Buďme takoví, kteří mají víru

„[Jsme] takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (HEBREJCŮM 10:39)

1. Proč je možné říci, že víra každého věrného Jehovova služebníka je cenná?

AŽ BUDETE příště v sále Království plném Jehovových ctitelů, zastavte se na chvilku, rozhlédněte se po všech, kdo jsou kolem vás, a přemýšlejte, jakými mnoha způsoby projevují svou víru. Možná sledujete letité křesťany, kteří Bohu slouží už desítky let, nebo ty mladé lidi, kteří denně odolávají tlaku vrstevníků, či rodiče, kteří se velmi namáhají, aby ze svých dětí vychovali bohabojné lidi. V sále jsou také sboroví starší a služební pomocníci, kteří mají mnoho povinností. Ano, můžete vidět duchovní bratry a sestry každého věku, kteří překonávají nejrůznější překážky, aby mohli sloužit Jehovovi. Víra každého z nich je opravdu cenná. (1. Petra 1:7)

2. Proč jsou pro nás dnes užitečné Pavlovy rady v 10. a 11. kapitole Hebrejcům?

² V minulosti nebo dnes jen málo nedokonalých lidí, pokud vůbec někdo, pochopilo důležitost víry lépe než apoštol Pavel. On totiž ukázal, že pravá víra vede „k zachování duše naživu“. (Hebrejcům 10:39) Pavel však věděl, že v tomto světě bez víry bývá víra vystavena útokům a bývá nahlodávána. Dělal si tedy velké starosti o hebrejské křesťany v Jeruzalémě a Judeji, protože bojovali o zachování své víry. Až budeme zkoumat části 10. a 11. kapitoly Hebrejcům, povšimněme si, jakými způsoby se Pavel snažil budovat jejich víru. Uvidíme také, jak můžeme posílit svou víru a také víru ostatních křesťanů.

Vzájemně si projevujme důvěru

3. Jak je ze slov v Hebrejcům 10:39 patrné, že Pavel důvěřoval svým bratrům a sestrám ve víře?

³ První věcí, které si možná povšimneme, je Pavlův kladný přístup k těm, jimž byl určen jeho dopis. Pavel napsal: „My pak nejsme takoví, kteří se odtahují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (Hebrejcům 10:39) Pavel si o svých věrných spolukřesťanech myslel to nejlepší, a ne to nejhorší. Povšimněme si také, že použil výraz „my“. Pavel byl spravedlivý muž. Na čtenáře svého dopisu však nehleděl svrchu, jako by se na křídlech spravedlnosti vznášel vysoko nad nimi. (Srovnej Kazatele 7:16.) Naopak, počítal se mezi ně. Upřímně vyjádřil důvěru v to, že se on i věrní křesťanští čtenáři jeho dopisu budou odvážně bránit, aby se neodtáhli ke zničení, a že se prokáží jako takoví, kteří mají víru, i když budou muset překonávat blížící se skličující překážky.

4. Proč měl Pavel důvěru ke svým spoluvěřícím?

⁴ Na základě čeho mohl mít Pavel takovou důvěru? Cožpak neviděl chyby, kterých se hebrejští křesťané dopouštěli? Jistě ano. Vždyť jim dal konkrétní rady, aby jim jejich duchovní nedostatky pomohl překonat. (Hebrejcům 3:12; 5:12–14; 6:4–6; 10:26, 27; 12:5) Přesto měl minimálně dva pádné důvody pro to, aby svým bratrům důvěřoval. (1) Pavel napodoboval Jehovu, a proto se snažil pohlížet na Boží lid tak, jak na něj pohlíží Jehova. To se netýkalo pouze chyb, které spolukřesťané měli, ale také jejich dobrých vlastností a jejich schopnosti správně se v budoucnosti rozhodovat. (Žalm 130:3; Efezanům 5:1) (2) Pavel bezmezně věřil v moc svatého ducha. Věděl, že žádné překážky ani lidské slabosti nemohou Jehovovi zabránit, aby každému křesťanovi, který se mu snaží věrně sloužit, nedal „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7; Filipanům 4:13) Pavel svou důvěru nevěnoval někomu, kdo jí nebyl hoden. Jeho důvěra v bratry a sestry nebyla ani nerealistická, ani slepě optimistická. Stála na pevných základech a byla biblicky podložená.

