Biblická kniha číslo 60 — 1. Petra

Pisatel: Petr

Místo psaní: Babylón

Psaní dokončeno: asi 62–64 n. l.

1. Proč museli křesťané podstupovat zkoušky a proč byl první Petrův dopis časový?

DÍLO Království prospívalo a vzrůstalo po celé Římské říši, protože raní křesťané široko daleko oznamovali Boží znamenitosti. Nicméně, pokud jde o tuto horlivou skupinu, vznikla tu některá nedorozumění. Předně jejich náboženství pocházelo z Jeruzaléma a od Židů, a někteří je proto zaměňovali s politicky naladěnými židovskými zélóty, které dráždilo římské jho a kteří byli stálým zdrojem potíží pro místní místodržitele. Křesťané se také lišili v tom, že odmítali obětovat císaři nebo se podílet na pohanských náboženských obřadech té doby. Mluvilo se proti nim a museli pro svou víru podstoupit mnoho zkoušek. V pravý čas a s prozíravostí, jež svědčí o božské inspiraci, napsal Petr svůj první dopis. Povzbuzuje křesťany, aby pevně stáli, a radí jim, jak se mají chovat pod tehdejším císařem Neronem. Tento dopis se ukázal jako nanejvýš časový vzhledem k bouři pronásledování, která vypukla téměř ihned potom.

2. Co dokazuje, že Petr byl pisatelem dopisu, který nese jeho jméno? Komu byl dopis adresován?

² Úvodní slova potvrzují, že pisatelem je Petr. Kromě toho Irenaeus, Klemens Alexandrijský, Origenes a Tertullianus dopis citují a jmenují jako pisatele Petra.a Věrohodnost Prvního Petra je ověřena stejně dobře jako věrohodnost kteréhokoli z inspirovaných dopisů. Eusebios nám říká, že církevní starší volně používali tento dopis. V jeho době (asi 260–342 n. l.) nikdo nepochyboval o jeho věrohodnosti. Zmiňují se o něm také Ignatios, Hermas a Barnabáš z raného 2. století.b První Petra je v úplném souladu s ostatními inspirovanými Písmy a předkládá mocné poselství pro židovské i nežidovské křesťany, kteří přebývají jako ‚dočasní usedlíci, kteří jsou rozptýleni v Pontu, Galácii, Kappadokii, Asii a Bithýnii‘ — v oblastech Malé Asie. — 1. Petra 1:1.

3. Co svědčí o době napsání Prvního Petra?

³ Kdy byl dopis napsán? Jeho tón naznačuje, že křesťané prožívali zkoušky buď od pohanů, nebo od neobrácených Židů, ale ještě nezačalo Neronovo pronásledovatelské tažení, rozpoutané v roce 64 n. l. Je zřejmé, že Petr napsal dopis krátce předtím, pravděpodobně mezi roky 62 a 64 n. l. Tento závěr podporuje i to, že Marek byl ještě s Petrem. Během Pavlova prvního uvěznění v Římě (asi 59–61 n. l.) byl Marek s Pavlem, ale měl cestovat do Malé Asie; a v době Pavlova druhého uvěznění, asi v roce 65 n. l., se měl Marek opět připojit k Pavlovi v Římě. (1. Petra 5:13; Kol. 4:10; 2. Tim. 4:11) Mezitím měl možnost pobývat s Petrem v Babylóně.

4, 5. a) Co vyvrací tvrzení, že Petr napsal svůj první dopis z Říma? b) Co ukazuje, že psal z doslovného Babylóna?

