Jan Marek také spolupracoval s Petrem v Babylóně, protože Petr se ve svém prvním dopise (napsaném asi v letech 62–64 n. l.) zmiňuje, že Marek posílá pozdravy. Petr ho nazývá „můj syn Marek“, což ukazuje, že mezi nimi bylo silné pouto křesťanské náklonnosti. (1Pe 5:13; srovnej 1Ja 2:1, 7.) A tak Marek — kdysi příčina těžkostí — získal chválu a důvěru vynikajících Božích služebníků a měl ještě větší výsadu, protože byl inspirován, aby napsal zprávu o Ježíšově pozemské službě. (Viz hesla JAN č.4; MAREK [EVANGELIUM].)

Zdroj informací. Starověká tradice uvádí, že základní informace pro Markovo evangelium poskytl Petr, což by odpovídalo skutečnosti, že Marek byl s Petrem v Babylóně. (1Pe 5:13) Origenes uvádí, že Marek své evangelium napsal „podle Petrových kázání“. (Církevní dějiny, Eusebius, VI, 25) Tertullianus ve svém díle „Proti Markionovi“ říká, že Markovo evangelium „lze prohlásit za Petrovo a Marek byl jeho tlumočníkem“. (The Ante-Nicene Fathers, sv. III, s. 350) Eusebius cituje výrok „presbytera Jana“, výrok, který uvedl Papias (asi roku 140 n. l.): „Také toto řekl presbyter. Marek byl Petrovým tlumočníkem a pečlivě zapsal všechno, co si zapamatoval. Přesto se nevázal na pořadí, co kdy Kristus mluvil a činil. . . . Tím se Marek nedopustil žádné chyby, napsal-li něco tak, jak si to zapamatoval. Jedině se staral, aby to, co slyšel, neopomenul nebo aby neřekl něco nepravdivého.“ (Církevní dějiny, III, 39)