„On nejdřív miloval nás“

 1.–3. Například proč se Ježíšova smrt lišila od všech ostatních v dějinách?

JEDNOHO jarního dne před téměř 2 000 lety byl vyslýchán nevinný muž. Byl usvědčen ze zločinů, které nikdy nespáchal, a nakonec byl umučen. Nebyla to první krutá a nespravedlivá poprava v dějinách, a žel, nebyla ani poslední. Smrt tohoto člověka se však od těch ostatních velmi lišila.

² Když tento muž prožíval poslední, bolestné hodiny svého života, samotné nebe ukázalo, jak je tato událost významná. Bylo sice kolem poledne, ale přesto na zemi náhle padla tma. Jeden historik to popsal slovy: „Pohaslo sluneční světlo.“ (Lukáš 23:44, 45) Onen muž, krátce před tím, než vydechl naposledy, pronesl nezapomenutelná slova: „Je dovršeno!“ Ano, tím, že položil svůj život, dosáhl něčeho podivuhodného. Jeho oběť byla tím největším skutkem lásky, jaký kdy nějaký člověk vykonal. (Jan 15:13; 19:30)

³ Zmíněným mužem byl pochopitelně Ježíš Kristus. Jeho utrpení a smrt onoho temného dne 14. nisanu roku 33 n. l. jsou dobře známy. Nicméně určitá důležitá skutečnost bývá přehlížena. Samotný Ježíš velmi trpěl, ale daleko více trpěl někdo jiný. Někdo totiž toho dne přinesl ještě větší oběť a tak vykonal ten největší skutek lásky, jakého byl kdy vesmír svědkem. Jaký skutek to byl? Odpověď je vhodným úvodem k úvaze o Jehovově nejvýznamnější vlastnosti – o jeho lásce.

 4. Jak jeden římský voják poznal, že Ježíš není obyčejný člověk, a k jakému závěru dospěl?

⁴ Římský setník, který dohlížel na Ježíšovu popravu, byl naplněn úžasem – jak ze tmy, která Ježíšově smrti předcházela, tak i z mohutného zemětřesení, jež následovalo. „Opravdu to byl Boží Syn,“ řekl. (Matouš 27:54) Ano, Ježíš nebyl obyčejný člověk. Onen voják tak vlastně napomáhal tomu, aby byl popraven jediný Syn Nejvyššího Boha. Jak drahý byl svému Otci tento Syn?

 5. Jak je možné znázornit to obrovské množství času, které Jehova a jeho Syn strávili společně v nebi?

⁵ Bible o Ježíšovi říká, že je „prvorozený ze všeho, co bylo stvořeno“. (Kolosanům 1:15) Jen si to představme – Jehovův Syn existoval ještě dříve než hmotný vesmír. Jak dlouho tedy byli Otec a Syn spolu? Někteří vědci odhadují, že vesmír je starý 13 miliard let. Dokážeme si vůbec představit, kolik času to je? V jednom planetáriu chtěli lidem pomoci, aby pochopili, jak starý je podle odhadu vědců vesmír, a proto tam vytvořili časovou úsečku 110 metrů dlouhou. Když návštěvníci procházejí podél této úsečky, každý jejich krok představuje asi 75 milionů let existence vesmíru. Na konci této časové úsečky je označena etapa celých lidských dějin – svou délkou odpovídá tloušťce lidského vlasu. I kdyby byl tento odhad správný, přesto by celá tato časová úsečka nebyla dost dlouhá na to, aby mohla představovat délku života Jehovova Syna. Co bylo po všechny ty věky náplní jeho života?

 6. a) Čím se během své předlidské existence zabýval Jehovův Syn? b) Jaké pouto existuje mezi Jehovou a jeho Synem?

⁶ Syn šťastně sloužil svému Otci jako zručný řemeslník. (Přísloví 8:30) Bible říká: „Bez něho nezačalo existovat nic.“ (Jan 1:3) Jehova a jeho Syn tedy pracovali společně, aby uvedli v existenci všechno ostatní. Jistě to pro ně bylo úžasné, šťastné období. Mnoho lidí bude určitě souhlasit s tím, že láska mezi rodičem a dítětem je neobyčejně silná. A láska je také „dokonalým poutem jednoty“. (Kolosanům 3:14) Kdo z nás tedy dokáže pochopit, jak silné bylo pouto, které existovalo po tak nesmírně dlouhou dobu? Je zřejmé, že Bůh Jehova a jeho Syn jsou sjednoceni tím nejsilnějším poutem lásky, jaké kdy vzniklo.