5. Jak můžeme napodobit Pavla v jeho důvěře a k čemu to pravděpodobně povede?

⁵ Důvěra, kterou projevoval Pavel, byla bezesporu nakažlivá. To, že mluvil tak povzbudivě, muselo pro sbory v Jeruzalémě a v Judeji hodně znamenat. Hebrejským křesťanům jeho slova jistě pomohla, aby tváří v tvář ubíjejícímu posměchu a povýšenecké lhostejnosti židovských odpůrců byli ve svém srdci rozhodnuti být takovými lidmi, kteří mají víru. Můžeme totéž dělat jeden pro druhého i dnes? Je velmi snadné vidět na druhých jen řadu chyb a nežádoucích povahových rysů. (Matouš 7:1–5) Jeden druhému však můžeme mnohem více pomoci tehdy, když si budeme všímat, jakou vynikající víru každý z nás má, a když ji budeme oceňovat. Je pravděpodobnější, že právě po takovém povzbuzení víra poroste. (Římanům 1:11, 12)

Vhodné používání Božího slova

6. Odkud Pavel citoval, když psal slova zaznamenaná v Hebrejcům 10:38?

⁶ Pavel posiloval víru svých spoluvěřících také tím, že obratně používal Písmo. Napsal například: „ ‚Ale můj spravedlivý bude žít z víry‘, a ‚jestliže se odtahuje, má duše v něm nemá zalíbení.‘ “ (Hebrejcům 10:38) Pavel zde citoval slova proroka Habakuka.a Ta Pavlovým čtenářům — hebrejským křesťanům, kteří prorocké knihy dobře znali — jistě nebyla cizí. Vezmeme-li v úvahu, že Pavlovým cílem bylo posílit víru křesťanů žijících v roce 61 n. l. v Jeruzalémě a jeho okolí, pak musíme uznat, že příklad Habakuka byl vhodnou volbou. Proč?

7. Kdy Habakuk zapsal své proroctví a jaké poměry panovaly tehdy v Judě?

⁷ Habakuk svou knihu napsal nepochybně jen o něco více než dvacet let před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Prorok spatřil ve vidění Chaldejce (neboli Babylóňany), což byl „národ hořký a prchlivý“, který se vrhl na Judu, zničil Jeruzalém a postupně pohltil lidi a národy. (Habakuk 1:5–11) Toto neštěstí však bylo předpovídáno už od dob Izajáše, tedy více než o jedno století dříve. Když žil Habakuk, nastoupil po dobrém králi Josijášovi Jehojakim, a ničemnost začala v Judě opět bujet. Jehojakim pronásledoval ty, kdo mluvili v Jehovově jménu, a některé z nich dokonce zavraždil. (2. Paralipomenon 36:5; Jeremjáš 22:17; 26:20–24) Není tedy divu, že sklíčený prorok Habakuk naříkal: „Jak dlouho, Jehovo?“ (Habakuk 1:2)

8. Proč byl příklad Habakuka užitečný pro křesťany v prvním století, a proč je užitečný i pro křesťany v dnešní době?

⁸ Habakuk nevěděl, jak blízko je zničení Jeruzaléma. Ani křesťané v prvním století nevěděli, kdy skončí židovský systém věcí. Rovněž ani my dnes neznáme ‚den a hodinu‘, kdy Jehova vykoná svůj rozsudek nad tímto ničemným světem. (Matouš 24:36) Povšimněme si tedy, jak Jehova Habakukovi dvakrát odpověděl. Poprvé proroka ujistil, že konec přijde právě včas. „Neopozdí se,“ řekl Bůh, ani kdyby se z lidského hlediska zdálo, že se opožďuje. (Habakuk 2:3) Podruhé Jehova Habakukovi připomenul: „Pokud jde o spravedlivého, ten zůstane naživu svou věrností.“ (Habakuk 2:4) To jsou opravdu krásné a jednoduché pravdy! Vždyť většina křesťanů považuje za důležité ne to, kdy přijde konec, ale to, zda budou dál žít ve víře.

