Dávejte si pozor na nedostatek víry

„Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha.“ (HEBREJCŮM 3:12)

1. Na jakou otřesnou skutečnost nás upozorňují Pavlova slova určená hebrejským křesťanům?

MYŠLENKA, že by se v lidech, kteří již měli osobní vztah k Jehovovi, mohlo vyvinout „ničemné srdce“ a že by se tito lidé mohli ‚odtahovat od živého Boha‘, je opravdu děsivá. A je to varování! Tato slova apoštola Pavla nebyla určena nevěřícím, ale byla určena lidem, kteří zasvětili svůj život Jehovovi na základě víry ve výkupní oběť Ježíše Krista.

2. O jakých otázkách musíme uvažovat?

² Jak by se vůbec mohlo v někom, kdo je v tak požehnaném duchovním stavu, vyvinout „ničemné srdce bez víry“? Vskutku, jak by se mohl někdo, kdo osobně poznal Boží lásku a nezaslouženou laskavost, dobrovolně od Boha odtahovat? A mohlo by se to někdy stát i někomu z nás? Jsou to reálné úvahy, a proto stojí za to zjistit, co bylo důvodem Pavlova varování. (1. Korinťanům 10:11)

Proč taková přísná rada?

3. Popiš poměry v Jeruzalémě a v okolí, které měly vliv na křesťany v prvním století.

³ Zdá se, že svůj dopis hebrejským křesťanům v Judeji Pavel napsal v roce 61 n. l. Jeden historik poznamenal, že to byla doba, kdy „pro žádné střízlivě uvažující upřímné lidi nebyl pokoj či bezpečnost ani v Jeruzalémě, ani nikde jinde v celé provincii“. Byla to doba nezákonnosti a násilí vyvolávaného jednak přítomností krutého římského vojska, předstíranou odvahou židovských zélótů vystupujících proti Římu, a jednak kriminalitou zlodějů, pro něž byla tato chaotická doba výhodná. To všechno velmi ztěžovalo situaci křesťanů, kteří se neúnavně snažili nezaplést se do takových záležitostí. (1. Timoteovi 2:1, 2) Někteří lidé je kvůli jejich neutralitě považovali za společensky nežádoucí osoby, a dokonce za buřiče. Křesťané byli často týráni a utrpěli osobní ztráty. (Hebrejcům 10:32–34)

4. Jakému tlaku náboženského charakteru byli vystaveni hebrejští křesťané?

⁴ Hebrejští křesťané byli vystaveni silnému tlaku také náboženského charakteru. Horlivost Ježíšových věrných učedníků a rychlý rozmach křesťanského sboru, který z této horlivosti vyplýval, vyvolávaly v Židech, a hlavně v jejich náboženských vůdcích, žárlivost a hněv. Všemožně se snažili znepokojovat a pronásledovat následovníky Ježíše Krista.a (Skutky 6:8–14; 21:27–30; 23:12, 13; 24:1–9) I když některé křesťany nepostihlo přímé pronásledování, i jimi Židé pohrdali a zesměšňovali je. Křesťanstvím bylo opovrhováno jakožto jakýmsi novým náboženstvím, kterému chybí lesk judaismu a které nemá chrám ani kněžstvo, žádné svátky, žádné formální oběti a podobně. Jejich vůdce, Ježíš, byl dokonce odsouzen a popraven jako zločinec. Křesťané museli mít víru, odvahu a vytrvalost, aby mohli vyznávat své náboženství.

5. Proč bylo pro křesťany v Judeji podstatné, aby zůstali duchovně bdělí?

⁵ Hebrejští křesťané v Judeji však žili v kritickém období dějin židovského národa. Již se dělo hodně z toho, o čem jejich Pán, Ježíš Kristus, mluvil jako o znamení konce židovského systému. Konec nemohl být příliš daleko. Křesťané museli zůstat duchovně bdělí a museli být připraveni „prchat k horám“, aby přežili. (Matouš 24:6, 15, 16) Budou mít potřebnou víru a duchovní sílu, aby okamžitě jednali tak, jak jim Ježíš přikázal? Zdálo se, že někteří mají určité pochybnosti.

