Kniha od Boha
„V žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. PETRA 1:21)
1, 2. (a) Proč se někteří lidé ptají, zda má Bible nějaký význam pro dnešní život? (b) Které tři okruhy dokazování můžeme použít, abychom ukázali, že Bible je od Boha?
MÁ BIBLE nějaký význam pro lidi žijící na prahu 21. století? Někdo si myslí, že ne. „Nikdo by při dnešním vyučování chemie neprosazoval používání učebnice, která byla vydaná v roce 1924,“ napsal dr. Eli S. Chesen, když vysvětloval, proč se domnívá, že Bible je zastaralá. Navenek se zdá, že tento argument dává smysl. Od té doby, co byla Bible napsána, toho člověk opravdu mnoho poznal v oblasti vědy, duševního zdraví a lidského chování. Proto se někteří lidé ptají: ‚Je vůbec možné, že by v této starověké knize nebyly žádné vědecké nepřesnosti? Je možné, že by obsahovala rady, které jsou pro dnešní život praktické?‘
2 Na tyto otázky dává odpověď samotná Bible. Ve 2. Petra 1:21 čteme, že bibličtí proroci „mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem“. Bible tedy ukazuje, že je knihou od Boha. Jak o tom ale můžeme přesvědčit druhé lidi? Pojďme se zamyslet nad třemi důkazy toho, že Bible je Boží slovo: (1) je vědecky přesná, (2) obsahuje nadčasové zásady, které jsou praktické pro dnešní život, a (3) obsahuje konkrétní proroctví, která se — jak to dokazují historické skutečnosti — splnila.
Kniha, která je v souladu s vědou
3. Proč vědecké objevy Bibli neohrozily?
3 Bible není vědeckou učebnicí. Je to však kniha pravdy, a pravda ve zkoušce času obstojí. (Jan 17:17) Vědecké objevy Bibli neohrozily. Když se zmiňuje o něčem, co souvisí s vědou, je zcela oproštěna od starověkých „vědeckých“ teorií, které se prokázaly jako pouhé mýty. Obsahuje informace, které jsou nejen vědecky přesné, ale jsou také v přímém rozporu s názory uznávanými v tehdejší době. Uvažujme například o souladu mezi Biblí a lékařskou vědou.
4, 5. (a) Co starověcí lékaři nevěděli o nemocech? (b) Proč můžeme říci, že Mojžíš znal léčebné postupy egyptských lékařů?
4 Starověcí lékaři plně nechápali, jak se šíří choroby, ani si neuvědomovali, jak je pro předcházení nemocem důležitá hygiena. Podle dnešních měřítek by se mnohé z jejich léčebných postupů jevily jako barbarské. Jeden z nejstarších dostupných lékařských textů je Ebersův papyrus, který pochází přibližně z roku 1550 př. n. l. a ve kterém jsou shromážděny znalosti egyptských lékařů. Je v něm uvedeno asi 700 prostředků k léčení různých potíží „od kousnutí krokodýlem až po bolest nehtu na prstu u nohy“. Většina takových léků byla pouze neúčinná, ale některé byly velmi nebezpečné. Jeden z předpisů k ošetření rány doporučoval nanést na ránu směs vyrobenou z lidských výkalů a dalších přísad.
5 Tento seznam egyptských léčebných prostředků byl napsán přibližně ve stejné době jako první knihy Bible, které obsahovaly mojžíšský Zákon. Mojžíš se narodil v roce 1593 př. n. l. a vyrostl v Egyptě. (2. Mojžíšova 2:1–10) Byl vychováván ve faraónově domácnosti, a byl tedy „poučován ve veškeré moudrosti Egypťanů“. (Skutky 7:22) Byl obeznámen s postupy egyptských ‚lékařů‘. (1. Mojžíšova 50:1–3) Ovlivnily snad jejich neúčinné nebo nebezpečné léčebné postupy to, co napsal?
