Poslední ze světových velmocí

Když byla téměř před 1 900 lety psána biblická kniha Zjevení, bylo v ní uvedeno, že „pět králů“ neboli světových mocností již přišlo a odešlo. Byly to Egypt, Asýrie, Babylón, Médo–Persie a Řecko. Šestá, totiž Řím, tehdy ‚byla‘, ale sedmá ještě nepřišla. (Zjev. 17:10) Co byla tato sedmá světová velmoc? Jak začala existovat? A co přijde po ní? Odpověďmi na tyto důležité otázky se zabývá tento článek.

ROZSÁHLÝ nárys světových dějin v rozsahu 2 500 minulých let byl načrtnut předem v nejrozšířenější knize na světě. Ale jen málo z lidí, kteří mají výtisk této knihy, Bible, má představu o tom, jak úžasné informace obsahuje.

Například více než 500 let před narozením Ježíše Krista zaznamenal prorok Daniel Bohem inspirované vidění, v němž byly světové velmoci, jež měly panovat od jeho doby dále, znázorněny silnými zvířaty. Každé zvíře mělo charakteristické rysy světové velmoci, kterou znázorňovalo. Mocná Římská říše byla popsána jako mohutné zvíře „strašlivé a děsivé a neobyčejně silné“. Daniel řekl, že „bylo odlišné od všech ostatních zvířat, která byla před ním, a mělo deset rohů“. — Dan. 7:2–7.

‚Malý roh‘

Časem vzrostla Římská říše natolik, že pokryla oblast sahající od Britských ostrovů přes velkou část Evropy až do Středomoří a do Babylóna a do Perského zálivu. Tato mocná říše se nakonec rozpadla do mnoha národů — do „deseti rohů“, které viděl Daniel.a Potom viděl Daniel „jiný roh, malý, a byly před ním vytrženy tři z těch prvních rohů“. (Dan. 7:8) Co to znamenalo?

Daniel se dozvěděl: „Pokud jde o deset rohů, z toho [římského] království povstane deset králů; a po nich povstane ještě jiný [‚malý roh‘] a sám se bude od prvních lišit a pokoří tři krále.“ (Dan. 7:24) Kdo byl tento ‚malý roh‘ a kdo byli ti tři králové, které pokořil?

Jeden ostrov na severozápadě Římské říše zůstával dlouho na okraji světového dění. Jistý historik o tom řekl: „V šestnáctém století byla Anglie druhořadou mocností. Její bohatství bylo nevelké ve srovnání s bohatstvím Holandska. Jejích obyvatel bylo daleko méně než obyvatel Francie. Její vojska (včetně námořnictva) byla podružná ve srovnání s vojsky španělskými.“ Anglie si však vybudovala celkem důležité loďstvo a angličtí piráti a korzáři začali podnikat nájezdy na španělské kolonie a na španělské lodě bohatě naložené poklady.

Tři rohy

V roce 1588 Filip II. ze Španělska vyslal španělské válečné loďstvo proti svým anglickým trýznitelům. Jeho loďstvo skládající se ze 130 lodí a více než 24 000 mužů se pomalu plavilo anglickým kanálem, ale padlo za oběť nepříznivému větru a prudkým atlantickým bouřím. Historik Carlton Hayes píše ve svém díle „Moderní Evropa do roku 1870“ (angl.), že tato událost „byla rozhodující, protože se námořní svrchovanost přenesla ze Španělska na Anglii“.

V 17. století měli Holanďané největší obchodní loďstvo světa. Jejich lodě ovládaly moře a Holanďané půjčovali své zisky vládám široko daleko. Ale i zde převládla Anglie se svými rostoucími zámořskými koloniemi.

Pak v 18. století bojovali Britové a Francouzi na tak vzájemně si vzdálených místech, jako je Severní Amerika a Indie, což vedlo v roce 1763 k pařížskému míru. William B. Willcox o něm napsal ve své knize „Hvězda impéria — Studie o Británii jako světové velmoci“ (angl.), že ačkoli se smlouva jevila jako kompromis, „ve skutečnosti uznávala novou pozici Británie jako převládající evropské mocnosti v mimoevropském světě“.

Jiní historikové s tím souhlasí a říkají: „Po dvou staletích válčení se Španěly, Holanďany a Francouzi se v roce 1763 vynořila Velká Británie jako nejpřednější obchodní a koloniální mocnost světa.“ („Moderní Evropa do roku 1870“) „V roce 1763 britské impérium zcela ovládlo svět, jako by to byl znovu oživený a rozšířený Řím.“ „Vynořila se ze středověkých válek jako největší impérium a jako nejsilnější — a nejnenáviděnější — mocnost světa.“ (James L. Stokesbury, „Námořnictvo a impérium“, angl.) Ano, tento ‚malý roh‘ vyrostl, aby se stal sedmou světovou velmocí biblických dějin.

