Jehova je můj pomocník

„Můžeme být dobré mysli a říci: ‚Jehova je můj pomocník. Nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ — Hebr. 13:6.

1, 2. (a) Jakou důvěru v Jehovu vyjádřil žalmista i apoštol Pavel? (b) Jaké otázky vznikají?

JEHOVA BŮH je nevyčerpatelným zdrojem pomoci. Žalmista to věděl ze zkušenosti a mohl říci: „Jehova je na mé straně. Nebudu se bát. Co mi může udělat pozemský člověk?“ (Žalm 118:6) Podobné pocity vyjádřil apoštol Pavel, když psal svůj božsky inspirovaný dopis hebrejským křesťanům.

² Pavel zřejmě citoval žalmistova slova z řecké „Septuaginty“, když řekl hebrejským spoluctitelům: „Můžeme být dobré mysli a říci: ‚Jehova je můj pomocník. Nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ (Hebr. 13:6) Proč to apoštol napsal? A co se můžeme dozvědět z kontextu?

Potřeba Jehovovy pomoci

3. (a) Za jakých okolností se prokázal Jehova jako Pavlův pomocník? (b) Proč zejména hebrejští křesťané potřebovali Jehovu jako svého pomocníka?

³ Pavel byl obětavý svědek, který měl důkazy, že je Jehova jeho pomocníkem. Bůh pomohl apoštolovi v mnoha těžkostech. Pavel byl vězněn, bit a kamenován. Na svých cestách zažil jako křesťanský služebník ztroskotání lodi stejně jako mnohá jiná nebezpečí. Dobře znal námahu, bezesné noci, hlad, žízeň i nahotu. „Kromě těchto věcí vnějšího druhu,“ řekl, „co se na mne valí, den co den, je úzkostlivá starost o všechny sbory.“ (2. Kor. 11:24–29) Pavel měl tento druh starosti i o hebrejské křesťany. Dny Jeruzaléma byly sečteny a apoštolovy bratry a sestry v Judeji čekaly velké zkoušky víry. (Dan. 9:24–27; Luk. 21:5–24) Budou tedy potřebovat Jehovu jako svého pomocníka.

4. Jaké nabádání prostupuje celý dopis Hebrejcům?

⁴ V úvodu svého dopisu hebrejským křesťanům Pavel ukázal, že božská pomoc přijde jen tehdy, budou-li naslouchat Božímu Synovi, Ježíši Kristu. (Hebr. 1:1, 2) Tuto myšlenku v dopise rozvinul. Na podporu své rady například apoštol připomněl svým čtenářům, že Izraelité byli potrestáni za neposlušnost v pustině. Tím méně by unikli trestu hebrejští křesťané, kdyby zavrhli to, co jim Bůh řekl prostřednictvím Ježíše, a stali se odpadlíky, kteří lpějí na mojžíšském Zákoně, jenž byl odstraněn Kristovou obětí. — Hebr. 12:24–27.

Činná bratrská láska

5. (a) Jakou jinou radu dává dopis Hebrejcům? (b) Co řekl Pavel o lásce?

⁵ Dopis Hebrejcům radil výhledovým dědicům nebeského království, jak následovat svůj příklad, Ježíše Krista, jak ‚prokazovat svatou službu se zbožnou bázní a posvátnou úctou‘ a mít Jehovu jako pomocníka. (Hebr. 12:1–4, 28, 29) Pavel vyzýval své spoluvěřící, aby se pravidelně scházeli a ‚podněcovali se k lásce a znamenitým skutkům‘. (Hebr. 10:24, 25) Nyní radí: „Ať zůstává vaše bratrská láska.“ — Hebr. 13:1.

6. V jakém smyslu dal Ježíš svým následovníkům „nové přikázání“ ohledně lásky?

⁶ Ježíš vyžadoval od svých následovníků takovou lásku, protože řekl: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali, stejně jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Bylo to „nové přikázání“ v tom, že žádalo víc než mojžíšský Zákon, který říkal: „Budeš milovat svého bližního [nebo souseda] jako sám sebe.“ (3. Mojž. 19:18) „Nové přikázání“ žádalo víc, než aby člověk miloval svého bližního jako sám sebe. Volalo po obětavé lásce, která je schopna dokonce položit život pro druhého. Příkladem takové lásky byl Ježíšův život a smrt. Tertulián se o tomto poznávacím znaku zmínil, když citoval výroky světských lidí o křesťanech a řekl: ‚„Pohleďte,‘ říkají, ‚jak se milují a jak jsou připraveni jeden pro druhého zemřít.‘“ — „Apologie“, kapitola XXXIX, 7.

