STEHNO

Část nohy sahající od kyčle ke kolenu. U člověka na sebe navazuje stehno a bok, a proto se příslušné hebrejské slovo může vztahovat také na něco, co je na boku či na straně, například „na straně“ svatostánku nebo oltáře. (2Mo 40:24; 2Kr 16:14)

U boku, na stehnu, se nosil meč. (2Mo 32:27; Sd 3:16, 21; Pís 3:8; Ža 45:3) Ve Zjevení 19:11–21 je Kristus Ježíš znázorněn, jak jede na bílém válečném koni do bitvy proti ‚divokému zvířeti‘ a proti králům země a jejich vojskům. Jeho titul „Král králů a Pán pánů“ je zřetelně oznámen, a to písemně na jeho svrchním oděvu, totiž na stehně, kde se obvykle nosí meč jako znak autority.

Spodky izraelských kněží sahaly od boků ke stehnům, tedy tam, kde stehna končí; tak byla úplně zakryta jejich nahota, když sloužili ve svatyni a u Jehovova oltáře. Jinak by zemřeli. (2Mo 28:42, 43)

Při skládání přísahy bývalo někdy zvykem, že přísahající položil svou ruku pod stehno toho, komu přísahal. (1Mo 24:2–4, 9; 47:29–31) Význam takového jednání je vysvětlen pod heslem GESTA A POSTOJE, Přísahání. Plesknutím do stehna se obvykle vyjadřoval žal, zármutek nebo výčitky svědomí. (Jer 31:19; Ez 21:12)

Rozmnožovací orgány. Stehna jsou přibližně v té oblasti těla, kde jsou i rozmnožovací orgány, a proto se o potomstvu říká, že ‚vychází z horní části stehna‘. (1Mo 46:26; 2Mo 1:5; Sd 8:30) Tím se objasňuje, v čem spočíval trest, který měl postihnout ženu, u níž se prokázalo, že se tajně dopustila cizoložství.

Jestliže manžel podezříval svou manželku z nevěry, měl ji přivést ke knězi. Kněz ženu přiměl, aby se postavila před Jehovou, vzal něco ze svaté vody (patrně čisté čerstvé vody), dal do ní trochu prachu z podlahy svatostánku a spláchl neboli setřel do vody prokletí, které předtím zapsal. Žena měla odpřísáhnout svou nevinu a pak měla tuto vodu vypít. Jestliže se provinila, ‚odpadlo jí stehno‘ a oteklo jí břicho. Jestliže se neprovinila, nestalo se jí nic. (4Mo 5:12–31)

Co bylo míněno tím, že cizoložné ženě ‚odpadlo stehno‘?

Slovo „stehno“ je v této pasáži patrně použito jako přijatelný náhradní výraz označující pohlavní orgány. (Srovnej 1Mo 46:26.) Je logické, že trest se vztahoval na ty orgány, kterých se nesprávné jednání týkalo. (Srovnej Mr 9:43–47.) Výraz ‚odpadnout‘ je chápán ve významu ‚povadnout‘ (JB-č), ‚opadnout‘ (Pent) nebo ‚zmizet‘ (He) a může naznačovat, že pohlavní orgány atrofovaly a tato žena se stala neplodnou a nemohlo u ní dojít k početí. To, že manžel měl oplodnit manželku, která byla nevinná, by mohlo ukazovat, že cizoložnice již naopak nebude moci otěhotnět. (4Mo 5:28) A břicho provinilé manželky tedy mělo otéci následkem prokletí, a ne následkem požehnaného těhotenství.

To rozhodně nebyl soudní proces, při němž se mělo násilím vynutit přiznání. Takovými prostředky se zjišťovala vina v temném středověku, a někdy bylo možné přežít skutečně jen zázrakem. Voda sama o sobě neobsahovala nic, co by mohlo způsobit trápení. Byla to však svatá voda, v níž byla svatá půda neboli prach a do níž byly smyty napsané kletby. Měla tedy velkou symbolickou hodnotu a byla vypita před Jehovou, a spojena s tím byla také slavnostní přísaha Jehovovi. Výsledek v žádném případě nebyl nejistý. Jestliže se žena provinila, Jehova způsobil, že ten nápoj měl zázračnou moc přinést zasloužené výsledky. Trestem za cizoložství byla smrt, ale v tomto případě nebylo třeba dvou svědků. (4Mo 35:30; 5Mo 19:15) Totožnost muže, který se provinil a který by byl rovněž hoden smrti, nebyla v takovém případě obvykle zjevena.