„Bitva patří Jehovovi“

„Já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval.“ — 1. Sam. 17:45

1, 2. a) Jaké výzvě má čelit izraelské vojsko pod vedením krále Saula? b) Jak reagují na Goliatovu výzvu muži z izraelského vojska a kdo se nyní objevuje na scéně?

NA obou stranách údolí Ela, jihozápadně od Jeruzaléma, stojí proti sobě dvě mohutná vojska. Na jedné straně je vojsko Izraele vedené nově dosazeným králem Saulem. Na druhé straně je filištínské vojsko se svým obrovitým bojovníkem Goliatem. Goliatovo jméno znamená pravděpodobně „nápadný“. Je vysoký téměř tři metry a po zuby ozbrojený. Vykřikuje na Izrael rouhavé posměšky. — 1. Sam. 17:1–11.

² Kdo odpoví na Goliatovu výzvu? „Všichni izraelští muži, ti když toho muže uviděli, tu se před ním rozprchli a velice se báli.“ A tehdy se na scéně objevuje pouhý mladíček. Jmenuje se David a to znamená „milovaný“. Svou odvážnou oddaností spravedlnosti se prokázal jako „milovaný“ i pro Jehovu. Samuel již Davida pomazal jako budoucího izraelského krále a Jehovův duch na něho mocně působí. — 1. Sam. 16:12, 13, 18–21; 17:24; Žalm 11:7; 108:6; 108:7, „KB“.

3. Jak se David vyzbrojuje do bitvy a jak je vyzbrojen Goliat?

³ Když David slyší Goliata „popichovat bitevní linie živého Boha“, nabízí se, že bude s obrem bojovat. Saul souhlasí, ale David se nevydává do boje s tradičním brněním a zbraněmi, které mu nabízí Saul. Je ozbrojen pouze holí, prakem a pěti hladkými kameny — na rozdíl od Goliata, který nese kopí se sedmikilogramovou čepelí a na sobě má měděnou drátěnou košili, která váží 57 kilogramů. Když se mohutný Goliat se svým štítonošem blíží, ‚svolává při svých bozích na Davida zlo‘. — 1. Sam. 17:12–44.

4. Jak odpovídá David na obrovu výzvu?

⁴ Jak reaguje David? Vrací zpět obrovu výzvu a křičí: „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem, ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval. Tohoto dne tě Jehova vydá do mé ruky, a jistě tě srazím a odejmu ti hlavu; a mrtvoly filištínského tábora jistě dám tohoto dne nebeskému ptactvu a divokým zvířatům a lidé celé země poznají, že existuje Bůh, který patří Izraeli. A celý tento sbor pozná, že Jehova nezachraňuje ani mečem ani kopím, protože BITVA PATŘÍ JEHOVOVI, a vydá vás do naší ruky.“ — 1. Sam. 17:45–47.

5. Jak dopadne bitva a komu za to patří čest?

⁵ David směle postupuje do boje. Kámen z jeho praku letí k cíli a Goliat se hroutí k zemi. Ano, Jehova odměnil Davidovu víru a odvahu tím, že tu maličkou střelu řídil neomylně do obrova čela. David běží kupředu, tasí Goliatův vlastní meč a utíná zastrašovateli hlavu. Filištíni ve zmatku prchají. Opravdu mohlo být řečeno: „BITVA PATŘÍ JEHOVOVI.“ — 1. Sam. 17:47–51.

6. a) Proč zachoval Jehova podrobnosti o této starověké bitvě? b) Jaké ujištění potřebují Boží služebníci, když snášejí pronásledování od nepřátel, které lze přirovnat ke Goliatovi?

⁶ Proč zachoval Jehova toto podrobné líčení bitvy ve svém Slově, přestože se bitva odehrála asi před 3 000 lety? Apoštol Pavel nám říká: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a útěchy z Písem.“ (Řím. 15:4) Dnes snáší mnoho věrných Božích služebníků pohanu a přímé pronásledování od nepřátel, kteří se dají srovnat s Goliatem. Jak roste tlak nepřátel, všichni potřebujeme útěšné ujištění, že „BITVA PATŘÍ JEHOVOVI“.

