Proč potřebujeme přesné poznání

„Proto jsme se také ode dne, kdy jsme o tom slyšeli, nepřestali za vás modlit a prosit, abyste byli naplněni přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním pochopení.“ — KOLOSANŮM 1:9.

1. Znázorni rozdíl mezi všeobecným a přesným poznáním.

TÉMĚŘ každý ví, co jsou to hodinky, ale kolik lidí ví, jak pracují? Máš možná všeobecnou představu, ale uměl bys je rozebrat, opravit a pak je opět složit? Hodinář by to rozhodně uměl. Proč? Protože má přesné, důkladné vědomosti o tom, jak hodinky pracují. A to nám znázorňuje rozdíl mezi všeobecnou vědomostí o nějakém námětu a přesným poznáním.

2. Jaký rozdíl mezi těmito dvěma druhy poznání jsi viděl v oblasti náboženství?

² Milióny lidí mají nějakou povšechnou představu o Bohu. Říkají, že v Boha věří, ačkoli často svým jednáním toto tvrzení popírají. Jeden misionář občas klade majiteli bytu otázku: „Jako katolík přece věříte v Boha, že?“ Odpověď zpravidla doprovází gesto směrem k nebi: „Víte, věřím, že tam někde něco musí být.“ Řekl bys, že je to přesné poznání a pochopení Boha? Sotva. Ale takové mlhavé představy častou vedou k tomu, že se lidé, kteří se prohlašují za křesťany, nechovají jako křesťané. (Srovnej Titovi 1:16.) Tak vzniká situace, jež odpovídá Pavlovu popisu: „Jelikož neschvalovali přidržet se Boha v přesném poznání, vydal je Bůh neschválenému stavu mysli.“ — Římanům 1:28.

3. K čemu to vede, jestliže lidé odmítají přesné poznání Boží vůle?

³ K čemu vedl takový nedostatek poznání v prvním století? Lidé dělali „to, co se nehodí. Byli naplněni vší nespravedlností, ničemností, chtivostí, špatností, neboť byli plní závisti, vraždy, rozepře, klamu, zlomyslného sklonu a byli našeptávači, ostouzející, nenávidící Boha, nestoudní, domýšliví, sebejistí, vymýšlející škodlivé věci, neposlušní rodičů, bez porozumění, nedodržující smlouvy, bez přirozené náklonnosti, nemilosrdní.“ Nedostatek přesného poznání vedl k tomu, že jejich srdce nebylo podněcováno ke spravedlivým skutkům. — Římanům 1:28–31; Přísloví 2:2, 10.

V čem je rozdíl?

4, 5. Jaké jsou podle znalců řečtiny některé rozdíly mezi slovy gnósis a epignósis?

⁴ Tento rozdíl mezi všeobecnou vědomostí a přesným poznáním vyplývá z Řeckých písem. Původní řečtina mluví o gnósis, poznání, a epignósis, přesném poznání. Znalec řečtiny W. E. Vine (čti: vajn) vysvětluje, že první výraz znamená „především úsilí o poznání, bádání, zkoumání“, zejména pokud jde o duchovní pravdu v biblické souvislosti.

⁵ Epignósis znamená podle znalce řečtiny Thayera „přesné a správné poznání“. A ve slovesné formě znamená „důkladně se s něčím seznámit, důkladně poznat; znát přesně, znát dobře“. W. E. Vine říká, že epignósis „označuje přesné nebo plné poznání, rozlišení, rozeznání“. Dodává, že tento výraz vyjadřuje „plnější nebo plné poznání, větší účast toho, kdo zná, na předmětu jeho poznání, takže jej silněji ovlivňuje“. (Kurzíva od nás.) Jak uvidíme, toto poslední vyjádření je pro křesťana životně důležité.

6. Kteří pisatelé Bible užívají slov pro „poznání“ a „přesné poznání“ a proč je přesné poznání důležité?

⁶ Pouze dva pisatelé Bible použili řeckého slova epignósis. Jsou to Pavel a Petr, a tohoto slova používají celkem dvacetkrát.a Kromě Lukáše jsou také jediní, kteří užívají slova gnósis, přičemž ho Pavel užívá 23krát a Petr 4krát. Jejich spisy jsou tedy cenným vodítkem, pokud jde o to, jaký význam pro záchranu má přesné poznání. Pavel o tom řekl Timoteovi: „To je znamenité a přijatelné v očích našeho zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ — 1. Timoteovi 2:3, 4.

