Kapitola 30

„Velký Babylón padl!“

 1. Co oznamuje druhý anděl a co je Velký Babylón?

JE HODINA Božího soudu! Naslouchejme proto božskému poselství: „A následoval jiný, druhý anděl, a řekl: ‚Padl! Velký Babylón padl, ten, který nutil všechny národy pít z vína hněvu svého smilstva!‘“ (Zjevení 14:8) Poprvé, ale nikoli naposledy obrací Zjevení pozornost na Velký Babylón. Později, v 17. kapitole, jej bude popisovat jako chlípnou nevěstku. Kdo to je? Jak uvidíme, je to celosvětová říše, je nábožná a je to Satanův podvodný systém, jehož používá v boji proti semenu Boží ženy. (Zjevení 12:17) Velký Babylón je celosvětová říše falešného náboženství. Zahrnuje všechna náboženství, v nichž se zachovávají náboženské nauky a zvyky starověkého Babylóna a která projevuje jeho ducha.

 2. a) Jak se babylónské náboženství rozptýlilo do všech částí země? b) Co je nejvýznačnější složkou Velkého Babylóna a kdy tato složka povstala jako mocná organizace?

² Před více než 4 000 lety zmátl právě v Babylóně Jehova jazyky lidí, kteří chtěli stavět věž v Babelu. Různé náboženské skupiny se rozptýlily po celé zemi a roznesly s sebou odpadlické náboženské názory a zvyky, které jsou až dodnes základem většiny náboženství. (1. Mojžíšova 11:1–9) Velký Babylón je náboženskou součástí Satanovy organizace. (Srovnej Jana 8:43–47.) Jeho nejvýznačnější součástí je dnes odpadlické křesťanstvo, které se objevilo ve čtvrtém století po Kristu jako mocná, bezzákonná organizace se svými články víry a se svou vnější okázalostí, jež nevychází z Bible, ale většinou z babylónského náboženství. — 2. Tesaloničanům 2:3–12.

 3. Proč lze říci, že Velký Babylón padl?

³ Snad se zeptáš: ‚Proč anděl oznamuje, že Velký Babylón padl, když náboženství stále ještě působí na zemi silným vlivem?‘ Podívejme se, k čemu došlo po roce 539 př. n. l., kdy padl starověký Babylón. Izrael byl osvobozen, aby se vrátil do své vlasti a obnovil tam pravé uctívání. Stejně i obnovení duchovního izraele v roce 1919 do zářivého duchovního rozkvětu, který trvá a šíří se až dodnes, je důkazem, že v onom roce padl Velký Babylón. Již nemá moc omezovat Boží lid. V jeho vlastních řadách kromě toho vznikly velké těžkosti. Od roku 1919 je ve velkém rozsahu poukazováno na jeho zkaženost, nepoctivost a nemravnost. Ve větší části Evropy chodí do kostela již jen velmi málo lidí a v některých socialistických zemích je náboženství považováno za ‚opium lidstva‘. Velký Babylón upadl do nemilosti všech milovníků pravdy Božího slova a nyní čeká, až na něj takříkajíc dojde řada a bude proti němu vykonán Jehovův spravedlivý rozsudek.

Hanebný pád Babylóna

4–6. Jak se stalo, že „Velký Babylón. . . nutil všechny národy pít z vína hněvu svého smilstva“?

⁴ Prozkoumejme nyní podrobněji okolnosti související s potupným pádem Velkého Babylóna. Anděl nám říká, že „Velký Babylón. . . nutil všechny národy pít z vína hněvu svého smilstva“. Co to znamená? Týká se to dobývání. Jehova například řekl Jeremjášovi: „Vezmi tento pohár vína vzteku z mé ruky a dáš z něho pít všem národům, k nimž tě posílám. A budou pít a třást se sem a tam a jednat jako pomatenci kvůli meči, který mezi ně posílám.“ (Jeremjáš 25:15, 16) V šestém a sedmém století př. n. l. použil Jehova starověký Babylón, aby vylil symbolický pohár soužení, který měly pít mnohé národy, včetně odpadlé Judy, takže byl dokonce i jeho vlastní lid vzat do vyhnanství. Pak přišla řada na Babylón, aby padl, protože se jeho král vyvýšil proti Jehovovi, „Pánu nebes“. — Daniel 5:23.

