TRIUMFÁLNÍ PRŮVOD

Oficiální průvod k oslavě vítězství nad nepřítelem. Řecké slovo thri·am·beuʹo, které znamená „vést v triumfálním průvodu“, se vyskytuje v Písmu jen dvakrát, přičemž v každém z těchto případů se vyskytuje v rámci poněkud odlišného znázornění. (2Ko 2:14; Kol 2:15)

Triumfální průvody mezi národy. Egypt, Asýrie a jiné národy oslavovaly triumfálními průvody svá vojenská vítězství. K nejvyšším poctám, jaké mohl v období římské republiky senát udělit vítěznému vojevůdci, patřilo svolení, aby své vítězství oslavil oficiálním, nákladným triumfálním průvodem, při kterém bylo o okázalost a nádheru postaráno do nejmenších podrobností.

Římský průvod se pomalu ubíral po Via Triumphalis a pak v zákrutech vystupoval po úbočí kapitolského vrchu až nahoru k Jupiterovu chrámu. V čele šli hudebníci, kteří hráli a zpívali písně na oslavu vítězství, a za nimi mladí muži, kteří vedli obětní zvířata. Pak následovaly otevřené vozy naložené kořistí a obrovské alegorické vozy znázorňující bitevní scény či zničení měst a chrámů a nad tím vším někdy býval vyobrazen poražený vojenský velitel. V průvodu byli vedeni v řetězech králové, knížata a vojevůdci zajatí ve válce, a také jejich děti a služebníci, často svlečení do naha, na znamení pokoření a potupy.

Potom následoval vojevůdcův dvoukolý vůz ozdobený slonovinou a zlatem a ověnčený vavřínem; táhli ho čtyři bílí koně nebo někdy sloni, lvi, tygři či jeleni. Dobyvatelovy děti seděly otci u nohou, nebo se vezly za ním ve zvláštním dvoukolém voze. Za nimi pěšky kráčeli římští konzulové a magistráti, potom zástupci velitelů a vojenští tribuni s vítězným vojskem — všichni byli pokryti vavřínovými girlandami a obsypáni dary a zpívali písně na oslavu svých velitelů. Jako předvoj šli kněží a jejich sluhové a vedli s sebou hlavní obětní zvíře, bílého býka.

Když průvod procházel městem, sypali obyvatelé před vítězův dvoukolý vůz květiny, a vzduch byl prosycen vůní kadidla, jež bylo páleno na chrámových oltářích. Tato příjemná vůně znamenala pro vítězné vojáky poctu, povýšení, bohatství a lepší zabezpečení v životě, kdežto pro zajatce, kterým nebyla poskytnuta milost, byla tato vůně znamením smrti — po skončení průvodu měli být popraveni. Tím se objasňuje duchovní uplatnění přirovnání, které Pavel uvádí ve 2. Korinťanům 2:14–16.

Na počest některých vojevůdců byly budovány triumfální oblouky. Titův vítězný oblouk v Římě až dosud připomíná pád Jeruzaléma v roce 70 n. l. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 536) V doprovodu svého otce, císaře Vespasiana, slavil Titus triumfálním průvodem své vítězství nad Jeruzalémem. Některé oblouky sloužily jako městské brány, ale většinou měly sloužit jako památníky. Je možné, že tvar oblouku představoval jho, pod nímž byli nuceni kráčet zajatci a jež znamenalo podřízenost.

Křesťané jako účastníci triumfálního průvodu. Právě z takových příkladů a z toho, co tehdy bylo všeobecně známo, převzal Pavel své přirovnání, když napsal Korinťanům: „Díky Bohu, který nás vždy vede v triumfálním průvodu ve spojení s Kristem.“ (2Ko 2:14–16) Pavel a spolukřesťané — jako lidé, kteří se oddaně podřizují Bohu — jsou v tomto obraze znázorněni jako synové, vysocí hodnostáři a vítězní vojáci, kteří „ve spojení s Kristem“ všichni kráčejí v Božím průvodu a jsou Bohem vedeni ve velkolepém triumfálním pochodu, cestou, kterou se line vůně.

Slova v Kolosanům 2:15 se vztahují na situaci, která je zcela odlišná. Nepřátelské vlády a autority pod Satanovou nadvládou jsou zde popsány jako zajatci a vězňové v triumfálním průvodu. Jehova jako vítěz je svléká do naha a vystavuje je veřejně na odiv jako poražené, jako ty, kdo byli dobyti „prostřednictvím“ toho, o čem se pojednávalo v předcházejícím verši, totiž prostřednictvím „mučednického kůlu“. Kristova smrt na mučednickém kůlu nejen poskytla základ pro odstranění ‚ručně psaného dokladu‘, smlouvy Zákona, ale také křesťanům umožnila, aby byli osvobozeni z otroctví, v němž je předtím držely satanské mocnosti temnoty.

Jiné průvody. Bible se také zmiňuje o jiných průvodech, tedy o situacích, kdy při oslavách významných událostí společně kráčely zástupy lidí. David popsal Jehovův vítězný průvod od Sinaje až ke svatému chrámovému pozemku v Jeruzalémě — Boží válečné dvoukolé vozy, zajatce, zpěváky a hudebníky a shromážděné zástupy žehnající Svatému Izraele. (Ža 68:17, 18, 24–26) Když byla v Nehemjášově době dokončena obnova jeruzalémských zdí, byl při jejich slavnostním zasvěcení uspořádán průvod. (Ne 12:31) A o ‚svátečním průvodu‘ je zmínka v Žalmu 118:27, zjevně v souvislosti s každoročním Svátkem chýší.