Apokalyptická zvířata — Co znamenají?
V SOBOTU 15. června 1985 svítilo na budovu OSN v New Yorku odpolední slunce a jako obvykle se na působivý komplex přicházely podívat proudy lidí. Mnozí neskrývali obdiv nad vším, co vidí.
Zatím se ovšem zdá, že Spojené národy mají daleko ke spojení národů. Tak například toho odpoledne oficiální průvodce řekl: „Od 2. světové války bylo již 150 válek a zahynulo víc než 20 miliónů lidí. Dodnes neexistuje žádná celosvětová vláda. To, co vidíte, je jí pravděpodobně nejblíže.“ Je tedy celosvětová vláda jen prchavý sen? Věřte nebo nevěřte, odpověď lze najít zkoumáním apokalyptických zvířat.
Někteří komentátoři Bible nevidí ve zvířatech z knihy Zjevení žádný prorocký význam. Uplatňují je naopak na události, k nimž došlo ještě za života apoštola Jana. Například „Katolická encyklopedie“ v rozboru apokalyptických zvířat říká: „Bylo zvykem autorů apokalyps . . . , že svá vidění promítali do podoby proroctví a budili zdání, že vznikla v dřívější době.“
Ale apoštol Jan prohlásil: „Inspirací se stalo, že jsem se dostal do Pánova dne.“ (Zjev. 1:10) Ano, kniha Zjevení se nezaměřuje na minulost, ale na budoucí „den“, kdy Pán Ježíš Kristus začne vládnout v nebi. Podle 6. kapitoly Zjevení se „Pánův den“ vyznačuje světovými válkami, rozsáhlým nedostatkem potravy a smrtelnými chorobami. Události, jichž jsme svědky v tomto 20. století, jsou přesvědčivým důkazem, že od roku 1914 žijeme v „Pánově dnu“. — Zjev. 6:1–8.
V tomto historickém roce se ujal Ježíš Kristus svého královského panství. (Zjev. 11:15, 18) Apokalyptická zvířata tedy musí vystoupit do popředí po tomto datu. Ano, tato zvířata zobrazují Boží nepřátele, kteří lidem brání vzhlížet k Božímu království jako k jedinému uspořádání, jež uspokojí touhu lidstva po míru. K těmto nepřátelům patří drak a tři divoká zvířata. Prozkoumejme je v pořadí, jak se objevují.
Velký drak
„Hle,“ zvolal Jan, „velký, ohnivě zbarvený drak se sedmi hlavami a deseti rohy.“ Co zobrazuje tento velký drak? Jan sám vysvětluje, že nepředstavuje nikoho jiného než satana ďábla. Podle Janova vidění se tento drak ostře stavěl proti zrození Božího nebeského království v roce 1914. K čemu to vedlo? „Velký drak byl proto svržen, ten prahad, který je nazýván ďábel a satan, jenž svádí celou obydlenou zemi; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“ — Zjev. 12:3, 7–9.
Jan ukazuje, že pro lidstvo to bude mít žalostné následky. „Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil ďábel s velkým hněvem, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjev. 12:12) Přestože je satan uvržen do blízkosti země, stále se snaží překážet Božímu zřízenému království. Dělá to tak, že pomocí tří divokých zvířat svádí lidstvo na scestí. Zamysli se nad Janovým popisem prvního z nich.
Mořské zvíře
„Viděl jsem divoké zvíře vystupující z moře, s deseti rohy a sedmi hlavami . . . A divoké zvíře, které jsem viděl, bylo jako leopard, ale jeho nohy byly jako medvědí a jeho tlama byla jako tlama lví. A drak dal zvířeti svou moc a svůj trůn a velkou autoritu.“ — Zjev. 13:1, 2.
