„Přibližte se k Bohu“

„Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (JAKUB 4:8)

1, 2. (a) Co lidé často prohlašují? (b) K čemu Jakub křesťany vybídl a proč to bylo potřeba?

„BŮH s námi.“ Tato slova můžeme vídat jako ozdobu národních symbolů, a dokonce i vojenských uniforem. Heslo „Na Boha spoléháme“ je uvedeno na nesčíslném počtu novodobých mincí a bankovek. Není nic neobvyklého, když lidé prohlašují, že mají blízký vztah k Bohu. Pravděpodobně však budete souhlasit, že k tomu, abychom takový vztah opravdu měli, je třeba daleko více, než o něm pouze mluvit nebo jej proklamovat v heslech.

² Bible ukazuje, že mít vztah k Bohu je možné. Vyžaduje to však úsilí. Dokonce i někteří pomazaní křesťané v prvním století potřebovali svůj vztah k Jehovovi Bohu posílit. Křesťanský dozorce Jakub musel některé ze svých spoluvěřících varovat, protože se u nich projevovaly tělesné sklony a tito lidé ztratili svou duchovní čistotu. K jeho radám patřilo i toto působivé vybídnutí: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:1–12) Co Jakub mínil výrazem „přibližte se“?

3, 4. (a) Co mohlo vyjádření „přibližte se k Bohu“ připomenout některým čtenářům Jakubova dopisu v prvním století? (b) Proč si můžeme být jisti, že přiblížit se k Bohu je možné?

³ Jakub použil výraz, který byl nepochybně mnoha jeho čtenářům známý. Mojžíšský zákon obsahoval konkrétní pokyny, jak se kněží mají ‚přibližovat‘ k Jehovovi ve prospěch jeho lidu. (2. Mojžíšova 19:22) Čtenáři Jakubova dopisu si proto možná připomněli, že přibližovat se k Jehovovi není žádná samozřejmost. Jehova je nejdůstojnější osobnost v celém vesmíru.

⁴ Na druhé straně jeden znalec Bible poznamenal, že „v tomto vybídnutí [u Jakuba 4:8] se zračí velký optimismus“. Jakub věděl, že Jehova vždy láskyplně zval nedokonalé lidi, aby se k Němu přiblížili. (2. Paralipomenon 15:2) Ježíšova oběť otevřela lidem cestu k tomu, aby se mohli k Jehovovi přiblížit v plnějším smyslu. (Efezanům 3:11, 12) Dnes je cesta k Bohu otevřena milionům lidí! Co však máme udělat, abychom tuto skvělou příležitost využili? Rozebereme si krátce tři prostředky, pomocí kterých se můžeme k Jehovovi Bohu přiblížit.

Stále ‚přijímejte poznání‘ o Bohu

5, 6. Jak je na příkladu mladého Samuela vidět, co znamená ‚přijímat poznání‘ o Bohu?

⁵ V Janově evangeliu v 17. kapitole a 3. verši čteme Ježíšova slova: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ V mnoha překladech zní tento verš trochu jinak než v Překladu nového světa. Místo výrazu ‚přijímat poznání‘ o Bohu tyto překlady používají tvary slovesa „znát“ nebo „poznat“. Někteří vědci však uvádějí, že původní řecké slovo má hlubší význam — vyjadřuje pokračující proces, který může vést až k tomu, že se s druhou osobou důvěrně seznámíme.

⁶ Myšlenka, že bychom mohli Boha důvěrně poznat, nebyla v Ježíšově době nová. V Hebrejských písmech například čteme, že když byl Samuel malý chlapec, „ještě Jehovu nepoznal“. (1. Samuelova 3:7) Znamenalo to, že Samuel toho věděl o svém Bohu velmi málo? Ne. Rodiče a kněží ho jistě naučili hodně věcí. Hebrejské slovo použité v tomto verši však podle jednoho učence může „znamenat nejdůvěrnější poznání“. Samuel tehdy ještě nepoznal Jehovu tak důvěrně jako v pozdějších letech, kdy sloužil jako Jehovův mluvčí. Když Samuel rostl, Jehovu opravdu poznával a vytvořil si k němu blízký osobní vztah. (1. Samuelova 3:19, 20)

7, 8. (a) Proč by nás hlubší biblické nauky neměly odrazovat? (b) Například které hluboké pravdy z Božího slova by bylo užitečné si prostudovat?

