Vytrvalost je pro křesťany životně důležitá

„Dodejte ke své víře . . . vytrvalost.“ — 2. PETRA 1:5, 6.

1, 2. Proč musíme všichni vytrvat až do konce?

CESTUJÍCÍ dozorce navštívil se svou manželkou jednoho spolukřesťana, kterému bylo přes devadesát let a který předtím strávil desítky let ve službě plným časem. Letitý bratr při rozhovoru vzpomínal na některé výsady, z nichž se po léta těšil. „Ale,“ naříkal a po tváři mu začaly stékat slzy, „nyní už toho nemohu moc udělat.“ Cestující dozorce otevřel svou Bibli a přečetl Matouše 24:13, kde je uveden výrok Ježíše Krista: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ Dozorce se pak podíval na onoho drahého bratra a řekl: „Konečným úkolem každého z nás, nehledě na to, jak mnoho nebo jak málo můžeme vykonat, je vytrvat do konce.“

² Ano, jako křesťané musíme všichni vytrvat do konce tohoto systému věcí nebo do konce svého života. Není jiný způsob, jak obdržet Jehovovo schválení k záchraně. Běžíme závod o život a musíme běžet „s vytrvalostí“, dokud se nedostaneme za cílovou čáru. (Hebrejcům 12:1) Důležitost této vlastnosti zdůrazňoval apoštol Petr, když spolukřesťany nabádal: „Dodejte ke své víře . . . vytrvalost.“ (2. Petra 1:5, 6) Ale co je vytrvalost?

Vytrvalost — Co to znamená

3, 4. Co znamená vytrvávat?

³ Co znamená vytrvávat? Řecký výraz pro sloveso vytrvávat (hypomeno) doslova znamená „zůstávat nebo setrvávat“. V Bibli se vyskytuje sedmnáctkrát. Podle slovníkářů W. Bauera, F. W. Gingriche a F. Dankera znamená „zůstat, a neutéci . . . , zachovat pevný postoj, nepoddat se“. Řecký výraz pro podstatné jméno „vytrvalost“ (hypomoné) se vyskytuje více než třicetkrát. A New Testament Wordbook od Williama Barclaye o něm říká: „Je to sklon snášet věci nejen s pouhou odevzdaností, ale s planoucí nadějí . . . Je to vlastnost, která člověka vystaveného větru udrží na nohou. Je to ctnost, která může tu nejtěžší zkoušku proměnit ve slávu, protože nevidí jen bolest, ale vidí i cíl.“

⁴ Vytrvalost nám tedy umožňuje, abychom zachovali pevný postoj a neztratili naději, i když překonáváme překážky nebo těžkosti. (Římanům 5:3–5) Člověk projevující vytrvalost nevidí jen současnou bolest, ale vidí i cíl — cenu čili dar věčného života, ať v nebi, nebo na zemi. — Jakub 1:12.

Vytrvalost — Proč?

5. a) Proč všichni křesťané ‚potřebují vytrvalost‘? b) Do jakých dvou skupin je možné rozdělit naše zkoušky?

⁵ Jako křesťané všichni ‚potřebujeme vytrvalost‘. (Hebrejcům 10:36) Proč? V podstatě proto, že se ‚setkáváme s různými zkouškami‘. Zde v Jakubovi 1:2 navozuje řecký text myšlenku nějakého neočekávaného nebo nevítaného setkání, jako když je člověk přepaden lupičem. (Srovnej Lukáše 10:30.) Potkávají nás zkoušky, které je možné rozdělit do dvou skupin: zkoušky, které jsou u lidí běžné jako následek zděděného hříchu, a zkoušky, k nimž dochází kvůli naší zbožné oddanosti. (1. Korinťanům 10:13; 2. Timoteovi 3:12) Co například patří k těmto zkouškám?

6. Jak jeden svědek vytrvával, když se potýkal s bolestivou nemocí?

⁶ Vážná nemoc. Někteří křesťané musí podobně jako Timoteus snášet „častá onemocnění“. (1. Timoteovi 5:23) Když se potýkáme s nějakou chronickou a snad velmi bolestivou nemocí, pak zvlášť tehdy potřebujeme s Boží pomocí vytrvávat, zachovávat pevný postoj a neztrácet ze zřetele svou křesťanskou naději. Uvažujme například o jednom svědkovi, kterému bylo něco málo přes padesát let a vedl dlouhý, těžký boj proti rychle rostoucímu zhoubnému nádoru. Byl dvakrát operován a přitom zůstal pevný ve svém rozhodnutí nepřijmout krevní transfúze. (Skutky 15:28, 29) Ale nádor se mu znovu objevil v břiše a dále mu rostl u páteře. Bratr přitom zakoušel nepředstavitelnou fyzickou bolest, kterou nebylo možné potlačit žádným množstvím léků. On však neviděl jen současnou bolest, ale vzhlížel k ceně života v novém světě. Nadále se o svou planoucí naději dělil s lékaři, zdravotními sestrami a s návštěvníky. Prokázal svou vytrvalost úplně až do konce — do konce svého života. Tvé zdravotní problémy ti možná neohrožují život nebo nejsou tak bolestivé jako problémy, které zakoušel onen drahý bratr, ale přesto mohou být velkou zkouškou vytrvalosti.

