Služ Jehovovi věrně a oddaně
„S někým věrně oddaným budeš [Jehovo] jednat ve věrné oddanosti.“ — 2. SAMUELOVA 22:26.
1. Jak Jehova jedná s těmi, kteří jsou mu věrně oddáni?
JEHOVOVI nemůžeme ničím oplatit to vše, co pro svůj lid dělá. (Žalm 116:12) Jak podivuhodné jsou jeho duchovní a hmotné dary a jeho něžné milosrdenství! David, král starověkého Izraele, věděl, že Bůh také jedná ve věrné oddanosti s těmi, kteří jsou mu věrně oddáni. David to řekl v jedné písni, kterou složil „v den, kdy ho Jehova osvobodil z dlaně všech jeho nepřátel a ze Saulovy [královy] dlaně“. — 2. Samuelova 22:1.
2. Například jaké myšlenky předkládá Davidova píseň, jak ji zaznamenává 2. Samuelova, 22. kapitola?
2 Svou píseň (jejíž obdobou je Žalm 18) začal David chválou Jehovy jako ‚Toho, kdo opatřuje únik‘, a tím vyslýchá modlitbu. (2. Samuelova 22:2–7) Bůh zasáhl ze svého nebeského chrámu, aby svého věrně oddaného služebníka osvobodil od mocných nepřátel. (Verše 8–19) David byl tedy odměněn za to, že usiloval o bezúhonný způsob života a dodržoval Jehovovy cesty. (Verše 20–27) Dále byly vyjmenovány skutky vykonané v síle, kterou dává Bůh. (Verše 28–43) Nakonec se David zmínil o osvobození od těch svých soukmenovců, kteří na něm hledali příčiny k výtkám, a také od cizích nepřátel, a vzdal díky Jehovovi jako „Tomu, kdo činí velké skutky záchrany pro svého krále a projevuje milující laskavost svému pomazanému“. (Verše 44–51) Jehova může osvobodit i nás, jestliže budeme usilovat o bezúhonný způsob života a spolehneme se, že nám dá sílu.
Co znamená být věrně oddaný
3. Co z biblického hlediska znamená být věrně oddaný?
3 Davidova píseň o osvobození nám dává toto potěšující ujištění: „S někým věrně oddaným budeš [Jehovo] jednat ve věrné oddanosti.“ (2. Samuelova 22:26) ‚Někoho věrně oddaného‘ neboli ‚člověka s milující laskavostí‘ označuje hebrejské přídavné jméno chasid. (Žalm 18:25, poznámka pod čarou v anglickém Překladu nového světa Svatých písem — s odkazy) Podstatné jméno chesed obsahuje myšlenku laskavosti, která láskyplně přilne k někomu či k něčemu, dokud se její záměr v tom ohledu neuskuteční. Jehova vyjadřuje takový druh laskavosti svým služebníkům, stejně jako ji oni vyjadřují jemu. Tato spravedlivá, svatá věrná oddanost se překládá jako „milující laskavost“ a „věrně oddaná láska“. (1. Mojžíšova 20:13; 21:23) V Řeckých písmech výraz „věrná oddanost“ nese myšlenku svatosti a hluboké úcty, jak to vyjadřuje podstatné jméno hosiotes a přídavné jméno hosios. Do takové věrné oddanosti patří věrnost a oddanost a znamená to, že člověk je oddaný Bohu a pečlivě vykonává všechny povinnosti vzhledem k němu. Být věrně oddaný Jehovovi znamená přilnout k němu oddaností tak silnou, že působí jako silně lepivá látka.
4. Jak se projevuje Jehovova věrná oddanost?
4 Jehovova vlastní věrná oddanost se projevuje v mnoha ohledech. Bůh například podniká soudní kroky proti ničemným, protože má věrně oddanou lásku ke svému lidu a je věrně oddaný právu a spravedlnosti. (Zjevení 15:3, 4; 16:5) Věrná oddanost smlouvě s Abrahamem jej přiměla, aby byl vůči Izraelitům po dlouhou dobu trpělivý. (2. Královská 13:23) Lidé věrně oddaní Bohu se mohou spoléhat na jeho pomoc až do konce svého věrně oddaného života a mohou si být jistí, že na ně bude pamatovat. (Žalm 37:27, 28; 97:10) Ježíše posilovalo vědomí, že je Božím hlavním „věrně oddaným“, a že jeho duše tedy nebude ponechána v šeolu. — Žalm 16:10; Skutky 2:25, 27.