⁵ Velký Babylón také podnikal dobyvatelská tažení, ale ta byla většinou lstivější. „Nutil všechny národy pít“ tím, že používal úskoků, jakých užívá prostitutka, a dopouštěl se s nimi náboženského smilstva. Vlákal politické panovníky, aby s ním uzavřeli přátelství a vytvořili s ním svazky. Pomocí náboženských lákadel usiloval o politický, obchodní a hospodářský útlak. Podněcoval náboženské pronásledování, náboženské války a křižácká tažení a také národní války, a to výlučně z politických a obchodních důvodů. A posvěcoval tyto války tím, že o nich prohlašoval, že si je Bůh přeje.

⁶ Podíl náboženství na válkách a politice ve 20. století je všeobecně známý — ať to byli japonští šintoisté, hindové v Indii, buddhisté ve Vietnamu, „křesťané“ v Severním Irsku a v Latinské Americe, a stejně i jiní — včetně vojenských kněží, kteří ve druhé světové válce povzbuzovali mladé muže na obou stranách, aby se navzájem pobíjeli. Klasickým příkladem koketování Velkého Babylóna je jeho podíl na španělské občanské válce v letech 1936–39, v níž bylo zabito nejméně 600 000 lidí. Toto krveprolití vyprovokovali podporovatelé katolického duchovenstva a jejich spojenci částečně proto, že legální španělská vláda ohrožovala bohatství a postavení církve.

 7. Kdo byl hlavním terčem útoku Velkého Babylóna a jakých metod používal Babylón v tomto směru?

⁷ Velký Babylón je náboženskou částí Satanova semene, a proto vždy považoval za hlavní cíl svých útoků Jehovovu „ženu“, „Jeruzalém nahoře“. V prvním století se jasně ukázalo, že semenem ženy je sbor pomazaných křesťanů. (1. Mojžíšova 3:15; Galaťanům 3:29; 4:26) Velký Babylón se ze všech sil snažil dobýt tento mravně čistý sbor tím, že ho sváděl k duchovnímu smilstvu. Apoštol Pavel i apoštol Petr varovali, že mnozí podlehnou a že dojde k velkému odpadnutí. (Skutky 20:29, 30; 2. Petra 2:1–3) Ježíšovo poselství sedmi sborům naznačilo, že ke konci Janova života dosáhl Velký Babylón jistých pokroků ve své snaze sbory zkazit. (Zjevení 2:6, 14, 15, 20–23) Ale Ježíš ukázal, jak daleko bude Velkému Babylónu dovoleno jít.

Pšenice a plevel

8, 9. a) Co naznačovalo Ježíšovo podobenství o pšenici a plevelu? b) Co se stalo, „zatímco lidé spali“?

⁸ Ve svém podobenství o pšenici a plevelu mluvil Ježíš o muži, který zasel na pole znamenité semeno. Ale „zatímco lidé spali“, přišel nepřítel a nasel tam plevel. A tak byla pšenice skryta v plevelu. Ježíš vysvětlil své podobenství slovy: „Rozsévač znamenitého semene je Syn člověka; pole je svět; znamenité semeno, to jsou synové království, ale plevel jsou synové toho ničemného a nepřítel, který je zasel, je Ďábel.“ Potom ukázal, že bude dovoleno, aby pšenice a plevel rostly společně až do „závěru systému věcí“, kdy andělé „vyberou“ symbolický plevel. — Matouš 13:24–30, 36–43.

⁹ Stalo se to, před čím varovali apoštol Pavel i Petr. „Zatímco lidé spali“ — ať již po tom, kdy apoštolové usnuli ve smrti, nebo když byli křesťanští dozorci ospalí při hlídání Božího stáda —, vypučelo babylónské odpadlictví přímo uvnitř sboru. (Skutky 20:31) Zakrátko plevel co do množství daleko převýšil pšenici, takže ji nebylo vidět. Po celou řadu století se mohlo zdát, že semeno ženy úplně zaniká v nabíraných suknicích Velkého Babylóna.

