Paste Boží stádo ochotně

„Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně.“ — 1. PETRA 5:2.

1. Proč bychom měli od křesťanských starších očekávat, že budou ‚pást Boží stádo ochotně‘?

JEHOVA pase svůj lid ochotně. (Žalm 23:1–4) „Znamenitý pastýř“, Ježíš Kristus, dal ochotně svůj dokonalý lidský život za lidi podobné ovcím. (Jan 10:11–15) Proto apoštol Petr vybízel křesťanské starší, aby ‚pásli Boží stádo ochotně‘. — 1. Petra 5:2.

2. Jaké otázky si zaslouží pozornost, pokud jde o pastýřskou činnost křesťanských starších?

² Ochota je znakem Božích služebníků. (Žalm 110:3) Ale od křesťanského muže se požaduje více než jen ochota, jestliže má být jmenován jako dozorce neboli nižší pastýř. Jací muži jsou způsobilí, aby byli takovými pastýři? Co patří do jejich pastýřské činnosti? Jak se může tato činnost vykonávat co nejlépe?

Jak předsedat své domácnosti

3. Proč je možné říci, že způsob, jak křesťanský muž pečuje o svou rodinu, má vliv na to, zda je způsobilý být pastýřem ve sboru?

³ Než může být nějaký muž jmenován do ‚úřadu dozorce‘, musí splňovat biblické požadavky. (1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:5–9) Apoštol Pavel například řekl, že dozorce by měl být „muž, který předsedá znamenitým způsobem své vlastní domácnosti, jenž má děti v podřízenosti se vší vážností“. Je pro to pádný důvod, neboť Pavel řekl: „Jestliže někdo vskutku neví, jak předsedat své vlastní domácnosti, jak bude pečovat o Boží sbor?“ (1. Timoteovi 3:4, 5) Když Titus jmenoval starší muže ve sborech na ostrově Krétě, bylo mu řečeno, aby hledal každého muže, který by byl „bez obžaloby, manžel jedné manželky, který má věřící děti, jež nejsou viněny z prostopášnosti ani nepoddajnosti“. (Titovi 1:6) Ano, při rozhodování o tom, zda je křesťanský muž způsobilý ujmout se závažnější odpovědnosti při pasení sboru, se musí vzít v úvahu způsob, jak pečuje o svou rodinu.

4. Jakým dalším způsobem projevují křesťanští rodiče lásku své rodině kromě toho, že s ní vedou pravidelné biblické studium a pravidelně se s ní modlí?

⁴ Muži, kteří předsedají znamenitým způsobem své domácnosti, dělají více, než že se pravidelně se svou rodinou modlí a studují s ní Bibli. Jsou vždy připraveni svým milovaným pomáhat. Pro ty, kteří se stanou rodiči, to začíná v den narození dítěte. Křesťanští rodiče vědí, že čím přesněji budou dodržovat postup, který se líbí Bohu, tím dříve se děti přizpůsobí jejich programu křesťanských činností v každodenním životě. Úroveň vedení, které křesťanský otec uplatňuje v těchto okolnostech, se projeví na jeho způsobilosti jakožto staršího. — Efezanům 5:15, 16; Filipanům 3:16.

5. Jak může křesťanský otec vychovávat své děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“?

⁵ Když svědomitý křesťanský otec předsedá své domácnosti, dbá přitom na Pavlovu radu: „Nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Při pravidelném biblickém studiu s rodinou, tedy s manželkou i dětmi, se otci naskýtají znamenité příležitosti k láskyplnému poučování. Dětem se tak dostává ‚kázně‘ neboli nápravného poučování. ‚Myšlenkové usměrňování‘, k němuž přitom dochází, každému dítěti pomáhá, aby poznalo, jak se na věci dívá Jehova. (5. Mojžíšova 4:9; 6:6, 7; Přísloví 3:11; 22:6) V nenuceném ovzduší tohoto duchovního setkání pozorný otec pečlivě naslouchá tomu, co jeho děti říkají. Používají se laskavé podnětné otázky, které děti povzbudí, aby se upřímně vyjadřovaly o svých záležitostech a postojích. Otec se nedomnívá, že ví všechno, co se děje v jejich mladé mysli. Ano, „odpovídá-li někdo na nějakou záležitost dříve, než ji vyslechne, je to od něho pošetilost a pokoření,“ říká Přísloví 18:13. Většina rodičů dnes zjišťuje, že situace, s nimiž se jejich děti setkávají, se značně liší od situací, které za svého mládí zakoušeli oni sami. Otec se proto bude snažit, aby poznal pozadí a podrobnosti určitého problému, než řekne, jak by se věc měla řešit. — Srovnej Jakuba 1:19.

