Timoteus — ‚Pravé dítě ve víře‘

TIMOTEUS byl poměrně mladý, když si jej křesťanský apoštol Pavel vybral za společníka na svých cestách. Tak začala spolupráce těchto dvou mužů, která měla trvat asi 15 let. Vztah, který se mezi nimi vytvořil, byl tak blízký, že Pavel mohl Timotea označit za ‚své milované a věrné dítě v Pánu‘ a za ‚pravé dítě ve víře‘. (1. Korinťanům 4:17; 1. Timoteovi 1:2)

Které rysy Timoteovy osobnosti přispěly k tomu, že si jej Pavel tak zamiloval? Jak se Timoteus stal takovým cenným společníkem? A co prospěšného se můžeme naučit z inspirovaného záznamu o Timoteově činnosti?

Vybrán Pavlem

Apoštol Pavel se s mladým učedníkem Timoteem setkal na své druhé misionářské cestě přibližně v roce 50 n. l., když navštívil Lystru (v dnešním Turecku). Timoteovi bylo pravděpodobně kolem dvaceti let a mezi křesťany v Lystře a Ikoniu měl dobrou pověst. (Skutky 16:1–3) Jeho způsob života odpovídal jeho jménu, jež znamená „ten, kdo ctí Boha“. Timoteus byl od dětství vyučován ze Svatého Písma svou babičkou Loidou a svou matkou Euniké. (2. Timoteovi 1:5; 3:14, 15) Ty přijaly křesťanství pravděpodobně během Pavlovy první návštěvy v jejich městě několik let předtím. Určitá předpověď pronesená prostřednictvím působení svatého ducha ukázala, jaká měla být Timoteova budoucnost. (1. Timoteovi 1:18) V souladu s tímto pokynem Pavel a starší muži sboru vložili ruce na tohoto mladého muže, čímž ho oddělili pro zvláštní službu, a Pavel si jej vybral za svého společníka na misionářských cestách. (1. Timoteovi 4:14; 2. Timoteovi 1:6)

Vzhledem k tomu, že Timoteův otec byl nevěřící Řek, Timoteus nebyl obřezán. To samozřejmě nebyl křesťanský požadavek. Nicméně aby to pro Židy, které měli navštívit, nebylo kamenem klopýtání, Timoteus tento bolestivý zákrok podstoupil. (Skutky 16:3)

Byl Timoteus předtím považován za Žida? Někteří badatelé si to myslí a argumentují tím, že podle rabínských autorit „je postavení potomků smíšeného manželství určeno podle jejich matky, ne podle jejich otce“. To znamená, že „židovská žena rodí židovské děti“. Pisatel Shaye Cohen však vyjadřuje pochybnost, zda tento „rabínský zákon o osobách existoval již v prvním století n. l.“ a zda jej dodržovali Židé v Malé Asii. Po zvážení dějinných dokladů dochází k závěru, že když se pohanští muži oženili s izraelskými ženami, „děti, které vzešly z takových manželství, byly považovány za Izraelity jen tehdy, pokud tato rodina žila mezi Izraelity. Jestliže rodina žila v zemi matky, potom byl rodokmen [dítěte] dán matčiným původem. Když se ovšem izraelská žena odstěhovala za hranice, aby se připojila ke svému pohanskému manželovi, její děti byly považovány za pohany.“ V každém případě však pro Timotea musel být jeho smíšený původ výhodou v kazatelské práci. Timoteus nemusel mít žádné problémy ve vztahu k Židům ani pohanům, což mu zřejmě umožňovalo překonávat rozdíly mezi těmito dvěma skupinami.

Pavlova návštěva v Lystře byla mezníkem v Timoteově životě. Ochota tohoto mladého muže podřizovat se vedení svatého ducha a jeho pokorná spolupráce s křesťanskými staršími vedly k velkému požehnání a služebním výsadám. Ať už si to v tu chvíli uvědomoval nebo ne, Timoteus měl být pod vedením Pavla později použit k významným teokratickým úkolům, které jej měly zavést daleko od domova, dokonce až do Říma, hlavního města říše.

