Milujme druhé „skutkem a pravdou“

 1. Který druh lásky je nejušlechtilejší a proč? (Viz úvodní obrázek.)

AGAPE neboli láska založená na správných zásadách je dar od Jehovy. On je jejím zdrojem. (1. Jana 4:7) Je to ten nejušlechtilejší druh lásky. Může zahrnovat city a vřelost, ale především se vyznačuje nesobeckými skutky ve prospěch druhých. Jedna odborná publikace uvádí, že agape „je možné poznat pouze z jednání, k němuž podněcuje“. Když takovou lásku projevujeme, přináší nám to radost a náš život má hlubší smysl.

2., 3. Jak projevil nesobeckou lásku Jehova?

² Jehova projevil lásku lidem ještě předtím, než stvořil Adama a Evu. Připravil zemi tak, aby byla pro člověka věčným domovem, místem, kde nebude jenom přežívat, ale kde se bude ze života těšit. Udělal to čistě pro nás, ne proto, že by z toho něco měl. Když byl náš domov připravený, stvořil lidi s tím, že v ráji budou moct žít věčně.

³ Později Jehova projevil lidem nesobeckou lásku tím největším možným způsobem. I když se Adam s Evou proti němu vzbouřili, byl si jistý, že někteří jejich potomci budou na jeho lásku reagovat, a tak opatřil výkupné, aby je zachránil. (1. Mojž. 3:15; 1. Jana 4:10) Od chvíle, kdy výkupné slíbil, byla z jeho pohledu tato oběť už jakoby předložena. O 4 000 let později dal za lidi „svého jediného zplozeného Syna“. (Jan 3:16) Za Jehovovu lásku jsme skutečně vděční!

 4. Jak to, že nedokonalí lidé jsou schopní dávat najevo nesobeckou lásku?

⁴ Nesobeckou lásku jsme schopní dávat najevo i my, protože Bůh nás stvořil ke svému obrazu. To, že jsme zdědili nedokonalost, tuto schopnost ztěžuje, ale neztratili jsme ji úplně. Abel miloval Boha a dal to najevo tím, že nesobecky obětoval to nejlepší, co měl. (1. Mojž. 4:3, 4) Noe svoji nesobeckou lásku k lidem projevil tak, že desítky let oznamoval Boží poselství, i když neviděl žádnou odezvu. (2. Petra 2:5) Abrahamova láska k Bohu byla silnější než jeho pocity, které měl, když mu Jehova řekl, aby obětoval svého syna Izáka. (Jak. 2:21) Chceme být jako tito muži a milovat Boha a lidi, i když to zrovna není lehké.

 5. Jak můžeme dávat najevo upřímnou lásku?

⁵ Z Bible se dozvídáme, že upřímná láska se neprojevuje „slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou“. (1. Jana 3:18) Znamená to, že nemůžeme lásku vyjádřit slovy? To ne. (1. Tes. 4:18) Spíš se tím myslí, že naše láska by se neměla omezovat jenom na slova, zvlášť když okolnosti vyžadují, abychom něco udělali. Když například nějakému křesťanovi schází základní prostředky k životu, potřebuje víc než pouhé přání všeho dobrého. (Jak. 2:15, 16) Podobně protože milujeme Jehovu a bližní, děláme víc, než že se jenom modlíme, aby bylo dost zvěstovatelů. Chodíme do služby co nejčastěji. (Mat. 9:38)

6., 7. a) Co je láska bez pokrytectví? b) Uveď příklady pokrytecké lásky.

⁶ Apoštol Jan napsal, že druhé máme milovat „skutkem a pravdou“. Naše láska tedy musí být bez pokrytectví. (Řím. 12:9; 2. Kor. 6:6) Občas někdo možná předstírá, že někoho miluje. Je to ale skutečná a upřímná láska? Jaké má pohnutky? Pokrytecká láska vlastně není láska, ale jenom její bezcenná napodobenina.

⁷ Uveďme si některé příklady pokrytecké lásky. Satan v zahradě Eden předstíral, že chce pro Evu to nejlepší, ale jeho jednání bylo ve skutečnosti sobecké a pokrytecké. (1. Mojž. 3:4, 5) V době, kdy byl králem David, se Achitofel tvářil jako jeho přítel. Když ale měl pocit, že pro něj bude něco výhodnější, zradil ho. (2. Sam. 15:31) Dnes se odpadlíci a jiní lidé, kteří rozkládají sbor, snaží „hladkým mluvením a lichotivou řečí“ vyvolat dojem, že jim na druhých záleží. Jejich pohnutky jsou ale sobecké. (Řím. 16:17, 18)

 8. Které otázky bychom si měli položit?

⁸ Pokud někdo miluje pokrytecky, je to zvlášť odsouzeníhodné, protože druhé podvádí. Může oklamat lidi, ale Jehovu ne. Ježíš řekl, že pokrytci budou potrestáni „s největší přísností“. (Mat. 24:51) Jehovovi služebníci by určitě nikdy nechtěli milovat pokrytecky. Měli bychom se tedy sami sebe ptát: Je moje láska vždycky upřímná? Není v ní někdy sobectví nebo přetvářka? Zamysleme se teď nad devíti způsoby, jak lásku bez pokrytectví dávat najevo.