 7. Jak Jehova vyjádřil, co cítí ke svému Synovi, když byl Ježíš pokřtěn?

⁷ Otec však poslal svého Syna na zemi, aby se narodil jako lidské dítě. To znamenalo, že Jehova se v nebi musel na několik desetiletí vzdát důvěrného společenství se svým milovaným Synem. Odtud s hlubokým zájmem sledoval, jak z Ježíše vyrůstá dokonalý člověk. Když bylo Ježíšovi asi 30 let, dal se pokřtít. Nemusíme pouze odhadovat, co k němu Jehova asi cítil. Otec totiž sám promluvil z nebe: „To je můj milovaný Syn, který má moje schválení.“ (Matouš 3:17) Když Otec viděl, že Ježíš věrně dělá všechno, co o něm prorokoval, všechno, co od něho žádal, měl z toho určitě velkou radost. (Jan 5:36; 17:4)

 8., 9. a) Co musel Ježíš podstoupit 14. nisanu roku 33 n. l. a jak to působilo na jeho nebeského Otce? b) Proč Jehova dovolil, aby jeho Syn trpěl a zemřel?

⁸ Co však Jehova pociťoval 14. nisanu roku 33 n. l.? Co prožíval, když byl té noci Ježíš zrazen a potom zadržen davem? Když Ježíše opustili jeho přátelé a když musel podstoupit nezákonné soudní přelíčení? Když se mu lidé vysmívali, plivali na něj a bili ho pěstmi? Když ho mrskali, až měl záda rozedraná do masa? Když ho za ruce a nohy přibili k dřevěnému kůlu a nechali ho tam viset a přitom mu spílali? Co asi Otec cítil, když k němu jeho milovaný Syn volal ve chvílích, kdy prožíval strašnou bolest? Jaké pocity Jehova měl, když Ježíš vydechl naposledy a poprvé od počátku celého stvoření neexistoval? (Matouš 26:14–16, 46, 47, 56, 59, 67; 27:38–44, 46; Jan 19:1)

⁹ Pro to nenacházíme slov. Jehova není necitelný, a tudíž nedokážeme ani popsat, jakou bolest zakoušel při smrti svého Syna. Co však vyjádřit lze, je pohnutka, která Jehovu vedla k tomu, že to dopustil. Proč se vystavil takovým pocitům? U Jana 3:16, což je tak důležitý biblický verš, že bývá označován jako evangelium v malém, nám Jehova sděluje něco podivuhodného. Píše se tam: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ Jehovovou pohnutkou byla láska. Dar, který Jehova věnoval – to, že poslal svého Syna, aby trpěl a pak za nás zemřel – byl tím největším projevem lásky v celých dějinách.

10. Co lidé potřebují a co se stalo s významem slova „láska“?

¹⁰ Co slovo „láska“ vlastně znamená? O lásce se říká, že ji lidé potřebují ze všeho nejvíce. Po lásce lidé touží od narození až do smrti. Když se jim vroucí lásky dostává, jsou šťastní, a když jim chybí, chřadnou a umírají. Přesto je velmi obtížné lásku definovat. Lidé o ní samozřejmě hodně mluví. Existuje o ní nespočet knih a také písní a básní. Ne vždy však tato díla objasňují význam slova „láska“. Vlastně se dá říci, že je používáno až příliš často, takže se jeho pravý význam jakoby vytrácí.

11., 12. a) Kde se toho můžeme hodně dozvědět o lásce a proč právě tam? b) Které druhy lásky rozlišovala starověká řečtina a které slovo pro „lásku“ se v Křesťanských řeckých písmech používá nejčastěji? (Viz také poznámka pod čarou.) c) Jaký význam má v Bibli často slovo agapé?

¹¹ Bible nás však o lásce učí jasně. Ve svém díle Expository Dictionary of New Testament Words znalec Vine uvádí: „Lásku je možné poznat pouze z jednání, k němuž podněcuje.“ Z biblické zprávy o tom, jak Jehova jedná, se toho o jeho lásce a laskavosti k jeho tvorům dozvídáme opravdu hodně. Vždyť co by o této vlastnosti mohlo vypovědět víc než Jehovův největší projev lásky, o kterém byla zmínka? V následujících kapitolách uvidíme mnoho příkladů, jak Jehova projevil svou lásku skutky. Kromě toho určité porozumění můžeme načerpat z původních slov, která se v Bibli pro „lásku“ používají. Ve starověké řečtině existovala pro „lásku“ čtyři slova.a V Křesťanských řeckých písmech je nejpoužívanějším z nich výraz agapé. Jeden biblický slovník ho označuje jako „to nejsilnější slovo, jaké si pro lásku dokážeme představit“. Proč?