10. Co se stalo v sedmdesátých letech 19. století a jak na to reagoval Velký Babylón?

¹⁰ V sedmdesátých letech 19. století začali pomazaní křesťané vyvíjet rozhodné úsilí, aby se odloučili od nemravných způsobů jednání Velkého Babylóna. Opustili falešné nauky, které převzalo křesťanstvo z pohanství, a statečně užívali Bible, když kázali, že v roce 1914 skončí časy pohanů. Hlavní nástroj Velkého Babylóna, duchovenstvo křesťanstva, odporoval tomuto burcování k obnově pravého uctívání. Během první světové války využil válečné hysterie a pokusil se vyhladit tuto malou skupinu věrných křesťanů. V roce 1918, když byla činnost věrných téměř úplně potlačena, se zdálo, že měl Velký Babylón úspěch. Zdálo se, že nad nimi zvítězil.

11. K čemu vedl pád starověkého Babylóna?

¹¹ Jak jsme již uvedli, ke katastrofálnímu pádu pyšného města Babylóna došlo v roce 539 př. n. l., kdy úplně ztratil moc. Tehdy bylo slyšet volání: „Padl! Babylón padl!“ Velké sídlo světové říše padlo rukou médo–perského vojska pod vedením Cyra Velikého. Ačkoli samotné město dobytí přežilo, pád jeho moci byl skutečný a vedl k tomu, že byli propuštěni jeho židovští zajatci. Ti se vrátili do Jeruzaléma, aby tam obnovili čisté uctívání. — Izajáš 21:9; 2. Paralipomenon 36:22, 23; Jeremjáš 51:7, 8.

12. a) Jak lze říci v naší době, že Velký Babylón padl? b) Co dokazuje, že Jehova úplně zavrhl křesťanstvo?

¹² V naší době je rovněž slyšet volání, že Velký Babylón padl. Dočasný úspěch babylónského křesťanstva v roce 1918 se změnil v roce 1919 v pravý opak, když byl duchovním vzkříšením obnoven ostatek pomazaných, Janova třída. Velký Babylón padl v tom smyslu, že již neměl v zajetí nikoho z Božího lidu. Jako kobylky se vyrojili Kristovi pomazaní bratři z propasti, připravení k činnosti. (Zjevení 9:1–3; 11:11, 12) Byli novodobým ‚věrným a rozvážným otrokem‘ a Pán je ustanovil nad veškerým svým majetkem na zemi. (Matouš 24:45–47) To, že byli používáni tímto způsobem, bylo důkazem, že Jehova naprosto zavrhl křesťanstvo, ačkoli to tvrdilo, že ho na zemi zastupuje. Bylo obnoveno čisté uctívání a byla otevřena cesta, aby bylo dokončeno dílo zapečeťování ostatku ze 144 000 — zbývajících ze semene ženy, odvěké nepřítelkyně Velkého Babylóna. To vše bylo předzvěstí konečné porážky satanské náboženské organizace.

Vytrvalost pro svaté

13. a) Co oznamuje třetí anděl? b) Jaký soud vynáší Jehova nad těmi, kteří přijímají označení divokého zvířete?

¹³ Nyní mluví třetí anděl. Naslouchej! „A následoval je jiný anděl, třetí, a řekl silným hlasem: ‚Jestliže někdo uctívá divoké zvíře a jeho obraz a přijímá označení na čelo nebo na ruku, bude též pít z vína Božího hněvu, které je vylito neředěné do poháru jeho zloby.‘“ (Zjevení 14:9, 10a) Ve Zjevení 13:16, 17 bylo ukázáno, že ti, kteří neuctívají obraz divokého zvířete, budou v Pánově dni trpět, dokonce budou zabíjeni. Nyní se dovídáme, že se Jehova rozhodl soudit ty, kteří ‚mají to označení, jméno divokého zvířete nebo číslo jeho jména‘. Budou přinuceni pít hořký ‚pohár zloby‘ Jehovova hněvu. Co to pro ně bude znamenat? V roce 607 př. n. l., kdy Jehova přinutil Jeruzalém, aby pil „jeho pohár vzteku“, postihlo toto město „plenění a zhroucení a hlad a meč“ z ruky Babylóňanů. (Izajáš 51:17, 19) Podobně, až budou ti, kteří uctívají modly v podobě pozemských politických mocí a jejich obrazu, Spojených národů, přinuceni pít pohár Jehovovy zloby, bude to pro ně znamenat katastrofu. (Jeremjáš 25:17, 32, 33) Budou zcela zničeni.