7. S jakým druhem bolesti je spojena vytrvalost v případě některých našich duchovních bratrů a sester?

⁷ Citová bolest. Někteří členové Jehovova lidu čas od času zakoušejí „bolest srdce“, a jejím následkem je „zkrušený duch“. (Přísloví 15:13) V těchto ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘ není těžká deprese ničím neobvyklým. (2. Timoteovi 3:1) V časopise Science News z 5. prosince 1992 se uvádělo: „Počet lidí trpících těžkou, často vysilující depresí se zvyšuje v každé následující generaci narozené od roku 1915.“ Příčiny takové deprese jsou různé a pohybují se od fyziologických faktorů až k bolestně nepříjemným zážitkům. Vytrvalost pro některé křesťany znamená denní boj, aby zachovali pevný postoj, i když se potýkají s citovou bolestí. Přesto se nevzdávají. Navzdory všem slzám zůstávají Jehovovi věrní. — Srovnej Žalm 126:5, 6.

8. Jaká zkouška nás může postihnout, pokud jde o peníze?

⁸ Mezi různé zkoušky, s nimiž se setkáváme, mohou patřit vážné ekonomické těžkosti. Jeden bratr v New Jersey (USA) se najednou ocitl bez práce a pochopitelně si dělal starosti o to, jak uživit rodinu a nepřijít o dům. Neztratil však ze zřetele naději na Království. Zatímco hledal jiné zaměstnání, využil této příležitosti a sloužil jako pomocný průkopník. Nakonec zaměstnání našel. — Matouš 6:25–34.

9. a) Jak může být zapotřebí vytrvalosti, jestliže někdo utrpí ztrátu blízkého člověka? b) Z jakých biblických textů je vidět, že není nesprávné v zármutku prolévat slzy?

⁹ Pokud jsi utrpěl ztrátu blízkého člověka, potřebuješ vytrvalost, a to ještě dlouho potom, co ostatní lidé ve tvém okolí obnoví běžný chod svého života. Možná dokonce zjistíš, že je pro tebe každoročně zvlášť obtížná ta doba, kdy ti onen blízký člověk zemřel. Jestliže člověk snáší takovou ztrátu, neznamená to, že je nesprávné v zármutku prolévat slzy. Je přirozené truchlit nad smrtí někoho, koho jsme měli rádi, a nijak to nepoukazuje na nedostatek víry spojené s nadějí na vzkříšení. (1. Mojžíšova 23:2; srovnej Hebrejcům 11:19.) Ježíš po Lazarově smrti „proléval slzy“, přestože Martě s jistotou řekl: „Tvůj bratr vstane.“ A Lazar skutečně vstal! — Jan 11:23, 32–35, 41–44.

10. Proč členové Jehovova lidu zvláště potřebují vytrvalost?

¹⁰ Kromě snášení zkoušek společných všem lidem mají členové Jehovova lidu zvláštní potřebu projevovat vytrvalost. „Budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu,“ upozorňoval Ježíš. (Matouš 24:9) Také řekl: „Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:20) Proč existuje veškerá tato nenávist a pronásledování? Ať totiž jako Boží služebníci žijeme kdekoli na této zemi, Satan se pokouší zlomit naši ryzost vůči Jehovovi. (1. Petra 5:8; srovnej Zjevení 12:17.) Proto Satan často rozdmychává plameny pronásledování, a tak je naše vytrvalost tvrdě zkoušena.

11, 12. a) S jakými zkouškami vytrvalosti se potýkali svědkové Jehovovi a jejich děti ve třicátých a čtyřicátých letech? b) Proč svědkové Jehovovi nezdraví symbol státu?

