Budeš dál chodit v pravdě?

„NEMÁM větší důvod k vděčnosti než to, abych slyšel, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4) To řekl apoštol Jan ke konci svého dlouhého života. Vytrvalost ‚jeho dětí‘, těch, které seznámil s „pravdou“, mu přinášela velkou radost. I Jehova se raduje, když jeho ctitelé zůstávají v pravdě. S jakým potěšením dnes musí vidět velkou organizaci, jejíž počet jde do miliónů, jak jde touto moudrou cestou! — Přísloví 27:11.

Zatímco však Boží lid jako celek nepohnutelně lne k pravdě, někteří jednotliví křesťané zpomalují, nebo dokonce opouštějí čisté uctívání. To není neočekávané, protože totéž se dělo v prvním století. (2. Timoteovi 4:10; Hebrejcům 2:1) Přesto fakt, že někteří opravdu zpomalují, zdůrazňuje, že všichni potřebují dávat pozor na své duchovní smýšlení. Pavel povzbuzoval všechny křesťany: „Dokazujte, co sami jste.“ (2. Korinťanům 13:5) Každý křesťan by si měl klást otázku: ‚Jak si mohu být jist, že budu stále chodit v pravdě?‘

Někteří zpomalili, nebo dokonce přestali chodit v pravdě, protože ztratili odvahu — snad kvůli zdravotním potížím, obtížné situaci doma nebo pro osobní neshody. Jiní zpomalili, protože se nechali rozptýlit. Chtějí užívat některého ovoce tohoto systému věcí, dokud trvá. Jak se můžeme ubránit, abychom nezpomalili? Odpověď najdeme, když se zamyslíme nad příkladem, který nám zanechal Ježíš.

Řiď se Ježíšovým příkladem

Ježíš čelil mnoha obtížným problémům a situacím. Musel řešit osobní neshody mezi svými následovníky a také snášet nenávist a posměch svých nepřátel. Musel také odolávat pokušením tohoto světa. Dokonce mu nabízeli bohatství a postavení v míře, jako zažil málokdo. (Matouš 4:8–11; Jan 6:14, 15) Přesto vytrvale chodil v pravdě. Co mu v tom pomáhalo?

Apoštol Pavel nám říká, když píše: „S vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen, upřeně přitom hledíme na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Hebrejcům 12:1, 2) To, že Ježíš choval v mysli „radost, jež mu byla předložena“, vysokou odměnu, která jej čekala, mu pomohlo, aby stále chodil v pravdě. Tato „radost, jež mu byla předložena“, bohatě vyvažovala dočasné skličující nebo rozptylující vlivy, jimž musel čelit.

Když budeme chovat v mysli odměnu, může nám to pomoci vytrvat, stejně jako Ježíšovi. (Zjevení 22:12) Znázorněme to poutníkem, který jde neschůdnou horskou cestou. Padá na něj únava a ztrácí odvahu. Každý krok je namáhavý a stezka se zdá nekonečná. Pak dojde na hřeben a v dálce spatří město, kam míří. Rázem se zdá chůze o něco snazší. Jasný pohled na cíl mu pomáhá zapomenout na únavu. Podobně bude pro křesťana snadnější stále chodit v pravdě, jestliže si v mysli jasně uchovává svůj cíl.

Napodobuj apoštola Pavla

Jiný, kdo snesl mnohé, co jej mohlo zbavit odvahy, byl apoštol Pavel. Musel řešit rozdělení a osobní neshody mezi bratry a přitom se smiřovat s těžkým zdravotním problémem, pronásledováním, tělesnými útrapami a potížemi, dokonce i odporem uvnitř sborů. (1. Korinťanům 1:10; 2. Korinťanům 10:7–12; 11:21–29; 12:7–10) Proč neztratil odvahu natolik, že by se vzdal? Vysvětluje: „Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ (Filipanům 4:13) Nepokoušel se nést svá břemena sám. Pavel spíše hledal podporu u Jehovy. — Žalm 55:22; 55:23, KB.