 9. K čemu nás bude motivovat upřímná láska?

⁹ S radostí dělej něco pro druhé, i když tě při tom nikdo nevidí. Měli bychom rádi projevovat bratrům lásku „vskrytu“, tedy s tím, že se o tom nikdo jiný nedozví. (Přečti Matouše 6:1–4.) V tom selhali Ananiáš a Safira. Chtěli, aby druzí věděli, že něco darovali, a bezostyšně lhali, kolik to bylo. Stihl je za to tvrdý trest. (Sk. 5:1–10) Když bratry a sestry upřímně milujeme, rádi pro ně něco uděláme, aniž by o tom druzí věděli. V tomto ohledu jsou pro nás příkladem bratři, kteří vedoucímu sboru pomáhají s přípravou duchovního pokrmu. Nestrhávají na sebe pozornost ani neříkají, na kterých projektech pracují.

10. Jak můžeme druhým dávat najevo, že k nim máme úctu?

¹⁰ Dávej druhým najevo, že k nim máš úctu. (Přečti Římanům 12:10.) Ježíš je nám v tom vzorem. Dělal i ty nejpodřadnější práce. (Jan 13:3–5, 12–15) Možná nás to stojí hodně úsilí, abychom se pokořili a takovým způsobem projevovali druhým úctu. Dokonce ani apoštolové úplně nerozuměli tomu, proč Ježíš jedná tak pokorně. Pochopili to, až když obdrželi svatého ducha. (Jan 13:7) Úctu můžeme druhým dávat najevo tím, že si o sobě nemyslíme příliš, protože snad máme lepší vzdělání, jsme bohatší nebo máme ve službě Jehovovi nějaké zvláštní úkoly. (Řím. 12:3) Když jsou druzí chváleni, nezávidíme jim, ale radujeme se s nimi, ačkoli si možná myslíme, že si stejnou chválu zasloužíme také.

11. Proč naše pochvala musí být upřímná?

¹¹ Upřímně druhé chval. Měli bychom využívat příležitosti, kdy můžeme druhé chválit, protože je to „dobré k budování“. (Ef. 4:29) Musíme být ale upřímní. Jinak bychom druhým lichotili nebo se vyhýbali odpovědnosti dát jim potřebnou radu. (Přísl. 29:5) Kdybychom někoho chválili, ale pak ho za jeho zády kritizovali, bylo by to pokrytecké. Apoštol Pavel do této léčky nepadl a dal nám skvělý příklad v tom, že z upřímné lásky druhé chválil. Za některé věci pochválil například křesťany v Korintu. (1. Kor. 11:2) Bylo ale také něco, za co je pochválit nemohl, a tak jim laskavě a otevřeně řekl, v čem je problém. (1. Kor. 11:20–22)

12. Jak můžeme projevit upřímnou lásku, pokud jde o pohostinnost?

¹² Buď pohostinný. Jehova si přeje, abychom byli k bratrům a sestrám štědří. (Přečti 1. Jana 3:17.) Takoví ale musíme být z čistých pohnutek. Polož si otázky: Zvu k sobě domů jenom blízké přátele nebo ty, koho považuju za důležité ve sboru? Zvu jenom lidi, o kterých si myslím, že mi to nějakým způsobem vrátí? Jsem štědrý k bratrům a sestrám, které dobře neznám nebo kteří pro mě nemůžou nic moc udělat? (Luk. 14:12–14) Představ si následující situace: Co když nějaký bratr potřebuje pomoc, protože udělal nějaké nemoudré rozhodnutí? Nebo co když ti někdo, koho k sobě pozveš, ani nepoděkuje? V takových situacích bys měl uplatnit radu: „Buďte jeden ke druhému pohostinní bez reptání.“ (1. Petra 4:9) Když to uděláš, zažiješ štěstí, které plyne z dávání ze správných pohnutek. (Sk. 20:35)

13. a) Kdy může být zvlášť náročné pomáhat duchovně slabým? b) Jak konkrétně můžeme slabým pomáhat?