Sporná otázka svrchovanosti

7. Jaká sporná otázka se týká celého Božího lidu ve všech národech a proč?

⁷ Goliat vykročil vyzývavě proti Bohu Izraele. Podobně vykročil v našem 20. století totalitní politický systém vlády a vyzývavě se staví proti Jehovově svrchovanosti a snaží se zastrašit jeho služebníky, aby pokorně uctívali stát. Tato sporná otázka se týká Božího lidu ve všech národech. Proč? Protože prorokované časy pohanů neboli „ustanovené časy národů“ skončily v roce 1914 a tím nastalo nynější období „soužení národů nevědoucích, kam se díti“. (Luk. 21:24–26, „NS“, „KB“) Časy pohanů začaly, když národy pošlapaly pozemský Jeruzalém roku 607 př. n. l., a trvaly 2 520 let až do roku 1914, kdy Jehova dosadil Ježíše jako svého mesiášského krále v nebeském Jeruzalémě. — Hebr. 12:22, 28; Zjev. 11:15, 17.a

8. a) Jak reagovali králové země na prorocký příkaz, aby sloužili Jehovovi s bázní? b) Jací světští bojovníci dnes popichují Jehovu a zastrašují jeho svědky?

⁸ V roce 1914 nastala velká změna. Pohanské národy už nemohly panovat bez božského zasahování. Uposlechli však „králové“, kteří tehdy panovali, prorocký příkaz, aby „sloužili Jehovovi s bázní“ a uznávali jeho nově dosazeného krále? Ne! Místo toho „se shlukli jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho pomazanému“, Ježíšovi. Řídili se vlastní ctižádostí a ocitli se ve „vřavě“ Velké války let 1914–1918. (Žalm 2:1–6, 10–12) Panství nad světem je dodnes palčivou spornou otázkou lidstva. Satanův svět stále dodává politické bojovníky srovnatelné s Goliatovými příbuznými, Refajci. Různá diktátorská panství popichují Jehovu a snaží se zastrašit jeho svědky a podrobit si je, ale bitva a vítězství patří jako vždy Jehovovi. — 2. Sam. 21:15–22.

Novodobý „Saul“

9. Kdo dnes odpovídá způsobu jednání krále Saula a v jakých ohledech?

⁹ Jak se do tohoto obrazu zařazuje král Saul? Již dříve se Jehova rozhodl, že pro jeho vzpurnost od něho odtrhne izraelské panování. (1. Sam. 15:22, 28) Nyní Saul nepodpořil Jehovovu svrchovanost tváří v tvář Goliatově výzvě. A potom pronásledoval Davida, Goliatova přemožitele, který byl pomazán Jehovou, aby vystřídal Saulovu panovnickou linii. Jak nápadně se to podobá jednání duchovních křesťanstva! Vzbouřili se proti biblické pravdě, neboť jsou částí velkého odpadnutí, které „neposlouchá dobré poselství“ o našem Pánu Ježíšovi a o jeho přicházejícím království. Vůbec se nezastali Jehovovy univerzální svrchovanosti a krutě pronásledují Jehovovy pomazané svědky a jejich druhy, velký zástup. Jehova tyto odpadlíky odejme „ve svém rozlícení“. — 2. Tes. 1:6–9; 2:3; Oz. 13:11.

10. a) Jaký manifest byl vydán v Londýně roku 1918 skupinou předních duchovních? b) Jakou cestou se dalo duchovenstvo, místo, aby se řídilo manifestem z roku 1918?

¹⁰ Během první světové války jasně vyvstaly kompromisní postupy duchovních křesťanstva. Očividně se splňovalo Ježíšovo proroctví z 24. a 25. kapitoly Matouše a 21. kapitoly Lukáše. V roce 1918 v Londýně dokonce vydala skupina předních duchovních, kteří zastupovali baptistickou, kongregační, presbyteriánskou, episkopální a metodistickou církev, manifest. Stálo tam: „Současná krize poukazuje na závěr časů pohanů.“ Neřídili se však podle tohoto prohlášení. Duchovenstvo křesťanstva se již hluboce zapletlo do podpory obou stran v první světové válce. Místo aby uznali Ježíšovu přítomnost v moci království, převzali smýšlení světských národů — lidé měli být raději dále ovládáni rozdělujícími politickými pohanskými mocnostmi, dokonce i tyrany jako Goliat, než aby se sjednotili pod Božím královstvím. — Mat. 25:31–33.

Žádný kompromis!

11. Kdo se nedopustil kompromisu ve sporné otázce svrchovanosti a čím příkladem se řídí?

¹¹ Dopouštějí se Boží oddaní služebníci kompromisu v této sporné otázce svrchovanosti? Zdaleka ne, jak jasně ukazuje biblická zpráva. (Dan. 3:28; 6:25 až 27; Hebr. 11:32–38; Zjev. 2:2, 3, 13, 19) Věrně oddaní křesťané dnes podporují Jehovovu svrchovanost a království navzdory krutým pohanám a pronásledování, kterými je zahrnuje novodobý zastrašovatel Goliat. Jdou tedy ve šlépějích Ježíše, „Davidova Syna“, který směle duchovně válčil ve prospěch Jehovovy svrchovanosti a přitom zachovával přísnou neutralitu vůči světovým konfliktům a politice. V modlitbě ke svému Otci prohlásil Ježíš, že ani jeho následovníci, praví křesťané, „nejsou částí světa“. — Mat. 4:8–10, 17; 21:9; Jan 6:15; 17:14, 16; 18:36, 37; 1. Petra 2:21.

