‚Berte na ně více než mimořádný ohled‘

14, 15. (a) Proč si podle slov v 1. Tesaloničanům 5:12, 13 starší zaslouží, abychom na ně brali ohled? (b) Proč je možné říci, že starší ‚mezi námi tvrdě pracují‘?

¹⁴ Své ocenění pro „dary v podobě lidí“ můžeme projevit také tím, že na ně bereme ohled. Členy sboru v Tesalonice Pavel ve svém dopise nabádal: „[Berte] zřetel na ty, kteří mezi vámi tvrdě pracují a předsedají vám v Pánu a napomínají vás, a [berte] na ně kvůli jejich práci . . . více než mimořádný ohled v lásce.“ (1. Tesaloničanům 5:12, 13) Nejsou snad slova, že „tvrdě pracují“, výstižným popisem toho, jak se oddaní starší nesobecky vydávají v náš prospěch? Uvažujme chvíli o tom, jak těžký náklad musí tito drazí bratři nést.

16. Ukažte, jak můžeme dát najevo, že na starší bereme ohled.

¹⁶ Jak na ně tedy můžeme brát ohled? Jedno biblické přísloví říká: „Jak dobré je slovo v pravý čas!“ (Přísloví 15:23; 25:11) To, že jejich tvrdou práci nebereme jako něco samozřejmého, můžeme dát najevo upřímnými slovy ocenění a povzbuzení. Měli bychom být také rozumní v tom, co od nich očekáváme. Na jedné straně bychom neměli cítit nějaké zábrany, když je chceme požádat o pomoc. Mohou totiž nastat situace, kdy ‚naše srdce, to je v nás v kruté bolesti‘, a my potřebujeme biblické povzbuzení, vedení či radu od těch, kdo jsou ‚způsobilí vyučovat‘ z Božího slova. (Žalm 55:4; 1. Timoteovi 3:2) Na druhé straně ale musíme pamatovat na to, že nám starší může věnovat jen určité množství času, protože nesmí zanedbávat potřeby své vlastní rodiny nebo dalších členů sboru. Jestliže s těmito bratry, kteří tvrdě pracují, ‚soucítíme‘, nebudeme na ně mít nerozumné požadavky. (1. Petra 3:8) Buďme naopak vděční za jakýkoli čas a jakoukoli pozornost, které nám mohou v rozumné míře věnovat. (Filipanům 4:5)

17, 18. Jaké oběti přinášejí mnohé ženy, jejichž manželé jsou staršími, a jak můžeme dát najevo, že si těchto věrných sester vážíme?

¹⁷ A co manželky starších? Nezaslouží si snad i ty náš ohled? Vždyť se o svého manžela musí dělit se sborem a to od nich často vyžaduje řadu obětí. Starší musí někdy vyřizovat sborové záležitosti ve večerních hodinách, tedy v době, kdy by mohli být se svou rodinou. Věrné křesťanky v mnoha sborech ochotně tyto oběti přinášejí, aby jejich manželé mohli pečovat o Jehovovy ovce. (Srovnej 2. Korinťanům 12:15.)

¹⁸ Jak můžeme dát najevo, že si těchto věrných křesťanských sester vážíme? Jistě ne tím, že bychom byli nerozumně nároční na jejich manžely. Nezapomínejme však ani na to, jakou sílu mají obyčejná slova ocenění. V Příslovích 16:24 se říká: „Příjemná řeč je pláství medu, sladká pro duši a uzdravením pro kosti.“ Uvažujme o tom, co se jednou stalo. Po křesťanském shromáždění se jistý manželský pár obrátil na staršího a požádal ho, zda by si s nimi nemohl promluvit o jejich dospívajícím synovi. Zatímco starší s touto manželskou dvojicí mluvil, jeho manželka na něj trpělivě čekala. Když rozhovor skončil, přistoupila k ní matka onoho dospívajícího chlapce a řekla jí: „Chci ti poděkovat za čas, který tvůj manžel strávil tím, aby pomohl mé rodině.“ Manželku staršího tato obyčejná, příjemná slova ocenění skutečně zahřála u srdce.