6. Proč by se měl křesťanský otec obracet pro radu k Božímu slovu, když pomáhá své rodině?

⁶ Co se stane, když se rozpoznají problémy, tísnivé pocity a postoje vlastních dětí? Otec, který předsedá znamenitým způsobem, se obrátí o radu k Písmu, jež je „prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti“. Vyučuje své děti, jak mají uplatňovat inspirovaná vodítka Bible. Tak budou tito mladí lidé ‚zcela způsobilí, úplně vyzbrojení pro každé dobré dílo‘. — 2. Timoteovi 3:16, 17; Žalm 78:1–4.

7. Jaký příklad by měli dávat křesťanští otcové, pokud jde o modlitbu?

⁷ Zbožní mladí lidé čelí těžkým situacím ve spojitosti se světskými spolužáky. Jak tedy mohou křesťanští otcové uklidnit obavy svých dětí? Jedním způsobem je, že se budou s nimi i za ně pravidelně modlit. Když budou tito mladí lidé čelit svízelným situacím, pravděpodobně napodobí rodiče ve způsobu, jakým spoléhají na Boha. Dříve než se jedna třináctiletá dívka dala pokřtít, čímž symbolizovala svou oddanost Bohu, byl s ní veden rozhovor, v němž vyprávěla, že od svých spolužáků zakusila posměch a hrubé zacházení. Když bránila svou biblickou víru týkající se svatosti krve, jiné dívky ji bily a plivaly po ní. (Skutky 15:28, 29) Oplácela jim to? Ne. „Stále jsem se modlila k Jehovovi, aby mi pomohl zachovat klid,“ vysvětlila. „Také jsem pamatovala na to, co mě rodiče při našem rodinném studiu učili o nutnosti ovládat se za zlých okolností.“ — 2. Timoteovi 2:24.

8. Jak může starší, který nemá děti, předsedat své domácnosti znamenitým způsobem?

⁸ Starší, který nemá děti, se snad také postará o přiměřené duchovní a hmotné zaopatření pro členy své domácnosti. Patří k nim jeho manželka a snad i křesťanští příbuzní, kteří žijí v jeho domě a jsou na něm závislí. (1. Timoteovi 5:8) Předsedat znamenitým způsobem je tedy jedním z požadavků, které musí splňovat muž, jenž je jmenován, aby nesl odpovědnost jako sborový starší. Jak by tedy jmenovaní starší muži měli pohlížet na své výsadní odpovědné úkoly, které mají ve sboru?

Předsedej „se skutečnou vážností“

9. Jaký postoj by měli mít křesťanští starší ke svým služebním úkolům?

⁹ V prvním století našeho letopočtu sloužil apoštol Pavel jako správce Boží domácnosti, křesťanského sboru, jehož hlavou je Kristus. (Efezanům 3:2, 7; 4:15) Pavel vybízel spoluvěřící v Římě: „Protože. . . máme dary, které se liší podle nezasloužené laskavosti, jež nám byla dána — ať již proroctví, pak prorokujme podle víry, jež nám byla udělena; nebo službu, pak se věnujme této službě; nebo kdo vyučuje, ať se věnuje svému vyučování; nebo kdo vybízí, ať se věnuje svému vybízení; kdo rozděluje, ať to dělá se štědrostí; kdo předsedá, ať to dělá se skutečnou vážností; kdo projevuje milosrdenství, ať to dělá s veselou myslí.“ — Římanům 12:6–8.

10. Jaký příklad v péči o Boží stádo dal Pavel dnešním starším?

¹⁰ Pavel připomínal Tesaloničanům: „Jako otec své děti, tak jsme každého z vás stále vybízeli a utěšovali a vydávali vám svědectví, abyste dále chodili hodni Boha, který vás povolává do svého království a slávy.“ (1. Tesaloničanům 1:1; 2:11, 12) Pavel je vybízel tak něžným, láskyplným způsobem, že mohl napsat: „Stali jsme se. . . uprostřed vás jemnými, jako když kojící matka něžně chová své vlastní děti. Protože jsme k vám tedy měli něžnou náklonnost, velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ (1. Tesaloničanům 2:7, 8) V souladu s Pavlovým otcovsky láskyplným příkladem projevují věrně oddaní starší muži hluboký zájem o všechny ve sboru.