⁷ Přijímáte poznání o Jehovovi tak, abyste se s ním důvěrně seznámili? Abychom toho dosáhli, potřebujeme si ‚vytvořit touhu‘ po duchovním pokrmu, který nám Bůh poskytuje. (1. Petra 2:2) Nespokojte se s tím, že znáte základní věci. Snažte se přijímat hlubší biblické nauky. (Hebrejcům 5:12–14) Zdá se vám, že tyto nauky jsou příliš obtížné, a odrazuje vás to? Pokud ano, pamatujte, že Jehova je „Vznešený Učitel“. (Izajáš 30:20) Umí sdělit hluboké pravdy tak, aby je nedokonalí lidé mohli pochopit. Jestliže se snažíte porozumět tomu, co vás učí, pak vašemu upřímnému úsilí požehná. (Žalm 25:4)

⁸ Co kdybyste si vyzkoušeli, jak znáte některé „hluboké Boží věci“? (1. Korinťanům 2:10) Rozhodně to nejsou nezáživné náměty, o jakých snad debatují duchovní a teologové. Jsou to živé nauky, které nám poskytují úchvatný pohled do srdce a mysli našeho milujícího Otce. Uvažujte například o výkupném, o „posvátném tajemství“ a o různých smlouvách určených k tomu, aby Jehova požehnal svému lidu a splnil své záměry. A to je pouze několik z mnoha krásných námětů, z nichž můžeme mít bohatý užitek, když je budeme osobně studovat a zkoumat. (1. Korinťanům 2:7)

9, 10. (a) Proč je pýcha nebezpečná a co nám pomůže, abychom se jí vyvarovali? (b) Proč bychom měli usilovat o to, abychom zůstali pokorní, když získáváme poznání o Jehovovi?

⁹ Když budete stále hlouběji poznávat duchovní pravdy, dávejte si pozor na nebezpečí, které může být s poznáním spojeno — na pýchu. (1. Korinťanům 8:1) Pýcha je nebezpečná, protože vede k tomu, že se lidé odcizují Bohu. (Přísloví 16:5; Jakub 4:6) Uvědomte si, že žádný člověk nemá důvod vychloubat se poznáním. Všimněte si, co například stojí v úvodu knihy, která podává přehled o nejnovějších vědeckých pokrocích: „Čím více poznáváme, tím více si uvědomujeme, jak málo známe. ... Všechno, co jsme se naučili, není nic ve srovnání s tím, co se ještě musíme naučit.“ Taková pokora je osvěžující. A pokud jde o největší soubor poznání — poznání o Jehovovi Bohu —, máme ještě závažnější důvod zůstat pokorní. Proč?

¹⁰ Podívejme se, co se o Jehovovi píše na některých místech v Bibli. „Velmi hluboké jsou tvé myšlenky.“ (Žalm 92:5) „[Jehovovo] porozumění je k nevylíčení.“ (Žalm 147:5) „[Jehovovo] porozumění se nedá vypátrat.“ (Izajáš 40:28) „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání!“ (Římanům 11:33) Je jasné, že o Jehovovi nikdy nebudeme vědět všechno. (Kazatel 3:11) Naučil nás mnoho nádherných věcí, ale přesto budeme mít stále před sebou nekonečně velký soubor poznatků, z něhož budeme moci čerpat. To je opravdu vzrušující vyhlídka! A vede nás k pokoře. Když tedy studujeme, vždy používejme poznání jako prostředek, kterým se můžeme přiblížit k Jehovovi. Pomáhejme druhým lidem, aby i oni na základě poznání dosáhli tohoto cíle. Nikdy své poznání nezneužívejme k tomu, abychom se nad druhé vyvyšovali. (Matouš 23:12; Lukáš 9:48)

Svou lásku k Jehovovi projevujme skutky

11, 12. (a) Jak by nás mělo ovlivnit to, co poznáváme o Jehovovi? (b) Podle čeho se pozná, zda je něčí láska k Bohu opravdová?

¹¹ Apoštol Pavel vhodně spojil poznání a lásku. Napsal: „Za to se stále modlím, aby vaše láska ještě víc a více oplývala přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností.“ (Filipanům 1:9) Žádná drahocenná pravda, kterou se dozvíme o Jehovovi a o jeho záměrech, by nás neměla nadýmat pýchou. Každá by měla naopak posilovat naši lásku k nebeskému Otci.

¹² Mnozí lidé sice prohlašují, že milují Boha, ale ve skutečnosti ho nemilují. Možná, že opravdu prožívají silné pocity. Takové pocity jsou správné, a dokonce chvályhodné, jsou-li v souladu s přesným poznáním. Samy o sobě však ještě nejsou skutečnou láskou k Bohu. Proč ne? Všimněme si, jak takovou lásku definuje Boží slovo: „Láska k Bohu totiž znamená, že zachováváme jeho přikázání.“ (1. Jana 5:3) Láska k Bohu je tedy opravdová jen tehdy, jestliže se projevuje poslušným jednáním.