⁴ Kde byl První Petra napsán? Zatímco se bibličtí komentátoři shodují na věrohodnosti, kanonicitě, pisateli a přibližném datu napsání, rozcházejí se, pokud jde o místo psaní. Podle vlastního svědectví napsal Petr svůj první dopis v Babylóně. (1. Petra 5:13) Někteří však tvrdí, že psal z Říma, a říkají, že „Babylón“ bylo krycí jméno pro Řím. Různé podklady však takový názor nepodporují. Bible nikde nenaznačuje, že se Babylón výslovně vztahuje k Římu. Jelikož Petr adresoval svůj dopis těm v doslovném Pontu, Galácii, Kappadokii, Asii a Bithýnii, je logické, že jeho zmínka o Babylónu se vztahovala k doslovnému místu toho jména. (1:1) Petr měl ovšem dobrý důvod k tomu, aby byl v Babylóně. Byla mu svěřena ‚dobrá zpráva pro ty, kteří jsou obřezaní‘, a v Babylóně byl velký počet židovského obyvatelstva. (Gal. 2:8, 9) Encyclopaedia Judaica (Židovská encyklopedie) poukazuje na judaistické „velké babylónské akademie“ v období našeho letopočtu, když se zabývá vznikem babylónského Talmudu.c

⁵ Inspirovaná Písma, včetně dvou dopisů napsaných Petrem, se nezmiňují o tom, že by Petr šel do Říma. Pavel mluví o svém pobytu v Římě, ale nikdy se nezmiňuje, že by tam byl Petr. Ačkoli uvádí třicet pět jmen ve svém dopise Římanům a posílá jmenovité pozdravy dvaceti šesti lidem, proč se nezmiňuje o Petrovi? Jednoduše proto, že tam Petr v té době nebyl. (Řím. 16:3–15) „Babylón“, odkud Petr psal svůj první dopis, byl zjevně doslovný Babylón na březích řeky Eufratu v Mezopotámii.

OBSAH PRVNÍHO PETRA

6. O jaké naději Petr píše a na jakém podkladě je možné „nové zrození“ k této naději?

⁶ Nové zrození k živé naději skrze Krista (1:1–25). Na začátku obrací Petr pozornost svých čtenářů k „novému zrození k živé naději“ a k nevadnoucímu dědictví, které je jim vyhrazeno v nebesích. Je to podle Božího milosrdenství, skrze vzkříšení Ježíše Krista. Proto se „vyvolení“ velmi radují, ačkoli jsou zarmouceni různými zkouškami, aby vyzkoušená jakost jejich víry „byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista“. Proroci starých dob, dokonce i andělé, se dotazovali na tuto záchranu. Proto by měli vyvolení přepásat svou mysl k činnosti a vložit svou naději v tuto nezaslouženou laskavost a stát se svatými v celém svém chování. Není to snad vhodné vzhledem k tomu, že nebyli vysvobozeni porušitelnými věcmi, ale „drahocennou krví jako bezvadného a neposkvrněného beránka, totiž Kristovou“? Jejich „nové zrození“ je skrze slovo živého a trvajícího Boha, Jehovy, které trvá navždy a které jim bylo oznámeno jako dobrá zpráva. — 1:1, 3, 7, 19, 23.

7. a) Jako co jsou křesťané budováni a proč? b) Jak se mají chovat jako dočasní usedlíci?

⁷ Zachovávat znamenité chování mezi národy (2:1–3:22). Křesťané jsou budováni jako živé kameny, duchovní dům, a obětují duchovní oběti přijatelné Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, základního rohového kamene, který se stal kamenem úrazu pro neposlušné. Ti, kteří projevují víru, se stali ‚královským kněžstvem, svatým národem, aby široko daleko oznamovali znamenitosti toho, který je povolal ze tmy do svého podivuhodného světla‘. Jako dočasní usedlíci mezi národy ať se zdržují tělesných žádostí a udržují si znamenité chování. Ať se podřizují „každému lidskému stvoření“, králi či jeho místodržitelům. Ano, ať ‚ctí lidi všeho druhu, mají lásku k celému společenství bratrů, mají bázeň před Bohem a mají úctu ke králi‘. Stejně ať se sluhové podřizují svým majitelům s dobrým svědomím a snášejí nespravedlivé utrpení. I Kristus, ačkoli byl bez hříchu, se podrobil tupení a utrpení a zanechal „vzor“ k věrnému následování svých šlépějí. — 2:9, 13, 17, 21.

