‚Ať ve vás sebeovládání existuje a překypuje‘
„Dodejte ke své víře. . . sebeovládání.“ — 2. PETRA 1:5, 6.
1. V jaké neobvyklé situaci by snad mohl křesťan vydávat svědectví?
JEŽÍŠ řekl: „Budete kvůli mně vláčeni před místodržitele a krále [jim] na svědectví.“ (Matouš 10:18) O čem bys mluvil, kdybys byl předvolán před nějakého místodržitele, soudce nebo prezidenta? Snad nejprve o tom, proč jsi byl předvolán, o obvinění, které bylo proti tobě vzneseno. Pomáhal by ti v tom Boží duch. (Lukáš 12:11, 12) Ale umíš si představit, že bys mluvil o sebeovládání? Pokládáš je za důležitou část našeho křesťanského poselství?
2, 3. a) Jak došlo k tomu, že Pavel mohl svědčit Felixovi a Drusille? b) Proč bylo sebeovládání vhodným námětem, aby o něm Pavel v této situaci mluvil?
2 Uvažujme o příkladu ze skutečného života. Jeden svědek Jehovův byl uvězněn a postaven před soud. Když dostal příležitost mluvit, chtěl vysvětlit, čemu věří jako křesťan, jako svědek. Můžeš o tom prozkoumat záznam a zjistíš, že u soudu vydal svědectví „o spravedlnosti a sebeovládání a budoucím soudu“. Mluvíme o zkušenosti apoštola Pavla v Cesareji. Tam došlo k jeho prvnímu výslechu. „O několik dnů později přišel Felix se svou manželkou Drusillou, která byla Židovka, poslal pro Pavla a naslouchal mu o víře v Krista Ježíše.“ (Skutky 24:24) Dějinné záznamy uvádějí, že Felix „prováděl veškeré ukrutnosti a chlípnosti a královskou moc uplatňoval jako člověk zotročený všemi svými pudy“. Byl dvakrát ženatý, než přiměl Drusillu, aby se rozvedla se svým manželem (čímž porušila Boží zákon) a stala se Felixovou třetí manželkou. Snad právě ona chtěla slyšet o novém náboženství, o křesťanství.
3 Pavel dále mluvil „o spravedlnosti a sebeovládání a budoucím soudu“. (Skutky 24:25) Tím zřejmě vyvstal očividný kontrast mezi Božími měřítky pro bezúhonnost a mezi krutostí a nespravedlností Felixe a Drusilly. Pavel snad doufal, že Felixe podnítí, aby v blížícím se právním případě projevil smysl pro právo. Ale proč se zmiňoval „o sebeovládání a budoucím soudu“? Tato nemravná dvojice se vyptávala, co patří k „víře v Krista Ježíše“. Potřebovali se proto dozvědět, že následování Krista vyžaduje, aby člověk kontroloval své myšlenky, řeč i jednání — a právě to je sebeovládání. Všichni lidé jsou Bohu zodpovědní za své smýšlení, za svá slova i skutky. Důležitější než jakýkoli soud, který by Felix nad Pavlem vynesl, byl proto soud, který tohoto místodržitele a jeho manželku čekal před Bohem. (Skutky 17:30, 31; Římanům 14:10–12) Je pochopitelné, že „Felix se polekal“, když slyšel Pavlovo poselství.
Je to důležité, ale ne snadné
4. Proč je sebeovládání důležitou součástí pravého křesťanství?
4 Apoštol Pavel si uvědomoval, že sebeovládání je nezbytnou součástí křesťanství. Potvrdil to i apoštol Petr, jeden z Ježíšových blízkých společníků. Když Petr psal těm, kdo se měli v nebi stát „podílníky na božské přirozenosti“, vybízel je, aby projevovali určité vlastnosti, které jsou nepostradatelné, například víru, lásku a sebeovládání. Sebeovládání bylo tedy zahrnuto i v následujícím ujištění: „Jestliže tyto věci totiž ve vás existují a překypují, zabrání vám, abyste nebyli ani nečinní ani neplodní vzhledem k přesnému poznání našeho Pána Ježíše Krista.“ — 2. Petra 1:1, 4–8.
