9. V jakém smyslu „nemůže hřešit“ duchem zplozený křesťan a proč?

⁹ Jan dále rozlišuje mezi Božími dětmi a dětmi ďáblovými. (Čti 1. Jana 3:9–12.) Žádný, kdo se „narodil z Boha, nehřeší stále“ neboli nečiní to ze zvyku. Jehovovo „plodné semeno“ neboli svatý duch, který poskytuje někomu „nové zrození“ k nebeské naději, zůstává v tomto jednotlivci, pokud svatému duchu neodporuje, a tím ho ‚nezarmucuje‘, takže by Bůh ducha odňal. (1. Petra 1:3, 4, 18, 19, 23; Ef. 4:30) Má-li duchem zplozený křesťan zůstat mezi Božími dětmi, „nemůže hřešit“. Jako „nové stvoření“ s „novou osobností“ bojuje proti hříchu. ‚Unikl zkaženosti, která je ve světě skrze chtíč‘, a v srdci si nepřeje ze zvyku jednat nesprávně. — 2. Kor. 5:16, 17; Kol. 3:5–11; 2. Petra 1:4.

11. a) Jak se dají poznat ti, kteří nejsou Božími dětmi? b) K čemu by nás měla vést úvaha o Kainovu jednání?

¹¹ Dále „[nepochází z Boha] ani ten, kdo nemiluje svého bratra“. Ano, to „poselství“, které jsme slyšeli „od počátku“ svého života jako svědkové Jehovovi, je, „že se máme navzájem milovat“. (Jan 13:34) Nejsme proto „jako Kain“, který dokázal, že ‚pochází z toho ničemného‘, protože „zabil svého bratra“ násilným způsobem, který je typický pro vraha satana. (1. Mojž. 4:2–10; Jan 8:44) Kain zabil Abela, „protože jeho skutky byly ničemné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé“. Uvažování o Kainovu způsobu jednání by nás mělo podnítit k tomu, abychom se chránili před podobnou nenávistí vůči svým duchovním bratrům.