6. Co naléhavě potřebovali křesťané v Judeji?

⁶ Během posledního desetiletí před naprostým rozpadem židovského systému věcí byli hebrejští křesťané zjevně pod velmi silným tlakem, a to jak zevnitř, tak i zvenčí křesťanského sboru. Potřebovali povzbuzení. Potřebovali však také rady a pokyny, které by je ubezpečily, že si zvolili správnou cestu a že netrpěli a nevytrvávali marně. Tohoto úkolu se chopil Pavel a ochotně těmto křesťanům přišel na pomoc.

7. Proč by nás mělo zajímat to, co Pavel napsal hebrejským křesťanům?

⁷ To, co Pavel napsal hebrejským křesťanům, by mělo nesmírně zajímat i nás. Proč? Protože žijeme v době, jež se nápadně podobá tehdejší době. Denně cítíme tlaky ze světa ovládaného Satanem. (1. Jana 5:19) Na vlastní oči vidíme splňování proroctví o posledních dnech a o „závěru systému věcí“, která pronesl Ježíš a apoštolové. (Matouš 24:3–14; 2. Timoteovi 3:1–5; 2. Petra 3:3, 4; Zjevení 6:1–8) Především potřebujeme zůstat duchovně bdělí, aby se nám „podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly“. (Lukáš 21:36)

Někdo větší než Mojžíš

8. K čemu Pavel vyzýval své spolukřesťany, když řekl to, co je zaznamenáno v Hebrejcům 3:1?

⁸ Pavel se zmínil o velmi důležité myšlence, když napsal: „Uvažujte o apoštolovi a veleknězi, jehož vyznáváme — o Ježíšovi.“ (Hebrejcům 3:1) Sloveso ‚uvažovat‘ znamená „jasně vnímat, . . . zcela chápat, bedlivě o něčem uvažovat“. (Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words) Pavel tedy své spoluvěřící vyzýval, aby se pilně snažili dospět ke správnému pochopení toho, jakou úlohu v jejich víře a záchraně hraje Ježíš. Tímto způsobem měli posílit své rozhodnutí zůstat pevní ve víře. Jaká tedy byla Ježíšova úloha a proč bychom o něm měli ‚uvažovat‘ i my?

9. Proč Pavel mluvil o Ježíšovi jako o „apoštolovi“ a „veleknězi“?

⁹ Pavel nazval Ježíše ‚apoštolem‘ a ‚veleknězem‘. „Apoštol“ je ten, kdo je vyslaný, a zde toto slovo označuje prostředek, kterým Bůh komunikuje s lidmi. „Velekněz“ je někdo, jehož prostřednictvím se mohou lidé přibližovat k Bohu. Tato dvě opatření jsou nezbytná pro pravé uctívání, a Ježíš je ztělesněním obou. Ježíš je ten, kdo byl vyslán z nebe, aby učil lidi pravdu o Bohu. (Jan 1:18; 3:16; 14:6) Ježíš je také ten, kdo byl ustanoven jako protiobrazný Velekněz v Jehovově duchovním chrámovém uspořádání, které je určené k odpuštění hříchu. (Hebrejcům 4:14, 15; 1. Jana 2:1, 2) Pokud opravdu pochopíme, jaké požehnání můžeme získat Ježíšovým prostřednictvím, budeme mít odvahu a odhodlání zůstat pevní ve víře.

10. (a) Jak Pavel pomáhal hebrejským křesťanům, aby pochopili, že křesťanství je významnější než judaismus? (b) Jakou všeobecně platnou pravdu Pavel uvedl, aby zdůraznil svou myšlenku?

