Usiluješ?

„Jestliže někdo usiluje o úřad dozorce, přeje si znamenitou práci.“ — 1. TIMOTEOVI 3:1.

1. Plnění jakého úkolu má prvořadou důležitost mezi svědky Jehovy?

SVĚDKOVÉ Jehovovi mají náležité úkoly, které jsou řízeny a uskutečňovány zbožným způsobem. To nepřekvapuje, protože jejich Bůh má vznešené úkoly a vždy své záměry uskutečňuje. (Izajáš 55:8–11) Jehovovi služebníci by neměli být jako ti lidé, kterým schází znamenitý úkol, a proto procházejí životem bezmyšlenkovitě a pro nikoho kromě sebe neudělají mnoho dobrého. Pro Boží svědky má prvořadou důležitost to, aby plnili vznešený úkol zvěstovat poselství o království a dělit se s jinými o životodárné poznání Božího slova. — Žalm 119:105; Marek 13:10; Jan 17:3.

2. Jaký úkol pro křesťanské muže uvedl Pavel v 1. Timoteovi 3:1?

² V Jehovově organizaci existují i jiné vznešené úkoly. Apoštol Pavel uvedl jeden z nich, když napsal: „To prohlášení je spolehlivé. Jestliže někdo usiluje o úřad dozorce, přeje si znamenitou práci.“ Takový muž chce něco dokázat pro dobro druhých. Přeje si „znamenitou práci“, a ne život v pohodlí a slávě. Jiný překlad říká: „Je zcela pravdivé říci, že muž, který upíná své srdce k vedení, má chvályhodnou ctižádost.“ — 1. Timoteovi 3:1, Phillips.

Nebezpečí pro starší

3, 4. Proč by měl muž, který usiluje, aby se stal dozorcem, střežit své srdce?

³ Jak má muž, který upíná srdce k tomu, aby byl křesťanským dozorcem, „chvályhodnou ctižádost“? Ctižádost je horoucí touha dosáhnout určitého cíle. Pravda, jsou ušlechtilé a neušlechtilé ctižádosti. Jestliže však muž pokorně usiluje o úřad dozorce, protože chce sloužit jiným, svou službu prokazuje s přímočarými pohnutkami, a to může vést k duchovním požehnáním. Ale je třeba, aby střežil své srdce. — Přísloví 4:23.

⁴ Někteří ctižádostiví lidé usilují o slávu. Jiní chtějí vládnout druhým lidem . . . Žádostivost po předním postavení nebo moci je jako prohnilý kořen, který může přivést k pádu i napohled zdravý strom. I křesťan by mohl podlehnout takové nesprávně motivované ctižádosti. (Přísloví 16:18) „Psal jsem něco sboru,“ řekl apoštol Jan, „ale Diotrefes, který mezi nimi rád zaujímá první místo [„který chce být hlavou všeho“, Phillips] nepřijímá od nás nic s vážností. Jestliže tedy přijdu, připomenu jeho skutky, které stále koná, když o nás tlachá ničemnými slovy. S tím se nespokojuje ani sám nepřijímá bratry s vážností, a těm, kteří je chtějí přijmout, se v tom snaží zabránit a vyhodit je ze sboru.“ (3. Jana 9, 10) Diotrefova ctižádost byla nekřesťanská. Vyzývavost a ctižádostivé usilování o moc nad druhými nemá místo mezi Ježíšovými pravými následovníky. — Přísloví 21:4.

5. S jakým postojem by měli dozorci pečovat o své povinnosti?

⁵ Křesťanský dozorce, který se stará o své povinnosti se správnou pohnutkou, nebude usilovat o sobecké ctižádosti. Bude tuto znamenitou práci křesťanského dozorce považovat za přednost danou Bohem a bude pást Boží stádo „ne z donucení, ale ochotně, ani ne z lásky k nepoctivému zisku, ale dychtivě“ a ‚ne jako by panoval nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale že se stane příkladem stádu‘. (1. Petra 5:2, 3) Ano, dozorci by se měli střežit, aby si nepěstovali pýchu a nesnažili se zneužívat moci.

6. Proč nesmějí starší panovat nad Božím lidem?

⁶ Starší by neměl panovat nad jinými křesťany, protože je jejich spolupracovníkem, ne ‚pánem nad jejich vírou‘. (2. Korinťanům 1:24) Když jistí apoštolové usilovali o přední postavení, Ježíš řekl: „Víte, že panovníci národů se nad nimi vypínají a že velikáni nad nimi vykonávají autoritu. Mezi vámi to tak není, ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, musí být vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, musí být vaším otrokem. Právě tak Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Matouš 20:20–28) Starší není hlavní pastýř, ale jen nižší pastýř. Jestliže nad stádem panuje, projevuje ducha pýchy. Zejména by bylo na škodu, kdyby zlákal jiné, aby mu pomohli prosazovat jeho pyšnou ctižádost. Přísloví říká: „Každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným. Ruka se může připojit k ruce, a přece člověk neujde trestu.“ — Přísloví 16:5.