13. Jak nám zbožná bázeň pomůže projevovat lásku k Jehovovi?

¹³ K tomu, abychom poslouchali Jehovu, nám pomůže zbožná bázeň. Tuto opravdovou posvátnou úctu a hluboký respekt k Jehovovi získáváme tak, že o něm přijímáme poznání a dozvídáme se o jeho nekonečné svatosti, slávě, moci, smyslu pro právo, moudrosti a lásce. Máme-li se k Jehovovi přiblížit, je taková bázeň velmi důležitá. Povšimněte si, co říká Žalm 25:14: „Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kdo se ho bojí.“ K našemu milovanému nebeskému Otci se tedy můžeme přiblížit tehdy, máme-li zdravou bázeň, abychom se mu neznelíbili. Zbožná bázeň nám pomůže řídit se moudrou radou z Přísloví 3:6: „Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“ Co je tím míněno?

14, 15. (a) Například jaká rozhodnutí musíme činit v každodenním životě? (b) Jak můžeme při svém rozhodování projevit zbožnou bázeň?

¹⁴ Každý den musíme činit rozhodnutí, malá i velká. Mezi ně například patří: O čem budeme mluvit se svými spolupracovníky, spolužáky nebo sousedy? (Lukáš 6:45) Budeme tvrdě pracovat na svých úkolech, anebo se budeme snažit je odbýt s vynaložením co nejmenšího úsilí? (Kolosanům 3:23) Budeme se přibližovat k lidem, kteří příliš Jehovu nemilují, popřípadě ho nemilují vůbec, anebo se budeme snažit posilovat svůj vztah k lidem, kteří mají duchovní smýšlení? (Přísloví 13:20) Jak podpoříme, třeba i v malých věcech, zájmy Božího Království? (Matouš 6:33) Pokud se při svém každodenním rozhodování řídíme biblickými zásadami, jaké jsou obsaženy například ve výše uvedených biblických textech, pak si opravdu všímáme Jehovy „na všech svých cestách“.

¹⁵ V podstatě to znamená, že se při každém rozhodování budeme ptát: ‚Co chce Jehova, abych udělal? Jaké jednání ho nejvíce potěší?‘ (Přísloví 27:11) Dávat tímto způsobem najevo zbožnou bázeň je vynikající způsob, jak projevit svou lásku k Jehovovi. Zbožná bázeň nás také podnítí, abychom zůstali čistí — duchovně, mravně a tělesně. Pamatujme na to, že když Jakub povzbuzuje křesťany, aby se ‚přiblížili k Bohu‘, v tomtéž verši je také napomíná: „Očistěte si ruce, hříšníci, a přečistěte své srdce, vy nerozhodní.“ (Jakub 4:8)

16. Čeho nikdy nedosáhneme, když dáváme Jehovovi, ale co se nám může podařit vždycky?

¹⁶ Projevovat lásku k Jehovovi ovšem zahrnuje mnohem víc než jen zdržovat se toho, co je špatné. Láska nás také bude pohánět, abychom dělali, co je správné. Jak například reagujeme na Jehovovu nesmírnou štědrost? Jakub napsal: „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shora, neboť sestupuje od Otce nebeských světel.“ (Jakub 1:17) Je jisté, že když Jehovovi dáváme ze svého majetku, nijak ho tím neobohatíme. Všechno zboží i všechny hmotné prostředky na světě jsou jeho. (Žalm 50:12) A když Jehovovi dáváme ze svého času a energie, není to proto, že by Jehova potřeboval něco, co by si nemohl opatřit jinak. Dokonce kdybychom snad odmítli kázat dobrou zprávu o Božím Království, mohl by přimět kameny, aby křičely! Proč tedy máme Jehovovi dávat ze svých prostředků, času a energie? Především proto, že mu tím ukazujeme, že ho milujeme celým srdcem, duší, myslí a silou. (Marek 12:29, 30)

17. Co nás podnítí, abychom radostně dávali Jehovovi?

¹⁷ Když dáváme Jehovovi, měli bychom to dělat s potěšením, „neboť Bůh miluje radostného dárce“. (2. Korinťanům 9:7) K radostnému dávání nám pomůže zásada zapsaná v 5. Mojžíšově 16:17: „Dar z ruky každého by měl být úměrný požehnání Jehovy, tvého Boha, které ti dal.“ Jestliže rozjímáme o tom, jak je Jehova štědrý k nám, máme touhu štědře a radostně dávat jemu. Takové dávání rozradostňuje jeho srdce, stejně jako dárek od milovaného dítěte potěší každého z rodičů. Projevujeme-li takto svou lásku, pomáhá nám to přiblížit se k Jehovovi.