11. Jak mohou jmenovaní starší projevovat dychtivost?

¹¹ Láskyplný dozor, který vykonávají naši věrní křesťanští pastýři, se musí vyznačovat něžností společně s dychtivostí. O mnohém vypovídá jejich způsob chování. Petr starším radí, aby Boží stádo nepásli „z donucení“ nebo „z lásky k nečestnému zisku“. (1. Petra 5:2) Učenec William Barclay vyjádřil v tomto ohledu varovnou poznámku. Napsal: „Existuje přístup, kdy člověk přijme úřad a poskytuje službu, jako by to byla neradostná a nepříjemná povinnost, jako by to byla nuda, jako by to bylo břemeno, k němuž je třeba pociťovat odpor. Je docela dobře možné požádat nějakého člověka, aby něco udělal, a on to udělá, ale udělá to tak nepřívětivě, že je celé počínání zmařeno. . . Ale [Petr] skutečně říká, že každý křesťan by měl s dychtivým rozechvěním poskytovat takovou službu, jakou jen může, ačkoli si je plně vědom toho, jak je nehodný ji poskytovat.“

Ochotní pastýři

12. Jak mohou křesťanští starší dávat najevo ochotu?

¹² Petr také nabádá: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči,. . . ochotně.“ Křesťanský dozorce, který se stará o ovce, to dělá ochotně, ze své vlastní svobodné vůle, pod vedením znamenitého Pastýře, Ježíše Krista. Sloužit ochotně znamená, že křesťanský pastýř se proto podřizuje autoritě Jehovy, ‚pastýře a dozorce našich duší‘. (1. Petra 2:25) Křesťanský nižší pastýř ochotně projevuje úctu k teokratickému uspořádání. Dělá to tehdy, když osobám, které hledají radu, poukazuje na Boží slovo, Bibli. Zkušenost sice staršímu pomůže vybudovat si zásobu rad založených na Bibli, ale to neznamená, že bude mít okamžitě po ruce biblické řešení na každý problém. I když na určitou otázku odpověď ví, snad považuje za moudré podívat se spolu s tazatelem do Watch Tower Publications Index nebo do podobných indexů. Vyučuje tak ve dvou ohledech: Názorně ukazuje, jak je možné nalézt pomocnou informaci, a pokorně projevuje úctu k Jehovovi, když obrací pozornost na to, co publikovala Boží organizace.

13. Jaké kroky mohou starším pomoci, aby předkládali spolehlivé rady?

¹³ Co může starší dělat, když k nějakému určitému problému, který se řeší, nebylo v literatuře Společnosti nic publikováno? Nepochybně se bude modlit o pochopení a bude hledat nějaké biblické zásady, které se k té záležitosti vztahují. Snad také zjistí, že je prospěšné navrhnout tomu, kdo žádá o pomoc, aby uvažoval o příkladu Ježíše. Starší by se mohl zeptat: „Kdyby byl ve tvé situaci Ježíš, velký Učitel, co myslíš, že by udělal?“ (1. Korinťanům 2:16) Taková úvaha může tazateli pomoci, aby učinil moudré rozhodnutí. Bylo by ale opravdu nemoudré, kdyby starší předložil pouhý osobní názor, jako by šlo o spolehlivou biblickou radu! O obtížných problémech mohou starší raději mluvit spolu. Důležité záležitosti mohou dokonce předložit k projednání na schůzce rady starších. (Přísloví 11:14) Výsledné rozhodnutí jim umožní, aby všichni mluvili souhlasně. — 1. Korinťanům 1:10.

Mírnost je nezbytná

14, 15. Co se vyžaduje od starších, když usměrňují křesťana, který ‚udělal nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomil‘?

¹⁴ Křesťanský starší musí projevovat mírnost, když vyučuje jiné, především když jim poskytuje radu. „Bratři,“ radí Pavel, „i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kteří jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti.“ (Galaťanům 6:1) Je zajímavé, že řecké slovo zde přeložené jako „usměrnit“ souvisí s chirurgickým výrazem popisujícím nápravu kosti, aby se zabránilo celoživotnímu tělesnému postižení. Lexikograf W. E. Vine to uvádí ve spojitosti s obnovou, kterou „ti, již jsou duchovní, poskytují člověku postiženému přestoupením — přičemž takový člověk je jako vykloubený úd v duchovním těle“. Jiné překlady jsou: „navrátit do správné pozice; přivést do správné polohy“.

¹⁵ Usměrnit své vlastní smýšlení není snadné, a proto může být velmi obtížné přivést do správné polohy myšlenky hřešící osoby. Ale pomoc poskytnutá v duchu mírnosti bude pravděpodobně přijata s vděčností. Křesťanští starší by proto měli dbát na Pavlovu radu: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost.“ (Kolosanům 3:12) Co by měli starší dělat, když člověk, který potřebuje usměrnění, projevuje špatný postoj? Měli by ‚usilovat. . . o mírnou povahu‘. — 1. Timoteovi 6:11.

Opatrnost při pastýřské činnosti

16, 17. Před jakými nebezpečími by se měli starší chránit, když poskytují rady jiným?