7, 8. a) Proč je nutné, aby byli křesťanští starší pokorní? b) Uveď příklad pokorného staršího.

⁷ Křesťanští starší by se proto měli ‚pokořit pod mocnou Boží ruku‘. Pýcha stojí v cestě duchovní užitečnosti, neboť jen pokorní jsou ve správném stavu srdce a mysli, aby konali božskou vůli. „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5, 6) Ano, Jehova žehná pokorným. Právě z nich jsou jmenováni způsobilí muži, aby sloužili jako křesťanští starší.

⁸ Novodobé dějiny svědků Jehovových jsou plné zpráv o pokorné službě prokazované zbožnými jednotlivci. Zamysli se například nad mírným W. J. Thornem, kdysi poutníkem neboli cestujícím dozorcem, a dlouhodobým pracovníkem v bételu. Jeden křesťan o něm řekl: „Nikdy, nikdy nezapomenu na výrok bratra Thorna, který mi až dodnes pomáhá. Řekl, cituji: ‚Kdykoli si o sobě začnu moc myslet, odvedu se, abych tak řekl, do kouta a řeknu si: „Ty jsi zrníčko prachu, na co jsi pyšný?“ ‘ “ Je to chvályhodný postoj, jaký by měli projevovat starší i jiní! Pamatuj: „Výsledek pokory a bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život.“ — Přísloví 22:4.

Bohem daná touha sloužit

9. Proč se dá říci, že touhu sloužit jako starší dává Bůh?

⁹ Dává touhu sloužit jako dozorce Bůh? Ano, vždyť Jehovův duch dává pohnutku, odvahu a sílu prokazovat mu posvátnou službu. Co se například stalo, když se Ježíšovi pronásledovaní následovníci modlili o smělost kázat? „Zatřáslo se místo, na kterém byli shromážděni, a všichni do jednoho byli naplněni svatým duchem a směle mluvili Boží slovo.“ (Skutky 4:27–31) Když svatý duch má takové účinky, může také pohnout člověka k usilování.

10. a) Co je jedním důvodem, proč snad křesťanský muž neusiluje? b) Čím si můžeme být jistí, jestliže nám Bůh dopřeje služební přednost?

¹⁰ Proč by mohl zralý křesťan neusilovat? Má snad duchovní smýšlení, ale cítí se nedostatečný. (1. Korinťanům 2:14, 15) Měli bychom samozřejmě na sebe pohlížet se skromností, uvědomovat si svá omezení. (Micheáš 6:8) Spíše než abychom si opovážlivě mysleli, že jsme nejlépe způsobilí pro určitou odpovědnost, je dobré pamatovat, že „moudrost je u skromných“. (Přísloví 11:2) Ale měli bychom si také uvědomovat, že dopřeje-li nám Bůh přednost služby, dodá i sílu potřebnou k tomu, abychom ji konali. Jak řekl Pavel: „Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ — Filipanům 4:13.

11. Co může udělat křesťan, který neusiluje, protože se domnívá, že se mu nedostává moudrosti k dávání rad?

¹¹ Křesťan možná neusiluje, protože se domnívá, že nemá dost moudrosti k tomu, aby dával rady. Dobrá, snad může získat moudrost tím, že bude pilněji studovat Boží slovo, a jistě by se měl o moudrost modlit. Jakub napsal: „Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána. Ať však prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna, která je hnána větrem a zmítána sem a tam. Ať se opravdu takový člověk nedomnívá, že něco od Jehovy dostane; je nerozhodným mužem, nestálým na všech svých cestách.“ (Jakub 1:5–8) V odpověď na modlitbu dal Bůh Šalomounovi „moudré a rozumějící srdce“, které mu pomohlo rozlišovat mezi dobrým a špatným, když soudil. (1. Královská 3:9–14) Šalomounův případ byl zvláštní, ale pilným studiem a s Boží pomocí mohou muži, jimž je svěřena sborová odpovědnost, druhým spravedlivě radit. „Jehova sám totiž dává moudrost; z jeho úst je poznání a rozlišovací schopnost.“ — Přísloví 2:6.