Rozvíjejme důvěrný vztah prostřednictvím modlitby

18. Proč je užitečné zamyslet se nad tím, jak zlepšit své modlitby?

¹⁸ Chvíle soukromých modliteb jsou vzácnou příležitostí k tomu, abychom důvěrně rozmlouvali se svým nebeským Otcem a svěřovali se mu se vším, co máme na srdci. (Filipanům 4:6) Modlitba je jedním z nejdůležitějších prostředků, jak se přiblížit k Bohu. Stojí tedy za to zastavit se a zamyslet se nad tím, jak jsou naše modlitby kvalitní. To neznamená, že by měly být vzorem výmluvnosti nebo uspořádanosti. Měly bychom se však při nich vyjadřovat upřímně a ze srdce. Jak můžeme své modlitby zlepšit?

19, 20. Proč je dobré rozjímat předtím, než se začneme modlit, a například jaké náměty jsou vhodné pro takové rozjímání?

¹⁹ Předtím než se začneme modlit, zkusme rozjímat. Jestliže rozjímáme předem, můžeme se pak modlit konkrétně a naše modlitby budou hlubší. Vyhneme se tím opakování svých oblíbených formulací, které nás napadají automaticky. (Přísloví 15:28, 29) Užitečné může být, když se zahloubáme nad některými z námětů uvedených v Ježíšově vzorové modlitbě, a pak se zamyslíme nad tím, jak se týkají naší situace. (Matouš 6:9–13) Můžeme se například ptát sami sebe, jaký skromný podíl v Jehovově díle zde na zemi bychom chtěli mít. Co kdybychom vyjádřili Jehovovi svou touhu být pro něho co nejužitečnější, a požádali ho, aby nám pomohl plnit jakýkoli úkol, který nám dal? Tíží nás starosti o hmotné potřeby? Odpuštění jakých hříchů potřebujeme, a komu bychom měli ochotněji odpouštět my sami? Uvědomujeme si, jaká nás postihují pokušení a jak naléhavě při nich potřebujeme Jehovovu ochranu?

²⁰ Můžeme také myslet na lidi, které známe a kteří zvláště potřebují Jehovovu pomoc. (2. Korinťanům 1:11) Nezapomeňme však také vzdávat díky. Jestliže se zastavíme a zamyslíme se, jistě najdeme důvody, proč Jehovovi děkovat a každý den ho chválit za jeho překypující dobrotu. (5. Mojžíšova 8:10; Lukáš 10:21) Když to uděláme, bude to mít ještě další příznivý účinek — pomůže nám to získat vděčnější a optimističtější náhled na život.

21. Které příklady z Písma nám mohou pomoci, když se přibližujeme k Jehovovi v modlitbě?

²¹ Své modlitby můžeme zlepšit také studiem. V Božím slově jsou zapsány vynikající modlitby věrných mužů a žen. Co když před námi například vyvstává nějaký hrozivý problém, který nám způsobuje určitou úzkost, nebo dokonce strach, že by se nám nebo našim milovaným mohlo něco stát? Můžeme si přečíst, jak se modlil Jákob, když se připravoval na setkání se svým pomstychtivým bratrem Esauem. (1. Mojžíšova 32:9–12) Nebo si můžeme prostudovat modlitbu, kterou vyslovil král Asa, když Boží lid ohrožovalo etiopské vojsko čítající milion mužů. (2. Paralipomenon 14:11, 12) Pokud máme obavy z toho, že nějaký problém uvede pohanu na Jehovovo dobré jméno, můžeme věnovat pozornost modlitbě, kterou pronesl Elijáš na hoře Karmel tváří v tvář vyznavačům Baala, nebo Nehemjášově modlitbě ohledně Jeruzaléma, který byl v zuboženém stavu. (1. Královská 18:36, 37; Nehemjáš 1:4–11) Když si takové modlitby budeme číst a rozjímat o nich, posílí to naši víru a získáme podněty, jak se co nejlépe přiblížit k Jehovovi a svěřit se mu s problémy, které nás tíží.

22. Jaký je roční text na rok 2003 a jakou otázku bychom si mohli v průběhu roku čas od času položit?

²² Je naprosto jasné, že neexistuje žádná větší čest ani žádný důležitější cíl, než řídit se Jakubovou radou „přibližte se k Bohu“. (Jakub 4:8) Kéž tedy rosteme v poznání Boha, snažíme se stále více mu projevovat lásku a svůj důvěrný vztah k němu prohlubujeme v modlitbách. V roce 2003 mějme na mysli slova Jakuba 4:8, která budou naším ročním textem, a přitom stále zkoumejme, zda se k Jehovovi opravdu přibližujeme. Co ale říká druhá polovina tohoto textu? V jakém smyslu se Jehova ‚přiblíží k nám‘ a jaké požehnání to přinese? Těmito otázkami se bude zabývat následující článek.

