Moudrost patrná v Božím Slovu

 1., 2. Jaký „dopis“ nám Jehova napsal a proč?

VZPOMÍNÁTE SI, jaké to bylo, když jste naposledy dostali dopis od milovaného člověka, který žije někde daleko? Jen máloco nám udělá takovou radost jako srdečný dopis od někoho, kdo je nám velmi drahý. Těší nás, když se dozvíme, že se mu dobře daří, a když víme, co prožívá a jaké má plány. Lidi, kteří se mají rádi, tento způsob komunikace sbližuje, přestože fyzicky jsou od sebe velmi vzdáleni.

² Mohlo by nám tedy něco udělat větší radost než psané poselství od Boha, kterého milujeme? Jehova nám v určitém smyslu napsal dopis – totiž své Slovo, Bibli. V něm nám sděluje, kdo je, co už vykonal, co zamýšlí udělat, a mnoho dalších informací. Bibli nám dal Jehova proto, že chce, abychom k němu měli blízký vztah. Náš absolutně moudrý Bůh si vybral ten nejlepší možný způsob, jak s námi komunikovat. Z toho, jak je Bible napsána, a z toho, co obsahuje, je patrná jedinečná moudrost.

 3. Jak Jehova předal Mojžíšovi Zákon?

³ Někdo by si mohl položit otázku: Proč ke komunikaci s lidmi nepoužil Jehova něco pozoruhodnějšího – například hlas z nebe? Je pravda, že Jehova čas od času mluvil z nebe prostřednictvím andělských zástupců. Udělal to například tehdy, když Izraeli předával Zákon. (Galaťanům 3:19) Tento hlas z nebe vzbuzoval bázeň, a to tak hlubokou, že vyděšení Izraelité prosili Jehovu, aby s nimi nemluvil tímto způsobem, ale aby s nimi komunikoval prostřednictvím Mojžíše. (2. Mojžíšova 20:18–20) Zákon, který se skládal asi ze 600 ustanovení, byl tedy Mojžíšovi předán ústně, slovo od slova.

 4. Vysvětlete, proč by ústní sdělení nebylo spolehlivým způsobem pro předávání Božích zákonů.

⁴ Co by se však stalo, kdyby Zákon nikdy nebyl sepsán? Dokázal by si Mojžíš zapamatovat přesné znění této podrobné sbírky zákonů a bezchybně ho sdělit zbývající části národa? A co pozdější generace? Měly se spoléhat pouze na ústní podání? To by asi nebyl příliš hodnověrný způsob předávání Božích zákonů. Představte si, co by se stalo, kdyby se nějaký příběh měl převyprávět dlouhé řadě lidí. Řekli byste ho prvnímu z nich, ten by ho pak pověděl dalšímu v řadě a tak by to šlo až do chvíle, kdy už si příběh vyslechli všichni. To, co by se dozvěděl člověk na konci řady, by se od původní verze pravděpodobně značně lišilo. Slova Božího zákona však takto ohrožena nebyla.

 5., 6. Co měl podle Jehovova pokynu Mojžíš udělat s Božími slovy a proč je pro nás cenné, že máme Jehovovo slovo v písemné podobě?

⁵ Jehova se moudře rozhodl, že svá slova nechá zapsat. Mojžíšovi dal pokyn: „Zapiš tato slova, protože na základě těchto slov uzavírám smlouvu s tebou a Izraelem.“ (2. Mojžíšova 34:27) Tak v roce 1513 př. n. l. začalo období psaní Bible. Během následujících 1 610 let Jehova mluvil „při mnoha příležitostech a mnoha způsoby“ k přibližně 40 lidem, kteří potom napsali Bibli. (Hebrejcům 1:1) Po celou tu dobu se věrní opisovači úzkostlivě snažili pořizovat přesné opisy, aby Písmo zůstalo zachováno. (Ezra 7:6; Žalm 45:1)

⁶ Za to, že nám Jehova své sdělení předal písemně, můžeme být opravdu vděční. Dostali jste už někdy dopis, jenž pro vás byl tak cenný – možná obsahoval slova útěchy, která jste naléhavě potřebovali slyšet – že jste si ho schovali a četli ho znovu a znovu? Stejné je to s „dopisem“, který nám napsal Jehova. Svá slova nechal zapsat a díky tomu je můžeme pravidelně číst a rozjímat o tom, co nám sdělují. (Žalm 1:2) Můžeme získat „povzbuzení z Písma“, kdykoli to potřebujeme. (Římanům 15:4)

