8. (a) Co vedlo Pavla k napsání dopisu Hebrejcům? (b) Na jaký rys jeho dopisu zaměříme pozornost a proč?

⁸ Kolem roku 61 n. l. byl Pavel vězněn v Římě, ale byl si vědom toho, co se děje jeho bratrům v Jeruzalémě. Proto napsal pod vedením Jehovova ducha svůj časový dopis Hebrejcům. Je plný láskyplného zájmu o hebrejské bratry a sestry. Pavel věděl, co potřebují, aby se budovala jejich víra a důvěra k Jehovovi jako jejich pomocníkovi. Pak budou moci ‚s vytrvalostí běžet závod, který jim byl předložen‘, a s důvěrou říci: „Jehova je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?“ (Hebr. 12:1; 13:6) Právě na tento rys Pavlova dopisu Hebrejcům (kapitoly 11–13) chceme nyní zaměřit svou pozornost. Proč? Protože situace, jíž tehdy čelili ranní křesťané, je stejná, jaké dnes čelí svědkové Jehovovi.

11. Jak můžeme mít dnes prospěch z ‚oblaku svědků, který nás obklopuje‘?

¹¹ Po zprávě o těchto věrných mužích a ženách říká Pavel: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také všechnu přítěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ (Hebr. 12:1) Žijí tito věrní příkladní svědkové v naší mysli, přestože spí v hrobě? Znáš je a jejich zkušenosti dost dobře, abys mohl odpovědět kladně? To je jedna z odměn, které přináší pravidelné studium Bible, že totiž můžeme všemi smysly znovu prožívat vzrušující zkušenosti tohoto „oblaku svědků“. Vezmeme-li si k srdci jejich věrný příklad, opravdu nám to velmi pomůže překonat jakýkoli nedostatek víry. A to nám zase usnadní, abychom za všech okolností vydávali smělé a nebojácné svědectví o pravdě.