:19–24; 5:3–5.
Zůstávat ostražití však znamená více než jen ‚dávat pozor na sebe‘. Strážný musí oznamovat druhým, co vidí. V této době konce musí ostražití křesťané, kteří jasně vidí znamení Kristovy přítomnosti, ohlašovat druhým ‚dobrou zprávu o království‘ a musí je varovat, že Kristus zanedlouho přijde a vykoná rozsudek nad tímto ničemným systémem věcí. (Mat. 24:14, 30, 44) Tak pomáhají druhým lidem stát se takovými, aby mohli být ‚osvobozeni‘. — Luk. 21:28.
Kdo oznamováním výstrahy prokazuje, že je ostražitý? Svědkové Jehovovi jsou po celém světě známí tím, že horlivě ohlašují Boží jméno a Království. Kázáním nepověřují nějakou vybranou třídu duchovenstva. Uvědomují si, že kázat je povinností všech věřících. Považují to za neodmyslitelnou část svého uctívání. (Řím. 10:9, 10; 1. Kor. 9:16) K čemu to vede?
Tvoří nyní stále rostoucí sbor miliónů činných členů ve více než 220 zemích po celé zeměkouli. (Iz. 60:22; srovnej Skutky 2:47; 6:7; 16:5.) Některé z nejmocnějších vlád v dějinách lidstva dílo svědků zakazují, dokonce na svědky provádějí razie a vězní je. Svědkové Jehovovi však dále ohlašují Boží Království! Jsou odhodláni jednat stejně jako apoštolové, kteří — když jim bylo přikázáno, aby přestali kázat — prohlásili: „Nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ — Sk. 4:18–20; 5:27–29.
„Stále je očekávej“
Dnešní situace svědků Jehovových se podobá situaci judejských křesťanů v prvním století. Ježíš jim kdysi dal znamení, podle kterého poznají, kdy mají uprchnout z Jeruzaléma, aby unikli zničení. ‚Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak. . . prchejte,‘ řekl Ježíš. (Luk. 21:20–23) O něco déle než za třicet let, v roce 66 n. l., Jeruzalém obklíčila římská vojska. Když se římská vojska náhle bez zjevného důvodu stáhla, judejští křesťané uposlechli Ježíšovy pokyny a uprchli — nejen z Jeruzaléma, ale z celé judejské země — a to do perejského města Pelly.
Tam byli v bezpečí a čekali. Uběhl rok 67 n. l. Pak uplynuly roky 68 a 69. Ale Jeruzalém stále nebyl obklíčen. Měli se vrátit? Ježíš ovšem neřekl, jak dlouho mají čekat. Jestliže se někteří křesťané přece jen vrátili, jistě toho litovali, protože v roce 70 n. l. římská vojska přitáhla znovu v takovém množství, že zapůsobila jako nezadržitelná záplava. Tentokrát se však nestáhla zpět. Naopak, zničila město a pobila více než milión lidí. Jak rádi jistě byli judejští křesťané, že stále čekali na Jehovův ustanovený čas, kdy měl být vykonán rozsudek!
V podobné situaci jsou lidé, kteří jsou ostražití dnes. Plně si uvědomují, že čím hlouběji se ocitáme v přítomném čase konce, tím náročnější bude stále očekávat Ježíšův příchod. Nepřestali však věřit Ježíšovým slovům: „Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Mat. 24:34) Výraz „to všechno“ se vztahuje na různé rysy složeného „znamení“. Toto znamení je zřetelné od roku 1914 a vyvrcholí „velkým soužením“. (Mat. 24:21) „Generace“, která v roce 1914 již byla na světě, rychle mizí. Konec nemůže být daleko.
Svědkové Jehovovi jsou plně rozhodnuti zůstat mezitím ostražití, a to s pevnou vírou, že Jehova splní všechny své sliby ve svém náležitém čase! Berou si k srdci Jehovova slova, která Jehova řekl proroku Habakukovi. Zdálo se, jako by Jehova ve druhé polovině sedmého století př. n. l. shovívavě snášel ničemnost v judském království, ale prorokovi o tom řekl: „Zapiš vidění [o tom, že tíživé okolnosti skončí] a jasně je předlož na tabulkách, aby ten, kdo z něho bude nahlas předčítat, mohl číst plynně. Vidění je totiž ještě na ustanovený čas a stále supí ke konci a nepoví lež. I kdyby se [zdánlivě] zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ (Hab. 1:2, 3; 2:2, 3) Podobně se i svědkové Jehovovi spoléhají na Jehovovu spravedlnost a na jeho smysl pro právo, a to jim pomáhá zachovávat rovnováhu a čekat na Jehovův „ustanovený čas“.