Proč je přesné poznání důležité

7. a) Jak na nás musí zapůsobit poznání, má-li mít cenu? b) Jaké vzniká nebezpečí, jestliže zanedbáváme poznání?

⁷ Získání přesného poznání pravdy, jak ji učí Bible, je tedy klíčem k záchraně. Ale toto poznání musí dosáhnout srdce, sídla pohnutek. Nemůže zůstat pouhým intelektuálním nebo akademickým výkonem. A jakmile někdo přesného poznání pravdy dosáhl, nutně ho musí užívat a doplňovat. Proč? Protože stejně jako nepoužívaný sval může i paměť slábnout a ochabovat. Pak bychom mohli snadno zanedbat své duchovní zájmy, začali bychom být zavlékáni pryč a začali bychom kolísat ve své víře. Mohli bychom se přestat držet „toho pravého poznání Boha“. Zakrátko by se mohlo takové kolísání projevit nepřesností v našem smýšlení, a dokonce i nekřesťanským chováním. — Přísloví 2:5; Hebrejcům 2:1.

8. Jakou cenu přisuzoval Šalomoun moudrosti a poznání?

⁸ Chápeme tedy, proč si Šalomoun, dokud byl věrný, vysoce vážil moudrosti, rozlišovací schopnosti a schopnosti přemýšlet. Napsal: „Když ti do srdce vstoupí moudrost a poznání se stane příjemným samotné tvé duši, schopnost přemýšlet bude nad tebou držet stráž, rozlišovací schopnost tě bude bedlivě střežit, aby tě osvobodily od špatné cesty.“b (Přísloví 2:10–12) Z těchto slov je patrné, že musíme rozvíjet vřelou touhu po přesném poznání, což může zapůsobit na naše srdce a na celou duši. Je to také základ pro dobrou schopnost přemýšlet. A proč je to dnes tak důležité?

9. Kdo patří k nepřátelům křesťanského duchovního smýšlení?

⁹ Žijeme v „posledních dnech“, kdy podle Pavlových prorockých slov přišly „zlé časy“ nebo „těžké chvíle“. (2. Timoteovi 3:1, EP; Petrů) Stává se stále obtížnějším zachovat v tomto zkaženém světě křesťanskou ryzost. Křesťanská etika, hodnoty a měřítka se stávají terčem posměchu a opovržení. Víra svědků Jehovových je napadána ze všech stran, od duchovenstva křesťanstva, které nenávidí poselství o království, jež přinášíme dům od domu, od odpadlíků, kteří spolupracují s duchovenstvem křesťanstva, od představitelů zdravotnictví, kteří by chtěli vnucovat transfúze krve nám a našim dětem, od ateistických vědců, kteří odmítají víru v Boha a ve stvoření, a od těch, kteří by nás chtěli přinutit ke kompromisu ve věci neutrality. Za vším tímto odporem stojí satan, panovník temnoty a nevědomosti, nepřítel přesného poznání. — 2. Korinťanům 4:3–6; Efezanům 4:17, 18; 6:11, 12.

10. Jakým tlakům můžeme být vystaveni a co potřebujeme, abychom jim mohli čelit?

¹⁰ V každodenním životě může být křesťan vystaven tlaku, aby dělal totéž, co dělají druzí, ať to znamená užívat drogy, nestřídmě pít, pěstovat nemravnost a násilí, krást, lhát, podvádět, propadat ve škole, nebo aby prostě chtěl v životě užívat sobeckých radovánek. Proto je přesné poznání životně důležité. Plnější poznání Božího slova a předsevzetí může silněji a pozitivně ovlivnit naše smýšlení i naše jednání. — Římanům 12:1, 2.

Novodobý marnotratný syn

11, 12. Která zkušenost z každodenního života ukazuje, jak nerozumné je zavrhnout přesné poznání pravdy?