 7. Jak se moudrost Jehovy zračí v tom, že použil pisatele z řad lidí?

⁷ Ve své moudrosti Jehova použil k zapsání svého Slova lidi. Dejme tomu, že by použil anděly. Byla by Bible stejně působivá? Je pravda, že andělé by mohli Jehovu vykreslit ze svého vyvýšeného postavení, mohli by vyjádřit svou oddanost k němu a vyprávět o věrných lidských Božích služebnících. Byli bychom však schopni ztotožnit se s hlediskem dokonalých duchovních tvorů, kteří nás svým poznáním, zkušenostmi a silou daleko převyšují? (Hebrejcům 2:6, 7)

 8. V jakém smyslu směli bibličtí pisatelé používat své vlastní myšlenkové schopnosti? (Viz také poznámka pod čarou.)

⁸ Díky tomu, že Jehova použil jako pisatele lidi, dal nám přesně to, co potřebujeme – tedy zprávu, jež je inspirovaná Bohem a v níž je přesto zachován lidský prvek. (2. Timoteovi 3:16) Jak toho Jehova dosáhl? Je zřejmé, že v mnoha případech dovolil pisatelům, aby když vybírali „příjemná slova“ a zapisovali „přesná slova pravdy“, používali vlastní myšlenkové schopnosti. (Kazatel 12:10, 11) Tím je možné vysvětlit, proč je Bible psána rozličnými styly. Ze spisů je patrné, z jakého prostředí vyšli jednotliví pisatelé a jakou měli osobnost.a Tito muži však „mluvili z Boha, jak byli vedeni svatým duchem“. (2. Petra 1:21) To, co nakonec vzniklo, je tedy skutečně „Boží slovo“. (1. Tesaloničanům 2:13)

 9., 10. Proč skutečnost, že Jehova použil k psaní Bible lidské pisatele, dodává této knize na vřelosti a působivosti?

⁹ Díky tomu, že k psaní Bible použil Bůh lidské pisatele, získává tato kniha úžasným způsobem na vřelosti a přitažlivosti. Pisatelé Bible byli lidé jako my. Byli nedokonalí, a proto se museli vyrovnávat s podobnými zkouškami a tlaky. V některých případech je Jehovův duch vedl, aby popsali své vlastní pocity a vnitřní zápasy. (2. Korinťanům 12:7–10) Psali tedy v první osobě, a to slovy, jimiž by to žádný anděl nedokázal vyjádřit.

¹⁰ Vezměme si jako příklad izraelského krále Davida. Potom, co se dopustil některých závažných hříchů, složil žalm, v němž Bohu vylil své srdce a žádal ho o odpuštění. Napsal: „Očisti mě od mého hříchu. Vždyť dobře znám své přestupky a svůj hřích mám stále před sebou. Už od narození nesu vinu, jsem hříšný od chvíle, kdy mě matka počala. Neodháněj mě od sebe a neber mi svého svatého ducha. Obětí, která se Bohu líbí, je ztrápený duch. Srdce ztrápené a zdrcené, Bože, neodmítneš.“ (Žalm 51:2, 3, 5, 11, 17) Cítíte tu bolest, jakou pisatel těchto slov prožíval? Kdo jiný než nedokonalý člověk by dokázal vyjádřit své pocity tak opravdově?

11. Jaké obrazy ze skutečného života jsou do Bible zařazeny „pro naše poučení“?

¹¹ K působivosti Bible přispívá ještě něco jiného. Do značné míry je to totiž kniha o skutečných lidech – o těch, kdo Bohu slouží, a těch, kdo mu neslouží. Čteme o jejich zážitcích, útrapách i radostech. Vidíme, k čemu vedla jejich životní rozhodnutí. Tyto zprávy byly do Bible zařazeny „pro naše poučení“. (Římanům 15:4) Prostřednictvím těchto obrazů ze skutečného života nás Jehova vyučuje způsobem, který se dotýká našeho srdce. Uvažujme o některých příkladech.

12. Jakým způsobem nám pomáhají biblické zprávy o nevěrných lidech?

¹² Bible vypráví o nevěrných, nebo dokonce zkažených lidech a o tom, co je postihlo. V těchto zprávách je vidět, jak se projevují nežádoucí vlastnosti, a proto je pro nás snazší pochopit to, jak jsou škodlivé. Vždyť například jaké nařízení odsuzující nevěrnost by mohlo mít větší váhu než živý vzor této vlastnosti – Jidáš, který zradil Ježíše. (Matouš 26:14–16, 46–50; 27:3–10) Takové zprávy působí na naše srdce účinněji a pomáhají nám rozpoznat odporné charakterové rysy a vyvarovat se jich.

