„Vypomoz mi, kde víru potřebuji!“

„Otec malého dítěte. . . říkal: ‚Mám víru! Vypomoz mi, kde víru potřebuji!‘ “ — MAREK 9:24.

1. Co vedlo jednoho otce k tomu, že zvolal: „Vypomoz mi, kde víru potřebuji“?

PŘED Ježíšem Kristem stál otec jednoho chlapce posedlého démonem. Ten muž si opravdu toužebně přál, aby bylo jeho dítě uzdraveno. Ježíšovi učedníci neměli dostatečnou víru, aby tohoto démona vyhnali, ale otec dítěte zvolal: „Mám víru! Vypomoz mi, kde víru potřebuji!“ Silou od Boha pak Ježíš tohoto démona vyhnal a víra chlapcova otce se jistě posílila. — Marek 9:14–29.

2. Pokud jde o víru, ve kterých dvou ohledech se křesťané neostýchají?

² Otec toho chlapce řekl s pevnou nadějí: „Mám víru!“ a Jehovův věrný a oddaný služebník se neostýchá říci totéž. Posměvači mohou popírat Boží moc, pravdivost Božího slova a dokonce i Boží existenci. Ale praví křesťané pohotově přiznají, že mají víru v Jehovu Boha. Když však tito lidé mluví soukromě v modlitbě se svým nebeským Otcem, mohou vyjadřovat naléhavou prosbu: „Vypomoz mi, kde víru potřebuji!“ Ani v této věci se neostýchají, protože vědí, že i apoštolové Ježíše Krista prosili: „Dej nám více víry.“ — Lukáš 17:5.

3. Proč je významný způsob, jak Jan použil ve svém evangeliu slova „víra“, a proč to bylo vhodné?

³ O víře říkají mnoho především Křesťanská řecká písma. Janovo evangelium používá různá řecká slova překládaná jako „víra“ (řecký kořen pisteuo) a jeho výskyt zde je o více než čtyřicet procent častější než v ostatních třech evangeliích společně. Jan zdůrazňoval, že nestačí pouze mít víru, ale že je nezbytně nutné víru projevovat. Jan psal asi v roce 98 n. l., a tehdy již viděl, jak se jedovatá chapadla odpadnutí snaží lstivě polapit křesťany se slabou vírou. (Skutky 20:28–30; 2. Petra 2:1–3; 1. Jana 2:18, 19) Bylo tedy nezbytně nutné projevovat víru, dokazovat ji skutky zbožné oddanosti. Nadcházely obtížné časy.

4. Jak to, že pro ty, kteří mají víru, není nic nemožné?

⁴ Víra umožňuje křesťanům, aby zvládli jakékoli těžkosti. Ježíš řekl svým učedníkům, že pokud budou mít „víru velikosti hořčičného zrna“, nic pro ně nebude nemožné. (Matouš 17:20) Tak zdůraznil, jakou moc má víra, jedno z ovoce svatého ducha. Ježíš tedy nevyzdvihoval lidské výkony, ale to, co může dokázat Boží duch neboli činná síla. