Křesťanské ženy si zaslouží úctu a čest

„Manželé, bydlete s nimi nadále podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší, totiž ženské nádobě.“ (1. PETRA 3:7)

1., 2. a) Proč se učedníci pozastavili nad tím, že Ježíš mluvil u studny se Samaritánkou? (Viz také poznámku pod čarou.) b) Jaký postoj k ženám ukázal Ježíš tím, že rozmlouval se Samaritánkou?

JEDNOHO dne kolem poledne, bylo to na sklonku roku 30 n. l., seděl Ježíš u prastaré studny nedaleko města Sychar. Tehdy ukázal, jak by podle jeho názoru měli muži jednat se ženami. Celé dopoledne chodil hornatou samařskou krajinou a když došel ke studni, byl unavený, hladový a žíznivý. Zatímco seděl u studny, přišla pro vodu jedna Samaritánka. „Dej mi napít,“ řekl jí Ježíš. Žena byla překvapena, a zeptala se: „Jak to, že mne, když jsem Samaritánka, prosíš o napití, ač jsi Žid?“ Když se o něco později vrátili učedníci z nákupu potravin, setkali se s neobvyklou podívanou a divili se, proč Ježíš mluví se ženou. (Jan 4:4–9, 27)

² Co tu ženu vedlo k takové otázce a proč se učedníci pozastavili nad tím, že Ježíš mluví se ženou? Ta žena byla Samaritánka, a se Samaritány se Židé nestýkali. (Jan 8:48) Učedníky však očividně znepokojilo ještě něco jiného. Podle rabínské tradice nebylo v těch dobách pro muže vhodné mluvit na veřejnosti se ženou.a Ježíš však této upřímné ženě veřejně kázal, a dokonce jí řekl, že je Mesiášem. (Jan 4:25, 26) Tím dal najevo, že se nenechá spoutat žádnými nebiblickými tradicemi, ani těmi, které ponižovaly ženy. (Marek 7:9–13) Naopak, tím, co dělal a co učil, ukázal, že ženám by měla být projevována úcta a čest.

Jak se k ženám choval Ježíš

3., 4. a) Jak Ježíš reagoval, když se jedna žena dotkla jeho oděvu? b) V jakém smyslu se Ježíš stává vzorem pro křesťanské muže, zvláště pak pro dozorce?

³ Ježíšův něžný soucit s lidmi se zrcadlil i v tom, jak se choval k ženám. Jednou se stalo, že jistá žena, která dvanáct let trpěla krvotokem, hledala Ježíše v zástupu lidí. Kvůli svému zdravotnímu stavu byla obřadně nečistá, a proto v tom zástupu neměla být. (3. Mojžíšova 15:25–27) Byla však tak zoufalá, že proklouzla davem a dostala se přímo za Ježíše. Když se dotkla jeho oděvu, byla okamžitě uzdravena! Ježíš byl právě na cestě k těžce nemocné Jairově dceři. Přesto se zastavil. Pocítil, že z něho vyšla síla, proto se ohlédl, aby viděl, kdo se ho dotkl. Nakonec před ním tato žena, celá rozechvělá, padla na zem. Pokáral ji Ježíš za to, že byla v zástupu a že se bez svolení dotkla jeho oděvu? Naopak, byl k ní velmi soucitný a laskavý. „Dcero,“ řekl, „tvá víra tě uzdravila.“ Byl to jediný případ, kdy Ježíš ženu oslovil „dcero“. Jak se jí muselo ulevit, když slyšela takové oslovení! (Matouš 9:18–22; Marek 5:21–34)

