„Paste Boží stádo, které je ve vaší péči“
„Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně.“ (1. PETRA 5:2)
1. Co Petra vedlo k tomu, že chtěl své spoluvěřící povzbudit?
KRÁTCE předtím než Nero začal v Římě pronásledovat křesťany, apoštol Petr napsal svůj první dopis. Jeho cílem bylo své spoluvěřící povzbudit. Ďábel ‚obcházel‘ a snažil se křesťany pohltit. K tomu, aby se proti Satanovi dokázali postavit, potřebovali ‚být střízliví‘ a ‚pokořit se pod mocnou Boží ruku‘. (1. Petra 5:6, 8) Bylo také nezbytné, aby zůstali jednotní. Pokud by začali ‚jeden druhého kousat a požírat‘, mohlo by se stát, že by ‚jeden druhého vyhladili‘. (Gal. 5:15)
2, 3. O čem pojednává tento a následující článek a s kým bychom měli zápasit?
2 Dnes jsme na tom podobně. Ďábel hledá příležitosti, aby nás pohltil. (Zjev. 12:12) Před námi je „velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa“. (Mat. 24:21) A stejně jako křesťané v prvním století, i my musíme dávat pozor, aby mezi námi nedocházelo ke sporům. To všechno jsou důvody, proč potřebujeme pomoc způsobilých starších mužů.
3 V tomto článku budeme nejprve uvažovat o tom, jak mohou starší prohloubit svou vděčnost za to, že mají výsadu pást ‚Boží stádo, které je v jejich péči‘. (1. Petra 5:2) Pak se zamyslíme nad tím, jak by svou pastýřskou péči měli vykonávat. V dalším článku si ukážeme, jak členové sboru mají ‚brát zřetel na ty, kteří tvrdě pracují a předsedají‘ stádu. (1. Tes. 5:12) Oba články nám pomohou, abychom se dokázali pevně postavit proti našemu hlavnímu Protivníkovi a pamatovali na to, že on je tím, s kým musíme zápasit. (Ef. 6:12)
„Paste Boží stádo“
4, 5. Jak by se starší muži měli dívat na sbor?
4 Starší muže v křesťanském sboru v prvním století Petr vybízel, aby k péči o stádo, které jim bylo svěřeno, měli správný postoj. (Přečti 1. Petra 5:1, 2.) Přestože Petr byl považován za sloup sboru, nemluvil ke starším tak, jako by byl jejich nadřízeným. Naopak, povzbuzoval je jako své spoluslužebníky. (Gal. 2:9) Ve stejném duchu vedoucí sbor dnes povzbuzuje sborové starší, aby se usilovně snažili plnit závažnou odpovědnost, kterou je pastýřská péče.
5 Apoštol napsal, že starší muži mají ‚pást Boží stádo, které je v jejich péči‘. Bylo velmi důležité, aby si uvědomovali, že stádo patří Jehovovi a Ježíši Kristu. Za to, jak se o Boží ovce starali, se museli zodpovídat. Představ si, že by tě tvůj dobrý přítel požádal, abys v době, kdy bude pryč, hlídal jeho děti. Jistě by ses o ně po všech stránkách dobře staral. Pokud by některé onemocnělo, zajistil bys mu potřebnou lékařskou pomoc. Podobně i křesťanští starší mají ‚pást Boží sbor, který Bůh vyplatil krví svého vlastního Syna‘. (Sk. 20:28) Pamatují na to, že každá ovce byla vykoupena drahocennou krví Krista Ježíše. Uvědomují si svou odpovědnost, a tak stádo sytí, chrání a starají se o ně.
6. Co patřilo k práci pastýře v biblických dobách?
6 Zamysleme se nad tím, co patřilo k práci doslovného pastýře v biblických dobách. Když byl se svým stádem na pastvinách, musel za dne snášet velké horko a v noci mu často bývala zima. (1. Mojž. 31:40) Dokonce riskoval život, aby se ovcím nic nestalo. Mladý David ovce chránil před divokými zvířaty, jako byl například lev nebo medvěd. Řekl: „Popadl jsem ho za bradu a srazil ho a usmrtil ho.“ (1. Sam. 17:34, 35) To byl opravdu odvážný čin. David neváhal přiblížit se k nebezpečnému zvířeti tak, že byl v dosahu jeho čelistí, protože mu velmi záleželo na tom, aby svou ovci zachránil.
7. Co to znamená, že starší vychvacují ovce ze Satanových čelistí?
7 Také sboroví starší Boží stádo bedlivě chrání před útoky Ďábla. Někdy musí ovci obrazně řečeno vychvátit z jeho čelistí. Se spoluvěřícím, který není obezřetný a je lákán Ďáblovými léčkami, trpělivě rozmlouvají. (Přečti Judu 22, 23.) K tomu, aby se starším podařilo zraněnou ovci zachránit, samozřejmě potřebují Jehovovu pomoc. Něžně o ni pečují a léčí ji utěšujícím balzámem z Božího Slova.