„On se přiblíží k vám“

„[Bůh] není daleko od nikoho z nás.“ (SKUTKY 17:27)

1, 2. (a) Když se díváme na nebe plné hvězd, jaká otázka by nás mohla napadnout, pokud jde o Stvořitele? (b) Jak nás Bible ujišťuje, že v Božích očích lidé rozhodně nejsou bezvýznamní?

DÍVALI jste se někdy za jasné noci s obdivem a úžasem na oblohu plnou hvězd? Už samotné jejich množství a také rozsáhlost vesmíru vzbuzují posvátnou bázeň. V tomto obrovském prostoru je země pouhou tečkou. Znamená to tedy, že Stvořitel, „Nejvyšší nad celou zemí“, je příliš vyvýšený, než aby se zajímal o lidi, nebo příliš vzdálený a neprozkoumatelný, než aby ho lidé mohli poznat? (Žalm 83:18)

² Bible nás ujišťuje, že lidé rozhodně nejsou pro Boha bezvýznamní. Boží slovo nás totiž povzbuzuje, abychom Boha hledali. Píše se v něm: „Není daleko od nikoho z nás.“ (Skutky 17:27; 1. Paralipomenon 28:9) Pokud vynaložíme úsilí, abychom se k němu přiblížili, bude na naši snahu reagovat. Jak? Slova ročního textu na rok 2003 nám dávají povzbudivou odpověď: „On se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8) Zamysleme se nad některými nádhernými dary, jimiž Jehova zahrnuje ty, kdo k němu mají blízký vztah.

Osobní dar od Jehovy

3. Jaký dar Jehova dává těm, kdo se k němu přiblíží?

³ První, velmi vzácný dar je určen výhradně Jehovovým služebníkům. Tento dar není možné získat ani s vynaložením všeho bohatství, veškeré moci nebo veškerého vzdělání, jež může nabídnout tento systém věcí. Je to osobní dar, který Jehova dává pouze těm, kdo se mu přiblíží. Co je tímto darem? Boží slovo odpovídá: „Budeš-li ... vydávat svůj hlas pro rozlišovací schopnost, budeš-li to stále hledat jako stříbro a stále po tom pátrat jako po schovaných pokladech, v tom případě porozumíš bázni před Jehovou a najdeš i poznání Boha. Jehova sám totiž dává moudrost.“ (Přísloví 2:3–6) Představte si, že nedokonalí lidé mohou získat „poznání Boha“! Tento dar — poznání nacházející se v Božím slově — je přirovnán ke schovaným pokladům. Proč?

4, 5. Proč může být „poznání Boha“ přirovnáno ke ‚schovaným pokladům‘? Uveďte příklad.

⁴ Prvním důvodem je to, že poznání o Bohu má velkou hodnotu. Jednou z nejcennějších stránek poznání Boha je vyhlídka na věčný život. (Jan 17:3) Toto poznání však obohacuje náš život již nyní. Díky pečlivému studiu Božího slova jsme se například dozvěděli odpovědi na takové důležité otázky, jako například: Jaké má Bůh jméno? (Žalm 83:18) V jakém stavu jsou mrtví? (Kazatel 9:5, 10) Jaký je Boží záměr se zemí a s lidstvem? (Izajáš 45:18) Také jsme poznali, že tím nejlepším způsobem života je uplatňování moudrých biblických rad. (Izajáš 30:20, 21; 48:17, 18) Máme tedy spolehlivé vedení, které nám pomáhá vyrovnávat se s úzkostnými životními starostmi a žít tak, aby nám to přinášelo opravdové štěstí a uspokojení. A nejdůležitější je, že studium Božího slova nám umožnilo dozvědět se o Jehovových nádherných vlastnostech a přiblížit se k němu. Může být vůbec něco cennějšího než blízký vztah k Jehovovi založený na „poznání Boha“?

⁵ Je ještě další důvod, proč může být poznání o Bohu přirovnáno ke ‚schovaným pokladům‘. Stejně jako mnoho jiných pokladů, i tento poklad je v dnešním světě vzácný. Na zemi žije šest miliard lidí, a přibližně šesti milionům Jehovových ctitelů se podařilo najít „poznání Boha“. To je poměr 1 ku 1000. Abychom si znázornili, jakou vzácnou výsadou je znát pravdu z Božího slova, stačí zamyslet se jenom nad jednou biblickou otázkou: Co se s člověkem stane, když zemře? Z Písma víme, že duše umírá a že mrtví si nic neuvědomují. (Ezekiel 18:4) Přesto však většina světových náboženství přijala falešnou nauku, že něco v člověku žije po smrti dál. Tento názor je neodmyslitelnou součástí náboženství křesťanstva. Učí ho také buddhismus, džinismus, hinduismus, islám, judaismus, sikhismus, šintoismus a taoismus. Považte, jedinou falešnou naukou jsou oklamány miliardy lidí!