8. a) Jaká zdravá rada je dána manželkám a manželům? b) Co je nutné, aby člověk získal dobré svědomí před Bohem?

⁸ Podřízenost se týká rovněž manželek, které mohou cudným chováním spolu s hlubokou úctou dokonce beze slova získat nevěřící manžely. Neměly by se starat o vnější zdobení, ale jako u poslušné Sáry „ať je to utajený člověk srdce v neporušitelném šatu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích“. Manželé by měli ctít manželky jako ‚slabší nádoby‘ a jako spoludědičky „nezasloužené přízně života“. Všichni křesťané by měli projevovat bratrskou lásku. „Kdo by chtěl milovat život. . ., ať se však odvrátí od toho, co je špatné, a činí, co je dobré; ať hledá pokoj a usiluje o něj. Jehovovy oči jsou totiž upřeny na spravedlivé.“ Neměli by se bát lidí, ale spíše mají být vždy připraveni hájit svou naději. Je lépe trpět pro činění dobra, jestliže je to Boží vůle, než pro činění zla. „Ano, i Kristus zemřel jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás vedl k Bohu, on, který byl usmrcen v těle, ale oživen v duchu.“ Noe vyjádřil svou víru tím, že postavil archu. To pro něj a jeho rodinu znamenalo záchranu. Podobným způsobem jsou zachraňováni ti, kteří se na základě víry ve vzkříšeného Krista oddávají Bohu, symbolizují svou víru křtem a dále činí Boží vůli. A Bůh jim dopřává dobré svědomí. — 3:4, 7, 10–12, 18.

9. Jaký myšlenkový postoj by měli mít křesťané? Navzdory čemu?

⁹ Radovat se jako křesťan z činění Boží vůle, navzdory utrpení (4:1–5:14). Křesťané by měli mít stejné duchovní smýšlení jako Kristus a žít pro to, aby činili Boží vůli, a ne vůli národů, ačkoli národy o nich mluví utrhačně, protože s nimi dále neběží „ke stejnému hlubokému bahnu prostopášnosti“. Konec všech věcí se přiblížil, a proto by křesťané měli být zdravé mysli a bdělí vzhledem k modlitbám, měli by mít jeden k druhému vřelou lásku a dělat všechny věci tak, aby byl Bůh oslaven. Když mezi nimi vzplanou zkoušky, neměli by být zmateni, ale měli by se radovat, že mají podíl na Kristových utrpeních. Ale nikdo ať netrpí jako zločinec. Soud začíná u Božího domu, a proto „ať také ti, kteří trpí v souladu s Boží vůlí, nadále svěřují své duše věrnému Stvořiteli, zatímco činí dobro“. — 4:4, 19.

10. Jakou radu dostávají starší muži a mladší muži a jakým mocným ujistěním První Petra končí?

¹⁰ Starší muži mají pást Boží stádo ochotně, ano dychtivě. Budou-li příkladem stádu, zajistí jim to nevadnoucí korunu slávy při zjevení hlavního pastýře. Mladší muži ať se podřizují starším mužům, a všichni ať jsou ponížené mysli, „protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost“. Ať jsou pevní ve víře a bdělí vzhledem k „řvoucímu lvu“, Ďáblovi. Opět zaznívají mocná slova ujištění, když Petr končí své napomenutí: „Ale potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti, který vás povolal ke své věčné slávě ve spojení s Kristem, sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás. Jemu buď moc navždy. Amen.“ — 5:5, 8, 10, 11.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

11. Jak Petr sleduje Ježíšovu a Pavlovu radu, když radí dozorcům?

¹¹ První Petrův dopis obsahuje zdravou radu pro dozorce. Petr sleduje Ježíšovu vlastní radu v Janovi 21:15–17 a Pavlovu radu ve Skutcích 20:25–35 a opět dokazuje, že práce dozorce je pastýřská práce, která se má dělat nezištně, ochotně a dychtivě. Dozorce je nižší pastýř, jenž slouží v podřízenosti vůči „hlavnímu pastýři“, Ježíši Kristu, a skládá mu účty za Boží stádo, o jehož zájmy se musí ve vší pokoře příkladně starat. — 5:2–4.