¹¹ Například ve Spojených státech a v Kanadě se svědkové Jehovovi a jejich děti stávali ve třicátých letech a na začátku let čtyřicátých předmětem pronásledování, protože kvůli svému svědomí nezdravili symbol státu, ve kterém žili. Svědkové respektují symbol státu, v němž žijí, ale dodržují zásadu stanovenou v Božím Zákoně ve 2. Mojžíšově 20:4, 5: „Neuděláš si vyřezávaný obraz ani podobu něčeho, co je nahoře v nebesích nebo co je dole na zemi nebo co je ve vodách pod zemí. Nebudeš se jim klanět ani se nedáš svést, abys jim sloužil, protože já, Jehova, tvůj Bůh, jsem Bůh vyžadující výlučnou oddanost.“ Když byly některé děti svědků vyloučeny ze školy za to, že si přály zaměřovat své uctívání pouze na Jehovu Boha, svědkové zřizovali pro výuku svých dětí školy Království. Do státních škol se tito žáci vrátili poté, co Nejvyšší soud Spojených států uznal jejich náboženské postavení, jak se to dnes děje v osvícených národech. Odvážná vytrvalost těchto mladých lidí však dnes slouží jako příklad ryzosti zvláště pro ty mladé křesťany, kteří se snad setkávají s výsměchem, když se snaží žít podle biblických měřítek. — 1. Jana 5:21.

¹² Z různých zkoušek, s nimiž se setkáváme — jak zkoušek lidem společných, tak i zkoušek, s nimiž se potýkáme kvůli své křesťanské víře —, je vidět, proč potřebujeme vytrvalost. Ale jak můžeme vytrvat?

Vytrvat až do konce — Jak?

13. Jak Jehova poskytuje vytrvalost?

¹³ Boží lid má jednoznačnou výhodu oproti těm, kdo Jehovu neuctívají. Pro pomoc se můžeme obracet k Bohu, „který poskytuje vytrvalost“. (Římanům 15:5) Jak ale Jehova poskytuje vytrvalost? Dělá to mimo jiné pomocí příkladů vytrvalosti zaznamenaných v jeho Slovu, Bibli. (Římanům 15:4) Když o těchto příkladech přemýšlíme, jsme k vytrvalosti nejen povzbuzováni, ale také se dozvídáme mnoho o tom, jak je možné vytrvávat. Uvažujme o dvou vynikajících příkladech — o odvážné vytrvalosti Joba a dokonalé vytrvalosti Ježíše Krista. — Hebrejcům 12:1–3; Jakub 5:11.

14, 15. a) Jaké zkoušky snášel Job? b) Jak mohl Job snést zkoušky, s nimiž se setkal?

¹⁴ V jakých situacích byla zkoušena Jobova vytrvalost? Job trpěl ekonomickými těžkostmi, když přišel o většinu svého majetku. (Job 1:14–17; srovnej Joba 1:3.) Pociťoval bolest ze ztráty, když větrná smršť zabila všech deset jeho dětí. (Job 1:18–21) Zakoušel závažnou a velmi bolestivou nemoc. (Job 2:7, 8; 7:4, 5) Jeho vlastní manželka na něj vyvíjela nátlak, aby se odvrátil od Boha. (Job 2:9) Blízcí druhové říkali věci, které byly zraňující, nelaskavé a nepravdivé. (Srovnej Joba 16:1–3 s Jobem 42:7.) Job si ale při tom všem zachoval pevný postoj, zachoval ryzost. (Job 27:5) Věci, které snášel, jsou podobné zkouškám, s nimiž se členové Jehovova lidu setkávají dnes.

¹⁵ Jak mohl Job snést všechny tyto zkoušky? Jednou věcí, která Jobovi dávala zvláštní oporu, byla naděje. „Vždyť i pro strom existuje naděje,“ prohlásil: „Když je podťat, dokonce znovu vyraší, a jeho vlastní proutek nezanikne.“ (Job 14:7) Jakou naději choval Job? Jak je uvedeno o několik veršů dále, řekl: „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít? . . . Zavoláš, a já ti odpovím. Budeš prahnout [neboli toužit] po díle svých rukou.“ (Job 14:14, 15) Ano, Job se díval dál než jenom na svou současnou bolest. Věděl, že jeho zkoušky nepotrvají navždy. Nejvýše by musel vytrvávat až do smrti. S nadějí očekával, že Jehova, jehož láskyplným přáním je vzkřísit mrtvé, ho opět přivede k životu. — Skutky 24:15.

16. a) Čemu se učíme o vytrvalosti z příkladu Joba? b) Jak skutečná pro nás musí být naděje na Království a proč?

¹⁶ Čemu se učíme z Jobovy vytrvalosti? Máme-li vytrvat do konce, nesmíme nikdy ztratit ze zřetele svou naději. Mějme také na mysli, že jistota naděje na Království znamená, že jakékoli utrpení, s nímž se setkáváme, je relativně „chvilkové“. (2. Korinťanům 4:16–18) Naše drahocenná naděje je pevně založena na Jehovovu slibu, že v blízké budoucnosti nastane doba, kdy nám Jehova „setře . . . každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. (Zjevení 21:3, 4) Tato naděje, která „nevede ke zklamání“, musí střežit naše smýšlení. (Římanům 5:4, 5; 1. Tesaloničanům 5:8) Musí pro nás být skutečná — tak skutečná, že se očima víry již vidíme v novém světě —, takže už nesvádíme boje s nemocemi a depresí, ale každý den se probouzíme zdraví a s jasnou myslí; už se neznepokojujeme kvůli vážným ekonomickým tlakům, ale žijeme v jistotě; už netruchlíme nad drahými zesnulými, ale prožíváme nadšení, když je vidíme vzkříšené. (Hebrejcům 11:1) Bez takové naděje nás současné zkoušky mohou natolik udolávat, že své úsilí vzdáme. Naše naděje nás opravdu mocně podněcuje, abychom nadále bojovali, abychom neustále vytrvávali, úplně až do konce!

