AZAZEL
[kozel, který mizí].
Slovo „Azazel“ se v Bibli objevuje čtyřikrát, a to v předpisech týkajících se Dne smíření. (3Mo 16:8, 10, 26)
Etymologie tohoto slova je sporná. Držíme-li se pravopisu v hebrejském masoretském textu, zdá se, že slovo ʽazaʼ·zelʹ je kombinací dvou kořenných slov, jejichž význam je „kozel“ a „mizet“. Proto tedy význam „kozel, který mizí“. Podle jiného způsobu odvozování založeného na předpokladu, že došlo k transpozici dvou souhlásek, slovo Azazel znamená „síla Boží“. Latinská Vulgáta převádí toto hebrejské slovo jako caper emissarius, tedy „poslaný kozel“ neboli „vypuštěný kozel“. A řecký výraz, který je použit v Septuagintě, má význam „ten, kdo odnáší (odvrací) zlo“.
Pro výroční Den smíření vzal velekněz od shromáždění izraelských synů dva mladé kozly. Jeden kozel byl losem určen „pro Jehovu“ a druhý „pro Azazela“. Potom, co byl za velekněze a jeho domácnost (k níž bezesporu patřili všichni Levité) obětován býk, byl jako oběť za hřích obětován kozel pro Jehovu. Avšak kozel pro Azazela byl určitou dobu ponechán ‚živý před Jehovou, aby bylo za něj vykonáno smíření, aby byl poslán pro Azazela pryč do pustiny‘. (3Mo 16:5, 7–10) Základem pro smíření za tohoto živého kozla byla krev kozla pro Jehovu, kozla, který byl právě zabit jako oběť za hřích; život těla je totiž v jeho krvi. (3Mo 17:11) Hodnota krve neboli hodnota života zabitého kozla tak byla převedena na kozla živého čili na kozla pro Azazela. I když ho tedy kněz nezabil, tento živý kozel nesl zásluhu na usmíření hříchu nebo hodnotu života. Skutečnost, že byl předložen před Jehovu, jasně ukazuje, že Jehova uznal převedení této zásluhy nebo moci usmířit hříchy. Tomu odpovídal také předpis týkající se očišťování Izraelity, který se vyléčil z malomocenství, nebo očišťování domu, který se této nákazy zbavil. V takovém případě byl živý pták namočen v krvi ptáka, který byl zabit. Živý pták potom mohl uletět a tak s sebou odnesl hřích. (3Mo 14:1–8, 49–53)
Oba kozli museli být bez vady, museli být zdraví a museli si být co možná nejvíce podobní. Než nad nimi začaly být metány losy, měl každý z nich stejnou šanci, že bude vybrán jako kozel určený pro Jehovu. Potom, co byl kozel pro Jehovu obětován, položil velekněz ruce na hlavu živého kozla a vyznal nad ním hříchy lidu. Pak byl tento kozel vypuštěn pryč — ‚přichystaný muž‘ ho odvedl do pustiny. (3Mo 16:20–22) Kozel pro Azazela tak symbolicky odnesl hříchy, kterých se lid dopustil v uplynulém roce, a zmizel s nimi v pustině.
O obou těchto kozlech se mluví jako o jedné oběti za hřích. (3Mo 16:5) Dvě zvířata byla zřejmě použita proto, aby se zdůraznil dosažený výsledek tohoto opatření pro smíření hříchu lidu. První kozel byl obětován. Druhý kozel, nad nímž byly vyznány hříchy lidu a jenž byl poslán do pustiny, zvyšoval účinnost odpuštění, které Jehova udělí těm, kdo činí pokání. V Žalmu 103:12 jsme ujišťováni: „Jak daleko je východ slunce od západu slunce, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky.“
To, že Ježíš obětoval svůj vlastní dokonalý lidský život jako oběť za hříchy lidstva, mělo, jak vysvětlil apoštol Pavel, daleko větší dopad, než to, čeho bylo dosaženo ‚krví býků a kozlů‘. (Heb 10:4, 11, 12) Ježíš tedy plnil úlohu ‚vypuštěného kozla‘ a byl tím, kdo „nesl naše nemoci“, tím, kdo byl „probodáván za náš přestupek“. (Iz 53:4, 5; Mt 8:17; 1Pe 2:24) ‚Odnesl‘ hříchy všech těch, kdo projevují víru v hodnotu jeho oběti. Názorně ukázal Boží opatření, díky němuž bude hříšnost úplně zapomenuta. V těchto ohledech kozel „pro Azazela“ předobrazuje oběť Ježíše Krista.