LEV
[heb. ʼar·jehʹ; ʼariʹ; la·viʼʹ; laʹjiš; šaʹchal (mladý lev); kefirʹ (mladý lev s hřívou); levi·jahʹ (lvice); aramejsky ʼar·jehʹ; řec. leʹon].
Velký žlutohnědý savec z čeledi kočkovitých. Má dlouhý ocas ukončený střapcem. Charakteristická mohutná hříva začíná samci růst, když mu jsou asi tři roky. Lev je nyní v Palestině vyhynulým druhem, ale ve starověku se tam vyskytoval hojně. Lvi žili v oblasti horských pásem Antilibanon a Hermon (Pís 4:8), v hustých porostech podél Jordánu (Jer 49:19; 50:44; Ze 11:3) a v ‚zemi tísně a tvrdých podmínek‘, tedy v pustině na J od Judy. (Iz 30:6; srovnej 5Mo 8:15.)
Byly doby, kdy pastýři museli před lvy chránit své stádo. Při jedné příležitosti David statečně srazil lva a zachránil ovci, kterou lev odnesl. (1Sa 17:34, 35) To však bylo něco výjimečného. Mladého lva s hřívou obvykle nedokázal zahnat ani „plný počet pastýřů“. (Iz 31:4) Pastýř někdy vychvátil ze lví tlamy pouze určitou část těla domácího zvířete (Am 3:12); tak mohl předložit důkaz potřebný k tomu, aby nemusel za zvíře dát náhradu. (2Mo 22:13)
David, Samson a Benajáš lva sice zabili bez cizí pomoci (Sd 14:5, 6; 1Sa 17:36; 2Sa 23:20), ale jiní lidé lvím drápům neunikli. (2Kr 17:25, 26) Lvy použil Jehova k vykonání rozsudku nad prorokem, který ho neposlechl (1Kr 13:24–28), a nad mužem, který odmítl spolupracovat s jedním z jeho proroků. (1Kr 20:36)
Písmo se opakovaně zmiňuje o charakteristických rysech a zvycích lva, mimo jiné i o jeho hromovém řvaní a mručení. (Př 19:12; 20:2; Am 3:4, 8) Jestliže lev loví divoce žijící zvířata, obvykle neřve. Většinou však řve, když se snaží ulovit domácí zvíře v ohradě. Tento strašlivý zvuk má mezi zvířaty vyvolat paniku, takže zvířata pak prolomí ohradu a některá se oddělí od stáda. Za takovým zvířetem se lev pak vydá. (Př 30:29, 30) Lev má příslovečnou sílu. (Sd 14:18; Př 30:30) Jediným úderem zasazeným silnou tlapou může zlomit vaz malé antilopě. Dokáže dokonce zabít a odnést zvířata, která jsou větší než on sám. Zuby, které má ve svých krátkých, silných čelistech, jsou tak pevné, že s jejich pomocí zlomí i silné kosti. (Ža 58:6; Joe 1:6; Iz 38:13) Není tedy divu, že se o lenivém člověku píše, že své nicnedělání omlouvá slovy: „Venku je lev!“ (Př 22:13; 26:13) Lev je masožravec, a proto nenajde-li žádnou kořist, může zahynout. (Job 4:11; viz také Ža 34:10.) A „živý pes [přestože je opovrhovaný] je na tom lépe než [kdysi majestátní, ale nyní] mrtvý lev“. (Ka 9:4)
Část dne lev obvykle prospí ve svém doupěti a v noci většinou loví. Když se vydá za potravou, buď číhá na kořist někde v úkrytu, nebo se za kořistí plíží, až se dostane tak blízko, že se na ni může rychle vrhnout. (Job 38:39, 40; Ža 10:9; Ná 3:10) Při tom dokáže vyvinout rychlost až asi 65 km/h. Aby lvíčata získala potřebné zkušenosti v zabíjení kořisti, doprovázejí na lovu matku už od svých třech měsíců. V šesti nebo sedmi měsících bývají odstavena. Ve čtvrtém roce je lev pohlavně dospělý a v šesti letech dosahuje své plné tělesné velikosti. (Ez 19:2, 3)
Lidé lvy už odedávna loví. K chycení zvířete používali různé pasti a sítě. (Ez 19:3, 4, 9) Ve starověké Asýrii patřil lov lvů k oblíbeným sportům panovníků. Král, který pronásledoval lva, jel buď na koni, nebo ve svém dvoukolém voze a byl ozbrojen lukem a šípy. (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 955)
