Zůstaňte Jehovově organizaci nablízku

UČEDNÍK Jakub napsal: „Přibližte se k Bohu, a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:8) Jehova není natolik vyvýšený ani natolik vzdálený, že by nenaslouchal modlitbám nás, nedokonalých lidí. (Sk. 17:27) Jak se ale můžeme k Bohu přiblížit? Tak, že si k němu vytvoříme blízký, osobní vztah, ke kterému patří to, že s ním mluvíme v modlitbě. (Žalm 39:12) Důvěrný vztah s Jehovou můžeme prohlubovat také pravidelným studiem jeho Slova, Bible. Tímto způsobem poznáváme, jakou má Jehova osobnost, jaké jsou jeho záměry a co od nás žádá. (2. Tim. 3:16, 17) Učíme se tak Jehovu milovat a rozvíjíme si v srdci zdravou bázeň, abychom se mu nepřestali líbit. (Žalm 25:14)

² Blízký vztah s Jehovou však můžeme mít jedině díky jeho Synu Ježíšovi. (Jan 17:3; Řím. 5:10) Nikdo jiný nám nemůže pomoct získat přesnější představu o tom, jak se na věci dívá Jehova. Ježíš znal svého Otce tak důvěrně, že mohl říct: „Nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, ani nikdo neví, kdo je Otec, jedině Syn a každý, komu ho Syn chce odhalit.“ (Luk. 10:22) Když tedy studujeme evangelia a snažíme se z nich vyčíst, jak Ježíš uvažoval a jednal, dozvídáme se vlastně, jak smýšlí a co cítí Jehova. A to nás k Bohu přibližuje.

³ Svůj důvěrný vztah s Jehovou prohlubujeme také tím, že zůstáváme v těsném spojení s Boží organizací. V souladu s předpovědí u Matouše 24:45–47 Ježíš Kristus ustanovil „věrného a rozvážného otroka“, jehož úkolem je poskytovat všem Božím služebníkům „pokrm v pravý čas“. Je to viditelný sdělovací prostředek, který nám pomáhá učit se, jak konat Boží vůli. Tento věrný otrok nám dnes obstarává hojnost duchovní potravy. Prostřednictvím něj nás Jehova vybízí, abychom denně četli jeho Slovo, pravidelně navštěvovali křesťanská shromáždění a co nejvíc se účastnili kázání „dobré zprávy o Království“. (Mat. 24:14; 28:19, 20; Jozue 1:8; Žalm 1:1–3) To, co říká věrný a rozvážný otrok, bychom tedy nikdy neměli brát na lehkou váhu. Měli bychom se snažit co nejpevněji se viditelné části Jehovovy organizace držet a vstřícně reagovat na její vedení. Díky tomu se k našemu Bohu Jehovovi přiblížíme a také nás to bude posilovat a chránit ve zkouškách.

⁴ Možná jsi v pravdě už řadu let. V tom případě jistě chápeš, co to znamená vytrvávat ve zkouškách víry. I pokud jsi ale Jehovu poznal teprve nedávno a s jeho služebníky se scházíš krátkou dobu, určitě víš, že Satan útočí na každého, kdo se podřizuje Jehovově svrchovanosti. (2. Tim. 3:12) Bez ohledu na to, kolika zkouškami už jsi prošel, nemusíš mít strach. Jehova ti slibuje, že tě bude podporovat a že tě odmění záchranou a věčným životem. (Hebr. 13:5, 6; Zjev. 2:10)

⁵ Ve zbývajících dnech Satanova systému však budou zkoušky postihovat každého z nás. Od zřízení Božího království v roce 1914 už Satan nemá přístup do Jehovových nebes. Byl svržen k zemi, na kterou je od té doby omezená jeho činnost a činnost jeho zlých andělů. Zhoršující se podmínky na zemi, včetně stupňujícího se pronásledování Jehovových služebníků, jsou následkem Satanova hněvu a dokazují, že žijeme v posledních dnech jeho zkažené vlády nad lidstvem. (Zjev. 12:1–12)

⁶ Satan zuří kvůli svému ponížení a ví, že mu zbývá jen málo času. S pomocí svých démonů se všemožně snaží mařit kazatelskou činnost Jehovových služebníků a rozbít jejich jednotu. Ocitáme se tak v první linii duchovní války, která je popsaná slovy: „Nebojujeme proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti mocem, proti vládcům tohoto temného světa, proti zlým duchovním silám v nebeských místech.“ Pokud chceme v tomto boji stát na Jehovově straně a vyjít z něj vítězně, nesmíme v něm polevit a svou duchovní výzbroj musíme udržovat ve vynikajícím stavu. Musíme se „postavit Ďáblovým nástrahám“. (Ef. 6:10–17) To od nás vyžaduje vytrvalost.