14. Co musí podstoupit ti, kteří uctívají divoké zvíře a jeho obraz, ještě než budou zničeni, a jak to Jan popisuje?

¹⁴ Ale než se to stane, budou muset ti, kteří mají znamení zvířete, podstoupit mučivé účinky Jehovova neschválení. Anděl mluví o ctitelích divokého zvířete a jeho obrazu a říká Janovi: „A jistě bude trýzněn ohněm a sírou před zrakem svatých andělů a před zrakem Beránka. A dým jejich trýzně vystupuje po celou věčnost a dnem i nocí nemají odpočinek ti, kteří uctívají divoké zvíře a jeho obraz, ani žádný, kdo přijímá označení jeho jména.“ — Zjevení 14:10b, 11.

15, 16. Co znamenají slova ‚oheň a síra‘ ve Zjevení 14:10?

¹⁵ Tuto zmínku o ohni a síře považovali někteří za důkaz existence pekelného ohně. Ale z krátkého pohledu na jedno podobné proroctví poznáme skutečný význam těchto slov v této souvislosti. Kdysi za dnů Izajášových varoval Jehova edomský národ, že bude potrestán za své nepřátelství vůči Izraelitům. Řekl: „Její bystřiny se promění v smolu a její prach v síru; a její země bude jako hořící smola. Nebude uhašena v noci ani ve dne; na neurčitý čas bude stoupat její dým. Z generace na generaci bude vyprahlá; po celou věčnost jí nebude nikdo procházet.“ — Izajáš 34:9, 10.

¹⁶ Byl snad Edom svržen do nějakého mytického pekelného ohně, aby shořel navždy? Rozhodně ne. Naopak, tento národ úplně zmizel ze světové scény, jako by byl zcela stráven ohněm a sírou. Konečný výsledek potrestání nebyl věčné trýznění, ale ‚prázdnota. . . pustota. . . nic‘. (Izajáš 34:11, 12) Dým ‚stoupající na neurčitý čas‘ to živě znázorňuje. Když shoří nějaký dům, vychází dým z popela ještě nějakou dobu poté, kdy uhasly plameny, a kolemjdoucí z toho poznávají, že zde byl ničivý požár. Boží lid čerpá až dodnes poučení ze zničení Edomu. Tak symbolicky stále vystupuje ‚dým jeho požáru‘.

17, 18. a) Co se stane s těmi, kteří přijímají označení divokého zvířete? b) Jak jsou ctitelé divokého zvířete trýzněni? c) Co znamená, že „dým jejich trýzně vystupuje po celou věčnost“?

¹⁷ Ti, kteří mají znamení divokého zvířete, budou také úplně zničeni jakoby ohněm. Proroctví dále ukazuje, že jejich mrtvá těla zůstanou nepohřbena a že je snědí zvířata a ptáci. (Zjevení 19:17, 18) Je tedy jasné, že nebudou doslova navždy mučeni. Jak tedy jsou ‚trýzněni ohněm a sírou‘? V tom smyslu, že je ohlašování pravdy odhaluje a varuje před Božím nadcházejícím rozsudkem. Proto pomlouvají Boží lid, a kde je to možné, lstivě přemlouvají politické divoké zvíře, aby svědky Jehovovy pronásledovalo a dokonce zabíjelo. Vyvrcholením toho bude zničení těchto odpůrců jakoby ohněm a sírou. Potom bude ‚dým jejich trýzně vystupovat po celou věčnost‘ v tom smyslu, že Boží soud nad nimi bude sloužit jako měřítko, kdyby snad ještě někdy byla uvedena v pochybnost Jehovova oprávněná svrchovanost. Tato sporná otázka bude vyřešena jednou provždy.