5. Co Jehova Bůh vyžaduje od svých služebníků, protože je věrně oddaný, a jaké otázce budeme věnovat pozornost?
5 Jehova Bůh je věrně oddaný, a proto od svých služebníků vyžaduje věrnou oddanost. (Efezanům 4:24) Muži musí být například věrně oddaní, aby byli způsobilí pro jmenování jako starší ve sboru. (Titovi 1:8) Jaké činitele by měly podněcovat členy Jehovova lidu, aby sloužili Bohu věrně a oddaně?
Ocenění pro to, co jsme se naučili
6. Jak bychom měli smýšlet o tom, co jsme se naučili z Písma? Na co bychom měli pamatovat, pokud jde o takové poznání?
6 K věrné a oddané službě Jehovovi by nás měla podněcovat vděčnost za vše, co jsme se naučili z Písma. Apoštol Pavel vybízel Timotea: „Pokračuj v tom, co ses naučil a o čem jsi byl přesvědčován, abys tomu věřil, protože víš, od jakých osob ses to naučil, a že od útlého dětství znáš svaté spisy, které jsou schopné učinit tě moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (2. Timoteovi 3:14, 15) Pamatuj, že takové poznání jsi od Boha dostal prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. — Matouš 24:45–47.
7. Jak by měli starší smýšlet o duchovním pokrmu, který Bůh poskytuje prostřednictvím věrného otroka?
7 Ocenění pro výživný duchovní pokrm, který Bůh poskytuje prostřednictvím věrného otroka, by měli projevovat především jmenovaní starší. Před lety někteří starší takové ocenění neměli. Jedna pozorovatelka si všimla, že tito muži „byli kritičtí vůči článkům ve Strážné věži, nechtěli ji přijímat. . . jako Boží sdělovací prostředek pravdy a stále se snažili ovlivňovat jiné, aby smýšleli stejně“. Věrně oddaní starší se však nikdy nesnaží jiné ovlivňovat, aby odmítali cokoli z duchovního pokrmu, který Bůh poskytuje prostřednictvím věrného otroka.
8. Co bychom měli dělat, když plně neoceňujeme některou biblickou myšlenku, kterou předloží věrný a rozvážný otrok?
8 Jako Jehovovi oddaní svědkové musíme být všichni věrně oddaní Bohu a jeho organizaci. Nikdy bychom neměli ani uvažovat o tom, že bychom se odvrátili od Božího podivuhodného světla a že bychom si zvolili nějaký odpadlický směr, který by mohl vést nyní k duchovní smrti a nakonec ke zničení. (Jeremjáš 17:13) Ale co když je pro nás těžké přijmout nebo plně ocenit některou biblickou myšlenku, kterou předkládá věrný otrok? Pak pokorně uznejme, kde jsme pravdu poznali, a modleme se o moudrost, abychom se s touto zkouškou vypořádali, dokud neskončí tím, že bude uveřejněno nějaké objasnění té myšlenky. — Jakub 1:5–8.
Oceňuj křesťanské bratrství
9. Jak 1. Jana 1:3–6 ukazuje, že křesťané musí mít ducha společenství?
9 K věrné a oddané službě Jehovovi nás dále podněcuje srdečné ocenění pro ducha společenství, který panuje v našem křesťanském bratrství. Bez tohoto ducha vlastně nemůžeme mít duchovně zdravý vztah k Bohu a ke Kristu. Apoštol Jan řekl pomazaným křesťanům: „O tom, co jsme viděli a slyšeli, podáváme zprávu také vám, abyste se i vy podíleli [„měli společenství“, F. Žilka] s námi. Kromě toho se podílíme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. . . Jestliže prohlašujeme: ‚Podílíme se s ním‘, a přece dále chodíme ve tmě, lžeme a nejednáme podle pravdy.“ (1. Jana 1:3–6) Tato zásada se vztahuje na všechny křesťany, ať mají naději nebeskou, nebo pozemskou.