Britové postupovali proti proudu Nilu a přes řeku Zambezi. Vstoupili do Horní Barmy, Severního Bornea a na tichomořské ostrovy. Kromě toho kolonizovali Kanadu, Austrálii, Nový Zéland a východní pobřeží Severní Ameriky. „Římská říše tvořila uzavřený celek,“ píše James Morris v díle „Pax Britannica“. „Britské impérium se rozšířilo po celé zemi.“ Stalo se největším impériem v dějinách lidstva, neboť pokrývalo téměř čtvrtinu souše na povrchu Země a zahrnovalo více než čtvrtinu obyvatelstva Země. Říkalo se, že nad touto říší slunce nikdy nezapadá.

Dvojitá mocnost

V knize Zjevení byla tato sedmá světová velmoc také popsána, jako by měla „dva rohy jako beránek“. (Zjev. 13:11) Proč dva rohy? Protože britské impérium a nový americký národ, spojeny společným jazykem, zásadami a metodami, začaly zakrátko spolupracovat. Staly se v mnoha ohledech dvojitou anglicky mluvící světovou velmocí.

William B. Willcox zdůrazňuje v díle „Hvězda impéria“ (angl.), že v 19. století byly Spojené státy „izolovány od Evropy britským loďstvem“. Dodává: „Po celé století se mohly Spojené státy rozrůstat ve velkou mocnost, aniž vůbec kdy měly, kromě ve své občanské válce, armádu nebo loďstvo, jež samozřejmě měla každá jiná velmoc.“ Amerika „si mohla dovolit izolaci, protože královské loďstvo [britská flotila] pro ni působilo jako nárazník proti evropským mocnostem“. Později se Spojené státy také staly velkou vojenskou mocností.

K významnému příkladu spojené činnosti Británie a Ameriky došlo 6. června 1944. Tato událost změnila průběh druhé světové války v Severní Evropě. Onoho dne vstoupilo 156 000 britských, amerických a jiných spojeneckých vojáků na evropský kontinent. Tato spojená vojska byla pod vrchním velením jednoho amerického generála (Eisenhowera) a pod operačním velením britského polního maršála (Montgomeryho). Atomové bomby, které skončily válku v Japonsku, byly výsledkem společného úsilí britských a amerických vědců.

List „Los Angeles Times“ z 5. května 1986 poukázal na to, že i v době míru spolupracuje Británie a Amerika „v tak citlivých oblastech, jako je tajná zpravodajská služba a jaderná technologie“. Později se k nim připojila Kanada, Austrálie a Nový Zéland a „rozdělily si zeměkouli na oblasti odpovědnosti za činnost tajné služby a dohodly se, že budou společně sdílet i ty nejtajnější informace“. Podle těchto novin sice tento vztah „nebyl vždy hladký“, ale přece se „vyznačuje spíše svou těsnou blízkostí než tím, co v něm působí podráždění“.

Většina britských kolonií získala nezávislost a připojila se ke Společenství národů. Impérium sice patří minulosti, ale anglo–americká světová velmoc trvá. Bude však existovat jen „na krátkou chvíli“ ve srovnání s mnoha staletími, kdy panovala předcházející římská mocnost. — Zjev. 17:10.

Nové světové panství

Danielovo proroctví o světových velmocech se v průběhu 2 500 let vlády nad světem prokázalo jako pravdivé — od doby před rokem 500 př. n. l. až do sedmé světové velmoci, jež existuje dnes. Můžeme se proto spolehnout, že se splní i zbytek tohoto proroctví. Je úžasné, že již nepopisuje žádné další lidské světové velmoci. Také Zjevení naznačuje, že jich bude pouze sedm.b Co se potom stane?

Sedmá kapitola Danielova, která mluví o těchto světových velmocech, dále popisuje něco ještě úžasnějšího — zásadní změnu ve způsobu panování nad zemí. Selhávající lidská panství mají skončit a mají být nahrazena spravedlivým panstvím nebeským.

Daniel směl ve vidění spatřit vznešený nebeský trůn „Prastarého na dny“, Jehovy Boha. Byl před něj přiveden „někdo podobný synu člověka“ — vzkříšený Ježíš Kristus.c Daniel vypráví: „Bylo mu dáno panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství trvající na neurčito, které nepomine, a jeho království [na rozdíl od selhávajících lidských království] je království, které nebude zničeno.“ — Dan. 7:9, 10, 13, 14.

V jednom dřívějším proroctví, jež dostal Daniel a jež se týkalo týchž světových velmocí, bylo řečeno: „Ve dnech těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nikdy nebude zničeno. . . Rozdrtí a ukončí všechna tato [lidská] království a samo bude stát na neurčité časy. . . A sen je spolehlivý a jeho výklad je důvěryhodný.“ — Dan. 2:44, 45.

Ježíš nás učil, abychom se modlili o toto Boží království. Řekl: „Budete se tedy modlit takto: ‚Náš Otče v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.‘“ — Mat. 6:9, 10.

Obyvatelé země budou opravdu šťastní pod tímto panstvím. Bude to změna — od lidského vykořisťování k božskému právu — od lidských nedokonalých způsobů jednání k Božím svrchovaným měřítkům. Obsahem jednoho z budoucích článků této série bude poučení o tom, co říká Bible o působení tohoto království.

[Poznámky pod čarou]