¹¹ Můžeme si to znázornit na případu z denního života. Jeden mladík, jemuž bylo asi 14 let a byl již pokřtěným křesťanem, se ocitl ve zkoušce, pokud jde o lásku k pravdě. Jako mnoho mladých lidí miloval sport, především kopanou. Vznikl však problém. V jeho škole se hrála kopaná v týž večer, kdy bylo sborové shromáždění. Duchovní smýšlení tohoto mladíka nebylo dost silné, takže nemohl správně zhodnotit povrchní cenu kopané ve srovnání s trvalou hodnotou účasti na křesťanských shromážděních, kam mohl chodit se svou ovdovělou matkou a s mladším bratrem a sestrou. Přestal proto jednat podle přesného poznání a rozhodl se, že zanechá pravdy. Nakonec byl vyloučen. Později šel na vojnu a tam začal užívat drogy.

¹² V roce 1986 byl tento mladý muž propuštěn z armády. Tehdy se vzpamatoval a napsal dopis jednomu příteli rodiny. Ten kdysi sloužil v právním výboru, který mladíka vyloučil. V dopise mladý muž napsal: „Jsem rád, že vám mohu sdělit důležitou zprávu: vrátil jsem se k pravdě . . . Uvědomil jsem si, co řekl apoštol Pavel ve 2. Korinťanům 4:4, že existuje bůh tohoto systému věcí, který zaslepuje mysl. Dlouhou dobu jsem byl duchovně slepý, pokud jde o věci, jež se odehrávaly kolem mne. Když jsem opustil pravdu, nevěděl jsem, jak velice riskuji. Ale během doby, a díky Jehovovi Bohu, jsem si jasně uvědomil, že jsem jednal špatně.“ — Srovnej Lukáše 15:11–24.

13. K jakému pozitivnímu výsledku mohou dospět někteří z těch, kteří odpadli, jestliže činí pravé pokání? (2. Timoteovi 2:24–26)

¹³ Tento mladý muž se vrátil na stezku přesného poznání. Nyní je schopen ‚chodit hoden Jehovy, aby se mu plně líbil‘. Může také ‚dále přinášet ovoce v každém dobrém díle a růst v přesném poznání Boha‘, když pěstuje společenství s křesťanským sborem. A pro svou rodinu se stal opravdu občerstvujícím požehnáním, když se opět stal Kristovým následovníkem. Znáš podobné příklady? — Kolosanům 1:9, 10; Matouš 11:28–30.

Hrozné následky duchovní nedbalosti

14. a) Co musíme dělat, abychom neodpadli? b) Co se stalo některým křesťanům?

¹⁴ Co se můžeme naučit z tohoto případu a z jiných podobných případů? Když jsme získali přesné poznání pravdy, musíme stále obnovovat duchovní okruh myšlení, abychom neodpadli. Naše duchovní zásoby mohou zeslábnout, jestliže zanedbáváme osobní a rodinné studium, křesťanská shromáždění a službu. Co se pak může stát? Křesťan, který býval silný, se může odklonit od víry, a dokonce snad upadnout do nesprávného jednání, jako je nemravnost, nebo může po šikmé ploše pochybností a zkreslených informací sklouznout tak, že odpadne. (Hebrejcům 2:1; 3:12; 6:11, 12) Někteří byli tak nerozumní, že se vrátili k babylónským naukám o trojici a o nesmrtelnosti duše.

15. Jakou výstrahu dal Petr ohledně odpadnutí?

¹⁵ Rozhodně jsou výstižná Petrova slova: „Jestliže potom, co unikli poskvrnám světa přesným poznáním Pána a zachránce Ježíše Krista, se opět zapletli právě do těchto věcí a jsou jimi přemoženi, jistě se pro ně stala jejich konečná situace horší než počáteční. Vždyť by pro ně bylo lépe, kdyby nebyli přesně poznali stezku spravedlnosti, než aby ji přesně poznali, a pak se odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo předáno. Stalo se jim to, co říká pravé přísloví: ‚Pes se navrátil k vlastnímu zvratku a vykoupaná svině k válení v blátě.‘ “ — 2. Petra 2:20–22.

