7. Proč mají být inspirovaná Písma obzvlášť prospěšná v „posledních dnech“?

⁷ „V posledních dnech“ budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat, a lidé, kteří se budou projevovat jako falešní vzhledem ke svému zdání zbožné oddanosti, se budou ‚stále učit, a přece nebudou nikdy schopní dospět k přesnému poznání pravdy‘. Timoteus však bedlivě následoval Pavlovo učení, jeho způsob života i jeho pronásledování, z něhož jej Pán osvobodil. „Vskutku,“ dodává, „všichni ti, kteří touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ Timoteus však má pokračovat v tom, co se naučil od útlého dětství, v tom, co je schopné učinit ho moudrým k záchraně, neboť „celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné“. — 3:1, 7, 12, 16.

10. a) Jaký zvláštní prospěch „celého Písma“ je zdůrazněn ve Druhém Timoteovi a o co by měli křesťané usilovat? b) Jakému vlivu je třeba se vyhnout a jak je to možné udělat? c) Co je nadále naléhavě nutné?

¹⁰ „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné.“ K čemu je prospěšné? Pavel nám říká ve svém druhém dopise Timoteovi: „K vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (3:16, 17) V tomto dopise je tedy zdůrazněn prospěch „vyučování“. Všichni, kteří dnes milují spravedlnost, budou jistě dbát na moudrou radu obsaženou v tomto dopise a budou se snažit, aby se stali učiteli Slova. Budou tedy všemožně usilovat o to, aby byli Bohem schválenými dělníky, kteří ‚správně zacházejí se slovem pravdy‘. Stejně jako v Efezu za doby Timotea, jsou i dnes lidé, kteří se pouštějí do ‚pošetilého, nevědomého dotazování‘ a ‚stále se učí, a přece nejsou nikdy schopní dospět k přesnému poznání pravdy‘. Zavrhují ‚zdravé učení‘ a dávají přednost učitelům, kteří jim lechtají uši, jak si to sami sobecky přejí. (2:15, 23; 3:7; 4:3, 4) Musíme se ‚stále držet vzoru zdravých slov‘ ve víře a v lásce, abychom se vyhnuli znečišťujícímu světskému vlivu. Kromě toho je naléhavě nutné, aby se stále více lidí stávalo „dostatečně způsobilými vyučovat jiné“ ve sboru i mimo něj, jako Timoteus, „Boží člověk“. Šťastní jsou všichni, kteří přijímají tuto odpovědnost, stávají se ‚způsobilými vyučovat s mírností‘ a káží slovo „se vší shovívavostí a uměním vyučovat“. — 1:13; 2:2, 24, 25; 4:2.