17. a) Jaké zkoušky snášel Ježíš? b) Z jaké skutečnosti se možná dá pochopit silné utrpení, které Ježíš snášel? (Viz poznámku pod čarou.)

¹⁷ Bible nás nabádá, abychom ‚se upřeně dívali‘ na Ježíše a ‚bedlivě o něm uvažovali‘. Jaké zkoušky snášel? Některé z nich pocházely z hříšnosti a nedokonalosti jiných lidí. Ježíš snášel nejen „odporující řeči od hříšníků“, ale také problémy, které vyvstávaly mezi jeho učedníky, včetně jejich opakovaných sporů o to, kdo z nich je největší. A navíc jej potkala zkouška víry, která nemá obdobu. „Snesl mučednický kůl.“ (Hebrejcům 12:1–3; Lukáš 9:46; 22:24) Je obtížné si i jen představit to Ježíšovo duševní a tělesné utrpení, jež doprovázelo bolestivé přibití na kůl, a tu pohanu, že byl popraven jako rouhač.a

18. Jaké dvě věci byly podle apoštola Pavla Ježíšovi oporou?

¹⁸ Co Ježíšovi umožnilo vytrvat až do konce? Apoštol Pavel se zmiňuje o dvou věcech, které byly Ježíšovi oporou: ‚úpěnlivé prosby a prosebné žádosti‘ a také „radost, jež mu byla předložena“. Ježíš, dokonalý Boží Syn, se nestyděl prosit o pomoc. Vznášel modlitby „se silnými výkřiky a slzami“. (Hebrejcům 5:7; 12:2) Zvláště když se blížila jeho rozhodjící zkouška, považoval za nutné se opakovaně a vroucně modlit o sílu. (Lukáš 22:39–44) Jehova Ježíšovy úpěnlivé prosby vyslyšel; Ježíše sice zkoušky nezbavil, ale posílil ho, aby ji mohl snést. Ježíš vytrval také proto, že neviděl jenom mučednický kůl, ale vzhlížel i ke své odměně — radosti, že přispěje k posvěcení Jehovova jména a že vykoupí lidskou rodinu ze smrti. — Matouš 6:9; 20:28.

19, 20. Jak nám Ježíšův příklad pomáhá, abychom měli realistický náhled na to, co souvisí s vytrvalostí?

¹⁹ Z Ježíšova příkladu se učíme o řadě věcí, které nám pomáhají mít realistický náhled na to, co souvisí s vytrvalostí. Projevovat vytrvalost není snadné. Pokud zjišťujeme, že je pro nás obtížné snášet určitou zkoušku, pak je nám útěchou vědomí, že to bylo stejně obtížné i pro Ježíše. Máme-li vytrvat až do konce, musíme se opakovaně modlit o sílu. Když jsme ve zkoušce, někdy se můžeme cítit nehodni modlit se. Ale Jehova nás vyzývá, abychom mu vylévali své srdce, ‚protože o nás pečuje‘. (1. Petra 5:7) A Jehova se na základě toho, co slíbil ve svém Slovu, zavázal, že těm, kdo k němu volají ve víře, dodá „moc, která je nad to, co je normální“. — 2. Korinťanům 4:7–9.

²⁰ Někdy musíme vytrvávat se slzami. Bolest na mučednickém kůlu nebyla pro Ježíše důvodem k radování. Radost spočívala spíše v odměně, která mu byla předložena. Není realistické očekávat, že ve zkoušce budeme vždy veselí a radostní. (Srovnej Hebrejcům 12:11.) Jestliže ale budeme vidět před sebou odměnu, budeme snad schopni ‚pokládat jen za radost‘ dokonce i to, když se ocitneme v situacích, které pro nás budou těmi největšími zkouškami. (Jakub 1:2–4; Skutky 5:41) Důležité je, abychom zůstali pevní — i kdyby to bylo se slzami. Vždyť Ježíš přece neřekl: ‚Bude zachráněn ten, kdo prolije nejméně slz‘, ale řekl: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ — Matouš 24:13.

21. a) Co máme podle vybídnutí ve 2. Petra 1:5, 6 připojit ke své vytrvalosti? b) O jakých otázkách budeme uvažovat v příštím článku?