13. Jak nám Bible pomáhá pochopit žádoucí vlastnosti?

¹³ V Bibli čteme i o mnoha věrných a oddaných Božích služebnících. Jsou pro nás živými vzory vlastností, které musíme pěstovat, abychom se přiblížili k Bohu. Vezměme například víru. Bible ji definuje a ukazuje nám, jak důležitá je pro to, abychom se líbili Bohu. (Hebrejcům 11:1, 6) Bible však také obsahuje barvité příklady toho, jak se víra projevuje. Uvažujte o tom, jakou víru projevil Abraham, když zamýšlel obětovat Izáka. (1. Mojžíšova, 22. kapitola; Hebrejcům 11:17–19) Prostřednictvím takových zpráv získává slovo „víra“ hlubší význam a je možné ji snadněji pochopit. Je tedy opravdu moudré, že nás Jehova nejen vybízí, abychom pěstovali žádoucí vlastnosti, ale že nám také poskytuje příklady toho, jak se tyto vlastnosti projevují.

14., 15. Co Bible říká o jisté ženě, která přišla do chrámu, a co se z této zprávy dozvídáme o Jehovovi?

¹⁴ Ze záznamů skutečných událostí, které jsou v Bibli obsaženy, se často dozvídáme o tom, jaký je Jehova. Zamysleme se nad tím, co čteme o jisté ženě, kterou Ježíš pozoroval v chrámu. Seděl nedaleko pokladnic a díval se, jak tam lidé vhazují své příspěvky. Přicházelo tam mnoho bohatých lidí a dávali „ze svého přebytku“. Ježíš však svůj pohled upřel na prostou vdovu. Její dar tvořily „dvě drobné mince velmi malé hodnoty“.b Byly to její poslední peníze. Ježíš, který ve svých názorech dokonale zrcadlil Jehovův náhled na různé věci, řekl: „Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhodili peníze do pokladnic.“ Podle těchto slov vhodila víc než všichni ostatní lidé dohromady. (Marek 12:41–44; Lukáš 21:1–4; Jan 8:28)

¹⁵ Není snad pozoruhodné, že ze všech lidí, kteří ten den přišli do chrámu, byla právě tato žena vybrána k tomu, aby o ní byla zmínka v Bibli? Prostřednictvím tohoto příkladu nás Jehova učí, že je vděčný Bůh. Působí mu radost, když přijímá naše dary, které dáváme celou duší – bez ohledu na to, jak velké jsou ve srovnání s tím, co mohou dát ostatní. To je jistě ten nejlepší způsob, jakým nám to Jehova mohl sdělit.

16., 17. Jak je moudrost Jehovy patrná dokonce i v tom, co se ve svém Slově rozhodl vynechat?

¹⁶ Když milovanému člověku píšete dopis, můžete uvést jen omezené množství informací. Při výběru toho, co napíšete, tedy používáte dobrý úsudek. Podobné to bylo i v případě Jehovy. Rozhodl se, že se ve svém Slově zmíní o určitých jednotlivcích a událostech. V těchto zprávách však Bible neuvádí vždy všechny podrobnosti. (Jan 21:25) Například když mluví o vykonání Božího rozsudku, poskytnuté informace nám možná nedají odpověď na každou otázku. Moudrost Jehovy je tedy patrná dokonce i v tom, co se ve svém Slově rozhodl vynechat. Proč to můžeme říci?

¹⁷ Způsob, jakým je Bible napsána, je určitou zkouškou toho, co je v našem srdci. V Hebrejcům 4:12 se píše: „Boží slovo [neboli poselství] je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč. Proniká tak hluboko, že odděluje duši od ducha…, a dokáže odhalit myšlenky a úmysly srdce.“ Biblické poselství proniká hluboko a odhaluje, jak ve skutečnosti smýšlíme a jaké máme pohnutky. Ty, kdo ho čtou s kritickým postojem, často rozčílí zprávy, které neobsahují dostatek informací, jež by je uspokojily. Tito lidé možná dokonce pochybují o tom, zda je Jehova opravdu láskyplný, moudrý a spravedlivý.

18., 19. a) Proč bychom neměli být znepokojeni, jestliže v nás určitá zpráva z Bible vyvolává otázky, na které nemůžeme ihned najít odpověď? b) Čeho je zapotřebí, abychom pochopili Boží Slovo, a jak to potvrzuje Jehovovu velkou moudrost?