12. Co může pomoci muži, jestliže neusiluje z úzkostlivé starosti?

¹² Člověka může zdržovat od usilování určitá úzkostlivá starost. Snad si myslí, že by na sebe nedokázal vzít závažnou odpovědnost být starším. I Pavel přiznal: „Co se na mne valí den co den, je úzkostlivá starost o všechny sbory.“ (2. Korinťanům 11:28) Ale apoštol věděl, co dělat, když pocítí úzkostlivou starost, protože napsal: „O nic se úzkostlivě nestarejte, ale ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním; a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:6, 7) Ano, modlitba a důvěra v Boha může pomoci ulehčit od úzkostlivé starosti.

13. Jak by se mohl modlit muž, když si není jistý, zda má usilovat?

¹³ Jestliže nějaká úzkostlivá starost trvá, muž, který se neodvažuje usilovat, mohl by se modlit jako David: „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojující myšlenky a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta, a veď mě cestou neurčitého času.“ (Žalm 139:23, 24) Ať jsou to „znepokojující“ nebo ‚úzkostné‘ myšlenky jakékoli povahy, Bůh nám může pomoci, abychom se s nimi vyrovnali, a tak mohli dělat duchovní pokroky. (Viz The New International Version.) Dobře je řečeno v jiném žalmu: „Když jsem řekl: ‚Má noha se určitě bude pohybovat nejistě‘, tvá milující laskavost, Jehovo, mě podporovala. Když mi v nitru přibylo mých zneklidňujících myšlenek, tvé projevy útěchy polaskaly mou duši.“ — Žalm 94:18, 19.

Rád služ, jak si Jehova přeje

14. Proč by se měl muž, který neusiluje, modlit o Božího svatého ducha?

¹⁴ Jestliže z úzkostlivé starosti, pocitu nedostatečnosti nebo z nedostatku pohnutky křesťanský muž neusiluje, jistě by bylo vhodné modlit se o Božího ducha. Ježíš řekl: „Jestliže vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kteří ho prosí!“ (Lukáš 11:13) Protože k ovoci ducha patří pokoj a sebeovládání, tento duch nám může pomoci zvládnout úzkostlivou starost nebo pocit nedostatečnosti. — Galaťanům 5:22, 23.

15. Jaký druh modliteb může pomoci těm, jimž schází pohnutka, aby se dali k dispozici pro služební přednosti?

¹⁵ A jak je to s nedostatkem pohnutky? Jako pokřtění křesťané se potřebujeme modlit, aby nás Bůh přiměl dělat to, co se mu líbí. David prosil: „Dej mi poznat své cesty, Jehovo . . . Přiměj mě, abych chodil v tvé pravdě, a vyučuj mě.“ (Žalm 25:4, 5) Takové modlitby nám pomohou, abychom se vyhnuli nesprávné stezce, a podobně se můžeme modlit, jestliže nám schází pohnutka k usilování. Můžeme prosit Jehovu, aby v nás vzbudil touhu přijmout přednosti služby. Ano, jestliže se modlíme o Božího ducha a poddáváme se jeho vedení, bezpochyby se dáme k dispozici, jestliže nám nabídne služební přednosti. Boží služebníci by přece nijak nechtěli vzdorovat jeho duchu. — Efezanům 4:30.

16. Jaký postoj dává silnou pohnutku k usilování o sborovou odpovědnost?

¹⁶ Jestliže máme „Kristovu mysl“, je nám potěšením konat božskou vůli. (1. Korinťanům 2:16) Ježíš měl stejný postoj jako žalmista, který řekl: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.“ (Žalm 40:8; 40:9, KB) Kristus řekl: „Pohleď, přišel jsem, abych činil tvou vůli,“ a to znamenalo dokonce smrt na mučednickém kůlu. (Hebrejcům 10:9, 10) Touha dělat, co můžeme, v Jehovově službě, dává silnou pohnutku k usilování o sborovou odpovědnost.

Hleď do budoucnosti

17. a) Proč by muži, kteří nyní neslouží tak jako kdysi, neměli ztrácet odvahu? b) Co je největší ze všech předností?

¹⁷ Někteří, kteří se kdysi starali o důležité sborové povinnosti, v současnosti takové přednosti nemají kvůli zdravotním problémům nebo z jiných důvodů. Ti by neměli ztrácet odvahu. Víme, že mnoho věrných mužů již není schopno sloužit tak plně jako kdysi, a přece stojí pevně a zachovávají ryzost. (Žalm 25:21) Ano, pokorní dlouholetí starší mohou dál poskytovat své zkušenosti tím, že zůstanou v radě starších. Přestože jsou omezováni stářím a  neduhy, nemusejí odstupovat. A každý svědek Jehovův ať si stále cení té nejznamenitější přednosti ze všech, totiž že ‚mluví o slávě Božího kralování‘ jako zastánce Božího svatého jména. — Žalm 145:10–13.

18. a) Co může být zapotřebí, jestliže byl starší nebo služební pomocník odvolán? b) Jaký znamenitý postoj projevil jeden odvolaný starší?