5. Proč bychom se měli zvlášť zajímat o sebeovládání?
5 Víš ovšem, oč snadnější je říkat, že bychom měli sebeovládání projevovat, než je skutečně ve svém každodenním životě také uplatňovat. Jedním důvodem je, že sebeovládání je poměrně vzácné. Ve 2. Timoteovi 3:1–5 Pavel popisoval postoje, které budou převládat v dnešní době, „v posledních dnech“. Jedním z rysů, jimiž se má vyznačovat naše doba, je to, že mnozí lidé budou „bez sebeovládání“. Nevidíme snad, jak se to projevuje všude kolem nás?
6. Jak se dnes jasně projevuje nedostatek sebeovládání?
6 Mnozí lidé se domnívají, že je v podstatě zdravé „dát průchod svým pocitům“ či „vybouřit se“. V jejich názoru je dále utvrzují populární osobnosti, které patrně odmítají veškeré sebeovládání a prostě se podvolují svým pudům. Doložme si to: Mnozí obdivovatelé profesionálního sportu si zvykli na divoké projevy emocí, dokonce na násilné běsnění. Což si přinejmenším z tisku nevzpomeneme na případy, kdy sportovní události přerostly v brutální šarvátky nebo ve srocení davů? Není však nutné, abychom v našem rozboru věnovali příliš mnoho času zkoumání příkladů nedostatku sebeovládání. Mohli bychom uvést hodně oblastí, v nichž potřebujeme projevovat sebeovládání — jídlo a pití, chování k opačnému pohlaví i čas a peníze věnované koníčkům. Ale než povrchně probrat mnoho takových okruhů, raději prozkoumejme jednu základní oblast, v níž musíme projevovat sebeovládání.
Sebeovládání v emocích
7. Jaká stránka sebeovládání si zasluhuje zvláštní pozornost?
7 Mnohým z nás se v rozumné míře daří usměrňovat či ovládat své jednání. Nekrademe, nepoddáváme se nemravnosti ani se nedopouštíme vraždy; víme, co o takových proviněních říká Boží zákon. Do jaké míry se nám však daří ovládat své emoce? Ti, jimž se nedaří pěstovat sebeovládání v emocích, časem ztrácejí sebeovládání nezřídka i ve svém jednání. Proto se tedy zaměřme na své emoce.
8. Co od nás Jehova očekává, pokud jde o naše emoce?
8 Jehova Bůh neočekává, že budeme jako roboti, takže bychom neměli žádné city ani je neprojevovali. Ježíš u Lazarova hrobu „zasténal v duchu a znepokojil se“. Pak „Ježíš proléval slzy“. (Jan 11:32–38) Naprosto odlišné emoce projevil tehdy, když vyhnal z chrámu směnárníky, ale přitom dokonale ovládal své jednání. (Matouš 21:12, 13; Jan 2:14–17) Hluboké emoce dávali najevo i jeho věrní a oddaní učedníci. (Lukáš 10:17; 24:41; Jan 16:20–22; Skutky 11:23; 12:12–14; 20:36–38; 3. Jana 4) Přesto si uvědomovali, že potřebují sebeovládání, aby je emoce nedovedly k hříchu. Zcela jasně je to vidět z Efezanům 4:26: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“
9. Proč je tak důležité ovládat své emoce?
9 Existuje nebezpečí, že by křesťan mohl zdánlivě projevovat sebeovládání, zatímco by ve skutečnosti ztrácel vládu nad svými emocemi. Připomeňme si, k jaké reakci došlo, když Bůh schválil Abelovu oběť: „Kain se rozpálil velkým hněvem a jeho tvář poklesla. A tak Jehova řekl Kainovi: ‚Proč ses rozpálil hněvem a proč tvoje tvář poklesla? Jestliže se obrátíš, abys jednal dobře, nebude vyvýšení? Ale jestliže se neobrátíš, abys jednal dobře, hřích se krčí u vchodu a žádostivě po tobě touží.‘ “ (1. Mojžíšova 4:5–7) Kain své emoce neovládl, což vedlo k tomu, že Abela zavraždil. Neovládané emoce vedly k neovládanému skutku.