⁴ Ježíš se neupínal jen k doslovné liteře Zákona. Vnímal ducha Zákona a viděl potřebu milosrdenství a soucitu. (Srovnej Matouše 23:23.) Byl si vědom toho, v jaké zoufalé situaci ta nemocná žena byla, a také věděl, že jednala na základě víry. Dal dobrý příklad křesťanským mužům, zvláště dozorcům. Když se některá sestra dostane do obzvlášť tíživé situace nebo když má nějaké osobní problémy, starší by se měli snažit, aby se nezaměřovali na to, co právě řekla nebo udělala. Měli by brát v úvahu, za jakých okolností tak sestra jednala a jaké pohnutky ji k tomu vedly. Díky takové snaze o pochopení se možná ukáže, že místo rad a napomínání je na místě spíše trpělivost, porozumění a soucit. (Přísloví 10:19; 16:23; 19:11)

5. a) Jak rabínská tradice omezovala ženy? (Viz poznámku pod čarou.) b) Kdo byl prvním očitým svědkem Ježíšova vzkříšení a kdo o tom jako první podal zprávu?

⁵ V době, kdy žil na zemi Ježíš, byly ženy tak spoutány rabínskými tradicemi, že nesměly svědecky vypovídat v právních případech.b Zamysleme se nad tím, co se stalo ráno 16. nisana roku 33 n. l., krátce po Ježíšově vzkříšení z mrtvých. Kdo první uviděl vzkříšeného Ježíše a kdo jako první podal ostatním učedníkům zprávu o tom, že jejich Pán vstal z mrtvých? Ukázalo se, že to byly ženy, které až do Ježíšovy smrti stály na dohled od místa jeho popravy. (Matouš 27:55, 56, 61)

6., 7. a) Co řekl Ježíš ženám, které přišly ke hrobu? b) Jak na svědectví žen zprvu reagovali Ježíšovi učedníci, a jaké poučení z toho plyne?

⁶ Brzy ráno první den v týdnu šla Marie Magdaléna s ostatními ženami k hrobce. Nesly koření, aby ošetřily Ježíšovo tělo. Když našly hrobku prázdnou, Marie se rozběhla sdělit to Petrovi a Janovi. Ostatní ženy zůstaly na místě. Zanedlouho se jim zjevil anděl, který jim řekl, že Ježíš vstal z mrtvých. Přikázal: „Rychle jděte a povězte [to] jeho učedníkům.“ Ženám, které spěchaly oznámit tuto zprávu, se pak objevil samotný Ježíš a řekl: „Jděte a podejte zprávu mým bratrům.“ (Matouš 28:1–10; Marek 16:1, 2; Jan 20:1, 2) Marie Magdaléna, vyčerpaná zármutkem, se mezitím vrátila k prázdné hrobce. Nevěděla, že se tam zjevil anděl. Vtom se jí ukázal Ježíš, a když ho poznala, řekl: „Jdi . . . k mým bratrům a řekni jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu.‘ “ (Jan 20:11–18; srovnej Matouše 28:9, 10.)

⁷ Ježíš se mohl nejprve zjevit Petrovi, Janovi nebo některému jinému muži, který byl jeho učedníkem. Rozhodl se však, že poctí tyto ženy a tak jim umožní, aby se staly prvními očitými svědky jeho vzkříšení, a že je pověří, aby o tom pověděly jeho učedníkům. Jak na to ti muži reagovali? Zpráva říká: „Tato řeč se jim . . . jevila jako nesmysl, a ženám nevěřili.“ (Lukáš 24:11) Mohlo to být tím, že to svědectví přinesly ženy? Pokud to opravdu bylo tím, pak tito muži časem dostali hojnost dokladů o tom, že Ježíš skutečně byl vzkříšen z mrtvých. (Lukáš 24:13–46; 1. Korinťanům 15:3–8) Dnes by od křesťanských mužů bylo moudré, kdyby nepřehlíželi postřehy svých duchovních sester. (Srovnej 1. Mojžíšovu 21:12.)