¹⁸ Kdo předkládá toto trýznivé poselství dnes? Vzpomeň si, že symbolické kobylky mají autoritu trýznit lidi, kteří nemají na čele Boží pečeť. (Zjevení 9:5) Je zřejmé, že těmito trýzniteli jsou pod andělským vedením právě symbolické kobylky. Jsou tak vytrvalé, že „dnem i nocí nemají odpočinek ti, kteří uctívají divoké zvíře a jeho obraz, ani žádný, kdo přijímá označení jeho jména“. A nakonec, po jejich zničení, bude monumentální důkaz ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti, „dým jejich trýzně“, stoupat po celou věčnost. Kéž Janova třída vytrvá až do tohoto úplného ospravedlnění. Anděl končí slovy: „Zde to znamená vytrvalost pro svaté, pro ty, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.“ — Zjevení 14:12.

19. Proč se od svatých očekává vytrvalost a jak čerpají sílu z toho, o čem píše Jan?

¹⁹ Ano, „vytrvalost pro svaté“ znamená, že uctívají Jehovu ve výlučné oddanosti prostřednictvím Ježíše Krista. Jejich poselství není populární. Vyvolává odpor, pronásledování a dokonce mučednictví. Jsou však posíleni tím, co píše Jan dále: „A slyšel jsem hlas z nebe, který řekl: ‚Piš: Šťastní jsou mrtví, kteří od tohoto času umírají ve spojení s Pánem. Ano, říká duch, ať si odpočinou od své namáhavé práce, neboť věci, které dělali, jdou přímo s nimi.‘“ — Zjevení 14:13.

20. a) Jak slib, o němž píše Jan, odpovídá Pavlovu proroctví o Ježíšově přítomnosti? b) Jaká zvláštní přednost je slíbena těm z pomazaných, kteří umírají po Satanově vypuzení z nebe?

²⁰ Tento slib dobře odpovídá Pavlovu proroctví o Ježíšově přítomnosti: „Ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem, vstanou nejprve. Potom my žijící, kteří přežijeme [ti z pomazaných, kteří přežijí do Pánova dne], chceme být spolu s ním uchváceni v oblacích, abychom se setkali s Pánem ve vzduchu.“ (1. Tesaloničanům 4:15–17) Po vypuzení Satana z nebe byli nejprve vzkříšeni ti, kteří byli mrtví ve spojení s Kristem. (Srovnej Zjevení 6:9–11.) Těm z pomazaných, kteří umírají během Pánova dne, je potom slíbena zvláštní přednost. Jejich vzkříšení k duchovnímu životu v nebi proběhne ihned, „v okamžiku“. (1. Korinťanům 15:52) Je to opravdu úžasné! A jejich spravedlivé skutky pokračují dále v nebeské říši.

Úroda země

21. Co nám říká Jan o ‚úrodě země‘?

²¹ Také jiní mají mít užitek z tohoto dne soudu, jak nám Jan říká dále: „A viděl jsem, a pohleďme, bílý oblak, a na oblaku seděl někdo podobný synu člověka se zlatou korunou na hlavě a ostrým srpem v ruce. A jiný anděl [čtvrtý] se vynořil z chrámové svatyně a volal silným hlasem na toho, který seděl na oblaku: ‚Přilož svůj srp a sklízej, protože přišla hodina sklizně, neboť úroda země je úplně zralá.‘ A ten, kdo seděl na oblaku, napřáhl svůj srp na zemi a země byla sklizena.“ — Zjevení 14:14–16.

22. a) Kdo je ten, který má zlatou korunu a sedí na bílém oblaku? b) Kdy dochází k vyvrcholení žně a jak?

²² Nelze pochybovat o totožnosti toho, kdo seděl na bílém oblaku. Ten, kdo seděl na bílém oblaku a podobal se synu člověka a měl zlatou korunu, je zřejmě Ježíš, mesiášský Král, kterého viděl ve vidění i Daniel. (Daniel 7:13, 14; Marek 14:61, 62) Co je však úroda, o níž je zde prorokováno? Když byl Ježíš na zemi, přirovnal dílo činění učedníků ke sklízení celosvětového pole lidstva. (Matouš 9:37, 38; Jan 4:35, 36) K vyvrcholení této sklizně dochází v Pánově dni, kdy je Ježíš korunován za Krále a vykonává soud jménem svého Otce. Jeho doba panování od roku 1914 je tedy také radostnou dobou sklízení úrody. — Srovnej 5. Mojžíšovu 16:13–15.