F. W. Franz, který byl pokřtěn v roce 1913, výstižně vyjádřil pocity svědků Jehovových. V roce 1991 jako prezident Watch Tower Society prohlásil:
„Naše naděje je jistá věc, a naprosto každému ze 144 000 členů malého stáda se splní měrou, která daleko předčí všechny naše představy. My z ostatku, kteří jsme zde byli v roce 1914, kdy jsme čekali, že všichni půjdeme do nebe, jsme si nepřestali uvědomovat, jakou hodnotu má tato naděje. Ale zastáváme ji stejně pevně jako kdykoli v minulosti a oceňujeme ji tím více, čím déle na ni musíme čekat. Je to tedy něco, co stojí za čekání, i kdyby se mělo čekat milión let. Přisuzuji naší naději větší hodnotu než kdy dříve a nikdy si jí nechci přestat vážit. Naděje malého stáda také poskytuje jistotu, že se naprosto nepochybně splní i očekávání velkého zástupu jiných ovcí a že to předčí naše nejsmělejší představy. Proto pevně vytrváváme až do této hodiny, a vytrváme až do chvíle, kdy Bůh skutečně dokáže, jak věrně plní své ‚drahocenné a velmi velkolepé sliby‘.“ — 2. Petra 1:4; 4. Mojž. 23:19; Řím. 5:5.
Rychle se přibližuje čas, kdy se Kristova přítomnost v královské moci stane jasně patrnou celému lidstvu. Potom ti, kdo byli ostražití, ‚přijmou splnění toho slibu‘. (Hebr. 10:36) Ano, jejich očekávání se splní, a dokonce předčí všechno, ‚co si kdy představovali‘. Jak budou šťastní a vděční, že v závěrečných dnech tohoto ničemného systému věcí právě oni dále zůstávali ostražití a že právě oni horlivě ohlašovali Boží Království!
[Praporek na straně 713]
Jistí, že nynější svět je ve svém „čase konce“
[Praporek na straně 714]
Dávají pozor, aby každý den žili tak, jak má žít křesťan
[Praporek na straně 715]
Kdo oznamováním výstrahy prokazuje, že je ostražitý?
[Praporek na straně 716]
„Přisuzuji naší naději větší hodnotu než kdy dříve a nikdy si jí nechci přestat vážit“ — F. W. Franz
[Rámeček a obrázek na straně 717]
Zprávy o celosvětovém vydávání svědectví
Rok Země
1920 ....... 46
1925 ....... 83
1930 ....... 87
1935 ...... 115
1940 ...... 112
1945 ...... 107
1950 ...... 147
1955 ...... 164
1960 ...... 187
1965 ...... 201
1970 ...... 208
1975 ...... 212
1980 ...... 217
1985 ...... 222
1992 ...... 229
Celkový počet zemí
Počet zemí se uvádí podle toho, jak byl svět rozdělen na počátku devadesátých let 20. století, a ne podle politického rozdělení, které převládalo například v době, kdy někdejší velké říše ovládaly území, které se nyní skládá z řady nezávislých států.
Rok Sbory
1940 ...... 5 130
1945 ...... 7 218
1950 ..... 13 238
1955 ..... 16 044
1960 ..... 21 008
1965 ..... 24 158
1970 ..... 26 524
1975 ..... 38 256
1980 ..... 43 181
1985 ..... 49 716
1992 ..... 69 558
Celkový počet sborů
Před rokem 1938 se zpráva o celkovém počtu sborů na světě nesledovala důsledně.
Rok Zvěst.
1935 ...... 56 153
1940 ...... 96 418
1945 ..... 156 299
1950 ..... 373 430
1955 ..... 642 929
1960 ..... 916 332
1965 ... 1 109 806
1970 ... 1 483 430
1975 ... 2 179 256
1980 ... 2 272 278
1985 ... 3 024 131
1992 ... 4 472 787
Celkový počet zvěstovatelů Království
Postup při zjišťování počtu zvěstovatelů prošel během dvacátých a počátkem třicátých let řadou změn. Sborové zprávy se posílaly Společnosti každý týden, ne jednou za měsíc. (Měsíční zprávy se začaly podávat až od října 1932.) Podle „Bulletinu“ z 1. ledna 1929 musel ten, kdo se mohl počítat jako pracovník třídy (sborový zvěstovatel), věnovat kazatelské službě nejméně tři hodiny za týden (nebo dvanáct za měsíc). „Ostrostřelci“ (odloučení zvěstovatelé) měli věnovat vydávání svědectví nejméně dvě hodiny týdně.
Rok Průkop.