12. a) Jaká relativní podřízenost se musí prokazovat vládcům a majitelům? b) K čemu Petr nabádá ohledně podřízenosti žen a manželova postavení hlavy? c) Jakou křesťanskou vlastnost zdůrazňuje celý dopis?

¹² Petr se ve svém dopise dotýká mnoha jiných rysů křesťanské podřízenosti a dává k nim znamenitou radu. V 1. Petra 2:13–17 je rada o správné podřízenosti vládcům, jako je král a místodržitelé. Má to však být relativní podřízenost, která je kvůli Pánu a je spojena s ‚bázní před Bohem‘, jehož jsou křesťané otroky. Domácí sluhové jsou nabádáni, aby se podřizovali svým majitelům a aby zmužile snášeli, jestliže musí trpět „pro svědomí vůči Bohu“. Rovněž manželky dostávají neocenitelná napomenutí o podřízenosti manželům, včetně těch, kteří jsou nevěřící. Je ukázáno, že jejich cudné, uctivé chování má „velkou hodnotu v Božích očích“ a může dokonce získat jejich manžely pro pravdu. Petr zde používá znázornění Sářiny věrné poddanosti Abrahamovi, aby podtrhl tuto myšlenku. (1. Petra 2:17–20; 3:1–6; 1. Mojž. 18:12) Manželé by zase měli zastávat své postavení hlavy s náležitým ohledem na „slabší nádobu“. K tomuto námětu přichází další Petrova vybídka: „Podobně se, vy, mladší muži, podřizujte starším mužům.“ A pak je zdůrazněna potřeba poníženosti mysli, pokory, tedy křesťanské vlastnosti, kterou Petr vyzdvihuje v celém svém dopise. — 1. Petra 3:7–9; 5:5–7; 2:21–25.

13. a) Jak Petr ve svém dopise objasňuje, proč Bůh povolává křesťanský sbor? b) Na jaké radostné dědictví Petr poukazuje a kdo ho dosáhne?

¹³ V době, kdy měly opět vzplanout ohnivé zkoušky a pronásledování, dal Petr posilující povzbuzení. Jeho dopis je vskutku neocenitelný pro všechny, kteří i dnes čelí takovým zkouškám. Všimněme si, jak se obrací k Hebrejským písmům, když cituje Jehovova slova: „Budete svatí, protože já jsem svatý.“ (1. Petra 1:16; 3. Mojž. 11:44) Potom opět ukazuje v úseku, který je bohatý na odkazy na jiné inspirované texty Písma, jak je křesťanský sbor budován jako duchovní dům z živých kamenů na základu Krista. A proč je tak budován? Petr odpovídá: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:4–10; Iz. 28:16; Žalm 118:22; Iz. 8:14; 2. Mojž. 19:5, 6; Iz. 43:21; Oz. 1:10; 2:23) Právě tomuto „královskému kněžstvu“, všeobecnému kněžstvu, jež zahrnuje celý svatý Boží národ, poukazuje Petr na královský slib „neporušitelného a neposkvrněného a nevadnoucího dědictví“, „nevadnoucí koruny slávy“, „věčné slávy ve spojení s Kristem“. A tak jsou tito členové královského kněžstva velmi povzbuzeni, aby se dál radovali, a mohli se ‚radovat a překypovat radostí také při zjevení jeho slávy‘. — 1. Petra 1:4; 5:4, 10; 4:13.

[Poznámky pod čarou]