10. Jak Pavel pohlížel na Euodii a Syntychu, i když jim patrně dělalo potíže vyřešit nějaký jejich osobní problém?
10 Pokud se má duch společenství uchovat, je k tomu zapotřebí úsilí. Například pro křesťanské ženy Euodii a Syntychu bylo patrně obtížné vyřešit nějaký problém mezi nimi. Pavel je proto vybízel, „aby byly stejné mysli v Pánu“. Dodal: „Prosím také tebe, pravý druhu pod jedním jhem, pomáhej těmto ženám, které se mnou zápasily bok po boku za dobrou zprávu společně s Klimentem, stejně jako s mými ostatními spolupracovníky, jejichž jména jsou v knize života.“ (Filipanům 4:2, 3) Tyto zbožné ženy předtím bojovaly „za dobré poselství“ bok po boku s Pavlem a s ostatními a Pavel si byl vzhledem k nim jistý, že patří mezi ty, „jejichž jména jsou v knize života“.
11. Co by měl mít věrně oddaný křesťan na mysli, jestliže se setká s nějakým duchovním problémem?
11 Křesťané nenosí žádné označení, jímž by ukazovali, že v Jehovově organizaci dostali výsadu vykonávat určitou činnost a že Bohu slouží věrně a oddaně. Ale když se potýkají s nějakým duchovním problémem, bylo by velmi nelaskavé přehlížet roky jejich věrně oddané služby Jehovovi! Křesťan, který je oslovován jako ‚pravý druh pod jedním jhem‘, byl pravděpodobně nějaký věrně oddaný bratr, který dychtivě pomáhal druhým. Jestliže patříš mezi starší, jsi ‚pravým druhem pod jedním jhem‘, který je připravený soucitně pomáhat? Kéž všichni máme na mysli to dobré, co pro nás vykonávají naši spoluvěřící, podobně jako to má na mysli Bůh, a kéž jim láskyplně pomáháme nést jejich břemena. — Galaťanům 6:2; Hebrejcům 6:10.
Nemůžeme jít nikam jinam
12. Jaký postoj zaujal Petr, i když kvůli Ježíšovým výrokům „mnozí z jeho učedníků odešli k věcem za sebou“?
12 K věrné a oddané službě Jehovovi společně s jeho organizací nás bude podněcovat vědomí, že pro věčný život nemůžeme jít nikam jinam. Když Ježíšovy výroky způsobily, že „mnozí z jeho učedníků odešli k věcem za sebou“, Ježíš se zeptal svých apoštolů: „Nechcete snad také jít?“ Petr odpověděl: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ — Jan 6:66–69.
13, 14. a) Proč judaismus v prvním století neměl božskou přízeň? b) Co jeden dlouholetý svědek Jehovy řekl o Boží viditelné organizaci?
13 „Výroky věčného života“ se nenalézaly v judaismu prvního století n. l. Jeho hlavním hříchem bylo odmítnutí Ježíše jakožto Mesiáše. Žádná z forem judaismu se nezakládala výlučně na Hebrejských písmech. Saduceové popírali existenci andělů a nevěřili ve vzkříšení. Farizeové s nimi sice v těchto ohledech nesouhlasili, ale přesto hříšně činili Boží slovo neplatným kvůli svému nebiblickému ústnímu podání. (Matouš 15:1–11; Skutky 23:6–9) Toto ústní podání Židy zotročovalo, a pro mnohé bylo proto obtížné přijmout Ježíše. (Kolosanům 2:8) Horlivost pro ‚ústní podání otců‘ vedla k tomu, že Saul (Pavel) byl ve své nevědomosti zarputilým pronásledovatelem Kristových následovníků. — Galaťanům 1:13, 14, 23.
14 Judaismus neměl Boží přízeň, ale Jehova žehnal organizaci skládající se z následovníků jeho Syna — ‚lidu horlivému pro znamenité skutky‘. (Titovi 2:14) Tato organizace stále existuje a jeden dlouholetý svědek Jehovy o ní řekl: „Jestliže jsem něco považoval za nejdůležitější, pak to byla nutnost pevně se držet Jehovovy viditelné organizace. Ze zkušenosti jsem se naučil, jak nezdravé je spoléhat se na lidské uvažování. Jakmile jsem si v tomto ohledu udělal jasno, rozhodl jsem se zůstat při věrné organizaci. Jak jinak může člověk obdržet Boží přízeň a požehnání?“ Pro božskou přízeň a věčný život nemůžeme jít nikam jinam.
