Silas — Zdroj povzbuzení

JIŽ od počátků křesťanství byla činnost věrných cestujících dozorců velmi důležitá, a to jak pro povzbuzování sborů Božího lidu, tak i pro rozšiřování dobré zprávy do nejvzdálenějších částí země. Mezi prvními dozorci, kteří byli jmenováni, byl i Silas, prorok a jeden z předních členů jeruzalémského sboru. Sehrál klíčovou úlohu při významných událostech postupujícího kazatelského díla a byl jedním z misionářů, kteří jako první kázali evangelium na území Evropy. Co však Silovi obzvlášť pomohlo, aby byl schopen toto všechno vykonat? A které rysy jeho osobnosti bychom se měli snažit napodobovat?

Sporná otázka obřízky

Když kolem roku 49 n. l. vyvstala otázka obřízky, která vyvolala značný rozkol, vedoucí sbor v Jeruzalémě potřeboval, aby se mezi křesťany rozšířil jasný pokyn, který by spor vyřešil. Za těchto okolností se v biblickém záznamu objevuje Silas, nazývaný též Silvanus. Možná byl jedním z těch, kdo se podíleli na onom rozhodnutí týkajícím se obřízky a kdo pak byli vybráni jako vyslanci ‚apoštolů a starších mužů‘, aby jejich rozhodnutí sdělili „bratrům v Antiochii a Sýrii a Kilikii“. V Antiochii to byli Silas a Jidáš (Barsabáš), spolu s Barnabášem a Pavlem, kdo doručili poselství, které zřejmě zahrnovalo jednak ústní zprávu o tom, jak schůzka v Jeruzalémě probíhala a k jakému závěru dospěla, a jednak to, co bylo obsahem dopisu. Také ‚bratry povzbudili mnoha proslovy a posílili je‘. Výsledkem bylo, že křesťané v Antiochii se „zaradovali“. (Skutky 15:1–32)

Silas tak sehrál významnou úlohu při řešení této důležité sporné otázky. Jeho úkol však nebyl snadný. Nevěděl předem, jak antiochijský sbor na rozhodnutí zareaguje. „Vyžadovalo to někoho s notnou dávkou moudrosti a taktu, aby objasnil, co apoštolové ve svém dopise napsali,“ poznamenává jeden komentátor. To, že byl Silas pro tento choulostivý úkol vybrán, cosi vypovídá o tom, jakým byl člověkem. Jestliže měl věrně tlumočit pokyny vedoucího sboru, musel být spolehlivý. Musel být také moudrým dozorcem, který dovedl druhé usmířit, pokud by hrozilo, že ve sboru dojde ke sporu.

Cesty s Pavlem

To, zda se Silas po splnění tohoto úkolu vrátil do Jeruzaléma, či nikoli, není známo. V každém případě však poté, co došlo mezi Barnabášem a Pavlem k neshodě kvůli Janu Markovi, si Silu, který byl v té době v Antiochii, vybral Pavel. Vybral si ho jako společníka pro novou cestu, během níž původně zamýšlel znovu navštívit města, ve kterých již předtím kázal na své první misionářské cestě. (Skutky 15:36–41)

K tomu, že se Pavel rozhodl pro Silu, možná přispěl jak Silův kladný postoj k cestě k pohanským národům, tak i autorita, kterou jako prorok a mluvčí vedoucího sboru projevoval, když jeho rozhodnutí předával věřícím v Sýrii a Kilikii. Výsledek této volby byl vynikající. Kniha Skutků uvádí: „Když cestovali městy, předávali jim tam k zachovávání výnosy, o nichž rozhodli apoštolové a starší muži, kteří byli v Jeruzalémě. Sbory se tedy opravdu dále upevňovaly ve víře a den ze dne početně vzrůstaly.“ (Skutky 16:4, 5)

Když misionáři pokračovali v cestě, svatý duch je dvakrát vedl jinou trasou, než původně plánovali. (Skutky 16:6, 7) V Lystře se ke skupině připojil Timoteus, po blíže neurčených ‚předpovědích‘, jež se ho týkaly. (1. Timoteovi 1:18; 4:14) Ve vidění, které měl Pavel, jenž měl také dar prorokování, dostal on i všichni, kdo s ním cestovali, pokyn, aby přepluli do Evropy, do Makedonie. (Skutky 16:9, 10)

Bití a uvěznění

Ve Filipech, ‚předním městě té oblasti‘, prošel Silas nezapomenutelnou zkouškou. Potom, co Pavel vyhnal z jedné služky ducha věštby, její majitelé, jakmile viděli, že tím byli připraveni o zdroj příjmu, dovlekli Silu a Pavla před městské magistráty. Následně pak oba museli snášet velkou potupu, když byli veřejně označeni za zločince, když z nich strhli svrchní oděvy a když je na tržišti zbili pruty. (Skutky 16:12, 16–22)

Takovýto hrozný trest bičování nejenže šel až na hranici toho, co člověk mohl vydržet, ale v případě Pavla a Sily byl i nezákonný. Jak to? Římský zákon stanovoval, že žádný římský občan nesmí být bit. Pavel měl římské občanství, a Silas pravděpodobně také. Když jim bylo zasazeno „mnoho ran“, uvrhli Pavla a Silu do vězení a upevnili jim nohy do klády. To byl „hrozný nástroj,“ vysvětluje Gustav Stählin, „v němž mohly být nohy věznů podle ‚potřeby‘ od sebe roztahovány, a tímto způsobem se jim bránilo ve spánku.“ Přesto se Pavel a Silas, nepochybně se zády plnými bolestivých zranění, o půlnoci „modlili a chválili Boha písní“. (Skutky 16:23–25)

