Dávejte pozor na falešné učitele
„Mezi vámi budou falešní učitelé.“ (2. PETRA 2:1)
1. O čem chtěl Juda psát a proč změnil námět?
NAPROSTO šokující věc! Falešní učitelé v křesťanském sboru v prvním století! (Matouš 7:15; Skutky 20:29, 30) Ježíšův nevlastní bratr Juda si byl vědom, že taková tendence existuje. Řekl, že měl v úmyslu napsat spoluvěřícím „o záchraně, které se společně držíme“, ale vysvětlil: „Shledal jsem, že je nutné, abych vám napsal a vybídl vás, abyste vedli tvrdý boj za víru.“ Proč Juda změnil námět, o němž chtěl psát? Protože podle jeho slov „dovnitř [do sboru] vklouzli jistí lidé, kteří . . . nezaslouženou laskavost našeho Boha obracejí v omluvu pro nevázané chování“. (Juda 3, 4)
2. Proč je druhá kapitola Petrova druhého dopisu podobná dopisu Judovu?
2 Juda zřejmě napsal tyto myšlenky krátce potom, co Petr sestavil svůj druhý dopis. Juda tento dopis bezpochyby znal. Můžeme si tím být jisti, protože mnoho podobných myšlenek vyjádřil ve svém vlastním podnětném dopise. Když tedy zkoumáme druhou kapitolu Petrova druhého dopisu, budeme si všímat, jak se podobá dopisu Judovu.
Důsledky falešného vyučování
3. Co se podle Petra mělo znovu přihodit stejně jako v minulosti?
3 Když Petr vybídl své bratry, aby věnovali pozornost proroctvím, řekl: „[Ve starověkém Izraeli] se však také vyskytli falešní proroci, jako i mezi vámi budou falešní učitelé.“ (2. Petra 1:14–2:1) Boží lid ve starověku obdržel pravé proroctví, ale musel také zápasit se zkaženým vyučováním falešných proroků. (Jeremjáš 6:13, 14; 28:1–3, 15) „U jeruzalémských proroků jsem uviděl hrozné věci,“ napsal Jeremjáš, „dopouštějí se cizoložství a chodí ve falši.“ (Jeremjáš 23:14)
4. Proč si falešní učitelé zaslouží zničení?
4 Petr popsal, co tito falešní učitelé budou v křesťanském sboru dělat: „Právě ti budou nenápadně zavádět ničivé sekty a zapřou dokonce majitele [Ježíše Krista], který je koupil, a přivodí si rychlé zničení.“ (2. Petra 2:1; Juda 4) Konečným výsledkem takového sektářství v prvním století je křesťanstvo, jak je známe dnes. Petr ukazuje, proč si falešní učitelé právem zaslouží zničení: „Mnozí budou následovat jejich skutky nevázaného chování a kvůli nim se bude mluvit utrhačně o cestě pravdy.“ (2. Petra 2:2)
5. Za co byli falešní učitelé odpovědní?
5 Jen si pomysli! Pod vlivem falešných učitelů se mnozí ve sboru zapletou do nevázaného chování. Řecké slovo přeložené jako ‚nevázané chování‘ označuje prostopášnost, nedostatek zdrženlivosti, neslušnost, chlípnost nebo nestoudné chování. Petr již dříve řekl, že křesťané „unikli porušenosti, která je ve světě skrze chtíč“. (2. Petra 1:4) Ale někteří se k porušenosti vraceli a z velké části za to byli odpovědní falešní učitelé ve sborech. Cesta pravdy si tak získala špatnou pověst. To je opravdu smutné! Je jisté, že svědkové Jehovovi by dnes měli této záležitosti věnovat zvýšenou pozornost. Nikdy bychom neměli zapomenout, že svým chováním můžeme Bohu přinést buď chválu, nebo pohanu. (Přísloví 27:11; Římanům 2:24)