¹² Slovo agapé v Bibli často popisuje lásku, která je vedena zásadami. Je to tedy víc než jen citová reakce na projevy jiného člověka. Má širší působnost, je v podstatě promyšlenější a uvážená. Křesťanská láska je však především zcela nesobecká. Podívejme se například znovu na slova u Jana 3:16. Co je „svět“, který Bůh tak miloval, že za něj dal svého jediného Syna? Je to svět lidí, kteří mohou být vykoupeni. K nim patří mnoho těch, kdo žijí hříšným způsobem. Miluje snad Jehova každého z nich jako osobního přítele, podobně jako miloval věrného Abrahama? (Jakub 2:23) Ne, ale všem Jehova láskyplně projevuje dobrotu, i když sám musí platit vysokou cenu. Chce, aby všichni činili pokání a změnili svůj způsob života. (2. Petra 3:9) Mnozí lidé to dělají. Ty pak Jehova šťastně přijímá za své přátele.

13., 14. Z čeho je patrné, že křesťanská láska často zahrnuje vřelé city?

¹³ Někteří lidé ale mají o tom, jak se v Bibli používá slovo agapé, mylnou představu. Myslí si, že jde o chladnou, čistě rozumovou lásku. Skutečností však je to, že křesťanská láska často zahrnuje vřelý osobní cit. Tvar slova agapé použil například Jan, když napsal: „Otec miluje Syna.“ (Jan 3:35) Postrádá snad tato láska vřelost? Ne. Když v Janovi 5:20 Ježíš vyjádřil stejnou myšlenku, použil v původním jazyce tvar slova fileó, které označuje něžnou lásku. Jehovova láska často zahrnuje něžné city. Ale nikdy není zmítána pouhým sentimentem. Vždy je ovlivňována Jehovovými moudrými a spravedlivými zásadami.

¹⁴ Jak jsme už viděli, všechny Jehovovy vlastnosti jsou dokonalé a přitažlivé. Tou nejpřitažlivější je ale láska. Nic jiného nás k Jehovovi nepřitahuje tak mocně. Láska je jeho dominantní vlastností. Jak to víme?

15. Co Bible říká o Jehovově lásce a v jakém smyslu je tento výrok jedinečný? (Viz také poznámka pod čarou.)

¹⁵ O lásce Bible uvádí něco, co nepíše o žádné z Jehovových hlavních vlastností. Písmo neříká, že Bůh je moc nebo že Bůh je spravedlnost ani že Bůh je moudrost. Tyto vlastnosti Bůh má, je jejich hlavním zdrojem a nikdo je neprojevuje lépe než on. O té čtvrté vlastnosti je však řečeno něco mnohem hlubšího: „Bůh je láska.“b (1. Jana 4:8) Co to znamená?

16.–18. a) Proč Bible říká, že „Bůh je láska“? b) Proč je ze všech tvorů na zemi právě člověk nejvhodnějším symbolem Jehovovy lásky?

¹⁶ Výrok „Bůh je láska“ není obyčejná rovnice, jako bychom řekli: „Bůh rovná se láska.“ Tento výrok nemůžeme obrátit a říci, že „láska je Bůh“. Jehova je mnohem víc než nějaká abstraktní vlastnost. Je osobou, která má kromě lásky širokou škálu pocitů a dalších vlastností. Láska však Jehovu prostupuje. Jedna odborná publikace tedy o tomto verši říká: „Láska je Boží podstatou neboli přirozeností.“ Obecně bychom o tom mohli uvažovat takto: Moc Jehovovi umožňuje jednat. Spravedlnost a moudrost mají vliv na to, jak Jehova jedná. Láska ho však podněcuje jednat. A vždy má podíl na tom, jak Jehova používá své ostatní vlastnosti.

¹⁷ Často se říká, že Jehova je samotným zosobněním lásky. Chceme-li se tedy o lásce založené na zásadách něco dozvědět, musíme poznat Jehovu. Tuto nádhernou vlastnost můžeme pochopitelně vidět také u lidí. Ale proč ji lidé mají? Když Jehova tvořil, řekl – zjevně svému Synovi – tato slova: „Udělejme člověka k našemu obrazu, aby se nám podobal.“ (1. Mojžíšova 1:26) Ze všech tvorů na zemi se jedině muži a ženy mohou rozhodnout, že budou milovat a tak napodobí svého nebeského Otce. Vzpomeňme si, že Jehova použil jako symbol svých hlavních vlastností různé tvory. Nicméně se rozhodl, že jako symbol své dominantní vlastnosti, lásky, použije svůj nejvznešenější pozemský výtvor – člověka. (Ezekiel 1:10)

¹⁸ Když milujeme nesobeckou, zásadovou láskou, pak Jehovovu dominantní vlastnost napodobujeme. Je to tak, jak napsal apoštol Jan: „My milujeme, protože on nejdřív miloval nás.“ (1. Jana 4:19) Jak ale máme těmto slovům rozumět?