6. Které hygienické předpisy v mojžíšském Zákoně by současná lékařská věda považovala za rozumné?
6 Naopak, k mojžíšskému Zákonu patřily hygienické předpisy, které by dnešní lékařská věda považovala za rozumné. Například zákon o vojenských tábořištích předepisoval, že výkaly musí být zahrabávány vně tábora. (5. Mojžíšova 23:13) To bylo velice pokrokové preventivní opatření. Pomáhalo chránit vodní zdroje před kontaminací a působilo jako ochrana před shigelózou a jinými průjmovitými onemocněními přenášenými mouchami. Tato onemocnění dosud každoročně připraví o život miliony lidí, většinou v rozvojových zemích.
7. Které hygienické předpisy v mojžíšském Zákoně bránily šíření infekčních nemocí?
7 Mojžíšský Zákon obsahoval ještě další hygienické předpisy, které Izraelity chránily před šířením infekčních chorob. Ten, kdo měl nějakou nakažlivou nemoc, nebo bylo podezření, že ji má, byl dán do karantény. (3. Mojžíšova 13:1–5) Oděvy nebo nádoby, které přišly do styku se zvířetem, jež uhynulo (snad na nějakou chorobu), měly být před dalším použitím buď umyty, nebo měly být zničeny. (3. Mojžíšova 11:27, 28, 32, 33) Kdokoli se dotkl mrtvoly nějakého člověka, byl považován za nečistého a musel podstoupit očišťování — musel si vyprat oděvy a musel se vykoupat. Během sedmidenního období nečistoty se měl vyhýbat tělesnému styku s jinými lidmi. (4. Mojžíšova 19:1–13)
8, 9. Proč je možné říci, že soubor hygienických předpisů v mojžíšském Zákoně předstihl tehdejší dobu?
8 V tomto souboru zdravotních předpisů je patrná moudrost, jež značně předstihla tehdejší dobu. Moderní lékařská věda už získala hodně poznatků o tom, jak se choroby šíří a jak jim předcházet. Pokrok v lékařství vedl v 19. století například k zavedení antisepse, aby se omezila možnost nákazy. Tak se významně snížil výskyt infekčních chorob a počet případů předčasné smrti. V roce 1900 byla v mnoha evropských zemích a ve Spojených státech pravděpodobná délka života v době narození méně než 50 let. Od té doby pozoruhodně vzrostla, a to nejen díky pokroku, kterého lékařská věda dosáhla v oblasti léčení nemocí, ale také díky lepším hygienickým a životním podmínkám.
9 Avšak tisíce let před tím, než lékařská věda poznala, jak se choroby šíří, Bible předepisovala rozumná preventivní opatření na ochranu před nemocemi. Nepřekvapuje tedy Mojžíšova zmínka o tom, že se Izraelité v jeho době obvykle dožívali věku 70 nebo 80 let. (Žalm 90:10) Jak mohl Mojžíš znát taková hygienická opatření? Bible vysvětluje, že soubor zákonů „byl předán skrze anděly“. (Galaťanům 3:19) Ano, Bible není knihou lidské moudrosti. Je to kniha od Boha.
Kniha, která je pro dnešní život praktická
10. Co je možné říci o biblických radách, přestože Bible byla dopsána před téměř 2 000 lety?
10 Knihy, které předkládají různé rady, zastarávají a brzy musí být revidovány a nahrazeny jinými knihami. Ale Bible je opravdu výjimečná. „Tvé vlastní připomínky se prokázaly jako velmi důvěryhodné,“ píše se v Žalmu 93:5. Bible sice byla dopsána před téměř 2 000 lety, ale její slova jsou stále platná. A vztahují se stejně na nás všechny — bez ohledu na to, jakou máme barvu pleti nebo ve které zemi žijeme. Podívejme se na několik příkladů biblických nadčasových rad, které jsou „velmi důvěryhodné“.
11. K jakému názoru na výchovu dětí byli před několika desetiletími vedeni rodiče?
11 Před několika desetiletími se objevily „novátorské názory“ na výchovu dítěte, a na jejich základě si mnozí rodiče mysleli, že je „zakázáno zakazovat“. Obávali se stanovit dětem hranice, aby jim nezpůsobili duševní otřes a frustraci. Ti, kdo v dobrém úmyslu dávali rady k výchově dítěte, tvrdili, že se rodiče mají při výchově omezit na co nejmírnější usměrňování svých dětí. List The New York Times uvádí, že mnozí z těchto odborníků však nyní „nabádají rodiče, aby byli o něco přísnější, aby na děti znovu dohlíželi“.