8. Co vyplynulo z toho, jak se Ježíš choval k ženám?

⁸ Člověka opravdu hřeje u srdce, když uvažuje o Ježíšově jednání se ženami. Ježíš měl se ženami vždy soucit, jednal s nimi naprosto vyrovnaně, nikdy je nevyvyšoval ani nepodceňoval. (Jan 2:3–5) Zavrhoval rabínské tradice, které ženy zbavovaly jejich důstojnosti a rušily platnost Božího slova. (Srovnej Matouše 15:3–9.) Projevoval ženám úctu a čest, a tím dal najevo, co si o tom, jak by se mělo jednat se ženami, myslí Jehova Bůh. (Jan 5:19) Ježíš také dal vynikající příklad křesťanským mužům. (1. Petra 2:21)

Ježíšovo učení o ženách

9., 10. Jak Ježíš zavrhl rabínské tradice týkající se žen a co odpověděl farizeům, když se ptali na rozvod?

⁹ Nejen svými skutky, ale také svým učením Ježíš zavrhl rabínské tradice a podpořil důstojnost žen. Zamysli se například nad jeho učením o rozvodu a cizoložství.

¹⁰ Jednou dostal Ježíš otázku o rozvodu: „Je zákonné, aby se muž rozvedl se svou manželkou z jakéhokoli důvodu?“ Podle Markovy zprávy Ježíš odpověděl: „Kdokoli se rozvádí se svou manželkou [vyjma z důvodu smilstva] a žení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství, a jestliže se žena po rozvodu se svým manželem někdy vdá za jiného, cizoloží.“ (Marek 10:10–12; Matouš 19:3, 9) Tímto jednoduchým výrokem Ježíš ukázal, že respektuje důstojnost žen. Jak?

11. Jaké poučení ohledně manželského svazku lze vyvodit ze slov „vyjma z důvodu smilstva“?

¹¹ Za prvé, slovy „vyjma z důvodu smilstva“ (která jsou zaznamenána v Matoušově zprávě) Ježíš naznačil, že manželské pouto by se nemělo brát na lehkou váhu a že by nemělo být křehké. Rabínské učení, které bylo tehdy mezi lidem rozšířeno, povolovalo rozvod i z malicherných důvodů — například tehdy, když manželka pokazí jídlo nebo když mluví s cizím mužem. Rozvod byl možný dokonce i v případě, že si muž našel ženu, která se mu více líbila! Jeden znalec Bible uvádí: „Když Ježíš pronesl tato slova . . . , zastal se žen, protože se snažil, aby manželství mělo to místo, které mu opravdu patří.“ Manželství by mělo být trvalým svazkem, v němž se žena může cítit v bezpečí. (Marek 10:6–9)

12. Jakou novou myšlenku Ježíš vyslovil, když řekl „dopouští se vůči ní cizoložství“?

¹² Za druhé, když Ježíš řekl „dopouští se vůči ní cizoložství“, vyslovil něco, co u rabínského soudu nebylo vůbec uznáváno — že se totiž manžel dopouští cizoložství vůči své manželce. Dílo The Expositor’s Bible Commentary uvádí: „V rabínském judaismu se mohla nevěrná žena dopustit cizoložství vůči svému manželovi, a muž se mohl pohlavním stykem s manželkou jiného muže dopustit cizoložství vůči onomu muži. Ale muž se nemohl nikdy žádným způsobem dopustit cizoložství vůči své manželce. Když Ježíš požadoval od manžela stejnou mravní zodpovědnost, jakou má manželka, zastal se důstojnosti žen.“

13. Jak Ježíš ukázal, že v křesťanské společnosti se na muže i na ženy vztahují stejná měřítka?

¹³ Za třetí, slovy „po rozvodu se svým manželem“ Ježíš uznal, že žena má právo rozvést se s nevěrným mužem — což byla možnost, o které se zřejmě vědělo, ale která nebyla při uplatňování tehdejších židovských zákonů běžná.c Říkalo se, že „muž se může rozvést, ať s tím manželka souhlasí, nebo ne, zatímco manželka se může rozvést pouze, když s tím manžel souhlasí“. Podle Ježíše se však v křesťanské společnosti má na muže i na ženy vztahovat stejné měřítko.