8. Co dalšího starší dělají pro ovce?
8 Doslovný pastýř také vodil stádo na dobré pastviny a k napajedlům. Podobně i dnešní starší povzbuzují ovce, aby se pravidelně účastnily sborových shromáždění, kde jsou dobře syceny ‚pokrmem v pravý čas‘. (Mat. 24:45) Duchovně nemocné ovci musí starší možná věnovat více času, aby začala přijímat výživu z Božího Slova. Když se do stáda chce vrátit ovce, která se zatoulala, starší s ní nejednají odměřeně, ale laskavě jí vysvětlují biblické zásady a pomáhají jí pochopit, jak je uplatňovat.
9, 10. Jak by se starší měli starat o duchovně nemocné spoluvěřící?
9 Když onemocníš, k jakému lékaři půjdeš raději? K takovému, který si tě ani pořádně nevyslechne a rovnou ti napíše nějaký recept, protože se chce věnovat už dalšímu pacientovi? Nebo půjdeš k lékaři, který ti bude naslouchat, vysvětlí ti příčinu tvých zdravotních problémů a navrhne, co by se s tím dalo dělat?
10 Sboroví starší, kteří duchovně nemocnému křesťanovi chtějí pomoci, mu tedy trpělivě naslouchají a léčí ho tím, že ho obrazně řečeno „potírají . . . olejem v Jehovově jménu“. (Přečti Jakuba 5:14, 15.) Boží Slovo jako balzám z Gileadu může nemocného uzdravit. (Jer. 8:22; Ezek. 34:16) Jestliže duchovně strádající křesťan uplatní biblické zásady, pomůže mu to opět získat sílu horlivě sloužit Jehovovi. Jestliže sboroví starší naslouchají tomu, co jejich spoluvěřícího trápí, a modlí se s ním, mohou vykonat mnoho dobrého.
„Ne z donucení, ale ochotně“
11. Co starší podněcuje, aby Boží stádo pásli ochotně?
11 Petr starším mužům dále připomněl, jakým způsobem by pastýřskou práci měli vykonávat. Boží stádo mají pást „ne z donucení, ale ochotně“. Co je k tomu motivuje? Totéž, co motivovalo Petra, aby ochotně pásl a sytil Ježíšovy ovce. Byla to jeho láska k Ježíšovi. (Jan 21:15–17) A láska je i tím, co podněcuje sborové starší, aby „nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel“. (2. Kor. 5:14, 15) Láska k Ježíšovi spolu s láskou k Bohu a spoluvěřícím starší motivuje, aby svým bratrům a sestrám sloužili a věnovali tomu svou energii, prostředky a čas. (Mat. 22:37–39) Slouží ne proto, že musí, ale proto, že chtějí.
12. Do jaké míry se spoluvěřícím věnoval apoštol Pavel?
12 Do jaké míry by se starší měli spoluvěřícím věnovat? Měli by v tom napodobovat apoštola Pavla, stejně jako on napodoboval Ježíše. (1. Kor. 11:1) Z Prvního dopisu Tesaloničanům je patrné, že Pavel měl ke svým spoluvěřícím něžnou náklonnost. On a jeho společníci měli radost z toho, že jim předali „nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše“. Jednali s nimi jemně, „jako když kojící matka něžně chová své vlastní děti“. (1. Tes. 2:7, 8) Pavel věděl, jaký vztah má ke svému dítěti kojící matka — udělala by pro ně cokoli, neváhá vstát i uprostřed noci, když dítě začne plakat.
13. Které dva závazky musí starší vyrovnaně plnit?
13 Starší by měli dávat pozor na to, aby vyrovnaně plnili svůj závazek jak vůči sboru, tak vůči své rodině. (1. Tim. 5:8) Sboru věnují drahocenný čas, který by jinak věnovali manželce a dětem. Jeden způsob, jak tyto dva závazky skloubit, je pozvat čas od času některé spoluvěřící na rodinné studium. Například Masanao, který je sborovým starším v Japonsku, už řadu let zve na rodinné studium svobodné spoluvěřící a rodiny, v nichž není otec, který by jim poskytoval duchovní vedení. Někteří z těch, jimž takto poskytl pomoc, se později stali sborovými staršími a napodobují jeho vynikající příklad.
„Ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě“
14, 15. Proč by starší měli dávat pozor, aby si nevytvořili lásku k „nečestnému zisku“, a jak v tomto ohledu mohou napodobovat Pavla?
14 Sborové starší Petr také nabádal, aby stádo pásli „ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě“. Péči o sbor starší věnují mnoho času a neočekávají, že za to dostanou nějakou finanční odměnu. Přesto Petr věděl, že je potřeba, aby své spoluvěřící varoval před nebezpečím, že by se o Boží stádo začali starat „z lásky k nečestnému zisku“. Takové nebezpečí je reálné, což je vidět z toho, v jakém přepychu žijí náboženští vůdci ‚Velkého Babylónu‘, zatímco mnoho těch, o které mají pečovat, je nuceno žít v chudobě. (Zjev. 18:2, 3) Existuje tedy pádný důvod, proč by starší měli dávat pozor, aby si lásku k „nečestnému zisku“ nevytvořili.