12. Jaký význam má řecké podstatné jméno přeložené jako ‚kázeň‘ a proč děti takové vedení ke kázni potřebují?
12 Bible však stále nabízí konkrétní, vyrovnané rady k výchově dítěte. Doporučuje: „Otcové, nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Řecké podstatné jméno přeložené jako ‚kázeň‘ znamená „výchova, výcvik, poučování“. Bible říká, že takové vedení ke kázni neboli poučování je důkazem rodičovské lásky. (Přísloví 13:24) Děti se dobře rozvíjejí, jestliže mají jasně stanovená mravní měřítka, která jim pomáhají vypěstovat si smysl pro to, co je správné, a co nesprávné. Když je ukázňování poskytováno správným způsobem, dítě se cítí v bezpečí; poznává, že o něj rodiče mají starost a že jim záleží na tom, jaký člověk z něho vyroste. (Srovnej Přísloví 4:10–13.)
13. (a) Před čím v souvislosti s ukázňováním varuje Bible rodiče? (b) Jaký způsob ukázňování Bible doporučuje?
13 V otázce ukázňování však Bible rodiče varuje. Rodičovská autorita by nikdy neměla být uplatňována hrubě. (Přísloví 22:15) Žádné dítě by nikdy nemělo být surově trestáno. Fyzické násilí totiž nepatří do rodiny, která žije podle Bible. (Žalm 11:5) To platí i o citovém násilí — hrubých slovech, neustálém kritizování a kousavém sarkasmu; to všechno může narušovat duševní stránku dítěte. (Srovnej Přísloví 12:18.) Bible proto rodiče moudře varuje: „Nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti [nebo „jinak z nich vypudíte všechen cit“, Phillips].“ (Kolosanům 3:21) Bible doporučuje dělat preventivní opatření. V 5. Mojžíšově 11:19 jsou rodiče vybízeni, aby ke vštěpování mravních a duchovních hodnot svým dětem využívali jakékoli volné chvíle. Tyto jasné a rozumné rady k výchově dětí jsou dnes stejně užitečné, jako byly i v době, kdy byla Bible napsána.
14, 15. (a) Proč můžeme říci, že Bible není jen zdrojem moudrých rad? (b) Které biblické nauky pomáhají mužům a ženám různých ras a národností, aby se vzájemně považovali za sobě rovné?
14 Bible však není jen zdrojem moudrých rad. Její poselství působí na srdce. V Hebrejcům 4:12 je napsáno: „Slovo Boha je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ Ukažme si na jednom příkladu, jakou podněcující sílu Bible má.
15 V dnešní době jsou lidé rozděleni rasovými, národnostními a etnickými bariérami. Takové uměle vytvořené přehrady přispívají k zabíjení nevinných lidí ve válkách kdekoli na světě. Bible naopak obsahuje učení, které mužům a ženám různých ras a národů pomáhá, aby se vzájemně považovali za sobě rovné. Například ve Skutcích 17:26 se píše, že Bůh „udělal z jednoho člověka každý lidský národ“. Tato slova ukazují, že ve skutečnosti existuje pouze jeden rod — lidský rod. Bible nás také povzbuzuje, abychom se stali „napodobiteli Boha“, o němž říká: „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Efezanům 5:1; Skutky 10:34, 35) Na ty, kdo se opravdu snaží žít podle učení Bible, má toto poznání sjednocující vliv. Působí na té nejhlubší úrovni — v lidském srdci — a rozbíjí rozdělující bariéry vytvořené člověkem. Skutečně má v tomto světě takový vliv?