14. Co se zrcadlilo v Ježíšově učení?

¹⁴ Z Ježíšova učení je zcela jasně patrné, že mu blaho žen velmi leželo na srdci. Není tedy obtížné pochopit, proč si některé ženy Ježíše zamilovaly tak, že se o něho na vlastní náklady staraly. (Lukáš 8:1–3) „Co vyučuji, není moje,“ řekl Ježíš, „ale patří tomu, kdo mě poslal.“ (Jan 7:16) Ježíš Kristus svým učením dokonale zrcadlil, jaký něžný soucit má k ženám samotný Bůh Jehova.

„Prokazujte jim čest“

15. Co napsal apoštol Petr o tom, jak by manželé měli jednat se svými manželkami?

¹⁵ Apoštol Petr byl očitým svědkem toho, jak se Ježíš k ženám choval. Asi o třicet let později dal Petr manželkám určitou láskyplnou radu a potom také napsal: „Vy manželé, bydlete s nimi nadále podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší, totiž ženské nádobě, neboť jste s nimi také dědici nezasloužené přízně života, aby vašim modlitbám nic nebránilo.“ (1. Petra 3:7) Co tím Petr myslel, když řekl „prokazujte jim čest“?

16. a) Jaký je význam řeckého podstatného jména, které se překládá jako „čest“? b) Jak Jehova poctil Ježíše při jeho proměnění a jaké poučení si z toho můžeme vzít?

¹⁶ Jeden slovníkář uvádí, že řecké podstatné jméno „čest“ (time) znamená „hodnota, cena, čest, úcta“. Určité tvary tohoto řeckého slova se také překládají jako „dary“ a „drahocenný“. (Skutky 28:10; 1. Petra 2:7) Co znamená někoho poctít pochopíme ještě lépe, když prozkoumáme, jak apoštol Petr používá jeden z tvarů tohoto slova ve 2. Petra 1:17. Zde odkazuje na Ježíšovo proměnění a říká: „Přijal od Boha, Otce, čest a slávu, když mu byla předána od velkolepé slávy takováto slova: ‚To je můj syn, můj milovaný, kterého jsem sám schválil.‘ “ Při Ježíšově proměnění Jehova svého Syna poctil tím, že ho schválil, a udělal to v doslechu lidí. (Matouš 17:1–5) Muž, který své manželce prokazuje čest, ji proto neponižuje ani nepodceňuje. Spíše všemi svými slovy i skutky, v soukromí i veřejně, dává najevo, že si jí váží. (Přísloví 31:28–30)

17. a) Proč je možné říci, že křesťanky mají nárok na to, aby jim byla prokazována čest? b) Proč by si muž neměl myslet, že má v Božích očích větší hodnotu než žena?

¹⁷ Petr říká, že tuto čest by měli křesťanští manželé svým manželkám ‚prokazovat‘. Čest měla být manželkám prokazována jako něco, na co mají nárok, ne jako projev manželovy blahovůle. Proč mají manželky nárok na to, aby jim byla prokazována čest? „Neboť jste s nimi také dědici nezasloužené přízně života,“ vysvětluje Petr. Všichni muži i ženy, kteří v prvním století našeho letopočtu dostali Petrův dopis, byli povoláni k tomu, aby byli Kristovými spoludědici. (Římanům 8:16, 17; Galaťanům 3:28) Ve sboru neměli všichni stejné výsady, ale nakonec se měli podílet na nebeské vládě spolu s Kristem. (Zjevení 20:6) I dnes, kdy většina Božího lidu má pozemskou naději, by bylo vážnou chybou, kdyby si některý křesťanský muž myslel, že ho kvůli sborovým výsadám Bůh považuje za cennějšího než ženy. (Srovnej Lukáše 17:10.) Po duchovní stránce mají před Bohem muži i ženy stejné postavení, protože Ježíšova obětní smrt poskytla stejnou příležitost mužům i ženám — všichni mají příležitost být osvobozeni od hříchu a smrti a mít naději na věčný život. (Římanům 6:23)