10. Jaké poučení plyne z Hamanova příkladu?
10 Uvažujme také o jednom příkladu z doby Mordechaje a Ester. Úředníka Hamana rozhněvalo, že se mu Mordechaj nechtěl klanět. Později se Haman mylně domníval, že mu bude prokázána čest. „Haman. . . vyšel toho dne rozradostněn a s veselým srdcem; ale jakmile Haman viděl Mordechaje v králově bráně, a že nevstává a netřese se kvůli němu, Hamana okamžitě naplnil vztek proti Mordechajovi. Haman se však ovládal a vešel do svého domu.“ (Ester 5:9, 10) Rychle se nechal unést radostí. Ale také se rychle nechal unést vztekem — už jen při pohledu na toho, vůči němuž choval nevraživost a zášť. Bible však říká, že Haman ‚se ovládal‘. Myslíš si, že byl příkladem sebeovládání? Sotva. Haman prozatím ovládal své jednání i jakýkoli projev emocí, ale nedokázal ovládnout svůj žárlivý vztek. Jeho emoce ho vedly až k tomu, že zosnoval vraždu.
11. Jaký problém byl ve filipském sboru a co k němu mohlo vést?
11 Nedostatek sebeovládání v emocích může podobně i dnes křesťanům velmi uškodit. Někdo si možná pomyslí: ‚Vždyť ve sboru by to neměl být problém.‘ Ale je to problém. Ve Filipech měly spolu dvě pomazané křesťanky nějaký vážný spor, který Bible blíže nepopisuje. Představme si jenom určitou možnost: Dejme tomu, že Euodie pozvala několik bratrů a sester na jídlo či na příjemné společenství. Syntyché pozvána nebyla, a cítila se zraněna. Reagovala třeba tak, že při jiné příležitosti zase ona nepozvala Euodii. Obě pak na sobě začaly navzájem hledat chyby; a časem spolu sotva promluvily. Bylo snad v takové situaci základním problémem to, že někdo nebyl pozván k jídlu? Ne. Tím se jen zažehla jiskra. Když tyto dvě pomazané sestry nedokázaly ovládat své emoce, stal se z jiskry oheň, který zapálil celý les. Problém přetrvával a narůstal, až do něj musel apoštol zasáhnout. — Filipanům 4:2, 3.
Tvoje emoce a tvoji bratři
12. Proč nám Bůh dává radu, kterou nacházíme v Kazateli 7:9?
12 Připusťme, že emoce není snadné ovládat, když má člověk pocit, že byl přehlédnut, že mu někdo ublížil nebo že se s ním zachází předpojatě. Jehova to ví, protože lidské vztahy pozoruje od samotného počátku lidstva. Bůh nám radí: „Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil, protože urážlivost spočívá v náruči hlupáků.“ (Kazatel 7:9) Povšimněme si, že Bůh věnuje pozornost nejprve emocím, a ne jednání. (Přísloví 14:17; 16:32; Jakub 1:19) Polož si otázku: ‚Měl bych ovládání svých emocí věnovat víc pozornosti?‘
13, 14. a) Co ve světě běžně vzniká, jestliže lidé neovládají své emoce? b) Co by mohlo vést k tomu, že by v sobě křesťané chovali nevraživost?
13 Mnozí lidé ve světě, kteří neovládají své emoce, se začínají mstít — vznikají tak prudké, a dokonce násilné sáhodlouhé sváry kvůli skutečnému nebo domnělému bezpráví spáchanému na nich samotných či na některém příbuzném. Jakmile se emoce vymknou kontrole, mohou svým škodlivým vlivem působit dlouhou dobu. (Srovnej 1. Mojžíšovu 34:1–7, 25–27; 49:5–7; 2. Samuelovu 2:17–23; 3:23–30; Přísloví 26:24–26.) Ať křesťané pocházejí z jakéhokoli národa nebo kultury, měli by na takové projevy hořkého nepřátelství a na takovou nevraživost pohlížet jako na něco nesprávného, špatného, jako na něco, čeho se musí vyvarovat. (3. Mojžíšova 19:17) Ano, nevraživosti je třeba se vyvarovat. Považuješ to za součást svého sebeovládání v emocích?