15. Proč bychom měli spolupracovat s Jehovovou viditelnou organizací a s těmi, kteří v ní nesou odpovědnost?
15 Naše srdce by nás mělo podněcovat ke spolupráci s Jehovovou organizací, protože víme, že ona jediná je řízena jeho duchem a jako jediná oznamuje jeho jméno a předsevzetí. Ti, kteří v ní na sebe berou odpovědnost, jsou samozřejmě nedokonalí. (Římanům 5:12) Ale „Jehovův hněv se. . . rozpálil“ proti Áronovi a Miriam, když na Mojžíšovi hledali důvod k výtkám, a zapomněli, že odpovědnost od Boha byla svěřena Mojžíšovi, a nikoli jim. (4. Mojžíšova 12:7–9) Věrně oddaní křesťané dnes spolupracují s ‚těmi, kteří se ujímají vedení‘, protože právě to je Jehovův požadavek. (Hebrejcům 13:7, 17) Dokladem naší věrné oddanosti je i to, že pravidelně navštěvujeme křesťanská shromáždění a dáváme komentáře, které ‚podněcují druhé k lásce a znamenitým skutkům‘. — Hebrejcům 10:24, 25.
Budovat ostatní
16. Jaká touha vzhledem k tomu, co chceme dělat pro jiné, by nás také měla pohánět k věrné a oddané službě Jehovovi?
16 K věrné a oddané službě Jehovovi by nás také měla pohánět touha budovat druhé. Pavel napsal: „Poznání nadýmá, ale láska buduje.“ (1. Korinťanům 8:1) Někteří lidé se kvůli svému určitému poznání nadýmali, a proto Pavel chtěl jistě říci, že láska buduje i ty, kteří tuto vlastnost projevují. Jedna kniha od profesorů Weisse a Englishe říká: „Člověk, který má schopnost milovat, je obvykle také milován. Schopnost projevovat dobrou vůli a ohleduplnost v každé životní situaci. . . má výrazně konstruktivní vliv na člověka, který takové city projevuje, stejně jako na člověka, který je přijímá, a tak přináší potěšení oběma.“ Projevováním lásky budujeme jiné i sebe, což plyne z Ježíšových slov: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ — Skutky 20:35.
17. Jak láska buduje a v čem nám zabrání?
17 V 1. Korinťanům 8:1 použil Pavel řecké slovo agape, které označuje lásku založenou na zásadách. Láska buduje, protože je shovívavá a laskavá, všechno snáší a ve všem vytrvává a nikdy neselhává. Tato láska zahání škodlivé city, například pýchu a žárlivost. (1. Korinťanům 13:4–8) Taková láska nás uchrání, abychom si nestěžovali na naše bratry, kteří jsou nedokonalí stejně jako my sami. Zabrání nám, abychom se nestali takovými jako „bezbožní lidé“, kteří „vklouzli“ mezi pravé křesťany v prvním století. Tito lidé ‚znevažovali panství, mluvili utrhačně o slavných‘, a tím očividně ostouzeli takové jednotlivce, jakými byli pomazaní křesťanští dozorci, jimž byla udělena určitá sláva. (Juda 3, 4, 8) Jestliže chceme být věrně oddaní Jehovovi, nikdy nepodlehněme pokušení udělat něco podobného.
Vzdoruj Ďáblovi!
18. Co by Satan rád Jehovovu lidu způsobil, ale proč to udělat nemůže?
18 V našem rozhodnutí věrně a oddaně sloužit Jehovovi by nás mělo posílit poznání, že Satan chce zničit naši jednotu, která je mezi Božím lidem. Satan by dokonce rád odstranil všechny členy Božího lidu a Ďáblovi pozemští služebníci někdy pravé ctitele zabíjejí. Ale Bůh Satanovi nedovolí všechny vyhubit. Ježíš zemřel, aby „přivedl vniveč toho, kdo má prostředek k působení smrti, totiž Ďábla“. (Hebrejcům 2:14) Říše, v níž Satan uplatňuje svou moc, byla omezena, a to především od doby, kdy byl vypuzen z nebe poté, co se Kristus stal v roce 1914 Králem. A v Jehovově patřičném čase Ježíš Satana a jeho organizaci zničí.
19. a) Na jaké Satanovy snahy upozornil již před lety tento časopis? b) Na co bychom měli ve svém jednání se spoluvěřícími dávat pozor, jestliže se chceme vyhnout Satanovým nástrahám?