Co znázorňuje toto obludné zvíře? Jan k tomu dává důležitý klíč: „Byla mu dána autorita nad každým kmenem a lidem a jazykem a národem.“ (Zjev. 13:7) Co uplatňuje autoritu nad každou osobou žijící na zemi? Jen jedno: světaširý systém politických panství. Dostává tento systém skutečně autoritu od „draka“, satana? Bible odpovídá ano. Apoštol Jan například řekl: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ Není divu, že satan nabídl Ježíšovi, když ho pokoušel v pustině, autoritu nad „všemi královstvími obydlené země“ a tvrdil: „[Tato autorita] mi byla předána.“ — 1. Jana 5:19; Luk. 4:5, 6.
Co však znázorňuje těch sedm hlav? Janovi bylo ukázáno jiné obludné zvíře, jež bylo vlastně obrazem toho prvního. Mělo také sedm hlav. Bylo vysvětleno, že hlavy obrazu představují „sedm králů“ neboli světových mocností, z nichž „pět padlo, jeden je, ten další ještě nepřišel“. (Zjev. 17:9, 10) Pět světových mocností se vynořilo v biblické historii předtím, než žil Jan: Egypt, Asýrie, Babylón, Médopersie a Řecko. Šestá velmoc, Řím, byla tehdy ještě u moci.
Co ale byla ona sedmá hlava? Protože vidění mělo co dělat s „Pánovým dnem“, musí se vztahovat k světové mocnosti, jež zaujímá mocenské postavení Říma během těchto posledních dnů od roku 1914. Dějiny zjevují, že je to podvojná světová velmoc, složená z Británie a Spojených států amerických. Británie si před rokem 1914 vybudovala největší říši, jakou kdy viděl svět. Během 19. století si také vytvořila pevné diplomatické a obchodní svazky se Spojenými státy. Tyto dvě země bojovaly bok po boku v obou světových válkách a jejich zvláštní vztah trvá až dodnes. V roce 1982 mluvil prezident Spojených států Reagan k britskému parlamentu o „pozoruhodném přátelství našich dvou zemí“. Ještě později, v únoru 1985, promluvila britská ministerská předsedkyně k oběma sněmovnám Kongresu Spojených států a řekla: „Kéž naše dva příbuzné národy postupují společně . . . cílevědomě ve sdílené víře . . . , zatímco se blížíme k třetímu tisíciletí křesťanské éry.“
Pro svůj velký vliv na světové záležitosti je podvojná angloamerická světová velmoc v knize Zjevení zobrazena samostatně. Jak? Druhým apokalyptickým zvířetem.
Suchozemské zvíře
„A viděl jsem jiné divoké zvíře,“ píše Jan, „vystupující ze země, a mělo dva rohy jako beránek, ale promluvilo jako drak.“ Tím, že se angloamerická světová velmoc vydává za křesťanskou a neagresívní, tváří se jako beránek. Ale ve skutečnosti jedná jako drak. Jak? Kolonizovala mnoho národů a hrabivě vykořisťuje přírodní bohatství Země. A také „působí, aby země a ti, kteří na ní bydlí, uctívali první divoké zvíře, jehož smrtelná rána se uzdravila. A . . . říká těm, kteří bydlí na zemi, aby udělali obraz divokému zvířeti.“ (Zjev. 13:3, 11–15) Jak se to splnilo?
Satanův světaširý politický systém utrpěl „smrtelnou ránu“ během první světové války. Aby se něco takového víckrát nestalo, podporovaly Británie a Amerika „uctívání“ politického systému. Prováděly to tak, že přesvědčovaly národy, aby ‚udělaly obraz divokému zvířeti‘. Jak se to stalo?
