Co byste měli vědět o žárlivosti
CO JE to žárlivost? Je to intenzívní pocit, který může vyústit v úzkost, smutek nebo hněv. Žárlivost můžeme zažít, když se zdá, že někdo zvládá určitý úkol úspěšněji než my. Nebo bychom mohli žárlit, když některý náš přítel je více chválen než my. Ale je žárlivost špatná vždy?
Lidé, které žárlivost ovládla, mají sklon považovat druhé za případné konkurenty. Příkladem toho byl Saul, král starověkého Izraele. Ten svého zbrojnoše, Davida, zprvu miloval, dokonce ho povýšil na vůdce vojska. (1. Samuelova 16:21; 18:5) Potom jednoho dne král Saul slyšel, jak ženy chválí Davida slovy: „Saul srazil své tisíce a David své desetitisíce.“ (1. Samuelova 18:7) Saul neměl dovolit, aby to ovlivnilo jeho dobrý vztah k Davidovi. Místo toho se však urazil. „Od toho dne hleděl Saul na Davida neustále podezřívavě.“ (1. Samuelova 18:9)
Žárlivý člověk možná druhému nepřeje nic zlého. Snad jenom nelibě nese úspěch svého společníka a touží mít stejné vlastnosti, být ve stejné situaci. Zvlášť negativní formou žárlivosti je ovšem závist. Závistivý člověk možná tajně odpírá něco dobrého tomu, kdo jeho žárlivost vyvolal, nebo mu snad přeje nějakou újmu. Závistivý člověk někdy nedokáže své pocity zakrýt. Nutí ho to možná, aby někomu otevřeně ublížil, stejně jako se král Saul pokoušel zavraždit Davida. Saul několikrát vrhl po Davidovi kopím ve snaze ‚přibodnout Davida ke stěně‘. (1. Samuelova 18:11; 19:10)
‚Já ale nejsem žárlivý,‘ řeknete snad. Jistě, žárlivost možná váš život neopanovala. Do určité míry však žárlivost — jak naše vlastní, tak cizí — působí na každého z nás. Ačkoli u druhých si jí všimneme pohotově, u sebe ji možná nevidíme tak snadno.
‚Náchylnost k závisti‘
V záznamu o hříšné lidské přirozenosti, jak je vylíčena v Bibli, Božím slovu, je často upozorňováno na hříchy způsobené závistí. Vzpomenete si na příběh Kaina a Abela? Oba tito synové Adama a Evy předkládali Bohu oběti. Abel to dělal proto, že byl mužem víry. (Hebrejcům 11:4) Věřil, že Bůh dokáže splnit svůj vznešený záměr se zemí. (1. Mojžíšova 1:28; 3:15; Hebrejcům 11:1) Abel také věřil, že Bůh odmění věrné lidi životem v budoucím pozemském ráji. (Hebrejcům 11:6) Bůh dal proto najevo, že mu Abelova oběť působí potěšení. Kdyby Kain svého bratra skutečně miloval, byl by rád, že Bůh Abelovi požehnal. Kain se ale naopak „rozpálil velkým hněvem“. (1. Mojžíšova 4:5)
Bůh Kaina vybízel, aby jednal dobře, a pak by mohl Kain také dostat požehnání. Potom ho Bůh varoval: „Jestliže se neobrátíš, abys jednal dobře, hřích se krčí u vchodu a žádostivě po tobě touží; a ty, ty ho ovládneš?“ (1. Mojžíšova 4:7) Žel, Kain svůj žárlivý hněv neovládl. Tento hněv ho dohnal až k tomu, že svého spravedlivého bratra zavraždil. (1. Jana 3:12) Od té doby si boje a války vyžádaly stamiliony obětí. „K základním příčinám válek zřejmě patří touha mít více půdy, větší bohatství či větší moc nebo touha žít v bezpečí,“ uvádí The World Book Encyclopedia.
Praví křesťané se do válek tohoto světa nezapojují. (Jan 17:16) Žel, jednotliví křesťané se někdy zapletou do slovních šarvátek. Začnou-li přitom ostatní členové sboru někomu nadržovat, mohly by tyto šarvátky přerůst ve slovní válku. „Z jakého zdroje jsou války a z jakého zdroje jsou boje mezi vámi?“ ptal se spoluvěřících biblický pisatel Jakub. (Jakub 4:1) V odpověď na tuto otázku odhalil jejich hmotařskou chamtivost a dodal: „Dále . . . jste chtiví“ neboli „žárliví“. (Jakub 4:2; Reference Bible, poznámka pod čarou) Ano, hmotařství může vést ke chtivosti a k žárlení na lidi, kteří mají zdánlivě lepší životní podmínky. Jakub proto varoval před lidskou „náchylností k závisti“. (Jakub 4:5)
Proč je užitečné rozebrat příčiny žárlivosti? Protože nám to může pomoci, abychom byli upřímní a usilovali o lepší vztahy s druhými lidmi. Také nám to může pomoci, abychom měli pro druhé větší porozumění, abychom byli shovívaví a smířliví. Nejpodstatnější však je to, že se tím ještě více zdůrazní, jak zoufale člověk potřebuje, aby ho Bůh láskyplně zachránil a osvobodil od hříšných lidských sklonů. (Římanům 7:24, 25)
Svět bez hříšné žárlivosti
Z lidského stanoviska by se mohlo zdát, že není možné, aby existoval svět, ve kterém by nebyla hříšná žárlivost. Spisovatel Rom Landau uznal: „Ani veškerá moudrost nashromážděná za dlouhé věky, ani nic z toho, co na toto téma řekli filozofové . . . a psychologové, nenabízejí člověku sužovanému žárlivostí žádné vedení . . . Zbavil někdy nějaký lékař někoho žárlivosti?“
Boží slovo však lidem nabízí naději, že budou moci dospět k dokonalému lidskému životu v novém světě, kde se už nikdo nikdy nebude soužit bezbožnou žárlivostí nebo závistí. A pokoj tohoto nového světa nebude narušován lidmi, kteří by takové ničemné vlastnosti projevovali. (Galaťanům 5:19–21; 2. Petra 3:13)
Avšak ne každá žárlivost je nevhodná. Bible dokonce říká, že Jehova „je žárlivým Bohem“. (2. Mojžíšova 34:14) Co to znamená? A co říká Bible o vhodné žárlivosti? Jak může člověk ovládnout žárlivost, která je nevhodná? Přečtěte si následující články.