OSTOUZENÍ

Tímto slovem se překládá řecké slovo ka·ta·la·li·aʹ. Příbuzné sloveso ka·ta·la·leʹo doslova znamená „mluvit proti“, a to neoprávněně a obvykle zlomyslně nebo nevraživě. (1Pe 2:12; 3:16) Učedník Jakub uvedl tento výraz v souvislosti s nespravedlivým souzením nebo odsuzováním, a tím mu dodal význam neoprávněného kritizování. (Jk 4:11; srovnej Ža 50:20.)

Ti, kdo druhé lidi ostouzejí nebo za jejich zády proti nim zlomyslně mluví, patří k lidem, proti nimž je zaměřena Boží zloba, a Boží slovo ukazuje, že ti, kdo takové věci nadále dělají, zasluhují smrt. (Ří 1:18, 28–30, 32) Apoštol Pavel projevil značné znepokojení, že by se u členů korintského sboru mohl kromě jiných špatností setkat i s ostouzením. (2Ko 12:20) Má-li Boží slovo neboli poselství působit na nové učedníky Ježíše Krista v plné míře, je nutné, aby se zbavili ostouzení a všech dalších špatností. Jen tehdy v nich může ‚mléko, které patří ke slovu‘ — biblické pravdy, jež uspokojují jejich potřeby — působit růst k záchraně. (1Pe 2:1, 2)