²¹ Vytrvalost je tedy životně důležitá k záchraně. Ve 2. Petra 1:5, 6 jsme však vybízeni, abychom ke své vytrvalosti připojili zbožnou oddanost. Co je zbožná oddanost? Jak souvisí s vytrvalostí a jak je možné ji získat? O těchto otázkách budeme uvažovat v příštím článku.

[Poznámka pod čarou]

Dodejte ke své vytrvalosti zbožnou oddanost

„Dodejte ke své víře . . . vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost.“ — 2. PETRA 1:5, 6.

1, 2. a) Co se od počátku třicátých let dělo se svědky Jehovovými v zemích ovládaných nacisty a proč? b) Jak se vedlo Jehovovu lidu v době tohoto tvrdého zacházení?

V DĚJINÁCH dvacátého století to bylo období temna. Od počátku třicátých let byly v zemích, které byly ovládany nacisty, tisíce svědků Jehovových nespravedlivě vězněny a uvrhovány do koncentračních táborů. Proč? Svědkové se totiž odvážili zůstat neutrální a odmítali používat pozdrav „Heil Hitler“. Jak s nimi bylo nakládáno? „Žádná jiná skupina vězňů . . . nebyla tak vystavena sadismu esesáků jako badatelé Bible. Byl to sadismus, který se vyznačoval nekonečným řetězcem tělesného i duševního týrání, jaké nelze vyjádřit žádným jazykem na světě.“ — Karl Wittig, bývalý německý vládní úředník.

² Jak se svědkům vedlo? V knize The Nazi State and the New Religions: Five Case Studies in Non-Conformity (Nacistický stát a nová náboženství: Pět případů nonkonformismu) doktorka Christine E. Kingová uvedla: „Pouze proti svědkům [v protikladu k jiným náboženským skupinám] byla vláda neúspěšná.“ Ano, svědkové Jehovovi jako celek si zachovali pevný postoj, ačkoli pro stovky z nich to znamenalo, že museli prokázat vytrvalost až do smrti.

3. Díky čemu byli svědkové Jehovovi schopni snášet těžké zkoušky?

³ Díky čemu byli svědkové Jehovovi schopni snášet takové zkoušky, a to nejen v nacistickém Německu, ale na celém světě? Jejich nebeský Otec jim pomáhal projevovat vytrvalost kvůli jejich zbožné oddanosti. „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti,“ vysvětluje apoštol Petr. (2. Petra 2:9) V témže dopise Petr již dříve křesťanům radil: „Dodejte ke své víře . . . vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost.“ (2. Petra 1:5, 6) Vytrvalost je tedy těsně spjatá se zbožnou oddaností. Máme-li vytrvat až do konce, musíme skutečně ‚usilovat o zbožnou oddanost‘ a projevovat ji. (1. Timoteovi 6:11) Ale co je zbožná oddanost?

Co je zbožná oddanost

4, 5. Co je zbožná oddanost?

⁴ Řecké podstatné jméno pro „zbožnou oddanost“ (eusebeia) lze doslova přeložit jako „dobře projevovaná hluboká úcta“.a (2. Petra 1:6, Kingdom Interlinear) Označuje vřelý, upřímný cit k Bohu. Přídavné jméno eusebes, jež doslova znamená „projevující hlubokou úctu dobrým způsobem“, označuje podle W. E. Vinea „sílu, která je usměrňována svatou bázní před Bohem a projevuje se oddanou činností“. — 2. Petra 2:9, Int.

⁵ Výraz „zbožná oddanost“ se tedy vztahuje na hlubokou úctu k Jehovovi nebo oddanost jemu, které nás podněcují ke konání toho, co mu působí radost, a to dokonce tváří v tvář obtížným zkouškám, protože Boha ze srdce milujeme. Je to věrná a oddaná osobní příchylnost k Jehovovi, která se projevuje ve způsobu našeho života. Praví křesťané jsou vybízeni k modlitbám o to, aby mohli vést „klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností“. (1. Timoteovi 2:1, 2) Podle slovníkářů J. P. Louweho a E. A. Nida „je možné [výraz eusebeia] v 1. Tim. 2.2 vhodně přeložit v celé řadě jazyků jako ‚žít tak, jak by to od nás chtěl Bůh‘ nebo ‚žít tak, jak nám Bůh řekl, že bychom měli žít‘ “.

6. Jak spolu souvisí vytrvalost a zbožná oddanost?

⁶ Nyní si můžeme lépe uvědomit, jak spolu souvisí vytrvalost a zbožná oddanost. Žijeme tak, jak by to od nás chtěl Bůh — se zbožnou oddaností —, proto vyvoláváme nenávist u světa, a to s sebou nevyhnutelně nese zkoušky víry. (2. Timoteovi 3:12) Ale žádným jiným způsobem bychom nebyli podníceni ke snášení takových zkoušek, kdybychom neměli osobní příchylnost ke svému nebeskému Otci. A Jehova reaguje na takovou oddanost pocházející ze srdce. Jen si představme jeho pocity, když se dívá z nebes a pozoruje ty, kdo se kvůli své oddanosti Bohu snaží působit mu radost, a to přes nejrůznější protivenství. Není divu, že Bůh je připraven „osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti“!