⁷ Vytrvalost je schopnost snášet těžkosti nebo nepřátelství. Být v duchovním smyslu vytrvalý znamená dělat za všech okolností to, co je správné, a to i navzdory těžkostem, odporu, pronásledování nebo jakýmkoli jiným problémům, které nás mají zviklat a způsobit, že přestaneme být oddaní Bohu. Na křesťanské vytrvalosti musíme pracovat a to si žádá čas. Naše schopnost vytrvávat roste úměrně našemu duchovnímu pokroku. Když vytrváme v malých zkouškách víry, se kterými se setkáme už na začátku své křesťanské dráhy, posílí nás to, abychom dokázali obstát i v těžších zkouškách. (Luk. 16:10) Nemůžeme si dovolit čekat, až těžší zkoušky přijdou, a teprve pak se rozhodovat, jestli zůstaneme pevní ve víře. Pevně rozhodnutí musíme být už před tím. Petr ukázal, že vytrvalost musíme pěstovat spolu s jinými bohulibými vlastnostmi. Napsal: „Vynaložte veškeré úsilí, abyste přidali ke své víře ctnost, ke ctnosti poznání, k poznání sebeovládání, k sebeovládání vytrvalost, k vytrvalosti oddanost Bohu, k oddanosti Bohu bratrskou lásku, k bratrské lásce lásku ke všem.“ (2. Petra 1:5–7; 1. Tim. 6:11)

⁸ Na to, jak důležité je pracovat na vytrvalosti, nás ve svém dopise upozornil Jakub: „Považujte to jen za radost, moji bratři, když vás potkávají různé zkoušky, protože víte, že vaše vyzkoušená víra vede k vytrvalosti. A dovolte, ať vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a v každém ohledu zdraví a nic vám nechybělo.“ (Jak. 1:2–4) Jakub říká, že křesťané by měli zkoušky vítat a že by se z nich měli radovat, protože jim pomáhají získat vytrvalost. Uvažoval jsi o tom už někdy z tohoto úhlu? Jakub dále ukazuje, že vytrvalost má vykonat určité dílo, protože zdokonaluje naši křesťanskou osobnost a protože jsme díky ní Bohu plně přijatelní. Když čelíme zkouškám a překonáváme je, naše vytrvalost se den za dnem rozvíjí. A vytrvalost nám zase pomáhá rozvíjet další žádoucí vlastnosti.

⁹ Naše vytrvalost Jehovu těší a on nás za ni odmění věčným životem. Jakub říká: „Šťastný je ten, kdo vytrvává ve zkoušce, protože když získá schválení, dostane korunu života, kterou Jehova slíbil těm, kdo ho milují.“ (Jak. 1:12) Vyhlídka na věčný život nám opravdu pomáhá, abychom vytrvali. Bez vytrvalosti bychom nemohli zůstat v pravdě. Pokud se poddáme světskému tlaku, přinutí nás to vrátit se zpět do světa. Bez vytrvalosti ztratíme Jehovova ducha, a ve svém životě pak neponeseme jeho ovoce.

¹⁰ Pokud máme v této obtížné době nadále vytrvávat, musíme si ke zkouškám, se kterými se jako křesťané setkáváme, vypěstovat správný postoj. Vzpomeň si, že Jakub napsal: „Považujte to jen za radost.“ To nemusí být snadné, protože s tím bývá spojeno fyzické nebo psychické strádání. Mysli ale na to, že v sázce je tvoje budoucnost. To, co zažili apoštolové, nám pomáhá pochopit, proč se můžeme radovat, i když zažíváme velké těžkosti. Ve Skutcích apoštolů je o tom tato zpráva: „Předvolali apoštoly, zmrskali je, nařídili jim, aby už nemluvili v Ježíšově jménu, a pak je propustili. Apoštolové odešli ze Sanhedrinu a radovali se, protože měli tu čest snášet hanbu pro Ježíšovo jméno.“ (Sk. 5:40, 41) Apoštolové své utrpení považovali za doklad toho, že poslouchají Ježíšův příkaz a že mají Jehovovo schválení. Když Petr po letech psal svůj první inspirovaný dopis, zmínil se o tom, jakou hodnotu má to, když někdo trpí za svoji věrnost Bohu. (1. Petra 4:12–16)