Předkládání falešného učení
6. Co falešné učitele motivuje a jak se snaží dosáhnout svých cílů?
6 Bude moudré, když pochopíme, jak falešní učitelé své zvrácené uvažování předkládají. Petr nejprve říká, že to dělají nenápadně neboli skrytě a lstivě. Potom dodává: „Budou [vás] chtivě vykořisťovat podvodnými slovy.“ Falešné učitele motivují sobecké touhy. To je zdůrazněno v překladu The Jerusalem Bible: „Chtivě se vás budou snažit pro sebe koupit úskočnými řečmi.“ Podobně i překlad Jamese Moffatta zde říká: „Ve svém chtíči vás budou vykořisťovat prohnanými argumenty.“ (2. Petra 2:1, 3) Nabubřelá mluva falešných učitelů možná působí hodnověrně na ty, kdo nejsou duchovně ostražití, ale jejich slova jsou pečlivě postavena tak, aby si lidi ‚koupila‘ a aby je sváděla k tomu, že budou sloužit sobeckým cílům podvodníků.
7. Který filozofický směr byl v prvním století populární?
7 Není pochyb, že falešní učitelé v prvním století byli ovlivněni uvažováním, jež bylo tehdy ve světě běžné. V době, kdy Petr psal své dopisy, získával na popularitě filozofický směr nazývaný gnosticismus. Gnostikové věřili, že všechno hmotné je ničemné a že dobré je pouze to, co se týká ducha. Někteří proto říkali, že vůbec nezáleží na tom, co člověk dělá se svým fyzickým tělem. Argumentovali tím, že nakonec člověk tělo nebude mít. Docházeli tedy k závěru, že tělesné — a tedy i sexuální — hříchy nejsou nic závažného. Je zřejmé, že tyto názory začaly ovlivňovat i některé z těch, kdo o sobě prohlašovali, že jsou křesťané.
8, 9. (a) Jaké zvrácené uvažování ovlivňovalo první křesťany? (b) Co podle Judy dělali někteří lidé ve sboru?
8 Jeden biblický učenec poznamenal, že „v církvi byli lidé, kteří překroutili nauku o milosti“ neboli o „nezasloužené laskavosti“. (Efezanům 1:5–7) Podle tohoto učence někteří lidé argumentovali takto: „Říkáte, že Boží [nezasloužená laskavost] je tak hojná, že přikryje každý hřích? . . . Potom hřešme dál, neboť Boží [nezasloužená laskavost] setře každý hřích. Ve skutečnosti čím více budeme hřešit, tím více příležitostí dáme Boží [nezasloužené laskavosti], aby se projevila.“ Už jsi někdy slyšel zvrácenější uvažování, než je toto?
9 Apoštol Pavel se postavil proti nesprávnému uvažování o Božím milosrdenství tím, že se zeptal: „Máme zůstat v hříchu, aby se rozhojnila nezasloužená laskavost?“ Také se dotazoval: „Máme zhřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod nezaslouženou laskavostí?“ Na obě otázky důrazně odpověděl: „Kéž se to nikdy nestane!“ (Římanům 6:1, 2, 15) Juda jasně uvádí, že někteří lidé „nezaslouženou laskavost našeho Boha obracejí v omluvu pro nevázané chování“. Ale Petr poznamenává, že pro takové lidi „zničení nedříme“. (Juda 4; 2. Petra 2:3)
Varovné příklady
10, 11. Které tři varovné příklady uvedl Petr?