7. Proč se zbožná oddanost musí pěstovat?

⁷ Se zbožnou oddaností se však nerodíme ani ji automaticky nezískáváme od zbožných rodičů. (1. Mojžíšova 8:21) Musíme ji spíše pěstovat. (1. Timoteovi 4:7, 10) Musíme se snažit, abychom zbožnou oddanost připojili ke své vytrvalosti a víře. Petr říká, že k tomu je třeba vynaložit „vážné úsilí“. (2. Petra 1:5) Jak tedy můžeme získat zbožnou oddanost?

Jak získáme zbožnou oddanost?

8. Co je podle apoštola Petra klíčem k získání zbožné oddanosti?

⁸ Apoštol Petr vysvětlil, co je klíčem k získání zbožné oddanosti. Řekl: „Kéž vám přibývá nezasloužená laskavost a pokoj přesným poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána, jelikož nám jeho božská moc velkoryse dala všechno, co se týká života a zbožné oddanosti, skrze přesné poznání toho, kdo nás povolal prostřednictvím slávy a ctnosti.“ (2. Petra 1:2, 3) Máme-li ke své víře a vytrvalosti připojit zbožnou oddanost, musíme růst v přesném — což znamená v plném neboli uceleném — poznání Jehovy Boha a Ježíše Krista.

9. Jak je možné znázornit, že k přesnému poznání Boha a Krista patří více než jen vědět, kdo jsou?

⁹ Co znamená mít přesné poznání Boha a Krista? Jistě to zahrnuje více než jen vědět, kdo jsou. Znázorněme si to. Snad víš, kdo je tvým nejbližším sousedem, a možná mu říkáš jménem. Ale půjčil bys mu nějaký velký peněžní obnos? Určitě ne, dokud bys nevěděl, jaký je to člověk. (Srovnej Přísloví 11:15.) Znát Jehovu a Ježíše přesně neboli plně znamená v podobném smyslu více než pouze věřit, že existují, a než znát jejich jména. Jestliže kvůli nim chceme ochotně snášet zkoušky, a to dokonce až do smrti, musíme Jehovu a Ježíše skutečně důvěrně znát. (Jan 17:3) Co s tím souvisí?

10. Jaké dvě věci zahrnuje přesné poznání Jehovy a Ježíše a proč?

¹⁰ Mít přesné neboli úplné poznání Jehovy a Ježíše zahrnuje dvě věci: 1. poznat je jako osobnosti — jejich vlastnosti, pocity a způsob jednání — a 2. napodobovat jejich příklad. Zbožná oddanost obsahuje upřímnou, osobní příchylnost k Jehovovi a projevuje se ve způsobu našeho života. Máme-li tedy získat zbožnou oddanost, musíme Jehovu poznat osobně a musíme se seznámit s jeho vůlí a cestami tak důkladně, jak je to jen z lidského hlediska možné. Jestliže chceme opravdu poznat Jehovu, k jehož obrazu jsme byli stvořeni, musíme takového poznání používat a snažit se být jako on. (1. Mojžíšova 1:26–28; Kolosanům 3:10) Ježíš dokonale napodoboval Jehovu v tom, co říkal i dělal, a proto přesné poznání Ježíše je cennou pomocí při rozvíjení zbožné oddanosti. — Hebrejcům 1:3.

11. a) Jak můžeme získat přesné poznání Boha a Krista? b) Proč je důležité rozjímat o tom, co čteme?

¹¹ Jak ale můžeme takové přesné poznání Boha a Krista získat? Pilným studiem Bible a biblických publikací.b Má-li však naše osobní studium vést k tomu, abychom si zbožnou oddanost osvojili, je nezbytné věnovat čas rozjímání o přečtené látce. Znamená to zamýšlet se nad ní, přemítat o ní. (Srovnej Jozua 1:8.) Proč je to důležité? Připomeňme si, že zbožná oddanost je vřelý, upřímný cit k Bohu. V Písmech je rozjímání opakovaně spojováno s obrazným srdcem — s vnitřním člověkem. (Žalm 19:14; 49:3; Přísloví 15:28) Když se s oceněním zamýšlíme nad tím, co čteme, myšlenky pronikají do našeho nitra, a tak rozněcují naše cítění, dotýkají se našich emocí a ovlivňují naše smýšlení. Jenom tehdy může studium posílit naši osobní příchylnost k Jehovovi a podnítit nás, abychom i navzdory náročným okolnostem nebo obtížným zkouškám žili způsobem, který Bohu působí radost.