¹¹ Podobný zážitek měli Pavel a Silas, když vykonávali misionářskou službu ve Filipech. Byli zatčeni a obviněni z toho, že ve městě vyvolávají nepokoje a že propagují nezákonné zvyky. Kvůli tomu byli krutě zbiti a uvězněni. Biblická zpráva říká, že když byli ještě ve vězení s neošetřenými ranami, „kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem chválili Boha. A vězňové je poslouchali.“ (Sk. 16:16–25) Pavel a Silas se na své utrpení pro Krista dívali správně. Považovali ho nejen za důkaz toho, že jsou oddaní Bohu, ale také za příležitost vydat svědectví těm, kdo snad budou ochotní si dobrou zprávu vyslechnout. Věděli totiž, že to těmto lidem může zachránit život. Tu noc dobré zprávě naslouchal vězeňský strážce a jeho domácnost a stali se křesťany. (Sk. 16:26–34) Pavel a Silas se spoléhali na Jehovu, na jeho moc a na to, že je ochotný je v jejich utrpení posilovat. A nebyli zklamáni.

¹² Také dnes se Jehova stará o všechno, co potřebujeme, abychom v dobách zkoušek obstáli. Chce, abychom vytrvali. Dal nám své inspirované Slovo a tak nás vyzbrojil přesným poznáním o svém záměru. To posiluje naši víru. Máme příležitost scházet se se spoluvěřícími a vykonávat posvátnou službu. Máme také jedinečnou možnost modlit se k Jehovovi a rozvíjet tak své přátelství s ním. Jehova nám naslouchá, když mu vzdáváme chválu a vroucně ho prosíme o pomoc, abychom si před ním udrželi čisté postavení. (Filip. 4:13) A sílu můžeme čerpat i z rozjímání o naději, kterou nám Jehova dal. (Mat. 24:13; Hebr. 6:18; Zjev. 21:1–4)

¹³ Zkoušky, s nimiž se dnes potýkáme, se velmi podobají těm, kterým museli čelit první učedníci Ježíše Krista. V dnešní době musí svědkové Jehovovi snášet slovní i fyzické útoky od lidí, kteří o nás mají zkreslené informace. Stejně jako v dobách apoštolů, i dnes je pronásledování často podněcováno náboženskými fanatiky, jejichž falešné nauky a nesprávné jednání Boží Slovo odhaluje. (Sk. 17:5–9, 13) Svědkové Jehovovi se někdy domohli spravedlnosti, když se odvolali na svá práva zaručovaná zákonem. (Sk. 22:25; 25:11) Nicméně některé vlády naši činnost zakazují s cílem naši křesťanskou službu zastavit. (Žalm 2:1–3) Za takových okolností odvážně jednáme podle příkladu věrných apoštolů, kteří řekli: „Musíme poslouchat především Boha, ne lidi.“ (Sk. 5:29)

¹⁴ S tím, jak po celém světě sílí nacionalismus, jsou kazatelé dobré zprávy pod stále větším tlakem, aby přestali vykonávat službu, kterou je pověřil Bůh. Všichni Boží služebníci si tím víc uvědomují důležitost varování týkající se těch, kdo uctívají „divoké zvíře a jeho sochu“, které je zapsané ve Zjevení 14:9–12. Janova vybídka k vytrvalosti má pro nás velký význam. Napsal: „Od svatých, kteří se drží Božích přikázání a víry v Ježíše, to vyžaduje vytrvalost.“

¹⁵ Následkem válek, revolucí nebo otevřeného pronásledování a oficiálních zákazů se může stát, že se křesťané svému uctívání nemůžou věnovat veřejně. Možná se ani nemůžou scházet jako sbor. Může být přerušen kontakt s pobočkou. Můžou být přerušeny i návštěvy krajských dozorců. Možná přestanou přicházet publikace. Kdyby se něco takového stalo, co bys měl dělat?