19 Tento časopis kdysi upozorňoval: „Jestliže se Satanu, ďáblovi, podaří způsobit mezi členy Božího lidu nepokoje, jestliže se mu podaří, aby se mezi sebou hádali a bojovali nebo aby projevovali a rozvíjeli sobecký sklon, který by vedl ke zničení lásky k bratřím, pak by se mu je tím podařilo pohltit.“ (Strážná věž, 1. května 1921, strana 134, angl.) Nedovolme Ďáblovi, aby zničil naši jednotu, snad tím, že by nás přiměl k pomluvám nebo k tomu, abychom mezi sebou bojovali. (3. Mojžíšova 19:16) Kéž nás Satan nikdy nepřelstí takovým způsobem, že bychom osobně škodili těm, kteří věrně a oddaně slouží Jehovovi, nebo tím, že bychom jim ztěžovali život. (Srovnej 2. Korinťanům 2:10, 11.) Raději uplatňujme Petrova slova: „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se však proti němu, pevní ve víře.“ (1. Petra 5:8, 9) Jestliže se proti Satanovi pevně postavíme, můžeme zachovat naši požehnanou jednotu, kterou jako Jehovův lid máme. — Žalm 133:1–3.
Často se modli a spoléhej se na Boha
20, 21. Jaký vztah je mezi věrnou a oddanou službou Jehovovi a častými modlitbami, v nichž vyjadřujeme, že se na něho spoléháme?
20 Jestliže chceme dále věrně a oddaně sloužit Jehovovi, pomůže nám, budeme-li se často modlit a spoléhat se na Boha. Když vidíme, že Bůh vyslýchá naše modlitby, jsme k němu stále blíže přitahováni. K tomu, abychom se často modlili a spoléhali na Jehovu Boha, vybízel apoštol Pavel: „Přeji si tedy, aby se muži na každém místě stále modlili a pozvedali věrně oddané ruce, bez zloby a debat.“ (1. Timoteovi 2:8) Je opravdu důležité, aby se k Bohu často modlili a spoléhali na něj například starší! Když se sejdou, aby prohovořili sborové záležitosti, takový projev věrné oddanosti Jehovovi jim pomůže předejít nekonečným debatám a případným výbuchům hněvu.
21 Když se modlíme často a spoléháme se na Jehovu Boha, pomáhá nám to, abychom dbali o své výsady v jeho službě. Jeden muž, který Jehovovi sloužil věrně a oddaně několik desítek let, mohl říci: „Jestliže ochotně přijímáme jakýkoli úkol, který dostaneme v Boží celosvětové organizaci, a jestliže ve svém pověření setrváváme, a to neochvějně, našemu upřímnému úsilí to přinese Boží schválení. I když přidělený úkol vypadá jako něco podřadného, často vyjde najevo, že bez jeho věrného provedení by nebylo možné vykonat mnoho dalších důležitých služeb. Jestliže jsme tedy pokorní a máme přímý zájem na oslavení Jehovova jména, a ne svého vlastního, pak si můžeme být jistí, že budeme vždy ‚stálí, nepohnutelní, a budeme mít hojnost práce v Jehovově díle‘.“ — 1. Korinťanům 15:58.
22. Jaký vliv na naši věrnou oddanost by měly mít mnohé projevy Jehovova požehnání?
22 Ať v Jehovově službě vykonáváme cokoli, nemůžeme Bohu samozřejmě oplatit ničím to, co pro nás dělá. V Boží organizaci, kde jsme obklopeni lidmi, kteří jsou Božími přáteli, se cítíme tak bezpečně! (Jakub 2:23) Jehova nám dal požehnání v podobě jednoty pramenící z bratrské lásky, která má tak hluboké kořeny, že ani Satan ji nemůže vykořenit. Lněme tedy k našemu věrně oddanému nebeskému Otci a pracujme společně jako jeho lid. Služme Jehovovi věrně a oddaně, a to nyní a po celou věčnost.
Jak bys odpověděl?
◻ Co znamená být věrně oddaný?
◻ Například jaké činitele by nás měly podněcovat k věrné a oddané službě Jehovovi?
◻ Proč musíme vzdorovat Ďáblovi?
◻ Jak nám může modlitba pomáhat, abychom byli věrně oddanými služebníky Jehovy?
[Obrázek na straně 23]
Jehovovi věrně oddaní služebníci nedovolí svému nepříteli, Ďáblovi, který je jako lev, aby narušil jejich jednotu