Dej do toho všechno!

DOSTÁVÁŠ rád dopisy od dobrých přátel? Učedník Timoteus takový dopis dostal od apoštola Pavla. Tento dopis je dnes součástí Bible a známe ho jako 2. Timoteovi. Timoteus si určitě našel nějaké tiché místo, aby si mohl v klidu přečíst, co mu jeho přítel napsal. Možná si říkal: „Jak se Pavel má? Píše mi o něčem, co mi pomůže dobře plnit moje úkoly? Radí mi něco, díky čemu bych dokázal líp sloužit a pomáhat druhým?“ Kromě odpovědí na tyhle otázky se Timoteus v dopise od Pavla dozvěděl ještě mnohem víc. Pojďme se teď podívat na pár důležitých rad, které od něj dostal.

Už z úvodních slov mohl Timoteus cítit, že k němu má Pavel hodně blízko. Nazval ho „milovaným dítětem“. (2. Tim. 1:2) Timoteus dostal Pavlův dopis někdy kolem roku 65 n. l. V té době mu bylo asi něco přes 30 a byl to zkušený starší. S Pavlem spolupracoval už přes deset let a hodně se od něj naučil.

Timotea muselo velmi povzbudit, když se dozvěděl, že Pavel věrně vytrvává. Pavel byl ve vězení v Římě a brzy měl být popraven. (2. Tim. 1:15, 16; 4:6–8) Timoteus viděl, že neztrácí odvahu, protože napsal: „Všechno snáším.“ (2. Tim. 2:8–13) Stejně jako Timotea i nás může povzbudit, jak Pavel ve všem vytrvával.

Pavel Timotea vybízel, aby si velmi vážil toho, co pro Jehovu může dělat. Chtěl, aby „jako oheň rozněcoval Boží dar“, který dostal. (2. Tim. 1:6) Pavel na tomto místě použil řecké slovo charisma (dar). Toto slovo popisuje věc, kterou člověk dostal, aniž pro to něco udělal nebo si to nějak zasloužil. Timoteus tento dar dostal, když byl vybrán, aby ve službě Bohu plnil mimořádné úkoly. (1. Tim. 4:14)

Jak měl Timoteus s tímhle darem naložit? Když četl slova „rozněcovat jako oheň“, možná si vybavil ohniště, která měli lidé doma. Stávalo se, že v nich oheň vyhasl a zbyly jenom žhavé uhlíky. Ty se musely rozdmýchat, aby se oheň znovu rozhořel a bylo víc tepla. Podle jednoho slovníku řecké slovo (anazópyreó), které Pavel použil, znamená „znovu roznítit, oživit, rozdmýchat oheň“. V přeneseném smyslu vyjadřuje myšlenku „vyburcovat k aktivitě“. Pavel vlastně Timoteovi radil: „Dej do toho všechno!“ Asi budete souhlasit s tím, že dnes musíme dělat to samé: pustit se do svých úkolů s nadšením.

Jak si tak Timoteus pročítal dopis od svého drahého přítele, narazil na další věc, která mu pomohla, aby byl ve službě úspěšný. Pavel mu napsal: „Tento svěřený poklad chraň prostřednictvím svatého ducha, který v nás přebývá.“ (2. Tim. 1:14) Jaký poklad byl Timoteovi svěřen? V předchozím verši Pavel mluvil o „zdravých slovech“ – o pravdě, která je v Písmu. (2. Tim. 1:13) Timoteus byl křesťanský služebník, a tak měl vyučovat pravdu bratry a sestry ve sboru i ostatní mimo sbor. (2. Tim. 4:1–5) Navíc dostal za úkol sloužit jako starší a pást Boží stádo. (1. Petra 5:2) Jak mohl chránit poklad, který mu byl svěřen, tedy pravdu, kterou měl učit? Tak, že se spoléhal na Jehovova svatého ducha a jeho Slovo. (2. Tim. 3:14–17)

I nám byla svěřena pravda, kterou máme učit ostatní. (Mat. 28:19, 20) Co nám pomůže si tohoto vzácného pokladu vážit? Když se budeme vytrvale modlit a pravidelně studovat Boží Slovo. (Řím. 12:11, 12; 1. Tim. 4:13, 15, 16) Někteří z nás mají i další úkoly, například slouží jako starší ve sboru nebo jsou v nějaké formě celodobé služby. Pokud nám byl takový poklad svěřen, mělo by nás to vést k pokoře. Abychom takové úkoly dokázali dobře plnit, totiž potřebujeme Boží pomoc. Když se budeme na Jehovu spoléhat, budeme tak chránit poklad, který nám svěřil.

Úkoly, které Timoteus dostal, se týkaly i dalších lidí. Měl je totiž školit. Pavel Timotea vybízel: „To, co jsi ode mě slyšel..., svěřuj věrným lidem, kteří pak budou způsobilí vyučovat jiné.“ (2. Tim. 2:2) Připomněl mu, aby to, co se sám naučil, předával dalším. Je důležité, aby to samé dnes dělal každý starší ve sboru. Dobrý dozorce si nenechává pro sebe to, co o nějaké práci ví. Naopak učí druhé, jak ji dělat. Nebojí se, že toho nakonec budou vědět víc a budou v tom lepší než on. Neškolí druhé tak, že jim k nějakému úkolu předá jenom základní pokyny. Jde mu o to, aby duchovně rostli – aby měli dobrý úsudek a věc do hloubky chápali. Díky jeho školení budou takoví „věrní lidé“ pro sbor velkým přínosem.

Timoteus si dopisu od svého dobrého přítele Pavla určitě vážil. Není těžké si představit, jak si ho čte pořád dokola a přemýšlí o skvělých radách a o tom, jak je využít ve své službě.

I my si chceme vzít tyhle dobré rady k srdci. Snažme se Boží dar rozněcovat jako oheň, chránit poklad, který nám byl svěřen, a předávat své zkušenosti a znalosti druhým. Tak se nám podaří jednat podle vybídky apoštola Pavla: „Věnuj se službě naplno.“ (2. Tim. 4:5)