10 Petr uvádí tři biblické varovné příklady a tak zdůrazňuje, že Bůh bude jednat proti svévolným provinilcům. Nejprve píše: „[Bůh se] nezdržel od potrestání andělů, kteří zhřešili.“ Jak říká Juda, tito „si neudrželi své původní postavení, ale opustili své vlastní správné obydlí“ v nebi. Před potopou přišli na zemi a vzali si hmotná těla, aby mohli mít pohlavní styky s lidskými dcerami. Za své nesprávné, nepřirozené jednání byli potrestáni tím, že byli uvrženi do „tartaru“, neboli jak říká Judova zpráva, byli „[uchováni] s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne“. (2. Petra 2:4; Juda 6; 1. Mojžíšova 6:1–3)
11 Petr dále poukazuje na lidi v Noemových dnech. (1. Mojžíšova 7:17–24) Říká, že v Noemově době se Bůh „nezdržel potrestání starodávného světa, . . . když uvedl potopu na svět bezbožných lidí“. Nakonec Petr píše o tom, že Bůh „stanovil bezbožným lidem vzor budoucích věcí“ tím, že „obrátil města Sodomu a Gomoru v popel“. Juda připojuje dodatečnou informaci, že tito lidé ‚přespříliš smilnili a vycházeli za nepřirozeným používáním těla‘. (2. Petra 2:5, 6; Juda 7) Muži měli nezákonné sexuální styky nejen se ženami, ale vzplanuli ve svém chtíči také po tělech jiných mužů, a možná dokonce i po tělech tupých zvířat. (1. Mojžíšova 19:4, 5; 3. Mojžíšova 18:22–25)
12. Jak je podle Petra odměněno spravedlivé chování?
12 Nicméně Petr zároveň poznamenává, že Jehova se stává dárcem odměny těm, kdo mu věrně slouží. Vypráví například o tom, jak Bůh „Noema, kazatele spravedlnosti, zachoval v bezpečí se sedmi jinými“, když způsobil potopu. Mluví také o tom, jak Jehova osvobodil ze Sodomy „spravedlivého Lota“, a uzavírá: „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti, ale nespravedlivé lidi uchovat ke dni soudu, aby byli odříznuti.“ (2. Petra 2:5, 7–9)
Skutky zasluhující potrestání
13. Kdo je zvláště uchováván k soudu a jakým snům se tito lidé zjevně oddávají?
13 Petr vyzdvihuje ty, kdo si Boží soud zvláště zaslouží: „[Ti], kteří jdou dále za tělem s žádostí je poskvrnit a kteří pohlížejí na panství svrchu.“ Můžeme téměř cítit Petrovo rozhořčení, když říká: „Opovážliví, umínění, nechvějí se před slavnými, ale mluví utrhačně.“ Juda píše, že se „tito lidé . . . oddávají snům, poskvrňují tělo a . . . mluví utrhačně o slavných“. (2. Petra 2:10; Juda 8) Jejich sny se možná týkaly nečistých sexuálních představ, které podporovaly jejich touhu po nemravném sexuálním uspokojení. V jakém smyslu ale „pohlížejí na panství svrchu“ a mluví „utrhačně o slavných“?
14. V jakém smyslu falešní učitelé „pohlížejí na panství svrchu“ a mluví „utrhačně o slavných“?
14 Dělají to v tom smyslu, že pohrdají božsky ustanovenou autoritou. Křesťanští starší představují slavného Jehovu Boha a jeho Syna a to jim propůjčuje určitou míru slávy. Je pravda, že dělají chyby, jako je dělal i Petr, ale Písmo vybízí členy sboru, aby se těmto slavným podřizovali. (Hebrejcům 13:17) To, že dělají chyby, není důvodem k tomu, aby se o nich mluvilo utrhačně. Petr říká, že andělé „nevznášejí proti [falešným učitelům] obžalobu utrhačnými výrazy“, ačkoli by si to opravdu zasloužili. Ale „tito lidé,“ pokračuje Petr, „jako nerozumná zvířata, která jsou přirozeně zrozena k tomu, aby byla chycena a zahubena, však ve věcech, ohledně nichž jsou v nevědomosti a o nichž mluví utrhačně, také utrpí zničení.“ (2. Petra 2:10–13)