14 Stejně jako v případě Euodie a Syntychy by nedostatek vlády nad emocemi mohl vést k problémům i nyní. Nějaká sestra by třeba mohla mít pocit, že je přehlížena, protože nebyla pozvána na svatební hostinu. Nebo se nepočítalo s jejím dítětem či s blízkým příbuzným. Nějaký bratr si třeba od spolukřesťana koupil ojetý automobil, který se zanedlouho porouchal. Ať již bylo důvodem cokoli, zranilo to city, emoce nebyly ovládány, a zúčastněné osoby to vyvedlo z klidu. Co by se pak mohlo stát?
15. a) Jaké smutné následky vyplynuly z nevraživosti mezi křesťany? b) Která biblická rada se vztahuje na sklon chovat v sobě nevraživost?
15 Pokud rozčilený člověk neusiluje o ovládání svých emocí a o to, aby se s bratrem usmířil, mohla by u něj vzniknout nevraživost. Vyskytly se případy, kdy nějaký svědek žádal, aby nebyl přidělen do určité skupiny sborového studia knihy, protože „nestojí“ o jistého křesťana nebo rodinu, kteří se studia účastní. To je opravdu smutné! Bible říká, že pro křesťany by bylo porážkou, kdyby se navzájem vláčeli ke světským soudům. Ale nebylo by stejnou porážkou, kdybychom se vyhýbali určitému bratrovi kvůli nějakému neuctivému jednání nebo vyjádření v minulosti, které se dotklo nás nebo někoho z našich blízkých? Prozrazují naše emoce, že příbuzenské vztahy považujeme za důležitější než pokoj s našimi bratry a sestrami? Říkáme, že bychom byli ochotni zemřít za naši sestru, ale emoce nás vedou k tomu, že s ní teď sotva mluvíme? (Srovnej Jana 15:13.) Bůh nám říká zcela jasně: „Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem. Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě.“ — Římanům 12:17–19; 1. Korinťanům 6:7.
16. Jaký dobrý příklad v ovládání emocí dal Abraham?
16 Nedopusťme, aby v nás přetrvávalo nepřátelské smýšlení, ale spíše učiňme krok, abychom nad svými emocemi opět získali kontrolu — usmiřme se, anebo důvod ke stížnosti vyřešme. Vzpomeňme si, co se stalo, když země nemohla uživit velká Abrahamova stáda spolu se stády Lotovými — jak se najatí pracovníci těchto dvou mužů začali kvůli tomu hádat. Nechal se snad Abraham svými emocemi ovládnout? Anebo projevil sebeovládání? Je chvályhodné, že k tomuto pracovnímu sporu navrhl pokojné řešení; on i Lot si měli každý vzít samostatné území. A nechal Lota, aby si vybral jako první. Abraham prokázal, že nepociťuje hořkost a nechová v sobě nevraživost, protože později šel v zájmu Lota do boje. — 1. Mojžíšova 13:5–12; 14:13–16.
17. Jak Pavel a Barnabáš při jedné příležitosti selhali, ale co potom následovalo?
17 O sebeovládání se můžeme poučit i z jednoho případu týkajícího se Pavla a Barnabáše. Byli několik let společníky, ale pak se rozešli v názoru, zda mají s sebou na cestu vzít Marka. „Došlo k ostrému výbuchu hněvu, takže se od sebe oddělili; a Barnabáš vzal s sebou Marka a plavil se na Kypr.“ (Skutky 15:39) Skutečnost, že se těmto zralým mužům tehdy nepodařilo zvládnout své emoce, by nám měla sloužit jako varování. Jestliže se to mohlo stát jim, může se to stát i nám. Nedopustili však, aby mezi nimi vznikla trvalá propast nebo aby se touha po pomstě rozrostla. Zpráva prokazuje, že tito bratři opět získali kontrolu nad svými emocemi a později pracovali společně v pokoji. — Kolosanům 4:10; 2. Timoteovi 4:11.