12. a) Kdo srazil novodobého Goliata a jak? b) Jaký účinek má na Jehovův lid stanovisko, že „Goliat“ je mrtvý?

¹² Ostatek pomazaných křesťanů, podobný Davidovi, dnes srazil novodobého Goliata. Jak? Tím, že bezvýhradně prohlásil, že je na Jehovově straně ve sporu o panství nad světem. Vzorem se stala „REZOLUCE“ (přijatá Sdružením mezinárodních badatelů Bible na sjezdu v Cedar Pointu, Ohaio, v neděli 10. září 1922). Obsahuje mimo jiné tato slova:

„10. Dále tvrdíme a dosvědčujeme, že toto je den Boží pomsty na satanově viditelné i neviditelné říši.

11. Že znovuzřízení starého světa či řádu je nemožné, že je tu čas ke zřízení království Boha prostřednictvím Krista Ježíše a že všechny mocnosti a organizace, které se ochotně nepodřídí spravedlivému panství Pána, budou zničeny.“

„Davidův Syn“ jako hlava křesťanského sboru bezpochyby řídil let tohoto „kamene“ pravdy o království. (Mat. 12:23; Jan 16:33; Kol. 1:18) Tento postoj podtrhly i rezoluce přijaté na každoročních sjezdech v letech 1922 až 1928. Z hlediska Jehovova lidu ležel „Goliat“ mrtvý, s uťatou hlavou. Diktátorské lidské panství nemělo moc donutit odvážné zastánce Jehovovy svrchovanosti ke kompromisu. — Srovnej Zjevení 20:4.

13. a) Jak se dopustilo kompromisu duchovenstvo křesťanstva během útlaku v hitlerovském Německu? b) Co píše kniha „Matky ve vlasti“ o nekompromisních svědcích?

¹³ Význačný novodobý příklad zastrašování politickými panstvími podobnými Goliatovi nastal v hitlerovském Německu. Velká náboženství, katolické i protestantské, se dopustila žalostných kompromisů tím, že vydávala hold Führerovi, salutovala jeho vlajce s hákovým křížem a žehnala jeho vojákům, když se vydávali zabíjet své spoluvěřící v sousedních národech. Patriotický zápal se zmocnil takzvaných křesťanů každé víry — ale ne svědků Jehovových. Kniha „Matky ve vlasti“ (angl.) vypráví: „Svědkové Jehovovi byli posíláni do koncentračních táborů, tisíc jich bylo popraveno a další tisíc zemřel od roku 1933 do roku 1945 . . . Katolíci a protestanté slyšeli, jak je jejich duchovenstvo vybízí ke spolupráci s Hitlerem. Pokud odporovali, činili to proti nařízením církve i státu.“ Kolik viny krve na sebe vzala církev i stát! — Jer. 2:34.b

14. Proč jsou svědkové Jehovovi často pronásledováni?

¹⁴ V mnoha zemích dodnes pokračuje krutý útlak svědků Jehovových, jak to Ježíš předpověděl. Tito křesťané však za všech okolností dál horlivě káží „toto dobré poselství o království“. (Mat. 24:9, 13, 14) Ironií je to, že svědkové jsou ve většině zemí uznáváni jako poctiví, slušně žijící občané, příkladně dodržující zákon a pořádek. (Řím. 13:1–7) Přesto jsou často pronásledováni. Proč? Jelikož uctívání patří výlučně Jehovovi, nesklánějí se před symboly státu ani jim neprovolávají pozdravy. (5. Mojž. 4:23, 24; 5:8–10; 6:13–15) Nekompromisně uctívají Jehovu, „Jeho samotného“ a činí Jehovu svrchovaným Pánem svého života. (Mat. 4:8–10; Žalm 71:5; 73:28) Protože nejsou „částí světa“, zachovávají křesťanskou neutralitu vůči světové politice a válkám. — Jan 15:18–21; 16:33.

15, 16. a) Jakým příkladem se mohou řídit svědkové každého věku, když jim vyhrožuje novodobý Goliat, a jak to dokázala šestiletá křesťanská holčička? b) K jaké podobě se snaží křesťanští rodiče vychovávat své děti?