¹⁸ Naproti tomu když Bibli studujeme důkladně a s upřímným srdcem, pak Jehovu poznáváme z kontextu, v němž ho představuje celá Bible. Proto nás neznepokojí, jestliže v nás nějaká zpráva vyvolá otázky, na které nedokážeme ihned najít odpověď. Ukažme si to na příkladu. Když sestavujeme velké puzzle, možná se nám zpočátku nedaří najít konkrétní dílek nebo nerozeznáme, jak tam určitý dílek zasadit. Přesto jsme už možná sestavili dost dílků na to, abychom pochopili, jak bude vypadat celý obrázek. Podobné to je, když studujeme Bibli. Postupně se dozvídáme o tom, jakou osobností je Jehova, a nakonec se vynoří celkový obraz. Zpočátku sice nedokážeme pochopit určité zprávy nebo vidět, jak souvisejí s Boží osobností, ale už toho ze studia Bible víme o Jehovovi dost, abychom mohli zcela jasně vidět, že je to láskyplný a spravedlivý Bůh.

¹⁹ Chceme-li tedy Boží Slovo pochopit, musíme ho číst a studovat s upřímným srdcem a otevřenou myslí. Není to snad dokladem Jehovovy velké moudrosti? Inteligentní lidé umějí napsat knihy, které jsou schopni pochopit jen moudří a intelektuálové. Ale být autorem knihy, jíž mohou porozumět pouze lidé, kteří mají správný sklon srdce – to vyžaduje moudrost, jakou má Bůh. (Matouš 11:25)

20. Proč nám jedině Jehova může říci, jaký je nejlepší způsob života, a co užitečného Bible obsahuje?

²⁰ Ve svém Slově nám Jehova ukazuje ten nejlepší způsob života. Je naším stvořitelem, a proto naše potřeby zná lépe než my sami. A základní lidské potřeby – k nimž patří touha najít lásku, být šťastný a mít dobré vztahy s druhými – se nemění. Bible obsahuje hojnost moudrosti, která nám může pomoci vést smysluplný život. (Přísloví 2:7) Do každého oddílu této studijní pomůcky je zařazena kapitola, jež ukazuje, jak můžeme moudré biblické rady uplatňovat. Uvažujme však nyní o jednom příkladu.

21.–23. Které moudré rady nám mohou pomoci, abychom v sobě neživili hněv a rozmrzelost?

²¹ Všimli jste si už, že lidé, kteří živí zášť a chovají v sobě rozmrzelost, tím nakonec často ubližují sami sobě? Rozmrzelost je pro život těžké břemeno. Pokud ji živíme, pak úplně ovládne naše myšlenky, připraví nás o pokoj a zadusí naši radost. Vědecké studie ukazují, že pokud v sobě někdo chová hněv, zvyšuje tím riziko onemocnění srdce a vzniku mnoha dalších chronických nemocí. Už dávno před tím, než takové studie vyšly, Bible moudře uvedla: „Přestaň se zlobit a opusť vztek.“ (Žalm 37:8) Jak to ale můžeme udělat?

²² Boží Slovo moudře radí: „Pochopení zmírňuje hněv člověka a je od něj krásné, když přejde urážku.“ (Přísloví 19:11) Pochopení je schopnost vidět pod povrch, dívat se za to, co je zřejmé na první pohled. Podporuje porozumění, protože nám může pomoci rozlišit, proč druhý člověk mluvil nebo jednal určitým způsobem. Snaha pochopit jeho opravdové pohnutky, pocity a okolnosti nám možná pomůže rozptýlit naše negativní úvahy a pocity.

²³ Bible obsahuje ještě další radu: „Snášejte jeden druhého a velkoryse si odpouštějte.“ (Kolosanům 3:13) Slova „snášejte jeden druhého“ ukazují, že máme mít s druhými trpělivost a tolerovat jejich povahové rysy, které nás možná dráždí. Taková snášenlivost nám pomáhá, abychom v sobě neživili zášť kvůli malichernostem. „Odpouštění“ v sobě nese myšlenku upustit od rozmrzelosti. Náš moudrý Bůh ví, že když druzí upřímně litují toho, co udělali, měli bychom jim odpustit. Nejenže z toho mají užitek oni, ale nám to přináší pokoj mysli a srdce. (Lukáš 17:3, 4) V Božím Slovu je opravdu nesmírná moudrost.

24. Čeho dosáhneme, když svůj život uvedeme do souladu s Boží moudrostí?

²⁴ Jehova s námi chtěl ve své bezmezné lásce komunikovat. Vybral si ten nejlepší možný způsob – „dopis“, který byl pod vedením svatého ducha napsán lidmi. Díky tomu je na stránkách Bible obsažena Jehovova moudrost. Ta je naprosto spolehlivá. (Žalm 93:5) Když uvádíme svůj život do souladu s Jehovovou moudrostí a když se o ni dělíme s druhými lidmi, pak se přirozeně přibližujeme k našemu absolutně moudrému Bohu. V příští kapitole budeme mluvit o dalším vynikajícím příkladu Jehovovy dalekosáhlé moudrosti – o jeho schopnosti předpovídat budoucnost a plnit svůj záměr.