¹⁰ Pro zdůraznění hodnoty křesťanské víry Pavel přirovnal Ježíše k Mojžíšovi, jehož Židé považovali za největšího proroka mezi svými předky. Kdyby hebrejští křesťané dokázali upřímně pochopit, že Ježíš je větší než Mojžíš, neměli by žádný důvod k pochybnostem o tom, že křesťanství je významnější než judaismus. Pavel upozornil na to, že ačkoli Mojžíš byl pokládán za člověka, který si zasluhuje, aby mu byl svěřen Boží „dům“ — izraelský národ neboli sbor —, byl to pouze věrný sloužící neboli sluha. (4. Mojžíšova 12:7) Naproti tomu Ježíš byl Syn, pán domu. (1. Korinťanům 11:3; Hebrejcům 3:2, 3, 5) Pavel chtěl svou myšlenku zdůraznit, a proto uvedl tuto všeobecně platnou pravdu: „Každý dům je ovšem někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh.“ (Hebrejcům 3:4) Nikdo by nepopíral, že Bůh je větší než kdokoli jiný, protože je Stavitelem neboli Stvořitelem všeho. Pak z toho logicky vyplývá, že Ježíš, jelikož byl Božím spolupracovníkem, musí být větší než všechno ostatní stvoření, a tedy i větší než Mojžíš. (Přísloví 8:30; Kolosanům 1:15–17)

11, 12. Co si měli podle Pavlovy výzvy hebrejští křesťané udržet ‚až do konce‘ a jak můžeme jeho radu uplatnit my?

¹¹ Hebrejští křesťané opravdu měli velmi výsadní postavení. Pavel jim připomněl, že jsou ‚podílníky na nebeském povolání‘ a že si této výsady mají cenit mnohem více než čehokoli, co jim mohl nabídnout židovský systém. (Hebrejcům 3:1) Pavlova slova jistě v těchto pomazaných křesťanech vzbudila pocit vděčnosti za to, že mají dostat nové dědictví, a ne pocit lítosti kvůli tomu, že se vzdali věcí spojených s jejich židovským původem. (Filipanům 3:8) Pavel je vyzýval, aby si svou výsadu udrželi a aby ji nepovažovali za samozřejmost. Řekl jim: „Kristus byl věrný nad [Božím] domem jako Syn. My jsme Jeho domem, jestliže se pevně přidržíme své volnosti řeči a své chlouby z naděje, pevné až do konce.“ (Hebrejcům 3:6)

¹² Jistě, pokud měli hebrejští křesťané přežít blížící se závěr židovského systému věcí, museli si svou naději od Boha udržet ‚pevnou až do konce‘. I my dnes musíme jednat stejně, chceme-li přežít konec současného systému. (Matouš 24:13) Nesmíme dovolit, aby nás úzkostné životní starosti, lidská lhostejnost nebo naše vlastní nedokonalé sklony přiměly k tomu, že budeme kolísat ve své víře v Boží sliby. (Lukáš 21:16–19) Věnujme pozornost dalším Pavlovým slovům, z nichž uvidíme, jak se můžeme upevnit.

„Nezatvrzujte své srdce“

13. Jakou výstrahu dal Pavel a jak použil 95. žalm?

¹³ Pavel popsal výsadní postavení hebrejských křesťanů, a potom jim dal tuto výstrahu: „Jak říká svatý duch: ‚Jestliže dnes budete naslouchat jeho vlastnímu hlasu, nezatvrzujte své srdce jako tehdy, když byl způsoben rozhořčený hněv, jako v den, kdy byla učiněna zkouška v pustině.‘ “ (Hebrejcům 3:7, 8) Pavel citoval z 95. žalmu, a proto mohl říci, že ‚svatý duch říká‘.b (Žalm 95:7, 8; 2. Mojžíšova 17:1–7) Písmo je inspirováno Bohem prostřednictvím Božího svatého ducha. (2. Timoteovi 3:16)

14. Jak Izraelité reagovali na to, co pro ně Jehova udělal, a proč?

¹⁴ Když byli Izraelité osvobozeni z otroctví v Egyptě, byla jim prokázána velká čest tím, že vstoupili do smluvního vztahu s Jehovou. (2. Mojžíšova 19:4, 5; 24:7, 8) Avšak místo toho, aby projevovali vděčnost za to, co pro ně Jehova udělal, brzy jednali vzpurně. (4. Mojžíšova 13:25–14:10) Jak se to mohlo stát? Pavel uvedl tento důvod: zatvrdili své srdce. Ale jak to, že se citlivé srdce, vnímavé k Božímu slovu, zatvrdí? A co musíme dělat, abychom to nepřipustili?

