NEVÁZANÉ CHOVÁNÍ

Skutky, v nichž se odráží drzý postoj, postoj vyjadřující neúctu, dokonce pohrdání zákonem a autoritou. Hebrejské slovo zim·mahʹ je překládáno jako „nevázané chování“ a ‚nevázanost‘. (3Mo 18:17; 19:29) Řecké slovo a·selʹgei·a (nevázané chování) se může překládat také jako „prostopášnost; bezuzdnost; nestoudné chování; oplzlé chování“. (Ga 5:19, Rbi8, ppč; 2Pe 2:7, Rbi8, ppč) Žádný z těchto výrazů se nemusí vztahovat pouze na sexuální nemravnost. Písmo označuje za nevázané chování takové věci, jako je znásilnění ženy několika muži (Sd 19:25; 20:6), prostituce (Jer 13:27; Ez 23:44) a prolití krve (Ža 26:9, 10; Ez 22:9; Oz 6:9). ‚Bezzásadový člověk‘ je ten, o němž je řečeno, že plánuje nevázané chování, a ti, pro něž je takové chování „jako hra“, jsou zařazeni mezi hloupé neboli mravně bezcenné lidi. (Iz 32:7; Př 10:23)

‚Ze srdce.‘ Ježíš zdůraznil, že nevázané chování zrcadlí, jaký je člověk uvnitř. Řekl: „Zvnitřku, z lidského srdce, vycházejí škodlivá uvažování: smilstva, . . . cizoložství, . . . nevázané chování . . . Všechny tyto ničemné věci vycházejí zevnitř a poskvrňují člověka.“ (Mr 7:20–23) Nevázané chování je jedním ze ‚skutků těla‘, jednou z tělesných tužeb, které „působí rozpor s duší“. Boží slovo říká: „Ti, kdo provádějí takové věci, nezdědí Boží království.“ (Ga 5:19, 21; 1Pe 2:11)

Křesťanům, kteří milují světlo pravdy, je řečeno: „Choďme slušně jako za dne, ne v hýření a pitkách, ne v nedovolených stycích a v nevázaném chování.“ (Ří 13:13; Jan 3:19–21) Apoštol Petr argumentoval: „Vždyť čas, který uplynul [než jste se stali Božími služebníky], už vám stačil, abyste vykonávali vůli národů, když jste chodili ve skutcích nevázaného chování.“ (1Pe 4:3) Apoštol Pavel varoval křesťany, když popisoval dráhu světských národů, s nimiž byli dříve ve spojení, a řekl, že lidé ve světě jsou „myšlenkově ve tmě a odcizeni životu, který patří Bohu . . . Nechali za sebou všechen mravní smysl, oddali se nevázanému chování, aby chamtivě páchali kdejakou nečistotu.“ (Ef 4:17–19)

Nicméně někteří lidé tvrdí, že jsou Boží a Kristovi služebníci, ale odvracejí se od cesty světla a projevují drzý, vzdorovitý postoj k božskému zákonu a božské autoritě. Pavel byl zarmoucen těmi v korintském sboru, kdo nečinili pokání z „nečistoty ani smilstva a nevázaného chování, které prováděli“, i když byli vybízeni, aby tak nejednali. (2Ko 12:21) Petr varoval první křesťany, že z jejich vlastních řad povstanou falešní učitelé a že mnozí budou následovat jejich skutky nevázaného chování, což přinese pohanu na cestu pravdy. (2Pe 2:1, 2) Ježíšova slova ke sboru v Pergamu a Thyatiře, která asi v roce 96 n. l. zaznamenal apoštol Jan, ukazují, že Petrovo proroctví se do určité míry splnilo v té době. (Zj 2:12, 14, 18, 20) Jak Petr, tak Juda vyslovují odsouzení, které přijde na ty, kdo pěstují nevázané chování. (2Pe 2:17–22; Juda 7)

Argumentem některých lidí, kteří pěstují nevázané chování a pokoušejí se zlákat a podvést jiné členy křesťanského sboru, je to, že Boží nezasloužená laskavost je velká a že Bůh přehlédne jejich hříchy, protože zná jejich nedokonalost a tělesnou slabost. Ale Ježíšův nevlastní bratr Juda o nich říká, že to jsou „bezbožní lidé, kteří nezaslouženou laskavost našeho Boha obracejí v omluvu pro nevázané chování a prokazují se jako falešní vůči našemu jedinému Majiteli a Pánu, Ježíši Kristu“. (Juda 4) To, že se takoví lidé hlásí ke křesťanství, nemá žádný význam. Jejich služba je pro Boha nepřijatelná; je to tak, jak řekl jeden moudrý izraelský pisatel: „Oběť ničemných je něco odporného. Oč více, jestliže ji někdo přináší společně s nevázaným chováním.“ (Př 21:27)

Stejný postoj k nevázanému chování byl vyjádřen i v Zákoně. Boží náhled na tuto záležitost se nezměnil. Nevázané chování bylo protizákonné, a trestem za ně byla smrt. (3Mo 18:17; 20:14) David žádal Boha, aby neodnímal jeho život spolu s „muži s vinou krve, v jejichž rukou je nevázané chování“. (Ža 26:9, 10)

Jehova prostřednictvím svých proroků Jeremjáše a Ezekiela varoval Izraelity, že nad nimi vynese rozsudky za jejich nevázané chování, kterého se dopouštěli jak v tělesném, tak v duchovním ohledu. (Jer 13:26, 27; Ez 16:27, 43, 58; 22:9; 23:21–49; 24:13)