1920 ......... 480
1925 ....... 1 435
1930 ....... 2 897
1935 ....... 4 655
1940 ....... 5 251
1945 ....... 6 721
1950 ...... 14 093
1955 ...... 17 011
1960 ...... 30 584
1965 ...... 47 853
1970 ...... 88 871
1975 ..... 130 225
1980 ..... 137 861
1985 ..... 322 821
1992 ..... 605 610
Průkopníci
Uvedené údaje zahrnují počet pravidelných průkopníků, pomocných průkopníků, zvláštních průkopníků, misionářů a krajských a oblastních dozorců. Průkopníci byli dříve známí jako kolportéři a pomocní průkopníci jako pomocní kolportéři. Většinou jsou v jednotlivých letech uváděny měsíční průměry.
Rok Bi. st.
1945 ....... 104 814
1950 ....... 234 952
1955 ....... 337 456
1960 ....... 646 108
1965 ....... 770 595
1970 ..... 1 146 378
1975 ..... 1 411 256
1980 ..... 1 371 584
1985 ..... 2 379 146
1992 ..... 4 278 127
Domácí biblická studia
Ve třicátých letech se vedla nějaká studia s jednotlivci, ale důraz se kladl na takové vyučování lidí, aby věděli, jak se mohou sami poučovat, a také na organizování studijních skupin, kam by mohli chodit zájemci z toho území. Když potom někteří jednotlivci projevili opravdový zájem, vedlo se s nimi studium, dokud nebyli pokřtěni. A ještě později přišlo doporučení, aby se s každým člověkem studovalo tak dlouho, dokud nedostane dostatečnou pomoc, aby se mohl stát zralým křesťanem.
Roky Hodiny
1930–1935 ....... 42 205 307
1936–1940 ....... 63 026 188
1941–1945 ...... 149 043 097
1946–1950 ...... 240 385 017
1951–1955 ...... 370 550 156
1956–1960 ...... 555 859 540
1961–1965 ...... 760 049 417
1966–1970 .... 1 070 677 035
1971–1975 .... 1 637 744 774
1976–1980 .... 1 646 356 541
1981–1985 .... 2 276 287 442
1986–1992 .... 5 912 814 412
Celkový počet hodin
Do konce dvacátých let se čas všeobecně nezaznamenával. Způsob počítání hodin prošel řadou změn: Na začátku třicátých let se počítaly jen hodiny věnované vydávání svědectví dům od domu, a ne hodiny strávené na opětovných návštěvách. Zde uvedená zpráva je sice velice působivá, ale jsou to vlastně jen přibližné údaje o tom obrovském množství času, který svědkové Jehovovi věnují dílu ohlašování Božího Království.
Roky Rozšíř. lit.
1920–1925 ....... 38 757 639
1926–1930 ....... 64 878 399
1931–1935 ...... 144 073 004
1936–1940 ...... 164 788 909
1941–1945 ...... 178 265 670
1946–1950 ...... 160 027 404
1951–1955 ...... 237 151 701
1956–1960 ...... 493 202 895
1961–1965 ...... 681 903 850
1966–1970 ...... 935 106 627
1971–1975 .... 1 407 578 681
1976–1980 .... 1 380 850 717
1981–1985 .... 1 504 980 839
1986–1992 .... 2 715 998 934
Rozšířená literatura
V číselných údajích před rokem 1940 nejsou uvedeny, až na nějaké výjimky, rozšířené časopisy, přestože se jich rozšířily milióny. Číselné údaje od roku 1940 zahrnují knihy, brožury a časopisy, ale ne stamilióny traktátů, které se také používají pro podnícení zájmu o poselství o Království. Celkový počet 10 107 565 269 kusů literatury, která byla rozšířena v letech 1920–1992 ve více než 290 jazycích, dokládá, jak pozoruhodné svědectví se vydalo na celém světě.
Rok Přít. Symboly přij.
1935 ...... 63 146 ... 52 465
1940 ...... 96 989 ... 27 711
1945 ..... 186 247 ... 22 328
1950 ..... 511 203 ... 22 723
1955 ..... 878 303 ... 16 815
1960 ... 1 519 821 ... 13 911
1965 ... 1 933 089 ... 11 550
1970 ... 3 226 168 ... 10 526
1975 ... 4 925 643 ... 10 550
1980 ... 5 726 656 .... 9 564
1985 ... 7 792 109 .... 9 051
1992 .. 11 431 171 .... 8 683
Přítomní na Památné slavnosti a ti, kdo přijímali symboly
Dostupné údaje o počtu přítomných na Památné slavnosti jsou do roku 1932 mnohdy neúplné. Někdy se do celkového uveřejněného počtu započítávaly pouze skupiny o 15, 20, 30 a více přítomných. Je zajímavé, že ve většině těch let, z nichž jsou k dispozici nějaké údaje, alespoň někteří přítomní symboly nepřijímali. Do roku 1933 jich bylo asi 3 000.