15. (a) Jak bylo slyšet ‚Boží vlastní hlas‘ v minulosti a jak je ho slyšet v současné době? (b) Jaké otázky v souvislosti s ‚Božím hlasem‘ si potřebujeme položit?

¹⁵ Pavel uvedl svou výstrahu podmínkovou větou: „Jestliže . . . budete naslouchat jeho vlastnímu hlasu.“ Bůh ke svým ctitelům mluvil prostřednictvím Mojžíše a jiných proroků. Později k nim mluvil prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista. (Hebrejcům 1:1, 2) Dnes máme k dispozici celé Boží inspirované slovo, Svatou Bibli. Máme také ‚věrného a rozvážného otroka‘, kterého Ježíš ustanovil proto, aby poskytoval duchovní „pokrm v pravý čas“. (Matouš 24:45–47) Bůh tedy stále mluví. Ale nasloucháme mu? Jak například reagujeme na rady, jež se vztahují k oblečení a celkovému vzhledu nebo k zábavě a hudbě? ‚Nasloucháme‘ neboli věnujeme pozornost tomu, co slyšíme, a uposlechneme? Pokud máme ve zvyku vymlouvat se nebo proti těmto radám protestovat, vystavujeme se zákeřnému nebezpečí, že se naše srdce zatvrdí.

16. Jakým způsobem se například může zatvrdit naše srdce?

¹⁶ Naše srdce se také může zatvrdit, nechceme-li dělat to, co můžeme nebo co bychom měli dělat. (Jakub 4:17) Izraelité navzdory všemu, co pro ně Jehova dělal, neprojevovali víru, bouřili se proti Mojžíšovi, rozhodli se uvěřit špatné zprávě o Kanaánu a odmítli vstoupit do Zaslíbené země. (4. Mojžíšova 14:1–4) Proto Jehova nařídil, že budou 40 let žít v pustině — tak dlouho, dokud nevymřou nevěrní příslušníci té generace. Bůh byl jimi znechucen a řekl: „ ‚Stále ve svém srdci bloudí, a sami nepoznali mé cesty.‘ Proto jsem přísahal ve svém hněvu: ‚Jistě nevstoupí do mého odpočinku.‘ “ (Hebrejcům 3:9–11) Vidíme v tom poučení i pro sebe?

Poučení pro nás

17. Proč měli Izraelité nedostatek víry, i když viděli Jehovovy mocné skutky a slyšeli Jehovova prohlášení?

¹⁷ Izraelité z té generace, která vyšla z Egypta, viděli na vlastní oči Jehovovy mocné skutky a slyšeli na vlastní uši jeho prohlášení. Přesto neměli víru, že je Bůh může bezpečně dovést do Zaslíbené země. Proč? „Sami nepoznali mé cesty,“ řekl Jehova. Věděli, co Jehova řekl a udělal, ale nevypěstovali si důvěru v to, že je schopen postarat se o ně. Byli tak posedlí tím, co osobně potřebovali a co chtěli, že věnovali malou pozornost Božím cestám a Božímu záměru. Prostě neměli víru v Jehovův slib.

18. Z jakého jednání, podle Pavlových slov, vzejde „ničemné srdce bez víry“?

¹⁸ Další slova určená Hebrejcům platí stejně významně i pro nás: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha.“ (Hebrejcům 3:12) Pavel se dostal k jádru problému, když poukázal na to, že „ničemné srdce bez víry“ vznikne tím, že se ‚odtahuje od živého Boha‘. Předtím se v tomto dopisu zmínil o tom, že z nepozornosti mohou být „zavlečeni pryč“. (Hebrejcům 2:1) Řecký výraz, který se překládá jako ‚odtahovat se‘, však znamená „odstoupit“ a je příbuzný se slovem „odpadnutí“. Označuje úmyslné a vědomé vzpírání se, stáhnutí se a zběhnutí spojené s určitým náznakem opovržení.