¹⁵ Novodobý Goliat často vyhrožuje těmto lidem, kteří zachovávají ryzost a staví uctívání Jehovy nad modlářské zvyklosti. (Srovnej Zjevení 13:16, 17.) Ale mladí i staří svědkové se mohou řídit Davidovým příkladem a nebojácně reagovat na výzvu. V jedné latinskoamerické zemi byla šestiletá křesťanská holčička od malička doma znamenitě vychovávána. (Srovnej Efezanům 6:4; 2. Timoteovi 3:14, 15.) To přispělo k tomu, že byla nejlepší žákyní ve třídě. Biblicky školené svědomí jí však nedovolilo zúčastnit se modlářských obřadů třídy. Když vysvětlovala svůj postoj, učitelka zvolala, že děvčátko jejího věku je ještě moc mladé na to, aby mělo svědomí. Šestileté dítě však ukázalo učitelce, že se mýlí, protože jí vydalo působivé svědectví.

¹⁶ Doufáme, že všichni křesťanští rodiče vychovávají své děti tak, aby se řídily příkladem mladistvého Davida a zaujaly pevný postoj, když jim bude vyhrožovat světská autorita, podobná Goliatovi. Kéž jsou jako tři věrní hebrejští mládenci, jako Daniel a mnozí jiní z biblické zprávy v tom, že si odvážně „zachovávají dobré svědomí“ v souladu s biblickými zásadami. — 1. Petra 2:19; 3:16; Dan. 3:16–18.

Jak to vidí historikové

17. a) Před čím varoval anglický historik Toynbee? b) Jak zkouší věrnou oddanost Božího lidu novodobá goliatovská třída?

¹⁷ Známý anglický historik Arnold Toynbee (čti tojnbí) varoval před tím, že se v naší době vyvíjí „drsná forma pohanského uctívání svrchovaných národních států“, a popsal to také jako „kvasinky nového vína demokracie ve starých lahvích kmenové příslušnosti“. Ti, kdo tvrdí, že je jejich národ nadřazený všem ostatním, takže dokonce uctívají stát, byli zmanipulováni panovníky a ovládnuti tak, aby vykonávali jejich politiku, ať je dobrá nebo špatná. Tak povstala třída podobná Goliatovi, aby vyzkoušela věrnou oddanost Božího lidu, který má rád svou rodnou zemi, ale odmítá uctívat stát a jeho symboly.

18. Na jaké zkoumavé otázky si musí odpovědět svědomitý křesťan?

¹⁸ Jako v nacistickém Německu, i dnes existují zkoumavé otázky, na které si musí odpovědět svědomitý křesťan: Měl bych věřit, že národ, ve kterém žiji, má větší přízeň Boží než kterýkoli jiný? Je logické a rozumné zejména v tomto nejnebezpečnějším období lidských dějin, pokládat jednu částečku světa za nadřazenou všem ostatním částem? Nebo pokládat jednu složku lidské rodiny za nadřazenou všem ostatním složkám?

19. Co nám říká největší historik, Jehova, o takovém způsobu myšlení a jednání, kterým se vyjadřuje, že některý lidský národ je nadřazený všem jiným národům?

¹⁹ Zamysleme se nad stanoviskem největšího historika — Jehovy Boha, autora Bible. Apoštol Pavel nám říká: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost.“. A neměli bychom vždy jednat v souladu s inspirovaným prohlášením apoštola Pavla, že Bůh „učinil z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu“? Proč by si měl jeden lidský národ myslet, že je nadřazený všem ostatním národům, a jednat podle toho? Pavel řekl o všech lidech: „Jsme Boží potomstvo.“ — Sk. 10:34, 35; 17:26, 29.

20. Co už nebude ohrožovat Boží lid v Jehovově novém světě a o čem bude hovořit další studijní článek?

²⁰ V Jehovově novém světě už nebudou milovníkům spravedlnosti vyhrožovat totalitní politické systémy, podobné Goliatovi, neboť stranická pýcha a nenávist budou věcí minulosti. (Žalm 11:5–7) Boží lid se již takového nacionalismu zbavil, ať žije kdekoli na zemi, a poslouchá Ježíšův příkaz, aby se navzájem milovali, stejně jako on miloval je. (Jan 13:34, 35; Iz. 2:4) Náš příští studijní článek ukazuje, jaká je to láska.

[Poznámky pod čarou]

Otázky k opakování

◻ Co zobrazuje zastrašující obr Goliat?

◻ Jak se Boží služebníci nedopouštějí kompromisu ve sporné otázce svrchovanosti?

◻ Proč může Boží lid říci, že byl novodobý Goliat sražen?

◻ Kdo jedná jako král Saul a jak?

◻ Jak jednal Jehovův lid jako David, když čelil útlaku od novodobého Goliata?