16. Uveď příběh, který ukazuje, že svědkové Jehovovi jsou opravdu mezinárodním společenstvím bratrů.
16 Zcela jistě má! Svědkové Jehovovi jsou známi jako mezinárodní společenství bratrů, jež sjednocuje lidi, kteří pocházejí z různého prostředí a kteří by spolu za normálních okolností nežili v míru. Například během etnických nepokojů ve Rwandě svědkové Jehovovi z jednoho kmene chránili své křesťanské bratry a sestry z druhého kmene, i když tím riskovali vlastní život. V jednom případě jistý svědek z kmene Hutu ukryl ve svém domě šestičlennou rodinu z kmene Tutsi, která patřila do stejného sboru. Je smutné, že tato tutsijská rodina byla nakonec vypátrána a její členové zabiti. Hutský bratr a jeho rodina se pak stali terčem hněvu vrahů a museli utéci do Tanzanie. Existují zprávy o mnoha podobných případech. Svědkové bez váhání připouštějí, že taková jednota mezi nimi je možná, protože na jejich srdce hluboce zapůsobila podněcující síla biblického poselství. Skutečnost, že v tomto nenávistném světě dokáže Bible lidi sjednotit, je mocným důkazem toho, že tato kniha pochází od Boha.
Kniha pravých proroctví
17. V čem se biblická proroctví liší od lidských předpovědí?
17 „Žádné proroctví Písma nepramení z nějakého soukromého výkladu,“ píše se ve 2. Petra 1:20. Bibličtí proroci nezkoumali směr vývoje tehdejších světových událostí, aby na základě vlastního výkladu tohoto vývoje vytvořili nějakou prognózu. Ani nepronášeli nejasné předpovědi, které by se daly upravit tak, aby se hodily na jakoukoli budoucí událost. Uvažujme například o jednom biblickém proroctví, které bylo mimořádně konkrétní a které předpovídalo pravý opak toho, co tehdy lidé mohli předpokládat.
18. Proč se obyvatelé starověkého Babylóna nepochybně cítili zcela v bezpečí, ale co o Babylónu předpověděl Izajáš?
18 V sedmém století př. n. l. byl Babylón zdánlivě nedobytným hlavním městem Babylónské říše. Město se rozkládalo na obou březích řeky Eufrat, a její vody byly využity k vytvoření širokého, hlubokého příkopu a sítě kanálů. Kromě toho byl Babylón chráněn masivní soustavou dvojitých hradeb, které byly posíleny obrannými věžemi. Není tedy divu, že se v něm jeho obyvatelé cítili zcela v bezpečí. Avšak v osmém století př. n. l., ještě než se Babylón povznesl k největší slávě, prorok Izajáš předpověděl: „Babylón . . . bude, jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru. Nikdy nebude obýván ani nebude přebývat po generaci za generací. A Arab si tam nepostaví stan a pastýři tam nenechají ulehnout svá stáda bravu.“ (Izajáš 13:19, 20) Povšimněte si, že v tomto proroctví nebylo předpověděno jen to, že Babylón bude zničen, ale také to, že se stane trvale neobydleným místem. To bylo skutečně odvážné proroctví. Mohl ho snad Izajáš napsat až potom, co viděl Babylón zpustošený? Z historie vyplývá, že to tak nemohlo být.
19. Proč se 5. října roku 539 př. n. l. nesplnilo Izajášovo proroctví úplně?
19 V noci na 5. října 539 př. n. l. byl Babylón dobyt médo-perskými vojsky vedenými Kýrem Velikým. Tehdy se však Izajášovo proroctví nesplnilo úplně. Potom, co Kýros obsadil Babylón, bylo město — i když už nemělo takovou slávu — ještě mnoho staletí obýváno. Ve druhém století př. n. l., přibližně v době, kdy byl opisován Izajášův svitek později nalezený u Mrtvého moře, převzali vládu nad Babylónem Parthové. Babylón byl tehdy považován za významnou kořist a okolní národy o něj bojovaly. V prvním století př. n. l. žil v Babylóně „velký počet Židů“, jak o tom píše židovský historik Josephus. Podle díla The Cambridge Ancient History (Cambridgeské dějiny starověku) palmýrští obchodníci v roce 24 n. l. založili v Babylóně prosperující obchodní kolonii. Takže v prvním století n. l. Babylón ještě nebyl úplně pustý; Izajášova kniha však byla napsána už dlouho před tím. (1. Petra 5:13)