„Zatímco hodují . . . s vámi“
15. Jaké metody používají falešní učitelé a při jakých příležitostech svádějí lidi?
15 Tito zkažení lidé sice „přepychový život ve dne považují za rozkoš“ a „jsou skvrnami a kazy“, ale jsou také nečestní. Jednají „nenápadně“, a jak Petr poznamenal dříve, používají ‚podvodná slova‘. (2. Petra 2:1, 3, 13) Možná, že snahu starších jednat podle Božích mravních měřítek nezpochybňují zjevně, nebo otevřeně neusilují o své vlastní sexuální uspokojení. Podle Petra je to spíše tak, že si libují „s nevázaným potěšením ve svých podvodných naukách, zatímco hodují spolu s vámi“. A Juda píše: „To jsou ty skály utajené pod vodou při vašich hostinách lásky.“ (Juda 12) Ano, stejně jako mohou rozeklané skály pod vodou prorazit dno lodi a způsobit, že se neopatrní námořníci utopí, falešní učitelé kazili neopatrné lidi, jimž během ‚hostin lásky‘ předstírali, že je milují.
16. (a) Co byly ‚hostiny lásky‘ a při kterých podobných příležitostech mohou působit nemravní lidé dnes? (b) Na koho zaměřují falešní učitelé svou pozornost a co musí takoví lidé udělat?
16 Tyto hostiny lásky byly zřejmě společenské příležitosti, při nichž se křesťané v prvním století scházeli, aby se společně radovali z jídla a společenství. Svědkové Jehovovi se dnes také někdy scházejí na společenských setkáních, například na svatebních hostinách, na pikniku nebo při večerním společenství. Jak by mohli zkažení lidé při těchto příležitostech svádět oběti? Petr píše: „Oči mají plné cizoložství a . . . lákají nestálé duše.“ Zaměřují svoje srdce „školené v chtivosti“ na duchovně nestálé lidi, kteří si pravdu neosvojili plně. Buďme tedy varováni tím, co se dělo v Petrově době a buďme bdělí. Odporujme jakýmkoli nečistým vlivům a nenechme se pobláznit šarmem nebo tělesnou přitažlivostí nějakého člověka, který nám dělá nemravné návrhy. (2. Petra 2:14)
‚Balámova stezka‘
17. Co byla ‚Balámova stezka‘ a jak to postihlo 24 000 Izraelitů?
17 Tito ‚prokletí‘ lidé již nějakou dobu znají pravdu. Možná se ještě zdá, že jsou ve sboru aktivní. Ale Petr říká: „Protože opustili přímou stezku, byli zavedeni na scestí. Následovali stezku Baláma, syna Beorova, který miloval odměnu za nesprávné jednání.“ (2. Petra 2:14, 15) Stezka proroka Baláma byla rada, jak svádět k nemravnosti pro svůj vlastní osobní zisk. Balám řekl moabskému králi Balakovi, že Bůh prokleje Izrael, jestliže se lidé budou dopouštět smilstva. Na základě této rady bylo mnoho izraelských mužů svedeno moabskými ženami a za své nemravné jednání jich bylo 24 000 zabito. (4. Mojžíšova 25:1–9; 31:15, 16; Zjevení 2:14)
18. Jak neústupný byl Balám a jak jsou následky jeho jednání předzvěstí pro falešné učitele?
18 Petr uvádí, že Balámovi bylo bráněno, když k němu mluvila jeho oslice, ale „miloval odměnu za nesprávné jednání“ do té míry, že i po tomto varování se ve své „šílené dráze“ nezastavil. (2. Petra 2:15, 16) Opravdu velká ničemnost! Běda těm, kdo jsou jako Balám a snaží se zkazit Boží ctitele tím, že se pokoušejí přivést je k nemravnosti. Balám za svou špatnost zemřel; stejně tak zemřou všichni, kdo následují jeho stezku. (4. Mojžíšova 31:8)
Jejich ďábelské svody
19, 20. (a) K čemu jsou přirovnáváni lidé jako Balám a proč? (b) Koho lákají a jak? (c) Proč můžeme říci, že jejich svádění je ďábelské, a jak před nimi můžeme sebe i druhé lidi chránit?