18. Jaký dává Petr manželům pádný důvod k tomu, aby ctili své manželky?

¹⁸ Petr uvedl ještě další pádný důvod, proč by manžel měl své manželce prokazovat čest, totiž proto, „aby [jeho] modlitbám nic nebránilo“. Výraz ‚bránit‘ je tvar řeckého slovesa enkopto, které doslova znamená „vbodnout“. Podle Vineova Expository Dictionary of New Testament Words toto slovo znamenalo „zničením cesty nebo vysokým zátarasem zabránit někomu v postupu“. Manžel, který své manželce neprokazuje čest, by tedy mohl zjistit, že mezi jeho modlitbami a Bohem je „zátaras“. Mohl by se cítit nehodný toho, aby se obracel k Bohu, anebo by se mu mohlo stát, že by mu Jehova nebyl ochoten naslouchat. Jehovovi tedy velmi záleží na tom, jak se muži chovají k ženám. (Srovnej Nářky 3:44.)

19. Jak mohou muži i ženy ve sboru s úctou spolupracovat ve službě?

¹⁹ Povinnost prokazovat čest však nespočívá pouze na mužích. Manžel má prokazovat své manželce čest tím, že se k ní chová láskyplně a důstojně, a manželka má manželovi prokazovat čest tím, že se mu podřizuje a prokazuje mu hlubokou úctu. (1. Petra 3:1–6) Pavel kromě toho křesťany vybídl, aby si mezi sebou navzájem prokazovali úctu. (Římanům 12:10) To znamená, že muži i ženy ve sboru by měli ve službě s úctou spolupracovat. Když je ve sboru takový duch, křesťanky svými výroky nepodrývají autoritu bratrů, kteří sbor vedou. Naopak podporují starší a spolupracují s nimi. (1. Korinťanům 14:34, 35; Hebrejcům 13:17) A křesťanští dozorci se budou chovat k ‚starším ženám jako k matkám, k mladším ženám jako k sestrám se vší cudností‘. (1. Timoteovi 5:1, 2) Starší budou jednat moudře, když budou laskaví a budou brát ohled na názor svých křesťanských sester. Když tedy některá sestra projevuje, že si váží teokratického vedení, a uctivě přijde za starším s nějakou otázkou, anebo dokonce poukáže na něco, čemu by bylo zapotřebí věnovat pozornost, starší se její otázkou nebo problémem budou rádi zabývat.

20. Jak by podle biblické zprávy měli muži jednat se ženami?

²⁰ Již od doby, kdy se v Edenu objevil hřích, byly ženy v mnoha kulturních prostředích degradovány do potupného postavení. To však nebylo Jehovovým záměrem. Nehledě na to, jaký náhled na ženy převažuje v prostředí, v němž žijeme my, Hebrejská písma i Křesťanská řecká písma jasně ukazují, že se zbožnými ženami by se mělo jednat s úctou a měla by jim být prokazována čest. Bůh stanovil, že na to mají nárok.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Z jakých příkladů vidíme, že Ježíš jednal se ženami s úctou a prokazoval jim čest?

◻ Jak Ježíš svým učením ukázal, že respektuje důstojnost žen?

◻ Proč by měl manžel své křesťanské manželce prokazovat čest?

◻ Jakou povinnost, pokud jde o prokazování cti, mají všichni křesťané?

[Obrázek na straně 17]

Po svém vzkříšení se Ježíš objevil nejdříve zbožným ženám a pověřil je, aby o něm vydaly svědectví jeho bratrům, a tím těmto ženám způsobil velkou radost