6, 7. (a) Kdo jedině může najít „poznání Boha“? (b) Na jakém příkladu je vidět, že nám Jehova požehnal pochopením, které uniká mnoha ‚moudrým a intelektuálům‘?

⁶ Proč lidí, kteří našli „poznání Boha“, není více? Protože Božímu slovu nelze plně porozumět bez Boží pomoci. Vzpomeňme si, toto poznání je darem. Jehova ho dává pouze těm, kdo jsou ochotni s upřímností a pokorou zkoumat jeho Slovo. Takoví lidé nemusí být ‚moudří v tělesném ohledu‘. (1. Korinťanům 1:26) Podle měřítek světa jsou možná mnozí z nich považováni za ‚nevzdělané a obyčejné‘. (Skutky 4:13) Na tom však nezáleží. ‚Poznáním Boha‘ nás Jehova odměňuje kvůli vlastnostem, které vidí v našem srdci.

⁷ Ukažme si to na příkladu. Mnozí z učenců křesťanstva vytvořili rozsáhlé komentáře k Bibli. Takové publikace vysvětlují historické pozadí, význam hebrejských a řeckých slov a jiné podobné věci. Tito učenci mají opravdu velké znalosti, ale našli skutečně „poznání Boha“? Posuďte sami. Rozumí snad jasně námětu Bible — ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti prostřednictvím jeho nebeského Království? Vědí, že Jehova Bůh není částí Trojice? My však přesné porozumění o těchto věcech máme. Proč? Hlubší pochopení duchovních pravd, které mnoha ‚moudrým a intelektuálům‘ unikají, jsme dostali od Jehovy. (Matouš 11:25) To je úžasné požehnání, které Jehova dává těm, kdo jsou mu blízko.

„Jehova střeží všechny, kdo ho milují“

8, 9. (a) Jak David popsal další požehnání pro ty, kdo mají blízký vztah k Jehovovi? (b) Proč praví křesťané potřebují Boží ochranu?

⁸ Ti, kdo mají blízký vztah k Jehovovi, pociťují ještě jiné požehnání — Boží ochranu. Žalmista David, který zakusil mnoho těžkostí a problémů, napsal: „Jehova je blízko všech, kdo ho vzývají, všech, kdo ho vzývají v opravdovosti. Touhu těch, kdo se ho bojí, vyplní a jejich volání o pomoc uslyší, a zachrání je. Jehova střeží všechny, kdo ho milují.“ (Žalm 145:18–20) Ano, Jehova je blízko těch, kdo ho milují, a proto může rychle reagovat na jejich volání o pomoc.

⁹ Proč potřebujeme, aby nás Bůh ochraňoval? V dnešní době žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, a praví křesťané jsou navíc zvláštním terčem Jehovova úhlavního Protivníka, Satana Ďábla. (2. Timoteovi 3:1) Tento úskočný nepřítel je odhodlán nás ‚pohltit‘. (1. Petra 5:8) Používá při tom pronásledování, různé tlaky i pokušení. Také se snaží najít v naší mysli a srdci takové postoje, které by mohl využít. Jeho cílem je oslabit naši víru a zničit naše duchovní smýšlení. (Zjevení 12:12, 17) Když musíme zápolit s tak silným nepřítelem, je jistě povzbudivé slyšet, že „Jehova střeží všechny, kdo ho milují“.

10. (a) Jak Jehova střeží svůj lid? (b) Co je tím nejdůležitějším druhem ochrany a proč?

¹⁰ Jak ale Jehova chrání svůj lid? Když nám slibuje, že nás bude chránit, neznamená to, že máme v tomto systému zaručen bezproblémový život. Ani to neznamená, že Bůh je povinen v náš prospěch konat zázraky. Jehova však doslovnou ochranu poskytuje, a to svému lidu jako skupině. Nikdy by přece nedovolil, aby Ďábel vyhladil ze země pravé ctitele! (2. Petra 2:9) Jehova nás ale především ochraňuje duchovně. Vyzbrojuje nás vším, co potřebujeme, abychom vytrvali ve zkouškách a zachovali si k němu blízký vztah. Z dlouhodobého hlediska je duchovní ochrana vlastně tou nejdůležitější ochranou. Proč to můžeme říci? Dokud budeme mít dobrý vztah k Jehovovi, nic, dokonce ani smrt, nám nemůže způsobit trvalou škodu. (Matouš 10:28)