Božský zdroj síly, který Pavel vzýval, aby mu pomohl vydržet, je dostupný i dnes. Bible říká: „Unavenému dává [Jehova] sílu; a v člověku bez dynamické síly rozhojňuje plnou sílu. Chlapci se unaví i umdlí a mladíci budou zcela jistě klopýtat, ale ti, kteří doufají v Jehovu, znovu získají sílu. Vznesou se na křídlech jako orli. Poběží a neumdlí; budou kráčet a neunaví se.“ (Izajáš 40:29–31) Jestliže hledáme sílu u Jehovy prostřednictvím osobního studia, návštěvy shromáždění, horlivé křesťanské činnosti a — zejména — modlitby, dokážeme snést pokušení a skličující zážitky, které mohou čas od času vyvstat. — Žalm 1:1–3; Římanům 10:10; 1. Tesaloničanům 5:16, 17; Hebrejcům 10:23–25.

Milióny se připravují na život v ráji

Satan je bohem tohoto systému věcí, kde jsou křesťané skutečně pouhými cizinci, cizími usedlíky. (2. Korinťanům 4:4) Proto bychom neměli být překvapeni, jestliže někdy čelíme skličujícím nebo rozptylujícím vlivům. Pavel napsal v knize Hebrejcům: „Zde nemáme trvalé město, ale vážně hledáme to budoucí.“ (Hebrejcům 13:14) Když pamatujeme, že naše naděje není v tomto starém světě, ale v tom budoucím, také nám to pomáhá, abychom nezpomalili.

Křesťané se v něčem podobají vystěhovalcům, kteří opouštějí svou rodnou zemi a hledají lepší život jinde. Všeobecně platí, že to je obtížný krok. Znamená to sbalit všechen svůj majetek nebo se ho zbavit a dát sbohem známému domovu i přátelům a příbuzným. Znamená to také jít do cizí země, žít mezi lidmi, kteří ho možná nebudou vítat, a učit se nový jazyk a nezvyklý způsob života. Přesto mnozí udělají takový krok v pouhé naději, že si zlepší svou hmotnou situaci v tomto světě.

Ti, kteří se jakoby vystěhovávají z tohoto starého systému věcí a stávají se částí Božího lidu, čelí podobným výzvám. Kulturně se přizpůsobují životu podle čistých norem Božího slova a učí se „čistý jazyk“ pravdy. (Sefanjáš 3:9; 1. Korinťanům 6:9–11) Také tvrdě pracují, aby sloužili velkému králi Božího království, Ježíši Kristu. Navíc s nimi mnohdy jejich příbuzní a bývalí přátelé přeruší styky, takže jim vlastně musí dát sbohem.

Ale křesťané mohou získat mnohem více než ti, kdo se vystěhovávají z hospodářských důvodů. Jednak vstupují do společnosti, která je miluje a pečuje o ně. (Lukáš 18:29, 30) Důležitější je, že navazují blízký vztah k Jehovovi, Bohu vesmíru. Získávají pokoj mysli a důvěru v budoucnost, zatímco se těší na splnění Božích podivuhodných slibů. (Filipanům 4:8, 9) Ti, kteří náležitě oceňují tyto skutečnosti, nepřipustí, aby je natrvalo zpomalily rozptylující nebo skličující zážitky. Nedají se odvrátit od úzké cesty, která vede k životu. — Matouš 7:13, 14; 1. Jana 2:15–17.

Pečuj o své duchovní zdraví

Jestliže pravidelně pečujeme o své tělesné zdraví, máme lepší šanci ubránit se nemoci. A jestliže přece onemocníme, rychleji se uzdravíme. Podobně když pečujeme o své duchovní zdraví, zachováváme si jasně před očima požehnání, z nichž se těšíme dnes, a ta, která nás čekají, a když se naučíme spoléhat na Jehovovu sílu spíš než na vlastní, budeme na tom lépe při řešení problémů, které vyvstávají. Nemůžeme se zcela vyhnout rozptylujícím nebo skličujícím okolnostem. Ale pokud jsme předem řádně pečovali o své duchovní zdraví, neutoneme v takových věcech.

Pamatuj, že se Jehova raduje, když jeho ctitelé vytrvávají. Dělejme tedy radost jeho srdci tím, že budeme dále chodit v pravdě.