Timoteus podporoval zájmy Království

Přestože o Timoteově činnosti máme k dispozici jen částečný záznam, je zřejmé, že Timoteus velmi cestoval, aby podporoval zájmy Království. Jeho první cesta s Pavlem a Silou v roce 50 n. l. jej zavedla přes Malou Asii do Evropy. Tam se podílel na kazatelské kampani ve Filipech, v Tesalonice a Beroji. Potom, co odpor přiměl Pavla, aby se přesunul do Atén, Timoteus a Silas zůstali v Beroji, aby dohlíželi na skupinu učedníků, která tam byla vytvořena. (Skutky 16:6–17:14) Později Pavel poslal Timotea do Tesaloniky, aby tam posílil nový sbor. Když se pak s Pavlem setkali v Korintu, Timoteus přinesl dobrou zprávu o pokroku tohoto sboru. (Skutky 18:5; 1. Tesaloničanům 3:1–7)

Písmo neříká, jak dlouho Timoteus zůstal s Korinťany. (2. Korinťanům 1:19) Avšak pravděpodobně kolem roku 55 n. l. Pavel zamýšlel poslat jej k nim zpátky, protože dostal znepokojivou zprávu o jejich situaci. (1. Korinťanům 4:17; 16:10) Později byl Timoteus spolu s Erastem poslán z Efezu do Makedonie. A když pak Pavel psal Římanům z Korintu, Timoteus tam s ním byl znovu. (Skutky 19:22; Římanům 16:21)

Timoteus i ostatní společníci opustili Korint společně s Pavlem, který se vydal na cestu do Jeruzaléma, a doprovázeli apoštola přinejmenším až do Troady. To, zda Timoteus pokračoval s Pavlem až do Jeruzaléma, nevíme. Jeho jméno je však uvedeno v úvodu tří dopisů, které Pavel napsal přibližně v letech 60 a 61 n. l. z vězení v Římě.a (Skutky 20:4; Filipanům 1:1; Kolosanům 1:1; Filemonovi 1) Pavel plánoval, že pošle Timotea z Říma do Filip. (Filipanům 2:19) A potom, co byl Pavel z vězení propuštěn, Timoteus zůstal podle apoštolova pokynu v Efezu. (1. Timoteovi 1:3)

Vzhledem k tomu, že cestování v prvním století nebylo ani snadné, ani pohodlné, Timoteova ochota podniknout mnoho cest ve prospěch sborů je opravdu chvályhodná. (Viz rámeček ve Strážné věži z 15. srpna 1996, strana 29.) Uvažujme alespoň o jedné z jeho zamýšlených cest a o tom, co se z toho o Timoteovi dozvídáme.

Rysy Timoteovy osobnosti

Timoteus byl s Pavlem v Římě, když uvězněný apoštol napsal dopis pronásledovaným křesťanům ve Filipech. V dopise uvedl: „Doufám v Pánu Ježíši, že k vám záhy pošlu Timotea, abych byl radostnou duší, až se dozvím o tom, co se vás týká. Vždyť nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má on, kdo se bude opravdově starat o to, co se vás týká. Všichni ostatní totiž hledají své vlastní zájmy, ne zájmy Krista Ježíše. Ale vy znáte důkaz, který o sobě dal, že se mnou jako dítě s otcem sloužil jako otrok při podpoře dobré zprávy.“ (Filipanům 1:1, 13, 28–30; 2:19–22)

Tato slova zdůrazňují Timoteův zájem o spoluvěřící. Pokud totiž neplul lodí, taková cesta znamenala čtyřicetidenní putování pěšky z Říma do Filip včetně krátké plavby přes Jaderské moře, a potom zase čtyřicetidenní putování zpět do Říma. Timoteus byl ochoten to všechno podniknout proto, aby pomohl svým bratrům a sestrám.

Přestože Timoteus velmi cestoval, ne vždy na tom byl po zdravotní stránce dobře. Zjevně trpěl nějakými žaludečními potížemi a měl „častá onemocnění“. (1. Timoteovi 5:23) Přesto vynakládal úsilí kvůli dobré zprávě. Není divu, že Pavel měl k němu takový blízký vztah.