11. Jaká opatření Jehova učinil pro duchovní ochranu svého lidu?

¹¹ Jehova učinil mnoho opatření pro duchovní ochranu těch, kdo k němu mají blízký vztah. Prostřednictvím svého Slova, Bible, nám poskytuje moudrost potřebnou k tomu, abychom se úspěšně vyrovnávali s různými zkouškami. (Jakub 1:2–5) Uplatňování praktických rad z Písma je už samo o sobě ochranou. Kromě toho Jehova dává „svatého ducha těm, kdo ho prosí“. (Lukáš 11:13) Tento duch je nejmocnější síla ve vesmíru, takže nás jistě může dostatečně podpořit, abychom mohli odolat jakékoli zkoušce nebo pokušení, které nás snad potkají. Kristovým prostřednictvím Jehova také opatřuje „dary v podobě lidí“. (Efezanům 4:8) Tito duchovně způsobilí muži se snaží zrcadlit Jehovův hluboký soucit, když pomáhají svým spoluvěřícím. (Jakub 5:14, 15)

12, 13. (a) Jakými způsoby nám Jehova poskytuje duchovní pokrm v pravý čas? (b) Co si myslíte o Jehovových opatřeních pro naše duchovní zdraví?

¹² Jehova poskytuje ještě něco jiného, aby nás chránil: duchovní pokrm v pravý čas. (Matouš 24:45) Prostřednictvím tištěných publikací, včetně časopisů Strážná věž a Probuďte se!, a dále na shromážděních a sjezdech nám Jehova dává to, co potřebujeme, a v době, kdy to potřebujeme. Stalo se vám někdy, že jste na křesťanském shromáždění nebo na sjezdu zaslechli nějakou myšlenku, která zasáhla vaše srdce a posílila vás nebo utěšila? Nebo vás při čtení nějakého článku ve výše uvedených časopisech napadlo, že byl napsán přímo pro vás?

¹³ Jednou z nejúčinnějších Satanových zbraní je sklíčenost. V tomto ohledu není nikdo z nás imunní. Satan dobře ví, že když jsme skleslí delší dobu, můžeme ztratit sílu a staneme se zranitelnými. (Přísloví 24:10) Satan se snaží využít našich negativních pocitů, a proto potřebujeme pomoc. V časopisech Strážná věž a Probuďte se! čas od času vycházejí články, které nám pomáhají se sklíčeností bojovat. O jednom z nich jistá sestra napsala: „Čtu ten článek skoro každý den a stále ještě se mi při tom derou slzy do očí. Mám ho u postele, abych ho měla po ruce vždycky, když mě přepadne sklíčenost. Když čtu taková pojednání, cítím se jako v Jehovově láskyplném objetí.“a Jsme Jehovovi opravdu vděční za to, že nám poskytuje duchovní pokrm v pravý čas. Pamatujme — opatření, která činí pro naše duchovní dobro, jsou důkazem, že je nám blízko, pečuje o nás a chrání nás.

Přístup k ‚Tomu, který slyší modlitbu‘

14, 15. (a) Jakým osobním požehnáním Jehova zahrnuje ty, kdo jsou mu blízko? (b) Proč je volný přístup k Jehovovi v modlitbě pozoruhodnou výsadou?

¹⁴ Všimli jste si někdy, že když lidé získají moc a autoritu, často se stanou méně přístupnými vůči svým podřízeným? Ale jaký je Jehova Bůh? Je také příliš vzdálený, než aby se zajímal o to, co mu chtějí říci pouzí lidé? Právě naopak! Těm, kdo se mu přiblíží, dává dar v podobě modlitby, a to je další požehnání. Získat volný přístup k ‚Tomu, který slyší modlitbu‘, je skutečně pozoruhodná výsada. (Žalm 65:2) Proč?

¹⁵ Znázorněme si to. Generální ředitel velké společnosti má mnoho povinností. Rozhoduje o tom, které záležitosti bude řešit osobně a které předá jiným. Podobně i Svrchovaný Panovník vesmíru se může rozhodnout, kterými záležitostmi se bude zabývat sám a kterými pověří někoho jiného. Vzpomeňme si, co všechno Jehova svěřil svému milovanému Synu Ježíšovi. Ten dostal „autoritu soudit“. (Jan 5:27) „Byli mu podřízeni andělé.“ (1. Petra 3:22) Ježíš dostal k dispozici Jehovova mocného svatého ducha, aby jeho pomocí vedl své učedníky na zemi. (Jan 15:26; 16:7) Ježíš tedy mohl říci: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi.“ (Matouš 28:18) Pokud však jde o naše modlitby, Jehova se rozhodl zabývat se jimi osobně. Proto jsme v Bibli vyzýváni, abychom své modlitby adresovali výlučně Jehovovi, a to ve jménu Ježíše. (Žalm 69:13; Jan 14:6, 13)