7. Jak se projevovala bratrská láska po letnicích roku 33 n. l.?

⁷ Bratrská láska byla mezi Ježíšovými učedníky zjevná po letnicích roku 33 n. l. Aby se mnozí nově pokřtění věřící z dalekých míst mohli déle zdržet v Jeruzalémě a víc se poučit o Božím opatření pro záchranu skrze Krista, „všichni, kteří se stali věřícími, byli pospolu a měli všechno společné a prodávali své vlastnictví a majetky a rozdělovali výtěžek všem, jak kdo potřeboval“. — Sk. 2:43–47; 4:32–37.

8. Jaké jsou důkazy, že dnes existuje bratrská láska mezi svědky Jehovovými?

⁸ Taková bratrská láska existuje i mezi dnešními svědky Jehovovými. Například po 2. světové válce pohnula taková láska Boží lid, aby podnikl dvaapůlletou kampaň na pomoc strádajícím. Svědkové v Kanadě, Švédsku, Švýcarsku, Spojených státech a jiných zemích dávali šatstvo a peníze na nákup potravin pro spoluvěřící v zemích zasažených válkou — v Rakousku, Belgii, Bulharsku, Číně, Československu, Dánsku, Anglii, Finsku, Francii, Německu, Řecku, Maďarsku, Itálii, Nizozemí, Norsku, na Filipínách, v Polsku a Rumunsku. To je jen příklad, protože v nedávné době projevili Boží služebníci takovou lásku křesťanským obětem zemětřesení v Peru a Mexiku, vichřic na Jamajce a podobných pohrom jinde. V tom a mnohém jiném ‚zůstává bratrská láska‘ v Jehovově lidu.

Buď pohostinný

9. (a) O jaké zbožné vlastnosti je řeč v Hebrejcům 13:2? (b) Jak někteří „nevědomky pohostili anděly“?

⁹ Dále se Pavel zmínil o jiné vlastnosti, kterou projevují ti, kdo následují Krista, ‚prokazují svatou službu se zbožnou bázní a posvátnou úctou‘ a mají Jehovu jako svého pomocníka. Vybízel: „Nezapomínejte na pohostinnost, neboť tou někteří nevědomky pohostili anděly.“ (Hebr. 13:2) Kdo nevědomky ‚pohostil anděly‘? Hostitelem tří andělů byl patriarcha Abrahám. (1. Mojž. 18:1–22) Dva z nich odešli a právě tyto cizince k sobě v Sodomě pozval jeho synovec Lot. Než se však uložili, obklopil Lotův dům dav „od chlapce po starce“. Žádali, aby jim Lot vydal své hosty pro nemravné účely, ale on statečně odmítl. Třebaže to Lot zprvu nevěděl, hostil anděly, a ti mu pak pomohli, aby s dcerami unikl smrti, když ‚Jehova způsobil, že pršela síra a oheň z nebe na Sodomu a Gomoru‘. — 1. Mojž. 19:1–26.

10. Z jakých požehnání se těší pohostinní křesťané?

¹⁰ Pohostinní křesťané se těší z mnoha požehnání. Gaius byl pochválen za to, že pohostinně přijímal spoluvěřící „a k tomu ještě cizince“, stejně jako dnes mnozí z Jehovova lidu hostí cestující dozorce. (3. Jana 1, 5–8) Pohostinnost je znakem způsobilosti pro jmenování starším. (1. Tim. 3:2; Tit. 1:7, 8) Stojí také za povšimnutí, že Ježíš slíbil požehnání království osobám podobným ovcím, které pohostinně činí dobře jeho pomazaným „bratrům“. — Mat. 25:34–40.

Pamatuj na pronásledované

11. Proč byla přiléhavá rada Hebrejcům 13:3?

¹¹ Ti, kteří touží po Jehovově pomoci a ‚prokazují mu svatou službu se zbožnou bázní a posvátnou úctou‘, nesmějí zapomínat na spoluvěřící, kteří trpí. Pavel chápal těžkosti, které snášeli křesťané, s nimiž se špatně zacházelo. Nějaký čas předtím byli učedníci rozptýleni pronásledováním. Jeho spolupracovník Timoteus byl právě propuštěn z vězení. (Hebr. 13:23; Sk. 11:19–21) Křesťanští misionáři také cestovali a zakládali nové sbory nebo duchovně budovali již existující. Protože mnozí bratři a sestry, kteří tehdy cestovali, byli Nežidé, někteří židovští křesťané snad o ně třeba neměli dost velký zájem. Proto byla přiléhavá rada: „Mějte na mysli ty, kteří jsou ve vězeňských poutech, jako byste byli spoutáni s nimi, a ty, s nimiž se špatně zachází, protože i vy sami jste ještě v těle.“ — Hebr. 13:3.