19. Proč je možné říci, že láska hrála klíčovou roli v Jehovově stvořitelském díle?

¹⁹ Láska není něčím novým. Vždyť co Jehovu podnítilo, aby začal tvořit? Důvodem nebylo to, že byl sám a potřeboval společnost. Jehova je úplný a soběstačný a nechybí mu nic, co by mu mohl poskytnout někdo jiný. Ale jeho láska, což je aktivní vlastnost, Jehovu přirozeně podněcovala k tomu, aby se o radost ze života dělil s inteligentními tvory, kteří by takový dar dokázali ocenit. Počátkem Božího stvoření byl Jehovův jediný Syn. (Zjevení 3:14) Jehova potom tohoto zručného řemeslníka použil, aby uvedl v existenci všechno ostatní, počínaje anděly. (Job 38:4, 7; Kolosanům 1:16) Tito mocní duchové dostali darem svobodu, inteligenci a city a díky tomu měli příležitost sami vytvořit láskyplné vztahy – mezi sebou navzájem a především s Bohem Jehovou. (2. Korinťanům 3:17) Milovali tedy, protože Jehova nejdřív miloval je.

20., 21. Jaké projevy Jehovovy lásky zažívali Adam s Evou, ale jak na to reagovali?

²⁰ Stejné to bylo i v případě lidstva. Už od počátku byli Adam s Evou doslova zahrnuti láskou. Žili v ráji a všude, kam pohlédli, mohli vidět doklady Otcovy lásky k nim. Povšimněme si, co Bible říká: „Bůh Jehova vysadil zahradu v Edenu, na východě, a tam postavil člověka, kterého vytvořil.“ (1. Mojžíšova 2:8) Byli jste už někdy v opravdu krásné zahradě nebo parku? Co se vám líbilo nejvíce? Světlo probleskující listovím stinné pergoly? Ohromující škála barev, kterými hýří záhony květin? Hudební kulisa vytvářená zurčením potůčku, zpěvem ptáků a bzučením hmyzu? A co vůně stromů, ovoce a květů? Ať už vás těší cokoli, žádný dnešní park se zahradě Eden nemůže vyrovnat. Proč?

²¹ Tu zahradu totiž vysadil samotný Jehova. Jistě byla nepopsatelně krásná. Každý strom tam působil radost, ať už svou krásou, nebo svým chutným ovocem. Zahrada byla dobře zavlažovaná, byla rozlehlá a překypovala fascinující rozmanitostí živočišných druhů. Adam a Eva měli všechno potřebné k tomu, aby byl jejich život šťastný a plnohodnotný – mimo jiné i práci a dokonalý vzájemný vztah. Jehova nejdřív miloval je a oni měli pádné důvody k tomu, aby jeho lásku opětovali. Žel, nedělali to. Místo toho, aby svého nebeského Otce s láskou poslouchali, sobecky se proti němu vzbouřili. (1. Mojžíšova, 2. kapitola)

22. Jak Jehova svou reakcí na vzpouru v Edenu ukázal, že jeho láska je věrná?

²² Pro Jehovu to bylo jistě velmi bolestné. Ale zahořklo snad kvůli této vzpouře jeho láskyplné srdce? Ne. „Jeho věrná láska trvá navěky.“ (Žalm 136:1) Proto se okamžitě s láskou rozhodl, že ty potomky Adama a Evy, kteří mají správný postoj, zachrání. Jak už jsme si ukázali, mimo jiné dal za lidi svého milovaného Syna, i když to pro něj byla obrovská oběť. (1. Jana 4:10)

23. Co je jedním z důvodů, proč je Jehova šťastný Bůh, a kterou důležitou otázku bude rozebírat další kapitola?

²³ Ano, už od začátku Jehova iniciativně projevoval lásku k lidstvu. V mnoha ohledech „nejdřív miloval nás“. Láska podporuje soulad a vede k radosti, a proto není divu, že Jehova je popsán jako šťastný Bůh. (1. Timoteovi 1:11) Vzniká však důležitá otázka. Skutečně Jehova miluje každého z nás jednotlivě? O tom bude pojednávat další kapitola.