15 Pavel dal křesťanským starším znamenitý příklad. Byl apoštolem a pro křesťany v Tesalonice mohl být ‚nákladným břemenem‘. Přesto ‚od nikoho nejedl pokrm zdarma‘, ale pracoval „s úsilím a lopotou nocí i dnem“. (2. Tes. 3:8) Mnoho dnešních starších včetně cestujících dozorců jde v tomto ohledu příkladem. I když rádi přijímají projevy pohostinnosti svých spoluvěřících, na nikoho ‚nevkládají nákladné břemeno‘. (1. Tes. 2:9)
16. Co to znamená pást Boží stádo „dychtivě“?
16 Starší pasou Boží stádo „dychtivě“. Svou dychtivost projevují tak, že spoluvěřícím pomáhají obětavě. To však neznamená, že své bratry a sestry ke službě Jehovovi nutí nebo že ve sboru vytvářejí ducha soutěživosti. (Gal. 5:26) Uvědomují si, že každý člen sboru je jiný. Dychtivě se proto snaží svým spoluvěřícím pomáhat, aby Jehovovi sloužili s radostí.
Nepanujte nad stádem, ale buďte příkladem
17, 18. (a) Proč apoštolové nechápali to, co Ježíš učil o pokoře? (b) Jaké poučení z toho, co se stalo apoštolům, vyplývá pro bratry?
17 Jak již bylo uvedeno, starší by měli mít na mysli, že stádo, o které se starají, není jejich, ale Boží. Dbají tedy na to, aby ‚nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, nepanovali‘. (Přečti 1. Petra 5:3.) Ježíšovi apoštolové několikrát dali najevo, že touží po významném postavení. Měli nesprávné pohnutky a smýšleli podobně jako panovníci národů. (Přečti Marka 10:42–45.)
18 Bratr, který „usiluje o úřad dozorce“, by se tedy měl vážně zamyslet nad tím, jaké pohnutky ho k tomu vedou. (1. Tim. 3:1) A ti bratři, kteří již jako starší slouží, by si měli upřímně odpovědět na otázku, zda netouží po autoritě a významném postavení jako kdysi apoštolové. Jelikož apoštolové této touze podlehli, žádný starší by si neměl myslet, že jemu se to stát nemůže. Měl by se naopak vědomě snažit, aby se v jeho srdci neobjevil postoj, který je běžný ve světě, totiž těšit se z toho, že má nad druhými autoritu.
19. Na co by měli starší pamatovat, když chrání stádo?
19 Je pravda, že v určitých situacích musí starší jednat pevně, například když chrání stádo před ‚utlačujícími vlky‘. (Sk. 20:28–30) Pavel napsal Titovi: „Vybízej a kárej s plnou autoritou.“ (Tit. 2:15) I když nastane situace, kdy to starší musí udělat, snaží se s křesťanem, kterého ukázňují, jednat s úctou. Uvědomují si, že tvrdá kritika na srdce bratrů a sester nezapůsobí. Ke správnému jednání je spíše podnítí to, když je starší trpělivě povzbuzují.
20. V čem chtějí starší napodobovat Ježíše?
20 Kristův znamenitý příklad starší podněcuje k tomu, aby své spoluvěřící milovali. (Jan 13:12–15) Na naše srdce silně působí biblické zprávy o tom, jak Ježíš své následovníky učil kázat a činit učedníky. Jeho pokora je podněcovala, aby s ‚ponížeností mysli považovali ostatní za sobě nadřazené‘. (Fil. 2:3) Ježíš je pro křesťany příkladem, a proto i starší chtějí být „příkladem stádu“.
21. Jaká odměna čeká sborové starší?
21 Svá slova určená starším Petr uzavírá tím, že poukazuje na slib týkající se budoucnosti. (Přečti 1. Petra 5:4.) Pomazaní dozorci ‚obdrží nevadnoucí korunu slávy‘ s Kristem v nebi. Nižší pastýři, kteří patří k ‚jiným ovcím‘, budou mít výsadu pod vládou ‚hlavního pastýře‘ pást Boží stádo zde na zemi. (Jan 10:16) Následující článek pojednává o tom, jak členové sboru mohou starším v jejich práci pomáhat.
Pro zopakování
• Proč apoštol Petr vybízel křesťanské starší, aby pásli Boží stádo, které je v jejich péči?
• Jak by se starší měli starat o duchovně nemocné spoluvěřící?
• Co starší podněcuje, aby pásli Boží stádo?
[Obrázek na straně 21]
Podobně jako pastýři ve starověku, i sboroví starší chrání ovce, které jim byly svěřeny do péče