Projevujme zbožnou oddanost doma

12. a) Jak může křesťan podle Pavlova vyjádření projevovat doma zbožnou oddanost? b) Proč praví křesťané pečují o stárnoucí rodiče?

¹² Zbožná oddanost by se měla nejprve projevovat doma. Apoštol Pavel nabádá: „Má-li . . . nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné.“ (1. Timoteovi 5:4) Jak říká Pavel, zbožná oddanost se vyjadřuje péčí o stárnoucí rodiče. Praví křesťané poskytují takovou péči nejen z pouhého pocitu povinnosti, ale proto, že své rodiče milují. Navíc však uznávají, že Jehova připisuje péči o rodinu velkou důležitost. Dobře si uvědomují, že kdyby se v čase tísně obrátili ke svým rodičům zády, bylo by to stejné, jako kdyby ‚zapřeli křesťanskou víru‘. — 1. Timoteovi 5:8.

13. Proč může být projevování zbožné oddanosti doma skutečně náročným úkolem, ale jaké uspokojení plyne z péče o rodiče?

¹³ Je pravda, že projevovat doma zbožnou oddanost není vždy snadné. Členy rodiny od sebe může oddělovat značná vzdálenost. Dospělé děti se snad starají o své vlastní rodiny a možná se potýkají s hospodářskými těžkostmi. Druh nebo stupeň péče, kterou rodič potřebuje, mohou klást velké požadavky na tělesné, duševní i citové zdraví těch, kdo péči poskytují. Skutečné uspokojení však může plynout z vědomí, že péče o rodiče není jen „patřičnou náhradou“, ale že také působí radost Tomu, „jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno“. — Efezanům 3:14, 15.

14, 15. Uveďte příklad zbožné péče, kterou děti projevily svému rodiči.

¹⁴ Uvažujme o skutečně dojímavém příkladu. Ellis a pět jeho bratrů a sester mají opravdu náročný úkol, když se doma starají o svého otce. „V roce 1986 tatínka ranila mrtvice, a on zůstal úplně ochrnutý,“ vysvětluje Ellis. Šest dětí se společně stará o tatínkovy potřeby — od koupání až po to, že ho pravidelně obracejí, aby neměl proleženiny. „Předčítáme mu, mluvíme na něj, pouštíme mu hudbu. Nejsme si jisti, zda si uvědomuje, co se kolem něho děje, ale jednáme s ním, jako by všechno plně vnímal.“

¹⁵ Proč tyto děti takovým způsobem pečují o svého otce? Ellis pokračuje: „Po smrti maminky v roce 1964 nás tatínek vychovával sám. V té době nám bylo od pěti do čtrnácti let. Tehdy se on staral o nás, a teď se my staráme o něj.“ Jistě není snadné takovou péči poskytovat, a děti někdy opravdu ztrácejí odvahu. „Ale uvědomujeme si, že stav našeho tatínka je dočasným problémem,“ říká Ellis. „Těšíme se na dobu, kdy tatínkovi bude obnoveno dobré zdraví a kdy se opět setkáme s maminkou.“ (Izajáš 33:24; Jan 5:28, 29) Taková oddaná péče o rodiče jistě musí hřát u srdce Toho, kdo dětem přikazuje, aby své rodiče ctili!c — Efezanům 6:1, 2.

Zbožná oddanost a služba

16. Co by mělo být hlavním důvodem k tomu, co děláme ve službě?

¹⁶ Když přijmeme Ježíšovo pozvání, abychom jej ‚neustále následovali‘, vztahuje se pak na nás Boží pověření kázat dobrou zprávu o Království a činit učedníky. (Matouš 16:24; 24:14; 28:19, 20) Podílet se na službě v těchto „posledních dnech“ je jistě křesťanovým závazkem. (2. Timoteovi 3:1) Naše pohnutka ke kázání a vyučování však nesmí vycházet jen z pouhého pocitu povinnosti nebo závazku. Hlavním důvodem pro to, co děláme, kolik ve službě vykonáme, musí být hluboká láska k Jehovovi. „Z hojnosti srdce mluví ústa,“ řekl Ježíš. (Matouš 12:34) Ano, když nám srdce překypuje láskou k Jehovovi, cítíme se podněcováni vydávat o Bohu svědectví dalším lidem. Když je naší pohnutkou láska k Bohu, pak je naše služba smysluplným vyjádřením naší zbožné oddanosti.