¹⁶ Za takových okolností dělej, co můžeš. V osobním studiu ti nejspíš nikdo nezabrání. Obvykle je možné, aby se malé skupiny bratrů a sester scházely ke studiu v domácnostech. Jako podklady můžou při shromáždění sloužit publikace studované v minulosti a Bible samotná. Zachovej klid a nedělej si zbytečné starosti. Vedoucímu sboru se většinou v krátké době podaří zajistit nějakou formu spojení s odpovědnými bratry.

¹⁷ Ale i kdybys byl od všech svých bratrů úplně izolován, pamatuj na to, že nejsi odloučený od Jehovy a jeho Syna. Můžeš si udržet pevnou naději. Jehova stále slyší tvé modlitby a může tě posilovat svým duchem. Pros ho o vedení. Pamatuj na to, že jsi služebníkem Jehovy a učedníkem Ježíše Krista. Proto dobře využívej příležitosti k vydání svědectví. Jehova bude tvému úsilí žehnat a brzy se snad k pravému uctívání připojí i jiní. (Sk. 4:13–31; 5:27–42; Filip. 1:27–30; 4:6, 7; 2. Tim. 4:16–18)

¹⁸ I kdyby ti ale podobně jako apoštolům hrozila smrt, vlož svou důvěru v „Boha, který křísí mrtvé“. (2. Kor. 1:8–10) Tvá víra ve vzkříšení ti pomůže vytrvat i navzdory tomu nejprudšímu odporu. (Luk. 21:19) Ten nejlepší příklad nám v tom dal Ježíš. Věděl, že jeho věrnost ve zkouškách pomůže jiným, aby i oni vytrvali. A v tomto ohledu můžeš být pro své bratry zdrojem síly i ty. (Jan 16:33; Hebr. 12:2, 3; 1. Petra 2:21)

¹⁹ Kromě pronásledování a odporu budeš možná muset vytrvávat i v jiných obtížných situacích. Pro některé křesťany je například těžké se vyrovnat s nezájmem lidí v obvodu. Jiní bojují s nemocemi a psychickými poruchami nebo musí snášet různá omezení způsobená křehkostí lidského těla. I apoštol Pavel musel bojovat s nějakým problémem, který mu někdy bránil ve službě nebo mu ji ztěžoval. (2. Kor. 12:7) A křesťan jménem Epafroditos, který žil v prvním století ve Filipech, propadl sklíčenosti, „protože [jeho přátelé] slyšeli, že onemocněl“. (Filip. 2:25–27) A je tu také naše nedokonalost a nedokonalost druhých, která může být příčinou problémů, s nimiž je zvlášť obtížné se vyrovnat. Mezi spolukřesťany nebo i v rodině může kvůli rozdílnosti osobností dojít ke sporům. Pokud se ale křesťané vytrvale řídí radami z Božího Slova, dokážou takové problémy překonat. (Ezek. 2:3–5; 1. Kor. 9:27; 13:8; Kol. 3:12–14; 1. Petra 4:8)

²⁰ Musíme se pevně držet Ježíše Krista, kterého Jehova ustanovil hlavou sboru. (Kol. 2:18, 19) Musíme úzce spolupracovat s „věrným a rozvážným otrokem“ a se jmenovanými dozorci. (Hebr. 13:7, 17) Když budeme věrně podporovat teokratické uspořádání a spolupracovat s těmi, kdo nás vedou, budeme organizovaně konat Jehovovu vůli. Musíme se pravidelně a z celého srdce k Jehovovi modlit. Pamatuj, že ani vězeňské zdi, ani samotka nemůžou přerušit spojení s naším milujícím nebeským Otcem a nemůžou ani narušit naši jednotu se spoluvěřícími.

²¹ Buďme rozhodnutí s vytrvalostí dělat všechno, co je v našich silách, abychom splnili úkol, kterým vzkříšený Ježíš pověřil své následovníky, když řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby dodržovali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Napodobujme Ježíšův příklad vytrvalosti. Mějme stále před očima naději na věčný život v novém světě. (Hebr. 12:2) Jako Ježíšovi pokřtění učedníci máme velkou čest podílet se na splňování jeho proroctví o „závěru tohoto systému“. Ježíš řekl: „Tato dobrá zpráva o Království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům a potom přijde konec.“ (Mat. 24:3, 14) Pokud se budeme této práci naplno věnovat, můžeme se těšit na věčný život v Jehovově nádherném novém světě.