9. Jak díky své věrnosti zůstali poslušní Jehovovi služebníci naživu (a) v roce 607 př. n. l.? (b) po roce 66 n. l.? (c) Proč je důležité, abychom posilovali svou víru?

⁹ Když byl Jeruzalém v roce 607 př. n. l. vypleněn, Jeremjáš, jeho tajemník Baruk, Ebed-melek a věrní Rekabovci zažili pravdivost slibu, který dal Jehova Habakukovi. Unikli strašlivému zničení Jeruzaléma a ‚zůstali naživu‘. Proč? Jehova je odměnil za jejich věrnost. (Jeremjáš 35:1–19; 39:15–18; 43:4–7; 45:1–5) Je jisté, že i hebrejští křesťané v prvním století správně reagovali na Pavlovu radu. Když totiž v roce 66 n. l. římské vojsko zaútočilo na Jeruzalém a potom z nepochopitelných důvodů odtáhlo, tito křesťané věrně uposlechli Ježíšovo varování, aby utekli. (Lukáš 21:20, 21) Zůstali naživu, protože byli věrní. I my zůstaneme naživu, jestliže v době, kdy přijde konec, budeme shledáni věrnými. To je skutečně pádný důvod pro to, abychom svou víru nyní posilovali.

Působivé připomínání příkladů víry

10. Jak Pavel popsal Mojžíšovu víru a jak můžeme Mojžíše v tomto směru napodobit?

¹⁰ Pavel posiloval víru také tím, že účinně používal příklady. Až budete číst 11. kapitolu Hebrejcům, všimněte si, jak působivě jsou tam popsány příklady lidí z biblických dob. Pavel například říká, že Mojžíš „zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“. (Hebrejcům 11:27) Jinými slovy, Jehova byl pro Mojžíše tak skutečný, že jako by viděl neviditelného Boha. Je možné říci totéž o nás? O vztahu k Jehovovi se snadno mluví, ale má-li člověk tento vztah budovat a posilovat ho, musí na tom pracovat. A této práci se musíme věnovat. Je pro nás Jehova tak skutečný, že ho bereme v úvahu, když činíme různá rozhodnutí, a to i rozhodnutí zdánlivě nevýznamná? Máme-li takovou víru, pomůže nám to vytrvat i tváří v tvář tomu nejtvrdšímu odporu.

11, 12. (a) Za jakých okolností byla vyzkoušena Enochova víra? (b) Jakou povzbudivou odměnu Enoch obdržel?

¹¹ Uvažujme také o Enochově víře. Těžko si dokážeme představit, jakému odporu Enoch čelil. Musel sdělovat bodavé poselství soudu nad ničemnými lidmi, kteří tehdy žili. (Juda 14, 15) Pronásledování, které tohoto věrného muže ohrožovalo, bylo zjevně tak prudké a tak zuřivé, že Enocha Jehova „přenesl“, to znamená, že ho ze stavu živých vzal do spánku smrti dříve, než se ho mohli zmocnit jeho nepřátelé. Enoch tedy nezažil splnění proroctví, které pronesl. Dostal však dar, který byl v některých ohledech ještě lepší. (Hebrejcům 11:5; 1. Mojžíšova 5:22–24)

