Poslední dny jsou spojeny s odpadnutím. Slova „poslední dny“ a podobné výrazy jsou někdy používány ve spojení s odpadnutím, k němuž mělo dojít v křesťanském sboru. Apoštol Pavel Timoteovi napsal: „Inspirovaný výrok však rozhodně říká, že v pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry, budou věnovat pozornost zavádějícím inspirovaným výrokům a démonským naukám.“ (1Ti 4:1; srovnej Sk 20:29, 30.) Pavel tuto otázku znovu rozebírá v dalším dopise Timoteovi a mluví o budoucích „posledních dnech“. Lidé v tu dobu nebudou jednat správně, a proto to budou „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“ nebo doslovněji ‚nelítostné ustanovené časy‘. (Int) Pavel nejdříve podrobně popsal vzpurný způsob jednání a zvrácené postoje, které budou v tu dobu převládat, a potom pokračoval: „Povstávají z nich ti muži, kteří lstivě vnikají do domácností a odvádějí jako své zajatkyně slabé ženy zatížené hříchy, které jsou vedeny různými touhami, jež se stále učí, a přece nejsou nikdy schopné dospět k přesnému poznání pravdy.“ (2Ti 3:1–7) Pavel dále ukazuje protiklad mezi těmito zkaženými lidmi a Timoteem, který věrně následoval Pavlovo učení, a vybízí Timotea, aby ‚pokračoval v tom, co se naučil a o čem byl přesvědčován, aby tomu věřil‘. (2Ti 3:8–17; viz také 2Ti 4:3–5.) Z kontextu je tedy jasné, že apoštol Timotea informoval s velkým předstihem o tom, co se v budoucnosti bude dít mezi těmi, kdo se budou hlásit ke křesťanství, a popsal, jaké ovoce nakonec toto odpadnutí přinese.

Podobně i apoštol Petr umožnil svým spolukřesťanům, aby předem věděli o nesnázích uvnitř sboru: „Mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět ničivé sekty a zapřou dokonce majitele, který je koupil, a přivodí si rychlé zničení. Dále, mnozí budou následovat jejich skutky nevázaného chování.“ (2Pe 2:1, 2) Stejné varování zaznívá z Judových slov, jimiž vybízí křesťany, aby „vedli tvrdý boj za víru“: „Pokud jde o vás, milovaní, vy si připomeňte slova, která dříve mluvili apoštolové našeho Pána Ježíše Krista, jak vám říkávali: ‚V posledním čase budou posměvači, kteří budou postupovat podle svých vlastních tužeb za bezbožnými věcmi.‘“ (Juda 3, 17, 18) Ke konci prvního století n. l. byly již odpadlické prvky jasně patrné. V našich dnech je ovoce odpadlictví zjevné v plné míře; nastaly „poslední dny“, o nichž mluvil Pavel.

Podobenství dále naznačuje, že v „závěru systému věcí“, který je pod Satanovou vládou, odpadnutí přinese své ničemné plody v plné míře. Pochopitelně situace mezi lidmi hlásícími se ke křesťanství, jak ji popsali pisatelé Křesťanských řeckých písem, měla být v tu dobu zřejmá v rozsáhlém měřítku. Vzroste nezákonnost a neposlušnost vůči rodičům. Lidé budou ‚spíše milovat rozkoše než milovat Boha, budou mít způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se budou prokazovat jako falešní‘. (2Ti 3:2–5) Měli přijít také „posměvači se svým posměchem a budou postupovat podle svých vlastních tužeb a říkat: ‚Kde je ta jeho slíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši praotcové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně jako od počátku stvoření.‘“ (2Pe 3:3, 4)