¹⁸ Jestliže jsi byl kdysi starším nebo služebním pomocníkem, ale nyní v tomto postavení nesloužíš, buď ujištěn, že Bůh má o tebe stále zájem a třeba ti v budoucnu dopřeje nějaké nečekané přednosti. (1. Petra 5:6, 7) Potřebuješ-li udělat nějaké změny, buď ochoten přiznat chybu a pracuj na ní s Boží pomocí. Někteří, kteří přestali být staršími, zaujali nekřesťanský postoj, a několik se jich stalo nečinnými nebo odpadli od pravdy. Jak moudré však je být jako ti, kteří projevovali znamenitého ducha! Například když byl odvolán starší, který léta sloužil ve Střední Americe, řekl: „Velmi mě bolí, že jsem ztratil přednost, kterou jsem tak dlouho choval jako poklad. Ale budu tvrdě pracovat, jakýmkoli způsobem mě bratři chtějí použít, a pracovat, abych opět získal své přednosti služby.“ Časem dostal tento bratr opět přednost sloužit jako starší.

19. Jaká vhodná rada je dána bratrovi, který byl odvolán jako starší nebo služební pomocník?

¹⁹ Jestliže jsi byl tedy jako starší nebo služební pomocník odvolán, zachovej si pokorného ducha! Vyhýbej se zahořklému postoji, který by tě učinil nezpůsobilým pro budoucí přednosti. Zbožný duch si získává vážnost. Místo abys ztratil odvahu, uvažuj o tom, jak Jehova žehná tvé službě nebo tvé domácnosti. Duchovně buduj svou rodinu, navštěvuj nemocné a povzbuzuj slabé. Především si ceň své přednosti chválit Boha a zvěstovat dobré poselství jako jeden ze svědků Jehovových. — Žalm 145:1, 2; Izajáš 43:10–12.

20. Jak může rada starších pomoci bývalému dozorci nebo služebnímu pomocníkovi?

²⁰ Rada starších by si měla uvědomovat, že odvolání může způsobit bývalému dozorci nebo služebnímu pomocníkovi stres, i když se vzdá své přednosti dobrovolně. Jestliže mu není odňata pospolitost, ale starší vidí, že je bratr sklíčen, měli by poskytnout láskyplnou duchovní pomoc. (1. Tesaloničanům 5:14) Měli by mu pomoci, aby si uvědomil, že je ve sboru potřebný. I když bylo zapotřebí rady, nemusí to trvat tak dlouho, než pokorný a vděčný muž opět obdrží přednosti služby ve sboru.

21. Kdo čekal na služební přednosti a co je navrženo těm, kteří na ně čekají dnes?

²¹ Jestliže usiluješ, musíš možná chvíli počkat, než obdržíš další služební přednosti. Nebuď netrpělivý. Mojžíš čekal čtyřicet let, než ho Bůh použil, když osvobozoval Izraelity z egyptského otroctví. (Skutky 7:23–36) Než byl Jozue ustanoven Mojžíšovým nástupcem, dlouho byl jeho sloužícím. (2. Mojžíšova 33:11; 4. Mojžíšova 27:15–23) David čekal nějakou dobu, než byl dosazen na izraelský trůn. (2. Samuelova 2:7; 5:3) Petr a Jan Marek zřejmě prošli obdobími přečišťování. (Matouš 26:69–75; Jan 21:15–19; Skutky 13:13; 15:36–41; Kolosanům 4:10) Jestliže tedy nyní nemáš sborové povinnosti, Jehova ti možná dopřává, aby ses utvářel získáváním dalších zkušeností. V každém případě, když usiluješ, hledej Boží pomoc, a Bůh ti snad požehná dalšími přednostmi služby. Mezitím pilně pracuj, aby ses stal způsobilým pro sborovou odpovědnost a projevoval ducha Davida, který prohlásil: „Má ústa budou mluvit Jehovovu chválu; a ať všechno tělo žehná jeho svatému jménu na neurčitý čas, ano navždy.“ — Žalm 145:21.

Jak bys odpověděl?

◻ Před jakými nebezpečími by se měli střežit křesťanští starší?

◻ Co může pomoci těm, kteří neusilují z úzkostlivé starosti nebo pocitu nedostatečnosti?

◻ Co může někoho pohnout, aby se dal k dispozici pro sborovou odpovědnost?

◻ S jakým postojem by měli hledět do budoucnosti bývalí starší a služební pomocníci?

[Obrázek na straně 19]

W. J. Thorn dal znamenitý příklad jako pokorný starší

[Obrázek na straně 21]

Jsi ochotný jako Ježíš udělat vše, co můžeš, v Jehovově službě?