Hladoví lvi byli ve starověku používáni k vykonávání trestu smrti. Takové smrti unikl díky Jehovovu andělovi prorok Daniel. (Da 6:16, 17, 22, 24; srovnej Heb 11:33.) V 1. století n. l. byl „ze lví tlamy“ — doslovně nebo obrazně — vysvobozen apoštol Pavel. (2Ti 4:17)
Používán k dekorativním účelům a v obrazném smyslu. Rytinami lvů byly ozdobeny postranní stěny měděných vozíků určených pro chrám. (1Kr 7:27–36) Kromě dvou lvů, kteří stáli vedle opěradel Šalomounova trůnu, lemovalo dalších 12 lvů schody, které vedly k trůnu. (1Kr 10:19, 20) Také chrám, který spatřil ve vidění Ezekiel, byl vyzdoben cherubíny, kteří měli dvě tváře — jedna tvář byla lidská a druhá byla tvář mladého lva s hřívou. (Ez 41:18, 19)
V Bibli se o lvu většinou mluví v obrazném smyslu nebo je použit ve znázorněních. Všechny kmeny Izraele (4Mo 23:24; 24:9), a zejména pak kmeny Juda (1Mo 49:9) a Gad (5Mo 33:20), byly prorocky přirovnány ke lvům, kteří jsou vzorem nepřemožitelnosti a odvahy ve válkách vedených ve spravedlnosti. (Srovnej 2Sa 17:10; 1Pa 12:8; Př 28:1.) Sám sebe Jehova přirovnává ke lvu, který nad jeho nevěrným lidem vykonává rozsudek. (Oz 5:14; 11:10; 13:7–9) A Boží nejpřednější soudní úředník, Ježíš Kristus, je „Lev, který je z kmene Juda“. (Zj 5:5) Je tedy vhodné, že lev jako symbol odvahy v souvislosti se smyslem pro právo, se pojí s Jehovovou přítomností a s Jehovovým trůnem. (Ez 1:10; 10:14; Zj 4:7)
Lev je zuřivé a dravé zvíře, a proto je používán také jako symbol ničemných lidí (Ža 10:9), lidí, kteří odporují Jehovovi a jeho lidu (Ža 22:13; 35:17; 57:4; Jer 12:8), jako symbol falešných proroků (Ez 22:25), ničemných panovníků a knížat (Př 28:15; Sef 3:3), babylónské světové velmoci (Da 7:4) a Satana Ďábla (1Pe 5:8). A se lví tlamou je vyobrazeno sedmihlavé divoké zvíře s deseti rohy, jež vystupuje z moře a jehož autorita pochází od Satana. (Zj 13:2) Lev a kobra, o nichž se píše v Žalmu 91:13, patrně znamenají moc nepřítele; lev představuje otevřený útok a kobra lstivé úklady či útoky z úkrytu. (Srovnej Lk 10:19; 2Ko 11:3.)
Když se v roce 537 př. n. l. vraceli Izraelité do své rodné země, Jehova je během jejich dlouhé cesty nepochybně chránil před lvy a dalšími dravými zvířaty. (Iz 35:8–10) Během 70 let, kdy byla země opuštěná, se lvi a další dravci velmi pravděpodobně značně rozmnožili. (Srovnej 2Mo 23:29.) Ale díky tomu, že Jehova svůj lid chránil, Izraelité a jejich domácí zvířata podle všeho nepadli lvům za oběť, jako se to stalo v případě cizích národů, kterými asyrský král osídlil města v Samaří. (2Kr 17:25, 26) Z hlediska Izraelitů lev tedy vlastně žral slámu jako býk, to znamená, že ani jim, ani jejich domácím zvířatům neubližoval. (Iz 65:18, 19, 25) Za Mesiášova panování však dojde k většímu splnění proroctví o obnově. Lidé, kteří snad kdysi měli brutální, zvířecké či násilnické sklony, budou žít s poddajnějšími lidmi pokojně a nebudou se snažit jim ublížit nebo způsobit nějakou škodu. Jak v doslovném, tak i v obrazném smyslu zavládne mezi lvy a domácími zvířaty pokoj. (Iz 11:1–6; viz heslo ZVÍŘATA [SYMBOLICKÝ VÝZNAM].)