2. Za jakých okolností a proč byl dopis Filemonovi napsán?

² Účel dopisu je jasně patrný: Během svého prvního uvěznění v Římě (59–61 n. l.) měl Pavel velkou svobodu ke kázání Božího království. Mezi těmi, kteří naslouchali jeho kázání, byl Onesimus, uprchlý otrok z domácnosti Pavlova přítele Filemona. Onesimus se posléze stal křesťanem, a Pavel s Onesimovým souhlasem rozhodl, že ho pošle zpět k Filemonovi. V té době napsal Pavel také dopisy sborům v Efezu a Kolosech. V obou dopisech dal dobrou radu křesťanským otrokům a majitelům otroků, jak se mají správně chovat ve vzájemném vztahu. (Ef. 6:5–9; Kol. 3:22–4:1) Avšak kromě toho Pavel sepsal dopis Filemonovi, ve kterém osobně naléhavě prosí za Onesima. Byl to dopis psaný jeho vlastní rukou, což bylo u Pavla neobvyklé. (Filem. 19) Tento osobní projev dodal jeho prosbě na závažnosti.

6. Jaké zacházení s Onesimem Pavel doporučuje a jak to taktně odůvodňuje?

⁶ Apoštol by si rád podržel Onesima, aby mu sloužil ve vězení, ale neudělá to bez Filemonova souhlasu. A tak ho posílá zpět, „již ne jako otroka, ale jako více než otroka, jako milovaného bratra“. Pavel prosí, aby byl Onesimus laskavě přijat, stejně jako by byl přijat sám Pavel. Jestliže Onesimus Filemonovi ukřivdil, ať je tím zatížen Pavlův účet, neboť ty mi „dlužíš dokonce sám sebe“, říká Pavel Filemonovi. (Verše 16, 19) Pavel doufá, že snad bude brzo propuštěn a že možná Filemona navštíví. Pak končí pozdravy.