¹⁶ Z Pavlovy rady v Galaťanům 6:1 se dozvídáme ještě více. Pavel duchovně způsobilé muže nabádá: „Pokuste se. . . usměrnit [chybujícího člověka] v duchu mírnosti, zatímco každý hledíš sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ Pokud se na takovou radu nedbá, může dojít opravdu k vážným následkům! Na základě zpráv o jednom anglikánském duchovním, který byl shledán vinným tím, že se dopustil cizoložství se dvěma ženami z farnosti, se v londýnském listu The Times objevil výrok, že to je „stále stejná situace: při poskytování rady muž, který má očividně otcovský nebo bratrský přístup, padne za oběť pokušení, protože se mu důvěřuje“. Fejetonistka tohoto listu se pak odvolávala na tvrzení doktora Petera Ruttera, že „vztahů mezi pacientkami a jejich mužskými poradci — lékaři, právníky, knězi a zaměstnavateli — se zneužívá k milostným poměrům; v naší sexuálně uvolněné společnosti se to stalo nepřiznávanou, pustošivou a hanebnou epidemií“.

¹⁷ Neměli bychom se domnívat, že Jehovův lid je proti takovým pokušením imunní. Jeden vážený starší, který sloužil věrně celé roky, se zapletl do nemravnosti, protože vykonával pastýřské návštěvy u provdané sestry, když byla sama. Bratr se kál, ale ztratil všechny služební výsady. (1. Korinťanům 10:12) Jakým způsobem tedy mohou jmenovaní starší vykonávat pastýřské návštěvy, aby neupadli do pokušení? Jak se mohou postarat o určitou míru soukromí, o modlitbu a o příležitost poradit se s Božím slovem a s křesťanskými publikacemi?

18. a) Jak může uplatňování zásady o vedení prostřednictvím hlavy pomoci starším, aby se vyvarovali kompromitujících situací? b) Jaká se mohou učinit opatření, když se vykonává pastýřská návštěva u sestry?

¹⁸ Jeden činitel, který mají starší brát v úvahu, je zásada o vedení prostřednictvím hlavy. (1. Korinťanům 11:3) Jestliže radu hledá nějaký mladý člověk, snažte se do rozhovoru zapojit jeho rodiče, pokud je to vhodné. Žádá-li o duchovní pomoc vdaná sestra, můžete zařídit, aby během návštěvy byl přítomen její manžel? Co když to není možné, anebo co když má nevěřícího manžela, který s ní zacházel nějak hrubě? Pak udělejte stejná opatření, jako když se koná pastýřská návštěva u neprovdané sestry. Bylo by moudré, aby sestru navštívili společně dva duchovně způsobilí bratři. Jestliže to není vhodné, snad mohou dva bratři zvolit příhodnou dobu, aby si s ní promluvili v sále Království, a to nejlépe v nějaké místnosti umožňující soukromí. V sále budou přítomni jiní bratři a sestry, a proto bude pravděpodobně možné se vyvarovat jakékoli příčiny ke klopýtání, i když druzí rozhovor neuvidí a neuslyší. — Filipanům 1:9, 10.

19. Jaké dobré výsledky to přináší, jestliže jsou Boží ovce paseny ochotně, a komu vyjadřujeme vděčnost za ochotné pastýře?

¹⁹ Jestliže jsou Boží ovce paseny ochotně, přináší to dobré výsledky — duchovně silné, dobře vedené stádo. Dnešní křesťanští starší mají jako apoštol Pavel velký zájem o spoluvěřící. (2. Korinťanům 11:28) V těchto kritických dobách je odpovědnost při pasení Božího lidu zvlášť těžká. Jsme proto opravdu vděční za znamenitou práci vykonávanou našimi bratry, kteří slouží jako starší. (1. Timoteovi 5:17) Jako požehnání dostáváme „dary v podobě lidí“, kteří ochotně vykonávají pastýřskou práci, a proto vzdávejme chválu Dárci ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘, našemu láskyplnému nebeskému Pastýři, Jehovovi. — Efezanům 4:8; Jakub 1:17.

Jak bys odpověděl?

◻ Jak může muž předsedat své domácnosti znamenitým způsobem?

◻ Jakými rysy by se měl vyznačovat dozor, který vykonávají křesťanští starší?

◻ Jak mohou starší projevovat pokoru a mírnost, když poskytují rady?

◻ Co napomáhá k účinnosti duchovního usměrňování?

◻ Jak se mohou starší vyvarovat kompromitujících situací, když pasou stádo?

[Obrázek na straně 18]

Křesťanský starší musí předsedat znamenitým způsobem své domácnosti

[Obrázek na straně 21]

Křesťanská pastýřská činnost by se měla vykonávat s mírností a s rozvážností