Díky apoštolovu školení a díky tomu, co společně zažili, Timoteus patrně začal postupně zrcadlit určité rysy Pavlovy osobnosti. Proto mu Pavel mohl napsat: „Ty jsi . . . věrně následoval mé učení, mou životní dráhu, můj záměr, mou víru, mou trpělivost, mou lásku, mou vytrvalost, má pronásledování, má utrpení, takové věci, jaké se mi staly v Antiochii, v Ikoniu, v Lystře, taková pronásledování, jaká jsem snášel.“ Timoteus spolu s Pavlem proléval slzy, Pavel jej zahrnoval do svých modliteb, a oba bok po boku sloužili jako otroci při podpoře zájmů Království. (2. Timoteovi 1:3, 4; 3:10, 11)

Pavel povzbuzoval Timotea k takovému jednání, aby ‚nikdo nikdy nepohlížel svrchu na jeho mládí‘. To naznačuje, že Timoteus byl možná poněkud ostýchavý a svou autoritu uplatňoval váhavě. (1. Timoteovi 4:12; 1. Korinťanům 16:10, 11) Nicméně byl schopen sloužit samostatně, a Pavel jej s důvěrou mohl pověřit různými odpovědnými úkoly. (1. Tesaloničanům 3:1, 2) Když Pavel poznal, že sbor v Efezu potřebuje pevný teokratický dohled, vyzval Timotea, aby tam zůstal a „přikázal jistým lidem, aby nevyučovali odlišné nauce“. (1. Timoteovi 1:3) Přestože Timoteovi bylo svěřeno mnoho odpovědných úkolů, zůstal skromný. A i když byl možná trochu ostýchavý, projevoval odvahu. Šel například do Říma, aby podpořil Pavla, který tam byl souzen pro svou víru. Timoteus sám byl také na nějakou dobu uvězněn, pravděpodobně z téhož důvodu. (Hebrejcům 13:23)

Timoteus se od Pavla nepochybně mnoho naučil. O tom, že apoštol si svého spolupracovníka velmi vážil, svědčí i skutečnost, že mu Pavel napsal dva Bohem inspirované dopisy, které nacházíme v Křesťanských řeckých písmech. Přibližně v roce 65 n. l., když Pavel pochopil, že se blíží jeho mučednická smrt, požádal Timotea, aby za ním ještě jednou přišel. (2. Timoteovi 4:6, 9) Písmo ovšem neodhaluje, zda se Timoteovi podařilo Pavla navštívit ještě před tím, než byl apoštol popraven.

Dejte se k dispozici

Z Timoteova znamenitého příkladu se můžeme mnohému naučit. Timoteus měl velký prospěch ze společenství s Pavlem — pomohlo mu, aby se z ostýchavého mladíka stal dozorcem. I dnes může podobné společenství obohatit mladé křesťanské muže a ženy. Jestliže mladí křesťané učiní Jehovovu službu svou životní dráhou, budou mít hojnost smysluplné práce. (1. Korinťanům 15:58) Mohou se stát průkopníky neboli celodobými kazateli ve svém vlastním sboru nebo možná budou schopni sloužit tam, kde je větší potřeba hlasatelů Království. K mnoha dalším možnostem patří i misionářská práce v nějaké jiné zemi nebo služba ve světovém ústředí Watch Tower Society či v některé z jejích odboček. A samozřejmě všichni křesťané mohou projevovat stejného ducha, jakého projevoval Timoteus, a to tím, že budou celou duší sloužit Jehovovi.

Toužíte dále duchovně růst, abyste byli užiteční v Jehovově organizaci, a to v jakémkoli postavení, které snad pro vás Jehova uzná za vhodné? Pokud ano, potom jednejte stejně jako Timoteus. Dejte se podle svých možností k dispozici. Kdo ví, k jakým služebním výsadám vám to otevře cestu?

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 31]

„Nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má on“