18. Co může dělat zralý křesťan, jestliže jsou zraněny city?
18 Dá se očekávat, že mezi členy Božího lidu může dojít ke zranění citů, a dokonce k nevraživosti. Bylo to tak v době Hebrejců i ve dnech apoštolů. Takové situace se vyskytují i mezi Jehovovými služebníky v naší době, protože všichni jsme nedokonalí. (Jakub 3:2) Ježíš své následovníky nabádal, aby jednali rychle, když řeší takové problémy mezi bratry. (Matouš 5:23–25) Ale ještě lépe je problémům předcházet, a to především tím, že se zlepšíme v sebeovládání. Pokud se tě dotklo nebo tě urazilo něco poměrně malého, co řekl nebo udělal tvůj bratr či sestra, nebylo by dobré své emoce ovládat a na celou věc prostě zapomenout? Je skutečně nutné si to s druhým člověkem vyříkat, jako bys nebyl spokojen, dokud svou chybu neuzná? Do jaké míry tedy ovládáš svoje emoce?
Je to možné!
19. Proč je vhodné, že se náš rozbor zaměřoval na ovládání našich emocí?
19 Zabývali jsme se zejména jednou stránkou sebeovládání, ovládáním svých emocí. A to je klíčová oblast — jestliže totiž neovládneme své emoce, může to vést ke ztrátě kontroly nad jazykem, sexuálními podněty, jídelními návyky a nad mnoha dalšími stránkami života, kde musíme projevovat sebeovládání. (1. Korinťanům 7:8, 9; Jakub 3:5–10) Ale hlavu vzhůru, protože v sebeovládání se můžeš zlepšit.
20. Proč si můžeme být jisti, že je možné se zlepšit?
20 Jehova je ochotný nám pomáhat. Jak si tím můžeme být jisti? Vždyť sebeovládání patří mezi ovoce jeho ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Do jaké míry se tedy namáháme, abychom byli způsobilí obdržet svatého ducha od Jehovy a projevovat jeho ovoce, do té míry můžeme také očekávat, že budeme mít větší sebeovládání. Nikdy nezapomeňme na Ježíšův slib: „Otec v nebi [dá] svatého ducha těm, kteří ho prosí!“ — Lukáš 11:13; 1. Jana 5:14, 15.
21. K jakému jednání ses rozhodl do budoucnosti, pokud jde o sebeovládání a tvé emoce?
21 Nedomnívej se, že to bude snadné. A obtížnější to může být pro někoho, kdo vyrůstal v prostředí, kde bylo běžné dávat svým emocím volný průchod, pro nějakého popudlivějšího jedince či pro toho, kdo se prostě nikdy nepokoušel sebeovládání projevovat. Pro takového křesťana může být opravdu náročným úkolem, aby v něm sebeovládání ‚existovalo a překypovalo‘. Přesto je to možné. (1. Korinťanům 9:24–27) Neustále se blížíme ke konci současného systému věcí, a s tím se budou stupňovat stresy a tlaky. Sebeovládání nebudeme potřebovat méně, ale budeme ho potřebovat více, mnohem více! Prozkoumej své sebeovládání. Pokud vidíš oblasti, kde se potřebuješ zlepšit, pracuj na tom. (Žalm 139:23, 24) Pros Boha, aby ti dal více svého ducha. Vyslyší tě a pomůže ti, takže tvoje sebeovládání bude v tobě ‚existovat a bude překypovat‘. — 2. Petra 1:5–8.
Myšlenky k úvaze
◻ Proč je tak důležité ovládat své emoce?
◻ Čemu ses naučil z příkladů Hamana, Euodie a Syntychy?
◻ Co se budeš opravdu snažit dělat, pokud se vyskytne nějaký důvod, aby ses cítil uražen?
◻ Jak ti sebeovládání může pomoci, abys v sobě nechoval žádnou nevraživost?
[Obrázek na straně 18]
Když Pavel stál před Felixem a Drusillou, mluvil s nimi o spravedlnosti a sebeovládání