19 Když Petr popisoval lidi podobné Balámovi, napsal: „Jsou to prameny [nebo studny] bez vody a mlhy [nebo mraky] hnané prudkou bouří.“ Vyschlá studna může pro žíznivého cestovatele v poušti znamenat smrt. Není tedy divu, že pro ty, kdo se těmto studnám podobají, „je . . . vyhrazena čerň tmy“. „Vždyť pronášejí neprospěšné nabubřelé výrazy a tělesnými žádostmi a nevázanými návyky lákají ty, kteří právě unikají lidem chodícím v provinění.“ Nezkušené svádějí tím, že „jim slibují svobodu,“ říká Petr, zatímco „sami existují jako otroci porušenosti“. (2. Petra 2:17–19; Galaťanům 5:13)
20 Svody těchto zkažených učitelů jsou skutečně ďábelské. Například mohou říkat: ‚Bůh ví, že jsme slabí a že podléháme vášni. Jestliže si tedy něco dopřejeme a uspokojíme své sexuální touhy, Bůh bude milosrdný. Jestliže svůj hřích vyznáme, odpustí nám, stejně jako to udělal, když jsme přišli k pravdě.‘ Vzpomeň si, že Ďábel použil něco podobného, když oslovil Evu. Sliboval jí, že může hřešit beztrestně. Satan v tomto případě prohlásil, že hřích proti Bohu přinese Evě osvícení a svobodu. (1. Mojžíšova 3:4, 5) Kdyby se stalo, že bychom takového zkaženého člověka, který se schází se sborem, rozpoznali, měli bychom povinnost chránit sebe i druhé tím, že bychom to ohlásili odpovědným bratrům v křesťanském sboru. (3. Mojžíšova 5:1)
Chráněni přesným poznáním
21–23. (a) Jaké jsou následky toho, když se neuplatňuje přesné poznání? (b) O kterém dalším problému rozebíraném v příštím článku Petr mluví?
21 Tuto část svého dopisu Petr uzavírá tím, že popisuje důsledky toho, když se neuplatňuje poznání, o němž dříve řekl, že je důležité pro ‚život a zbožnou oddanost‘. (2. Petra 1:2, 3, 8) Píše: „Jestliže potom, co unikli poskvrnám světa přesným poznáním Pána a Zachránce Ježíše Krista, se opět zapletli právě do těchto věcí a jsou přemoženi, jistě se pro ně stala jejich konečná situace horší než ta první.“ (2. Petra 2:20) To je opravdu smutné. Takoví lidé v Petrově době zahodili drahocennou naději na nesmrtelný nebeský život kvůli prchavému okamžiku sexuálního uspokojení.
22 Proto Petr říká: „Vždyť by pro ně bylo lépe, kdyby přesně nepoznali stezku spravedlnosti, než aby ji přesně poznali, a pak se odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo předáno. Přihodilo se jim to, co říká pravé přísloví: ‚Pes se navrátil ke svému vlastnímu zvratku a vykoupaná svině k válení v blátě.‘ “ (2. Petra 2:21, 22; Přísloví 26:11)
23 Je zřejmé, že první křesťany začal ovlivňovat i další problém — stejně jako dnes. Tehdy si někteří očividně stěžovali na skutečnost, že Kristova slíbená přítomnost zdánlivě nepřišla. Prozkoumejme, jak Petr tuto záležitost rozebírá.
Vzpomínáš si?
◻ Které tři varovné příklady Petr uvádí?
◻ Jak falešní učitelé „pohlížejí na panství svrchu“?
◻ Co je Balámova stezka a jak mohou ti, kdo po ní jdou, svádět druhé lidi?
◻ Jaké jsou důsledky toho, když se neuplatňuje přesné poznání?
[Obrázek na straně 16 a 17]
Balám slouží jako varovný příklad