¹² Pavel vysvětluje: „Předtím, než byl [Enoch] přenesen, měl svědectví, že se líbí Bohu.“ (Hebrejcům 11:5) Co to znamenalo? Než odešel do spánku smrti, měl Enoch možná nějaké vidění — snad vidění pozemského ráje, do kterého se brzy jednoho dne probudí. V každém případě dal Jehova Enochovi poznat, že se mu jeho život ve věrnosti líbí. Enoch rozradostňoval Jehovovo srdce. (Srovnej Přísloví 27:11.) Je jistě působivé uvažovat o jeho životě. Chtěli byste také vést takový život víry? Pak přemýšlejte o podobných příkladech, a na ty, kdo je dali, pohlížejte jako na skutečné lidi. Buďte rozhodnuti žít vírou, a to den co den. Pamatujte také na to, že takoví lidé, kteří mají víru, neslouží Jehovovi kvůli nějakému datu nebo nějakému termínu, kdy Jehova splní všechny své sliby. Jsme přece rozhodnuti sloužit Jehovovi navždy. To je ten nejlepší způsob života v současném systému věcí i v tom, který přijde.

Jak máme posilovat svou víru

13, 14. (a) Jak nám mohou Pavlova slova zapsaná v Hebrejcům 10:24, 25 pomoci, abychom z našich shromáždění měli radost? (b) Co je hlavním důvodem pro to, že navštěvujeme křesťanská shromáždění?

¹³ Hebrejským křesťanům Pavel ukázal řadu praktických způsobů, jak by mohli posilovat svou víru. Uvažujme o dvou z nich. Nejspíš dobře známe vybídku v Hebrejcům 10:24, 25, kde Pavel nabádá k tomu, abychom se pravidelně shromažďovali na křesťanských shromážděních. Pamatujme však na to, že tato inspirovaná Pavlova slova neznamenají, že na těchto shromážděních máme být pouze pasivními pozorovateli. Pavel naopak popisuje shromáždění jako příležitost k tomu, abychom jeden druhého poznali, abychom se vzájemně podněcovali k ještě aktivnější službě a povzbuzovali se. Jsme tam proto, abychom dávali, a ne jen přijímali. To nám pomůže, abychom z našich shromáždění měli radost. (Skutky 20:35)

¹⁴ Nicméně hlavním důvodem, proč navštěvujeme shromáždění, je to, že chceme uctívat Jehovu Boha. To děláme tak, že se připojujeme k modlitbě a k písni, že pozorně nasloucháme a že předkládáme „ovoce rtů“, tedy chválíme Jehovu svými komentáři a svými úkoly na shromáždění. (Hebrejcům 13:15) Máme-li tyto cíle na mysli a jednáme-li v souladu s nimi na každém shromáždění, pak naše víra bude pokaždé posílena.

15. Proč Pavel vybízel hebrejské křesťany, aby se pevně drželi své služby, a proč je tato rada příhodná i dnes?

¹⁵ Jiný způsob, jak můžeme posilovat svou víru, je kazatelské dílo. Pavel napsal: „Pevně se bez kolísání držme veřejného prohlašování své naděje, protože je věrný ten, kdo dal slib.“ (Hebrejcům 10:23) Když vidíte, jak někomu hrozí nebezpečí, že se něčeho pustí, pak ho možná vyburcujete, aby se toho pevně držel. Satan jistě vyvíjel na tehdejší hebrejské křesťany nátlak, aby se vzdali své služby, a totéž dělá i dnešním Božím ctitelům. Co bychom tváří v tvář takovému nátlaku měli dělat? Zamysleme se nad tím, co udělal Pavel.

16, 17. (a) Jak Pavel získal smělost pro službu? (b) Jaké kroky bychom měli podniknout, jestliže máme z některého odvětví naší křesťanské služby strach?