To vypovídá o dalších rysech Silovy osobnosti. Radoval se, protože trpěl kvůli Kristovu jménu. (Matouš 5:11, 12; 24:9) Právě tento postoj zřejmě Silovi a jeho společníkům již při předchozí misi v Antiochii umožňoval, aby účinně povzbuzovali a posilovali sbor a aby své spolukřesťany podněcovali k radosti. Pavlova a Silova radost jistě ještě vzrostla, když byli zemětřesením zázračně propuštěni z vězení a když mohli pomoci žalářníkovi, který chtěl spáchat sebevraždu, a také jeho rodině, aby projevovali víru v Boha. (Skutky 16:26–34)

Ani Pavel, ani Silas se nenechali bičováním a uvězněním zastrašit. Když bylo vzkázáno, aby byli propuštěni, Pavel a Silas se odmítli z Filip zahanbeně vytratit, jak to magistráti očekávali. Trvali na svém a vyměnili si s těmito arogantními a svévolnými úředníky role. „Veřejně nás zmrskali bez soudu, nás, kteří jsme Římané, a uvrhli nás do vězení; a nyní nás tajně vyhazují?“ zeptal se Pavel. „To tedy ne, ale ať přijdou sami a vyvedou nás.“ A tak magistráti dostali strach a začali Pavla a Silu snažně prosit, aby se z města vzdálili. (Skutky 16:35–39)

Poté, co Pavel a Silas takovýmto způsobem vtiskli do mysli úředníků svá práva, práva římských občanů, vyhověli jejich žádosti, ale nejdříve se rozloučili se svými přáteli. Ve shodě s tím, co bylo až dosud pro celou tuto kazatelskou cestu charakteristické, Silas a jeho společník ještě jednou „povzbudili“ bratry, a potom odešli. (Skutky 16:40)

Z Makedonie do Babylóna

Pavel, Silas a jejich druhové nepřipustili, aby jim zkušenost, která by jinak mohla být považována za negativní, vzala odvahu a pokračovali dál do nového misionářského pole. V Tesalonice znovu čelili těžkostem. Jelikož Pavlova služba tam byla po tři sabaty úspěšná, žárliví odpůrci vyvolali vřavu, a proto bylo moudré, aby misionáři v noci z města odešli. Jejich cesta dále pokračovala do Beroy. Když se o úspěších Pavla a jeho společníků v tomto městě dozvěděli odpůrci z Tesaloniky, přišli za nimi. Pavel tedy pokračoval sám, zatímco Silas a Timoteus zůstali v Beroi, aby tam dohlíželi na skupinu nových zájemců. (Skutky 17:1–15) Silas a Timoteus se k Pavlovi znovu připojili v Korintu, a přinesli mu dobré zprávy a možná i dar od věrných přátel v Makedonii. To apoštolovi jistě umožnilo, aby skončil se svým zaměstnáním, kterému se mezitím musel věnovat, a aby se plnou silou vrátil k celodobému kázání. (Skutky 18:1–5; 2. Korinťanům 11:9) O Silovi a Timoteovi je rovněž zmínka jako o evangelistech a Pavlových společnících v Korintu. A tak je zřejmé, že jejich činnost ani v tomto městě nepolevila. (2. Korinťanům 1:19)

Vzhledem k tomu, že v obou dopisech Tesaloničanům, které byly napsány z Korintu právě v tomto období, se používá první osoba množného čísla, lze usoudit, že Silas a Timoteus přispěli k jejich napsání. Myšlenka, že Silas byl zapojen do psaní dopisů obsažených v Bibli, je však založena především na tom, co o něm říká Petr v jednom ze svých dopisů. Petr říká, že svůj první dopis napsal z Babylóna „prostřednictvím Silvana, věrného bratra“. (1. Petra 5:12, 13) Ačkoli to mohlo znamenat, že Silvanus byl pouze doručitelem dopisu, stylistické rozdíly mezi dvěma Petrovými dopisy mohou naznačovat, že Silas byl použit jako písař k napsání prvního z nich, ne však druhého. Další ze Silových rozmanitých schopností a teokratických výsad tedy snad bylo i to, že byl tajemníkem.

Příklad k napodobení

Když se vrátíme zpět, a znovu uvažujeme o tom, co o Silovi víme, vidíme, že záznam o něm je působivý. Silas je vynikajícím příkladem pro novodobé misionáře a cestující dozorce. Nesobecky a za značných obětí překonával velké vzdálenosti, ne proto, aby dosáhl hmotných výhod nebo postavení, ale proto, aby pomáhal druhým lidem. Jeho cílem bylo povzbuzovat je moudrými a taktními radami, dobře připravenými a vřelými proslovy, stejně tak jako svou horlivostí v kazatelské službě. Ať je tvá úloha mezi Jehovovým organizovaným lidem jakákoli, pokud se, podobně jako Silas, snažíš být pozitivní, dokonce i když čelíš nepříznivým okolnostem, pak i ty budeš pro své spoluvěřící zdrojem povzbuzení.

[Mapa na straně 29]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Pavlova druhá misionářská cesta

Jeruzalém

Cesarea

Antiochie

Derbé

Lystra

Ikonion

Troas

Filipy

Amfipolis

Tesalonika

Beroa

Atény

Korint

Efez

Velké moře

[Podpisek]

Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.