Ke konci první světové války zahájil prezident Spojených států Wilson křížové tažení za nově navrhovanou Společnost národů. Proto řekl v roce 1919 delegátům Pařížské mírové konference: „Představitelé Spojených států podporují tento velkolepý projekt Společnosti národů. Pokládáme jej za úhelný kámen celého programu, který vyjadřuje náš záměr . . . v této válce . . . Krátce řečeno, jsme tady, abychom se postarali, že budou vyrvány samotné kořeny této války.“
Když prezident Wilson domluvil, neozval se nikdo jiný než britský premiér Lloyd George: „Povstávám, abych podpořil tuto rezoluci. Po ušlechtilém projevu prezidenta Spojených států není třeba k doporučení této rezoluce nic dodat, a já . . . prohlašuji, že lid britského impéria se důrazně staví za tento návrh.“
Později téhož roku byl na shromáždění v Londýně na podporu ratifikace Společnosti národů čten dopis krále Velké Británie: „Vyhráli jsme válku. To je velký čin. Ale to nestačí. Bojovali jsme, abychom dosáhli trvalého míru, a je naší svrchovanou povinností učinit všechny kroky pro jeho zajištění. Nic pro to není podstatnější než silná a trvalá Společnost národů . . . Doporučuji tuto věc všem občanům impéria, aby s pomocí všech ostatních lidí dobré vůle . . . byla k slávě Boží zřízena bašta a spolehlivá ochrana míru.“
6. ledna 1920 byla ustavena Společnost národů s členstvím 42 zemí. V roce 1934 již sdružovala 58 zemí. Dvourohému suchozemskému zvířeti se podařilo přimět svět, aby udělal „obraz divokému zvířeti“. Tento obraz neboli zpodobení satanova světaširého politického systému představuje poslední apokalyptické zvíře.
Šarlatové zvíře
O posledním zvířeti hovoří Jan jako o „šarlatovém divokém zvířeti, jež bylo plné rouhavých jmen a mělo sedm hlav a deset rohů“. Janovi bylo o tomto zvířeti řečeno: „Divoké zvíře, které jsi viděl, bylo, ale není, a přece se chystá vystoupit z propasti a má odejít do zničení . . . Je také samo osmým králem.“ (Zjev. 17:3, 8, 11) Věrně podle tohoto popisu se Společnost národů snažila na světové scéně vystupovat jako světová velmoc. Nedokázala však zabránit 2. světové válce, která začala v roce 1939. Zvíře zmizelo jakoby do propasti.
Během 2. světové války pracovala angloamerická světová velmoc usilovně na oživení této mezinárodní organizace. V roce 1941 měl ministerský předseda Velké Británie Winston Churchill tajné rozhovory s prezidentem Spojených států Franklinem Rooseveltem na palubě jedné lodi v Atlantickém oceáně. Učinili společné prohlášení o svých „nadějích na lepší budoucnost světa“ a „zřízení širšího a trvalého systému všeobecné bezpečnosti“. Příštího roku ve Washingtonu 26 národů podpořilo tento angloamerický návrh „Deklarací Spojených národů“. To vedlo 24. října 1945 k utvoření Organizace spojených národů. Šarlatové zvíře vystoupilo z propasti s novým jménem. Až dodnes se 159 národů připojilo k této organizaci, o níž doufají, že natrvalo udrží nyní existující systém lidských politických panství.
To vše ale pouští ze zřetele Boží mesiášské království zřízené v nebi roku 1914. Každý člověk na zemi si musí vybrat mezi Božím a lidským panstvím. Šarlatové zvíře spolu se všemi lidskými vládami se brzy zaplete do bitvy s Božím dosazeným králem Ježíšem Kristem. Co z toho vzejde? „Beránek [Ježíš Kristus] nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů.“ Ano, šarlatové zvíře s celým systémem lidských panství ‚odejde do zničení‘. — Zjev. 17:11, 14; viz také Daniela 2:44.
Jaké požehnání pak vzejde těm, kteří se nedali svést drakem a jeho třemi zvířaty! Ti, kdo se prokážou jako loajální poddaní Božího království, přežijí a stanou se částí „nové země“. Bůh „setře jim každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (2. Petra 3:13; Zjev. 21:3, 4) Podřiď se tedy Božímu království, jediné účinné světové vládě. Potom budou i tebe čekat tato věčná požehnání.