¹⁶ Pavel napsal křesťanům v Tesalonice: „Potom, co jsme nejprve trpěli a nestoudně se s námi ve Filipech (jak víte) zacházelo, sebrali jsme prostřednictvím našeho Boha smělost, abychom k vám o Boží dobré zprávě mluvili s velkým bojem.“ (1. Tesaloničanům 2:2) V jakém smyslu se s Pavlem a jeho druhy zacházelo ve Filipech „nestoudně“? Někteří znalci uvádějí, že řecké slovo, které Pavel použil, vyjadřuje urážky, hanebné neboli nehorázné zacházení. Úředníci ve Filipech je zbili pruty, uvrhli do vězení a upevnili do klády. (Skutky 16:16–24) Jak na Pavla tento nepříjemný zážitek zapůsobil? Zastrašilo ho to snad tak, že se po příchodu do Tesaloniky, dalšího města na své misionářské cestě, stáhl zpět? Ne, Pavel ‚sebral smělost‘. Překonal strach a dál směle kázal.

¹⁷ Kde Pavel získal svou smělost? Měl ji sám od sebe? Ne, protože řekl, že sebral smělost „prostřednictvím našeho Boha“. Jeden slovník určený pro ty, kdo překládají Bibli, říká, že tento výrok by mohl být přeložen takto: „Bůh odňal strach z našeho srdce.“ Jestliže se tedy necítíte příliš smělí, pokud jde o službu, nebo jestliže vám některé její odvětví obzvlášť nahání strach, proč nepožádat Jehovu, aby pro vás udělal totéž co pro Pavla? Proste ho, aby odňal strach z vašeho srdce. Proste ho, aby vám pomohl sebrat smělost pro kazatelské dílo. Kromě toho podnikněte některé další praktické kroky. Domluvte si například, že s vámi bude pracovat křesťan, který je zkušený právě v tom odvětví služby, z něhož máte strach. To se může týkat obvodu s obchody a podniky, vydávání svědectví na ulici, neformální služby nebo vydávání svědectví po telefonu. Váš partner bude možná ochoten převzít zpočátku vedení. Buďte tedy pozorní a učte se. Potom však seberte smělost a vyzkoušejte si to sami.

18. Jaké požehnání můžeme zažít, jestliže v naší službě sebereme smělost?

¹⁸ Přemýšlejte, jaké výsledky přinese to, že seberete smělost. Když vytrváte a nenecháte se odradit, budete mít při tom, jak se budete s druhými lidmi dělit o pravdu, nejspíš pěkné zážitky — zážitky, o které byste jinak přišli. (Viz stranu 25.) Bude vás uspokojovat vědomí, že jste potěšili Jehovu vykonáním něčeho, co pro vás není snadné. Zažijete, jak vám Jehova bude žehnat a pomáhat v překonávání vašich obav. Posílí se vaše víra. A tak vlastně zároveň s tím, jak budete posilovat víru ostatních lidí, posílíte i svou vlastní víru. (Juda 20, 21)

19. Jaká cenná odměna je připravena pro ‚takové, kteří mají víru‘?

¹⁹ Svou víru a víru těch, kdo jsou kolem vás, dále posilujte. To můžete dělat tak, že sebe i ty ostatní budujete vhodným používáním Božího slova, studiem biblických příkladů víry a tím, že tyto příklady jsou pro vás živé, dále přípravou na křesťanská shromáždění a aktivní účastí na nich, a tím, že se budete pevně držet vzácné výsady veřejné služby. Když to budete dělat, můžete si být jisti, že jste „takoví, kteří mají víru“. Pamatujte také na to, že tito lidé mají nádhernou odměnu. Jsou totiž „takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu“.b Kéž vaše víra dál roste a kéž vás Jehova Bůh navždy zachová naživu!

[Poznámky pod čarou]

Jak byste odpověděli?

◻ Jak Pavel vyjádřil důvěru v hebrejské křesťany a co se z toho můžeme naučit?

◻ Proč byla Pavlova zmínka o proroku Habakukovi tak výstižná?

◻ Které biblické příklady víry působivě připomenul Pavel?

◻ Jaké praktické způsoby posílení víry Pavel doporučil?

[Obrázek na straně 23]

Po nepříjemném zážitku ve Filipech Pavel sebral odvahu a kázal dál

[Obrázky na straně 24]

Můžete sebrat odvahu a zkusit různé formy vydávání svědectví?