23. a) Od koho přichází slovo o zahájení sklizně? b) Jaké sklízení probíhá od roku 1919 až dodnes?

²³ Ačkoli je Ježíš Králem a Soudcem, čeká se započetím sklizně na slovo od Jehovy, svého Boha. Toto slovo přichází „z chrámové svatyně“ prostřednictvím anděla. Ježíš okamžitě poslechne. Nejprve, od roku 1919, vede své anděly k tomu, aby dokončili sklízení 144 000. (Matouš 13:39, 43; Jan 15:1, 5, 16) Potom dochází ke sklízení úrody velkého zástupu jiných ovcí. (Jan 10:16; Zjevení 7:9) Dějiny ukazují, že mezi lety 1931 a 1935 se začal objevovat značný počet těchto jiných ovcí. V roce 1935 poskytl Jehova Janově třídě porozumění, kdo je ten velký zástup ze Zjevení 7:9–17. Od té doby bylo velmi zdůrazňováno shromažďování tohoto zástupu. Do roku 2005 jeho počet převýšil hranici šesti miliónů a stále vzrůstá. Ten, který se podobá synu člověka, rozhodně v této době konce sklízí bohatou, radostnou úrodu. — Srovnej 2. Mojžíšovu 23:16; 34:22.

Šlapání révy země

24. Co má v rukou pátý anděl a co provolává šestý anděl?

²⁴ Jakmile je ukončena sklizeň záchrany, nadchází doba pro jinou sklizeň. Jan o tom píše: „A ještě jiný anděl [pátý] se vynořil z chrámové svatyně, která je v nebi; také on měl ostrý srp. A ještě jiný anděl [šestý] se vynořil od oltáře a měl autoritu nad ohněm. A zavolal silným hlasem na toho, který měl ostrý srp, a řekl: ‚Přilož svůj ostrý srp a sesbírej hrozny révy země, protože její zrna uzrála.‘“ (Zjevení 14:17, 18) Andělským zástupům je svěřeno v tomto Pánově dni mnoho sklízení, totiž oddělování dobrých od špatných.

25. a) Co je naznačeno tím, že pátý anděl přišel z chrámové svatyně? b) Proč je vhodné, že příkaz k zahájení žně přichází prostřednictvím anděla, který „se vynořil od oltáře“?

²⁵ Pátý anděl přichází z Jehovovy přítomnosti ve chrámové svatyni; závěrečná sklizeň se tudíž také koná podle Jehovovy vůle. Tento anděl dostal příkaz k zahájení své práce prostřednictvím jiného anděla, který „se vynořil od oltáře“. To je velice důležité, protože se věrné duše pod oltářem předtím zeptaly: „Až dokdy, Svrchovaný Pane, svatý a pravý, se budeš zdržovat a nebudeš soudit a mstít naši krev na těch, kteří bydlí na zemi?“ (Zjevení 6:9, 10) Sklizní révy země bude toto volání o pomstu uspokojeno.

26. Co je ‚réva země‘?

²⁶ Co je však ‚réva země‘? V Hebrejských písmech se mluvilo o židovském národu jako o Jehovově révě. (Izajáš 5:7; Jeremjáš 2:21) Podobně se o Ježíši Kristu a o těch, kteří s ním budou sloužit v Božím Království, mluví jako o révě. (Jan 15:1–8) Z těchto souvislostí se dá odvodit charakteristický rys révy, že totiž přináší plody; a pravá křesťanská réva přináší hojné plody k Jehovově chvále. (Matouš 21:43) ‚Réva země‘ tedy musí být nikoli pravá réva, ale její Satanova napodobenina, Satanův zkažený viditelný systém vlády nad lidstvem s jeho různými „hrozny“ démonského ovoce, jež bylo přinášeno během staletí. Velký Babylón, v němž tak vyniká odpadlé křesťanstvo, uplatňoval velký vliv nad touto jedovatou révou. — Srovnej 5. Mojžíšovu 32:32–35.