17. Jak můžeme pěstovat správnou pohnutku ke službě?

¹⁷ Jak můžeme pěstovat správnou pohnutku ke službě? Zamysleme se s oceněním nad třemi podněty, které nám Jehova dal, abychom jej milovali. 1. Jehovu milujeme pro vše, co pro nás již vykonal. Nemohl ničím prokázat větší lásku než tím, že poskytl výkupné. (Matouš 20:28; Jan 15:13) 2. Jehovu milujeme pro to, co pro nás vykonává nyní. Vůči Jehovovi, který vyslýchá naše modlitby, máme volnost řeči. (Žalm 65:2; Hebrejcům 4:14–16) Pokud na první místo dáváme zájmy Království, těšíme se přitom z věcí potřebných k životu. (Matouš 6:25–33) Jsme neustále zásobováni duchovní potravou, která nám pomáhá vyrovnávat se s problémy, s nimiž se setkáváme. (Matouš 24:45) A máme to požehnání, že patříme k celosvětovému křesťanskému společenství bratrů, čímž se opravdu vyčleňujeme z ostatního světa. (1. Petra 2:17) 3. Jehovu také milujeme pro to, co pro nás ještě vykoná. Na základě jeho lásky jsme se „pevně chopili skutečného života“ — věčného života v budoucnosti. (1. Timoteovi 6:12, 19) Když uvažujeme o lásce, již nám Jehova projevuje, naše srdce nás jistě podnítí, abychom se s oddaností podíleli na tom, že budeme dalším lidem vyprávět o něm i o jeho drahocenných předsevzetích! Druzí lidé nám nebudou muset říkat, co máme dělat nebo kolik toho máme ve službě vykonat. Naše srdce nás podnítí, abychom dělali, co můžeme.

18, 19. Jakou překážku překonala jedna sestra, aby se mohla podílet na službě?

¹⁸ Srdce rozněcované zbožnou oddaností bude člověka pohánět k mluvení i navzdory náročným okolnostem. (Srovnej Jeremjáše 20:9.) Uvažujme o případu Stelly, neobyčejně plaché křesťanky. Když začala studovat Bibli, myslela si: ‚Nikdy bych nemohla chodit dům od domu!‘ Vysvětluje: „Byla jsem vždy velmi zamlklá. Nikdy jsem nebyla schopná někoho oslovit a začít rozhovor.“ Studium pokračovalo, její láska k Jehovovi rostla a vyvinula se v ní horoucí touha mluvit o Bohu s jinými lidmi. „Vzpomínám si, jak jsem své učitelce Bible řekla: ‚Tolik se mi chce mluvit, ale prostě nemohu, a opravdu mě to trápí.‘ Nikdy nezapomenu, co mi odpověděla: ‚Stello, buď vděčná, že chceš mluvit.‘ “

¹⁹ Zanedlouho již Stella vydala svědectví své nejbližší sousedce. Pak udělala krok, který byl pro ni čímsi monumentálním — poprvé se podílela na službě dům od domu. (Skutky 20:20, 21) Vzpomíná si: „Měla jsem svědectví napsané. Ale byla jsem tak vyděšená, že i když jsem poznámky měla před sebou, byla jsem příliš nervózní, než abych se do nich dívala!“ Nyní po pětatřiceti letech je Stella svým založením stále velmi plachá. Ale svědeckou službu miluje a nadále má na ní významný podíl.

20. Jaký příklad ukazuje, že oddané Jehovovy svědky nemůže umlčet ani pronásledování či věznění?

²⁰ Oddané Jehovovy svědky nemůže umlčet ani pronásledování či věznění. Uvažujme o příkladu Ernsta a Hildegardy Seligerových z Německa. Pro svou víru strávili v nacistických koncentračních táborech a v komunistických věznicích dohromady více než 40 let. I ve vězení vytrvale vydávali svědectví dalším vězňům. Hildegard vzpomínala: „Vězeňští úředníci mě označili jako zvlášť nebezpečnou, protože, jak řekla jedna dozorkyně, jsem mluvila celý den o Bibli. Proto mě dali do sklepní cely.“ Když byli bratr a sestra Seligerovi konečně propuštěni na svobodu, věnovali se plným časem křesťanské službě. Oba sloužili věrně až do smrti. Bratr Seliger zemřel v roce 1985 a jeho manželka v roce 1992.

21. Co musíme dělat, abychom k vytrvalosti přidali zbožnou oddanost?

²¹ Když budeme pilně studovat Boží slovo a budeme si vyhrazovat čas, abychom s oceněním rozjímali o tom, co se dozvídáme, porosteme v přesném poznání Jehovy Boha a Ježíše Krista. Výsledkem pak bude, že získáme plnější míru té drahocenné vlastnosti — zbožné oddanosti. Bez zbožné oddanosti není možné snášet rozličné zkoušky, které na nás jako na křesťany přicházejí. Řiďme se tedy radou apoštola Petra a nadále ‚dodávejme ke své víře vytrvalost a k vytrvalosti zbožnou oddanost‘. — 2. Petra 1:5, 6.