Činíš Boží vůli?

DVA svědkové Jehovovi se při své kazatelské službě dům od domu setkali s knězem episkopální církve. Zdálo se, že je to příjemný člověk, bylo mu asi šedesát let, měl plnovous a oblečen byl v tričku, na němž byl ozdobně napsán název jeho církve. Jedním dechem řekl: „Přál bych si, aby členové naší církve rozšiřovali Slovo tak horlivě jako vy, ale budu vás muset požádat, abyste už ke mně domů nechodili.“

Ano, mnoho lidí obdivuje práci svědků Jehovových a chválí je za jejich horlivost a nadšení. Ani v nejmenším se však nezajímají o to, co svědkové dělají, a ani by je nenapadlo, že by to sami mohli dělat také. Tato zdánlivě rozporná situace však není nic nového. Povšiml si jí ve své době Ježíš a působivě vysvětlil podstatu tohoto rozporu pomocí podnětného podobenství.

„Co myslíte? Jeden člověk měl dvě děti. Šel k prvnímu a řekl: ‚Dítě, jdi dnes pracovat na vinici.‘ Ten odpověděl a řekl: ‚Chci, pane‘, ale nevyšel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl a řekl: ‚Nechci.‘ Potom pocítil lítost a vyšel. Který z těch dvou činil vůli svého otce?“ — Matouš 21:28–31.

Odpověď je jasná. Stejně jako zástup, který Ježíše poslouchal, odpověděli bychom i my: „Ten druhý.“ Ježíš však pomocí tohoto podobenství nejen poukázal na to, co bylo jasné, ale upozornil nás také na to, že rozhodující bylo činit to, co si otec přál. Druhý syn sice řekl, že nechce jít, ale nakonec šel, a byl za to pochválen. Konat práci pravého druhu je stejně důležité. Druhý syn jednal tak, že pracoval na otcově vinici; nešel pracovat na svou vlastní vinici.

Co to všechno pro nás znamená? Co dnes Bůh vyžaduje od svých ctitelů? Jaké poučení z Ježíšova života nám pomůže činit vůli jeho Otce? To jsou důležité otázky, a najdeme-li správné odpovědi, navždy z toho budeme mít prospěch; vždyť „kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. — 1. Jana 2:17; Efezanům 5:17.

Co je „Boží vůle“?

V biblické konkordanci Comprehensive Concordance of the New World Translation of the Holy Scriptures je podstatné jméno „vůle“ uvedeno více než osmdesátkrát. Asi v šedesáti z těchto případů (což je asi 75 procent z celkového výskytu) se vztahuje na Boží vůli. Výrazy jako „vůle mého Otce“ a „Boží vůle“ se vyskytují více než dvacetkrát. Z toho vidíme, že božské vůli bychom měli připisovat prvořadou důležitost. Konání Boží vůle by mělo být hlavní náplní našeho života.

Anglické podstatné jméno přeložené do češtiny slovem „vůle“ znamená ‚žádost, přání, rozhodnutí, něco žádoucího, a zejména volbu nebo rozhodnutí někoho, kdo má autoritu nebo moc‘. Jehova, který je svrchovanou Autoritou, tedy má svou vůli, žádost nebo určité rozhodnutí. Co to je? Písma nám říkají, že „[Boží] vůlí“ mimo jiné „je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4) Ježíš Kristus a raní křesťané se horlivě snažili přinést toto přesné poznání druhým lidem. — Matouš 9:35; Skutky 5:42; Filipanům 2:19, 22.

Kdo činí Boží vůli dnes? Kolik z těch téměř dvou miliard lidí, kteří tvrdí, že jsou následovníky Ježíše Krista, jedná jako ten mladší syn v Ježíšově podobenství, jako ten syn, který vyšel a vykonal vůli svého otce? Najít odpověď není obtížné. Praví následovníci Ježíše Krista, kteří jdou v jeho šlépějích, budou konat práci, o které Ježíš řekl, že ji dělat budou: „Také se musí ve všech národech nejprve kázat dobrá zpráva.“ (Marek 13:10) Svědkové Jehovovi, jichž je po celém světě více než čtyři a půl miliónu, aktivně káží dobrou zprávu o Božím Království a vyučují druhé lidi, přičemž poukazují na to, že Království je pro lidstvo jedinou nadějí na mír a bezpečí. Podílíš se plně na činění Boží vůle? Kážeš dobrou zprávu o Království, jako to dělal Ježíš? — Skutky 10:42; Hebrejcům 10:7.

Nacházíme radost v činění Boží vůle

Poznávání Otcovy vůle přináší radost, ale ještě větší radost pociťujeme, když můžeme o Boží vůli učit jiné lidi. Ježíš nacházel radost v tom, že učil lidi o svém Otci. Bylo to pro něho jako pokrm. (Jan 4:34) Také my budeme pociťovat pravé štěstí, budeme-li dělat to, co dělal Ježíš, totiž kázat a učit tomu, čemu učil on, tomu, co on dostal od svého Otce. (Matouš 28:19, 20) Jak Ježíš slíbil, „jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to“. — Jan 13:17.