27. a) Co se děje, když anděl se srpem sbírá révu země? b) Která proroctví v Hebrejských písmech naznačují rozsah žně?

²⁷ Soud musí být vykonán! „A anděl napřáhl svůj srp na zemi a sesbíral révu země a uvrhl ji do velkého vinného lisu Božího hněvu. A vinný lis byl šlapán za městem a z vinného lisu vyšla krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií.“ (Zjevení 14:19, 20) Jehovova nelibost vůči této révě je oznamována již dlouho. (Sefanjáš 3:8) Jedno proroctví v knize Izajášově nás neponechává na pochybách, že budou zničeny celé národy, až bude šlapán vinný lis. (Izajáš 63:3–6) Také Joel prorokoval, že ve ‚vinném lisu‘ „v nížině rozhodnutí“ bude šlapáno až ke zničení po ohromných ‚zástupech‘, po celých národech. (Joel 3:12–14) Opravdu, ohromná sklizeň, k jaké již nikdy nedojde. Podle Janova vidění jsou sklízena nejen zrna vína, ale je zpodtínána celá symbolická réva, která je pak uvržena do vinného lisu, kde má být pošlapána. Réva země tedy bude vymýcena a již nikdy nebude moci vyrůst.

28. Kdo šlape révu země a co znamená, že je vinný lis „šlapán za městem“?

²⁸ Ve vidění provádějí ono pošlapávání koně, protože krev, která vyšla z révy, dosahuje „až po uzdy koní“. Výraz „koně“ se obvykle vztahuje na válčení, musí to tedy být doba války. O nebeských vojskách, která jdou za Ježíšem do závěrečné bitvy proti Satanovu světu, je řečeno, že šlapou „lis vína hněvivé zloby Boha, Všemohoucího“. (Zjevení 19:11–16) Ta zřejmě také pošlapávají révu země. Vinný lis je „šlapán za městem“, neboli za nebeským Sionem. Je opravdu vhodné, aby byla réva země šlapána na zemi. Bude však také ‚šlapána za městem‘ v tom smyslu, že nebude způsobena žádná škoda zbývajícím ze semene ženy, kteří na zemi zastupují nebeský Sion. Ti společně s velkým zástupem budou bezpečně ukryti v Jehovově pozemském organizačním uspořádání. — Izajáš 26:20, 21.

29. Jak vysoko dosahuje krev z vinného lisu, jak daleko se rozšiřuje a co to všechno naznačuje?

²⁹ Obdobou tohoto živého vidění je rozdrcení království země kamenem, Královstvím, jak je to popsáno u Daniela 2:34, 44. Bude to vyhlazení. Řeka krve od vinného lisu je velmi hluboká, až po uzdy koní, a sahá do vzdálenosti tisíce šesti set stadií.a Toto ohromné číslo je výsledek násobení dvojmocniny čtyř dvojmocninou deseti (4 × 4 × 10 × 10), což je mocné zdůraznění, že zničení zasáhne celou zemi. (Izajáš 66:15, 16) Zničení bude úplné a nezvratné. Satanova réva země již nikdy nezakoření. — Žalm 83:17, 18; 83:18, 19, KB.

30. Co jsou plody Satanovy révy a k čemu bychom měli být rozhodnuti?

³⁰ Žijeme hluboko v čase konce, a proto vidění o těchto dvou žních má velký význam. Stačí, abychom se rozhlédli kolem sebe, a uvidíme plody Satanovy révy. Potraty a jiné způsoby vraždění, homosexualita, cizoložství a jiné formy nemravnosti, nepoctivost a nedostatek přirozené náklonnosti — to vše činí tento svět odporným v Jehovových očích. Satanova réva nese „ovoce jedovaté rostliny a pelyněk“. Je zkázonosná a vyznačuje se modlářstvím, což zneuctívá vznešeného Stvořitele lidstva. (5. Mojžíšova 29:18; 32:5; Izajáš 42:5, 8) Jaká výsada to je, můžeme-li být činně spojeni s Janovou třídou při sklizni zdravého ovoce, které přináší Ježíš k Jehovově chvále! (Lukáš 10:2) Kéž jsme všichni rozhodnuti, že se nikdy neposkvrníme révou tohoto světa, a kéž tedy nejsme pošlapáni s révou země, až bude vykonáván Jehovův nepříznivý rozsudek.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 208]