12. Jak můžeme uplatnit radu, abychom měli na mysli spoluvěřící, s nimiž se špatně zachází?

¹² Hebrejci již „projevili . . . pochopení pro ty, kteří byli ve vězení“, ale neměli na takové věrné spoluvěřící zapomínat, ať už byli Židé nebo Nežidé. (Hebr. 10:34) Ale co my? Jak můžeme ukázat, že máme na mysli ty, s nimiž se špatně zachází? V některých případech může být vhodné obrátit se dopisem na vládní autority ve snaze pomoci spoluvěřícím uvězněným pro svou víru v zemích, kde je zakázáno kázat království. Zejména bychom však na ně měli pamatovat ve svých modlitbách, zmiňovat se pokud možno o některých i jménem. Jejich pronásledování na nás hluboce působí a Jehova slyší naše opravdové prosby za ně. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“; Ef. 6:17–20) Třebaže nejsme v téže vězeňské cele, jsme s nimi jakoby spoutáni a jsme jim schopni nabídnout pomoc a povzbuzení. Duchem zplození křesťané jistě soucítí s pomazanými, s nimiž se špatně zachází. (Srovnej 1. Korinťanům 12:19–26.) Mají však podobnou účast se svými pronásledovanými druhy s pozemskou nadějí, kteří také trpí rozličným špatným zacházením z rukou pronásledovatelů. Takové soucítění je náležité, protože jsme všichni ještě v lidském těle a může nás jako Jehovovy ctitele potkat utrpení a pronásledování. — 1. Petra 5:6–11.

Manželství musí být počestné

13. Co řekl v podstatě Pavel v Hebrejcům 13:4?

¹³ Následování Kristova příkladu a ‚prokazování svaté služby se zbožnou bázní a posvátnou úctou‘ by mělo mnoha způsoby ovlivnit náš zájem o druhé. Když nejprve Pavel říká: „I vy sami jste ještě v těle,“ zmiňuje se dále o vztahu, který má tělesné, hmotné rysy a jenž dává příležitost projevovat patřičný ohled na druhé. (Hebr. 13:3) Hebrejské křesťany vybízí: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ (Hebr. 13:4) Byla to velmi vhodná rada, protože v Římské říši převládala sexuální nemravnost. I dnešní křesťané potřebují dbát na tato slova vzhledem k nízkým mravním měřítkům světa a k tomu, že každoročně je pro sexuální nemravnost odňata pospolitost se sborem tisícům osob.

14. Proč bys řekl, že je manželství počestné?

¹⁴ Mezi těmi, kdo si manželství velmi nevážili, byli v Pavlově době Esejci. Zpravidla žili v celibátu, jako někteří z dnešního duchovenstva, kteří nesprávně považují celibát za svatější než manželství. Tím, co řekl hebrejským křesťanům, však Pavel jasně naznačil, že je manželství počestné. Vysoká úcta k němu je zřejmá i ze slov Noemi svým ovdovělým snachám Rut a Orpě: „Kéž vám dá Jehova dar a najdete každá místo odpočinku v domě svého manžela.“ (Rut 1:9) Jinde sám Pavel poukázal, že ‚v pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry tím, že budou zakazovat manželství‘. — 1. Tim. 4:1–5.

15. Kdo byli v Hebrejcům 13:4 označeni jako smilníci a cizoložníci a jak je bude soudit Bůh?

¹⁵ Hebrejci, kteří bývali pod Zákonem, ale byli přijati do nové smlouvy, znali přikázání: „Nezcizoložíš.“ (2. Mojž. 20:14) Žili však v nemravném světě a potřebovali výstrahu: „Manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ Mezi smilníky patří svobodné osoby, které pěstují pohlavní styk. Cizoložníci jsou jmenovitě osoby v manželství, které žijí s někým, kdo není jejich druhem, a poskvrňují své vlastní manželské lože. Protože si nekající smilníci a cizoložníci zasluhují Boží odsudek, nebudou ani vpuštěni do nebeského Nového Jeruzaléma ani se nebudou těšit z věčného života na zemi pod panstvím království. (Zjev. 21:1, 2, 8; 1. Kor. 6:9, 10) Tato výstraha před poskvrňováním manželského lože by měla také přimět křesťany v manželství k tomu, aby se vyhýbali poskvrňujícím sexuálním praktikám se svými partnery, ačkoli na náležitých tělesných důvěrnostech v manželství není nic nečistého. — Viz „Strážnou věž“ 17, 1983, čl. „Měj v úctě manželství, jež odpovídá Božím měřítkům“.