16. a) Jak byli někteří v poslední době svedeni? b) Do jakého jednání upadli ti, kteří se dali svést?

¹⁶ Ti, kteří zamítají přesné poznání pravdy, si často vybírají cestu, na níž sledují své osobní zájmy. Přestanou uznávat, že mají odpovědnost pravidelně se účastnit křesťanských shromáždění nebo kazatelské služby dům od domu. Někteří dokonce znovu začínají kouřit. Jiní jsou rádi, že se už nemusejí odlišovat od druhých v otázce křesťanské neutrality a zneužívání krve. Jaká svoboda to je! Teď mohou dokonce i volit některou z politických stran „divokého zvířete“. (Zjevení 13:1, 7) Tak byli někteří, jako nestálé duše, svedeni, a ti, kteří jim ‚slibovali svobodu a jsou sami jako otroci zkaženosti‘, je odvedli od přímé stezky přesného poznání. — 2. Petra 2:15–19.

17. V jakém nebezpečí jsou ti, kteří odpadli od přesného poznání pravdy?

¹⁷ Pokud nebudou takoví lidé činit pokání a nevrátí se k pravdě, vystavují se soudu, o němž prohlásil Pavel: „Jestliže totiž úmyslně hřešíme po přijetí přesného poznání pravdy, nezbývá již žádná oběť za hříchy, ale je tu jakési jisté, strašné očekávání soudu a ohnivá žárlivost, která stráví protivníky.“ Je opravdu nemoudré a krátkozraké opustit přesné poznání Jehovy Boha a Krista Ježíše a přijmout odpadlické nauky křesťanstva. — Hebrejcům 6:4–6; 10:26, 27.

Horlivost s přesným poznáním

18. Proč podle Pavlových slov nepřijalo židovské duchovenstvo Krista?

¹⁸ Židovské duchovenstvo v Pavlově době jistě mělo poznání Hebrejských písem. Bylo to však přesné poznání? Přivedlo je ke Kristu jako k zaslíbenému Mesiáši? Pavel poukazuje na to, že se tak věnovali úsilí o vlastní spravedlnost prostřednictvím Zákona, že se nepodřídili ‚Kristu, který je konec Zákona‘. Proto o nich mohl Pavel říci: „Vždyť o nich svědčím, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání.“ — Římanům 10:1–4.

19, 20. a) Jak můžeme získat přesné poznání? b) Na které otázky je ještě nutné odpovědět?

¹⁹ Jak tedy můžeme dosáhnout tohoto přesného poznání? Osobním studiem a uvažováním, modlitbami a účastí na shromáždění. To znamená jakoby trvale znovu nabíjet naše duchovní baterie. Nemůžeme si dovolit spoléhat jen na poznání, které jsme získali na počátku, když jsme přijali pravdu. Musíme neustále přijímat hutný duchovní pokrm, přesné poznání, prostřednictvím svědomitého osobního studia. Je tedy vhodná Pavlova rada: „Hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným. Proto když jsme nyní zanechali základní nauku o Kristu, usilovně spějme ke zralosti a nepokládejme opět základ, totiž pokání z mrtvých skutků a víru v Boha . . . A to budeme dělat, jestliže Bůh skutečně dovolí.“ — Hebrejcům 5:14–6:3.

²⁰ Nyní vzniká otázka, jaké nástroje nám mohou pomoci získat přesné poznání. A kdy můžeme studovat Boží slovo vzhledem k tomu, že jsme v životě velmi zaměstnáni? Těmito a příbuznými náměty se bude zabývat další článek.

[Poznámky pod čarou]

Otázky, na něž máme odpovědět

◻ Jaký rozdíl je mezi „poznáním“ a „přesným poznáním“?

◻ Proč je přesné poznání v těchto posledních dnech tak důležité?

◻ Jak se může stát, že jsou někteří pokoušeni, aby odpadli od pravdy?

◻ Jakou výstrahu nám dává Petr ohledně zamítání pravého poznání?

◻ Co musíme dělat, abychom získali přesné poznání a zachovali si je?