19. K jakým vážným následkům by mohlo vést to, kdybychom nenaslouchali radám? Znázorni to.

¹⁹ Z toho tedy vyplývá poučení, že pokud si zvykneme ‚nenaslouchat jeho vlastnímu hlasu‘ a přehlížet rady, které nám Jehova dává prostřednictvím svého Slova a třídy věrného otroka, nepotrvá to dlouho a naše srdce ztvrdne, zatvrdí se. Například je možné, že se dva lidé, kteří spolu ještě nejsou v manželství, dostanou do poněkud příliš důvěrné situace. Co kdyby tomu, jak jednali, prostě nevěnovali pozornost? Uchránili by se tak před tím, aby se situace neopakovala, nebo by pro ně bylo tím snazší udělat to znovu? Podobné je to, když třída otroka předkládá radu, že je nutné, abychom si pečlivě vybírali hudbu, zábavu a podobně. Přijímáme tuto radu vděčně, a uděláme, je-li to nutné, odpovídající změny? Pavel nás vybízel, abychom ‚neopouštěli své shromažďování‘. (Hebrejcům 10:24, 25) Někteří lidé možná navzdory této radě berou křesťanská shromáždění na lehkou váhu. Možná mají pocit, že je zcela bezvýznamné, jestliže některá shromáždění vynechávají nebo určitá shromáždění úplně zanedbávají.

20. Proč je nezbytné, abychom na biblické rady reagovali správným způsobem?

²⁰ Jestliže nereagujeme správně na Jehovův „hlas“ jasně vyjádřený v Písmu a v biblických publikacích, brzy zjistíme, že se ‚odtahujeme od živého Boha‘. Z pasivního přehlížení rad se může snadno stát aktivní znevažování, kritizování a odmítání těchto rad. Kdyby to tak zůstalo bez nápravy, výsledkem by bylo „ničemné srdce bez víry“, a napravit takovou situaci je obvykle velmi obtížné. (Srovnej Efezanům 4:19.) Jeremjáš výstižně napsal: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“ (Jeremjáš 17:9) Z toho důvodu Pavel své hebrejské spoluvěřící vyzýval: „Dále každý den jeden druhého vybízejte, dokud lze říkat ‚dnes‘, aby se někdo z vás nezatvrdil podvodnou mocí hříchu.“ (Hebrejcům 3:13)

21. K čemu jsme všichni nabádáni a jaké máme vyhlídky?

²¹ Jsme moc rádi, že Jehova s námi dnes stále mluví prostřednictvím svého Slova a své organizace. Také jsme vděčni za to, že nám „věrný a rozvážný otrok“ neustále pomáhá, abychom ‚se pevně až do konce přidrželi důvěry, kterou jsme měli na počátku‘. (Hebrejcům 3:14) Nyní je čas, abychom reagovali na Boží lásku a vedení. Jestliže to děláme, můžeme mít užitek z dalších nádherných Jehovových slibů — ‚vstoupit do‘ jeho odpočinku. (Hebrejcům 4:3, 10) O tom Pavel dále napsal hebrejským křesťanům a je to námět, o němž budeme uvažovat v příštím článku.

[Poznámky pod čarou]

Umíte to vysvětlit?

◻ Proč Pavel napsal hebrejským křesťanům takovou důraznou radu?

◻ Jak Pavel pomáhal hebrejským křesťanům, aby si uvědomili, že mají něco lepšího než život v judaismu?

◻ Jak se stane, že se něčí srdce zatvrdí?

◻ Co musíme dělat, aby se v nás nevyvinulo „ničemné srdce bez víry“?

[Obrázek na straně 10]

Projevujete víru v Ježíše, Většího Mojžíše?