Spokojeni s tím, co je

16, 17. Co bylo řečeno v Hebrejcům 13:5 a proč potřebovali Hebrejci tuto radu?

¹⁶ Spokojenost nalezneme, budeme-li se řídit svým vzorem, Ježíšem, a ‚prokazovat svatou službu se zbožnou bázní a posvátnou úctou‘ v důvěře, že Jehova je naším pomocníkem. Můžeme být třeba v pokušení hluboce se zabrat do hmotařských zájmů. Křesťané však tomu nesmějí podlehnout. Hebrejcům bylo řečeno: „Ať je váš způsob života bez lásky k penězům a buďte spokojeni s tím, co je, protože on řekl: ‚Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanechám.‘“ (Hebr. 13:5) Proč potřebovali Hebrejci tuto radu?

¹⁷ Možná, že měli přílišnou starost o peníze, protože se pamatovali na „velký hlad“ za vlády césara Klaudia (41–54 n. l.) Hladomor byl tak krutý, že křesťané odjinud posílali potraviny svým bratrům v Judeji. (Sk. 11:28, 29) Podle židovského historika Josepha trval hlad tři roky nebo i déle a způsobil v Judeji a v Jeruzalémě tíživou chudobu. — „Židovské starožitnosti“, XX, 2, 5; 5, 2.

18. Jaké poučení nám dává rada v Hebrejcům 13:5?

¹⁸ Je to pro nás poučné? Ano, protože bez ohledu na to, jak jsme snad chudí, neměli bychom milovat peníze ani mít o ně přílišnou starost. Místo abychom se úzkostlivě starali o hmotné zabezpečení, měli bychom být „spokojeni s tím, co je“. Ježíš řekl: „Neustále tedy hledejte nejprve království a [Boží] spravedlnost a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mat. 6:25–34) Ukázal také, že bychom se měli soustředit na to, abychom byli ‚bohatí vůči Bohu‘, protože ‚náš život nevyplývá z toho, co vlastníme‘. (Luk. 12:13–21) Jestliže láska k penězům ohrožuje naše duchovní smýšlení, dbejme Pavlovy rady Hebrejcům a pamatujme také, že „zbožná oddanost spolu se soběstačností“ je „prostředkem k velkému zisku“. — 1. Tim. 6:6–8.

Důvěřuj v Jehovu

19. Jaké ujištění dal Bůh Jozuovi a jak by to mělo zapůsobit na nás?

¹⁹ Jako Ježíšovi následovníci, kteří se snaží ‚prokazovat svatou službu se zbožnou bázní a posvátnou úctou‘, nesmíme vkládat důvěru v peníze, ale v našeho nebeského Otce, jehož pomoc je životně důležitá. Ať máme jakékoli problémy, měli bychom pamatovat na jeho ujištění: „Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanechám.“ (Hebr. 13:5) Pavel tu narážel na Boží slova k Jozuovi: „Ani tě neopustím, ani tě zcela nezanechám.“ (Joz. 1:5; srovnej 5. Mojžíšovu 31:6, 8.) Jehova nikdy neopustil Jozua a nezanechá ani nás, jestliže v něho budeme důvěřovat.

20. (a) Jaký je roční text na rok 1990? (b) Co bychom měli dál beze strachu dělat?

²⁰ Boží neselhávající pomoc bude mezi svědky Jehovovými zdůrazněna v příštích měsících, protože jejich roční text na rok 1990 zní: „Můžeme být dobré mysli a říci: ‚Jehova je můj pomocník.‘“ Tato slova stojí v Hebrejcům 13:6, kde Pavel citoval žalmistu a řekl Hebrejcům: „Takže můžeme být dobré mysli a říci: ‚Jehova je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ (Žalm 118:6) Přestože jsme pronásledováni, nebojíme se, protože lidé nemohou udělat nic víc než co Bůh připustí. (Žalm 27:1) I kdybychom museli zemřít, abychom zachovali ryzost, máme naději na vzkříšení. (Sk. 24:15) Dál tedy následujme svůj vzor, Ježíše, v ‚prokazování svaté služby se zbožnou bázní a posvátnou úctou‘ s důvěrou, že Jehova je náš pomocník.

Jak bys odpověděl?

◻ Proč potřebovali zejména hebrejští křesťané Jehovovu pomoc?

◻ Jak ‚zůstává bratrská láska‘ v Jehovově lidu?

◻ Proč bychom měli být pohostinní?

◻ Co můžeme dělat, abychom ukázali, že pamatujeme na spoluvěřící, s nimiž se špatně zachází?

◻ Proč musí zůstat manželství počestné?