¹³ Pomáhej slabým. Pokud druhé upřímně milujeme, řídíme se biblickým pokynem „podpírejte slabé, buďte ke všem trpěliví“. (1. Tes. 5:14) Hodně bratrů, kteří byli duchovně slabí, později zesílili. Jiní ale potřebují, abychom k nim byli trpělivější a laskavě jim pomáhali. Jak to můžeme dělat? Můžeme si s nimi povídat o hezkých biblických myšlenkách, pozvat je do služby nebo jim prostě jenom věnovat čas a naslouchat jim. Neměli bychom si myslet, že křesťané jsou buď slabí, nebo silní. Spíš bychom měli pamatovat na to, že každý z nás má silné a slabé stránky. I apoštol Pavel si byl vědom svých slabostí. (2. Kor. 12:9, 10) Všichni tedy potřebujeme podporu a povzbuzení.

14. Co všechno bychom měli být ochotní udělat pro pokojné vztahy?

¹⁴ Přispívej k pokoji. Děláme všechno, co můžeme, abychom s bratry a sestrami měli pokojné vztahy, a to i tehdy, když máme pocit, že nás někdo špatně pochopil nebo nám ukřivdil. (Přečti Římanům 12:17, 18.) Omluva může zahojit zraněné city, ale musí být upřímná. A tak místo abys jenom řekl: „Je mi líto, že se tak cítíš“, měl bys uznat svoji chybu a říct třeba: „Je mi líto, že jsem ti ublížil tím, co jsem řekl.“ Pokoj je důležitý hlavně v manželství. Manželé by neměli na veřejnosti předstírat, že se mají rádi, a doma pak spolu mluvit hrubě, nemluvit spolu vůbec, nebo dokonce používat násilí.

15. Jak ukážeme, že jsme odpustili ze srdce?

¹⁵ Ochotně odpouštěj. Pokud nám někdo ublíží, odpustíme mu a zapomeneme na to. Když se budeme řídit radou, abychom se „navzájem snášeli v lásce“ a „s opravdovostí usilovali o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje“, ochotně odpustíme i tomu, kdo možná ani neví, že nám ublížil. (Ef. 4:2, 3) Co nám pomůže odpustit ze srdce? Musíme přestat myslet na to, co nám dotyčný udělal. Láska totiž „nevypočítává urážky“. (1. Kor. 13:4, 5) Pokud bychom v sobě chovali nevraživost, riskovali bychom, že trvale poškodíme nejenom vztah s naším bratrem nebo sestrou, ale také s Jehovou. (Mat. 6:14, 15) To, že jsme odpustili ze srdce, ukážeme i tím, že se za křesťana, který se nás nějak dotkl, budeme modlit. (Luk. 6:27, 28)

16. Jak bychom se měli dívat na úkoly, které máme ve službě Jehovovi?

¹⁶ Buď ochotný něco obětovat. Pokud máme ve službě Jehovovi nějaké zvláštní úkoly, měli bychom se na ně dívat jako na příležitosti, kdy můžeme ukázat, že je naše láska upřímná. Jak to můžeme dělat? Tím, že nehledáme „svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého“. (1. Kor. 10:24) Například během krajských a regionálních sjezdů jsou pořadatelé na místě konání dřív než ostatní, a tak by ta nejlepší místa mohli obsadit pro sebe a svoji rodinu. Mnozí z nich si ale v přiděleném sektoru vybírají méně atraktivní místa. Dávají tak najevo, že jejich láska je nesobecká. Mohl bys jejich příklad nějak napodobit?

17. K čemu upřímná láska podnítí křesťana, který vážně zhřešil?

¹⁷ Přiznej skrytý hřích a s takovým jednáním přestaň. Někteří křesťané, kteří vážně zhřešili, se to snaží skrýt, aby se neztrapnili nebo nezklamali druhé. (Přísl. 28:13) Takové jednání je ale nelaskavé, protože škodí tomu, kdo zhřešil, i jiným. Může bránit působení Božího ducha a ohrozit pokoj celého sboru. (Ef. 4:30) Upřímná láska křesťana podnítí k tomu, aby o vážném hříchu řekl starším, protože ti mu můžou pomoct. (Jak. 5:14, 15)

18. Proč bychom měli druhé upřímně milovat?

¹⁸ Láska je největší ze všech vlastností. (1. Kor. 13:13) Je poznávacím znakem Ježíšových následovníků a těch, kdo napodobují Jehovu, od kterého láska pochází. (Ef. 5:1, 2) Pavel napsal: „Jestliže . . . nemám lásku, nejsem nic.“ (1. Kor. 13:2) Dál tedy druhé milujme nejen „slovem“, ale také „skutkem a pravdou“.