‚Víno jeho smilstva‘

Významnou částí Velkého Babylóna je římskokatolická církev. Tuto církev spravuje římský papež a církev tvrdí, že každý papež je nástupcem apoštola Petra. Uvádíme některé z uveřejněných skutečností o těchto takzvaných nástupcích:

Formosus (891–96): „Devět měsíců po Formosově smrti bylo jeho tělo vyneseno z papežské krypty a uvedeno do soudního řízení před ‚posmrtným‘ koncilem, jemuž předsedal [nový papež] Štěpán. Zesnulý papež byl obviněn z nezřízené ctižádosti, pokud jde o získání papežského úřadu, a všechny jeho skutky byly prohlášeny za neplatné. . . z mrtvého těla byla sňata pontifikální roucha a prsty pravice byly amputovány.“ — Nová katolická encyklopedie (angl.).

Štěpán VI. (896–97): „Během několika měsíců [po procesu s mrtvým tělem Formosovým] skončil pontifikát papeže Štěpána násilnou reakcí; byl zbaven pontifikálních insignií, uvězněn a uškrcen.“ — Nová katolická encyklopedie (angl.).

Sergius III. (904–11): „Jeho dva bezprostřední předchůdci. . . byli uškrceni ve vězení. . . v Římě byl podporován rodinou Theophylakta; a s jednou z jeho dcer, Marozií, měl prý syna (pozdějšího papeže Jana XI.).“ — Nová katolická encyklopedie (angl.).

Štěpán VII. (928–31): „V posledních letech svého pontifikátu si papež Jan X.. . . přivodil hněv Marozie, což byla římská Donna Senatrix, a byl uvězněn a zavražděn. Marozia pak přenesla papežství na papeže Lva VI., který zemřel po 6 1/2 měsících úřadování. Po něm následoval Štěpán VII., pravděpodobně na základě vlivu Marozie. . . působil jako papež 2 roky a byl pod působením Marozie bezmocný.“ — Nová katolická encyklopedie (angl.).

Jan XI. (931–35): „Po smrti Štěpána VII.. . ., Marozia z rodiny Theophylaktovy získala papežství pro svého syna Jana, mládence, jemuž bylo sotva 20 let. . . Jako papež byl Jan pod vlivem své matky.“ — Nová katolická encyklopedie (angl.).

Jan XII. (955–64): „Bylo mu sotva osmnáct let a současné zprávy se shodují v tom, že se o duchovní věci nezajímal, ale že se neomaleně oddával zábavám a nevázanému prostopášnému životu.“ — Oxfordský slovník papežů (angl.).

Benedikt IX. (1032–44; 1045; 1047–48): „Byl proslulý tím, že prodal papežství svému kmotrovi a pak dvakrát za sebou dostal úřad zpět.“ — Nová britská encyklopedie (angl.).

Tito a jiní papežové tedy nenásledovali příklad věrného Petra, ale působili spíše špatným vlivem. Připouštěli vinu krve a duchovní a tělesné smilstvo a také vliv Jezábel, takže zkazili církev, nad níž panovali. (Jakub 4:4) Kniha Ukončené tajemství, kterou v roce 1917 vydali badatelé Bible, uváděla do nejmenších podrobností mnohé z těchto skutečností. To byl jeden ze způsobů, jak tehdejší badatelé Bible „stihali zemi všemožnými ranami“. — Zjevení 11:6; 14:8; 17:1, 2, 5.

[Obrázek na straně 206]

Kristus dosazený na trůn vykonává soud za podpory andělů

[Obrázek na straně 207]

Babylón padl v roce 539 př. n. l. a jeho vězňové byli propuštěni