Uveďme si příklad: Jedna matka, která nedávno znovu vstoupila do průkopnické služby, řekla: „Vidět, jak se tvář člověka, který studuje Bibli, vždy rozzáří, když se jeho srdce dotkne některá biblická pravda, je nádherné. Mám takovou radost, když vidím, jak si jedna žena, která studuje Bibli, vypisuje před studiem všechny biblické texty, aby mohla později odpovědět na všechny opakovací otázky.“ Jiná z jejích zájemkyň měla s pravdou jakýsi kontakt v době, kdy dospívala. Teď je vdaná, má nějaké osobní problémy, a toužila najít svědky. Byla opravdu šťastná, když ta průkopnice našla ji! Ta mladá žena byla nadšena, že může zase studovat Bibli.

Jak si můžeme zachovat radost z činění Boží vůle

David, král starověkého Izraele, byl člověk, který se po celý život snažil činit Boží vůli. Ačkoli musel prožít mnoho těžkostí a tísnivých situací, byl inspirován ke slovům: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.“ (Žalm 40:8) Činění Jehovovy vůle bylo přímo v Davidově duši, bylo součástí samotné jeho bytosti. V tom tkvělo tajemství jeho nepomíjející radosti ze služby Jehovovi. Činit Boží vůli nebylo pro Davida nějakou potíží. Bylo to naopak potěšení, něco, co vycházelo z jeho srdce. Po celý svůj život se ze všech sil snažil co nejlépe sloužit svému Bohu, Jehovovi, i když někdy zhřešil a nedosáhl cíle.

Naše radost může občas ochabovat. Můžeme pocítit únavu nebo sklíčenost. Možná se nám neodbytně připomínají některé věci z minulosti a snad nás trápí svědomí kvůli něčemu, čeho jsme se dopustili kdysi dávno. Často můžeme tyto pocity přemoci důkladnějším studiem Božího slova. Můžeme se usilovně snažit vepsat si Boží zákon do svého ‚nitra‘ jako kdysi David. Jestliže se snažíme konat Boží vůli celou duší, to znamená podle svých nejlepších schopností, Bůh nás podle toho odmění, protože on je věrný. — Efezanům 6:6; Hebrejcům 6:10–12; 1. Petra 4:19.

Je zajímavé, že v Hebrejcům 10:5–7 apoštol Pavel citoval Davidova slova uvedená v Žalmu 40:6–8 a uplatnil je na Ježíše Krista. Pavel tím ukázal, jak blízko byl Ježíš svému Otci. Hebrejský výraz přeložený slovem „vůle“ ve skutečnosti vyjadřuje pojmy: ‚potěšení, touha, přízeň nebo zalíbení‘. Žalm 40:8 tedy může o nich říkat: „Je mi potěšením jednat podle tvého zalíbení, můj Bože.“a Ježíš chtěl dělat to, co se líbilo jeho Otci. Ježíš dělal více, než co se od něho žádalo. Dělal to, co jeho Otci leželo na srdci, a dělal to s radostí.

Ježíš celý svůj život zaměřoval na to, aby učil druhé lidi o Boží vůli a o tom, co mají dělat, aby získali Boží požehnání. Kázal a vyučoval plným časem, a tato práce mu přinášela velkou radost. Logicky z toho tedy vyplývá, že čím více pracujeme v Jehovově díle, tím více radosti budeme mít. Můžeš i ty sloužit plným časem v kazatelském díle, aby překypovala i tvá radost?

K tomu, abychom si zachovali radost z činění Boží vůle, nám dále pomůže, budeme-li mít stále jasně na zřeteli budoucnost. Právě tak jednal Ježíš Kristus. „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou.“ Jeho radost spočívala v tom, že zůstane věrný Bohu až do konce a že pak získá odměnu v podobě královského postavení po pravici svého Otce. — Hebrejcům 12:2.

Představ si, jakou radost budou mít lidé, kteří dále konají Boží vůli. Uvidí zničení těch, kdo tvrdošíjně jednají podle své vlastní sobecké vůle, i přesto, že tím působí utrpení těm lidem, kteří se snaží konat Boží vůli. (2. Tesaloničanům 1:7, 8) Jen si představ, jakou radost budou mít drazí vzkříšení, až dostanou příležitost poznat a činit Boží vůli. Nebo uvažuj o tom, že je Božím předsevzetím obnovit na zemi ráj. A nakonec si představ tu svobodu, která nastane, až bude úplně zničen Satan, odpůrce Jehovovy vůle.

Ano, činění Boží vůle může přinést mnoho radosti již nyní a nekonečné štěstí v budoucnosti. Bez ohledu na to, s jakou odezvou se setkáváme v kazatelské službě, napodobujme Ježíšův příklad a s radostí konejme vůli Ježíšova Otce.

[Poznámky pod čarou]