20. Jak je možné doložit to, že se Babylón nakonec stal pouhou ‚kupou kamení‘?
20 Izajáš se nedožil doby, kdy se z Babylóna stalo neobydlené místo. Ale přesně podle jeho proroctví se Babylón nakonec stal pouhou ‚kupou kamení‘. (Jeremjáš 51:37) Znalec hebrejštiny Jeroným (narodil se ve čtvrtém století n. l.) uvádí, že v jeho době byl Babylón lovištěm, kde se potulovaly „šelmy všeho druhu“. A neobydlený zůstává Babylón až dodnes. Po určité obnově by mohl přilákat návštěvníky jako turistická atrakce, ale jeho „potomstvo a další pokolení“ jsou, jak předpověděl Izajáš, odstraněny navždy. (Izajáš 14:22)
21. Proč byli věrní proroci schopni předpovídat budoucnost s naprostou přesností?
21 Prorok Izajáš nevytvořil nějakou prognózu. Ani nepřepsal dějiny, aby vypadaly jako proroctví. Izajáš byl pravým prorokem. A to platí i o všech ostatních věrných biblických prorocích. Jak to, že tito muži mohli dělat něco, co nikdo jiný nedokáže — s naprostou přesností předpovídat budoucí události? Odpověď je jasná. Původcem těchto proroctví byl Bůh proroctví, Jehova, „Ten, kdo od počátku sděluje ukončení“. (Izajáš 46:10)
22. Proč bychom se měli co nejvíce snažit, abychom upřímné lidi podněcovali ke zkoumání Bible?
22 Zaslouží si tedy Bible, abychom ji zkoumali? Víme, že ano. Mnoho lidí o tom však přesvědčeno není. Vytvořili si na Bibli svůj názor, přestože ji možná nikdy nečetli. Vzpomeňme si na profesora, o kterém se mluvilo na začátku předchozího článku. Souhlasil s biblickým studiem, a když Bibli důkladně prozkoumal, došel k závěru, že to je kniha od Boha. Nakonec se dal pokřtít, a tak se stal jedním ze svědků Jehovových a dnes slouží jako starší. Snažme se tedy co nejvíce podněcovat upřímné lidi, aby zkoumali Bibli a aby si na ni udělali názor až potom. Jsme přesvědčeni, že když ji budou sami poctivě zkoumat, dojdou k závěru, že tato jedinečná kniha, Bible, je skutečně knihou pro všechny lidi.
Umíš to vysvětlit?
◻ Jak bys na základě mojžíšského Zákona dokázal, že Bible nepochází od lidí?
◻ Které nadčasové zásady obsažené v Bibli jsou praktické pro dnešní život?
◻ Proč proroctví v Izajášovi 13:19, 20 nemohlo být napsáno až potom, co k prorokované události došlo?
◻ K čemu bychom měli povzbuzovat upřímné lidi a proč?
[Rámeček na straně 19]
A co věci nedokazatelné?
Bible obsahuje různá tvrzení, pro která neexistují nezávislé fyzikální doklady. Například to, co se v Bibli píše o neviditelné říši obývané duchovními tvory, se vědecky nedá dokázat — ovšem ani popřít. Je snad Bible kvůli těmto nedokazatelným informacím v rozporu s vědou?
Před touto otázku stál jeden vědec v oboru geologie planet. Před několika lety začal studovat Bibli se svědky Jehovovými. „Musím se přiznat, že přijmout Bibli bylo pro mě zpočátku velmi těžké, protože jsem některé biblické výroky nemohl vědecky dokázat,“ vzpomíná. Tento upřímný muž pokračoval ve studiu Bible a nakonec se přesvědčil, že dostupné doklady ukazují, že Bible je Boží slovo. „Tím se zmenšila má touha mít pro každé tvrzení Bible nějaký nezávislý důkaz,“ vysvětluje tento muž. „Člověk, který je vědecky zaměřen, musí být ochoten zkoumat Bibli z duchovního hlediska, jinak pravdu nikdy nepřijme. Není možné očekávat, že věda dokáže každé biblické tvrzení. Ale to, že určitá tvrzení nelze dokázat, neznamená, že nejsou pravdivá. Důležité je, že ve všech ohledech, kde to dokázat lze, je přesnost Bible potvrzena.“
[Obrázek na straně 17]
Mojžíš zapsal hygienické předpisy, které značně předstihly svou dobu