16. Proč můžeme mít důvěru, že Jehova skutečně naslouchá našim modlitbám?

¹⁶ Naslouchá skutečně Jehova našim modlitbám? Kdyby byl lhostejný nebo nevšímavý, nikdy by nás nevybízel, abychom ‚vytrvávali v modlitbě‘ a abychom na něho uvrhli svá břemena a úzkostné starosti. (Římanům 12:12; Žalm 55:22; 1. Petra 5:7) Věrní služebníci v biblických dobách měli naprostou důvěru, že Jehova modlitbám naslouchá. (1. Jana 5:14) Žalmista David proto řekl: „[Jehova] můj hlas slyší.“ (Žalm 55:17) Také my můžeme naprosto důvěřovat, že Jehova je nám blízko a je připraven naslouchat všem našim myšlenkám a starostem.

Jehova odměňuje své služebníky

17, 18. (a) Jak Jehova pohlíží na věrnou službu svých inteligentních tvorů? (b) Jak je v Příslovích 19:17 ukázáno, že Jehova naše skutky milosrdenství neponechává bez povšimnutí?

¹⁷ Jehovovo postavení Svrchovaného Panovníka nemůže být nijak ovlivněno tím, co nepatrní lidé udělají, případně odmítnou udělat. Přesto však je Jehova vděčný Bůh. Váží si věrné služby svých inteligentních tvorů, a dokonce ji považuje za drahocennou. (Žalm 147:11) To je další dar, z něhož mají užitek ti, kdo mají blízký vztah k Jehovovi — Jehova své služebníky odměňuje. (Hebrejcům 11:6)

¹⁸ To, že si Jehova cení skutků svých ctitelů, je v Bibli jasně vidět. Čteme například: „Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi, a On mu oplatí jeho zacházení.“ (Přísloví 19:17) Jehovův soucit k poníženým se zrcadlil v mojžíšském Zákonu. (3. Mojžíšova 14:21; 19:15) Jak se Jehova dívá na to, když při jednání s nízko postavenými nebo jinak znevýhodněnými lidmi napodobujeme jeho milosrdenství? Dáváme-li poníženému a nic za to neočekáváme, Jehova to považuje za půjčku poskytnutou jemu. Slibuje, že tento dluh splatí přízní a požehnáním. (Přísloví 10:22; Matouš 6:3, 4; Lukáš 14:12–14) Ano, když projevujeme soucit našemu spoluvěřícímu, který je v nouzi, Jehovu to hřeje u srdce. Jsme opravdu vděční za to, že Jehova naše skutky milosrdenství neponechává bez povšimnutí! (Matouš 5:7)

19. (a) Proč si můžeme být jisti, že Jehova oceňuje to, co vykonáváme v díle kázání a činění učedníků? (b) Jak Jehova odměňuje skutky vykonané ve službě pro jeho Království?

¹⁹ Jehova si zvláště cení toho, co děláme ve prospěch jeho Království. Když se přibližujeme k Jehovovi, je jen přirozené, že chceme používat svůj čas, energii a prostředky k tomu, abychom se co nejvíce podíleli na díle kázání o Království a činění učedníků. (Matouš 28:19, 20) Občas můžeme mít pocit, že jsme málo produktivní. V našem nedokonalém srdci mohou dokonce vzniknout pochybnosti, zda má Jehova z našeho úsilí radost. (1. Jana 3:19, 20) Pokud však dar, i kdyby byl sebemenší, vychází ze srdce motivovaného láskou, Jehova ho považuje za drahocenný. (Marek 12:41–44) Bible nás ujišťuje: „Bůh ... není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ (Hebrejcům 6:10) I tu sebemenší službu, kterou vykonáme pro jeho Království, si Jehova pamatuje a také ji odměňuje. Kromě toho, že již dnes dostáváme bohaté duchovní požehnání, můžeme se těšit na radostný život v přicházejícím novém světě. Tehdy Jehova štědře otevře svou ruku a uspokojí správné touhy všech, kdo jsou mu blízko. (Žalm 145:16; 2. Petra 3:13)

20. Jak můžeme v průběhu roku 2003 uvažovat o slovech našeho ročního textu a jaký to bude mít výsledek?

²⁰ V průběhu roku 2003 se ptejme sami sebe, zda se stále snažíme přibližovat k našemu nebeskému Otci. Pokud ano, můžeme si být jisti, že Jehova na to bude reagovat v souladu se svým slibem. Vždyť „Bůh ... nemůže lhát“. (Titovi 1:2) Přiblížíme-li se k němu, on se přiblíží k nám. (Jakub 4:8) A jaký bude výsledek? Bohaté požehnání nyní a vyhlídka na to, že se k Jehovovi budeme stále více přibližovat po celou věčnost!

[Poznámka pod čarou]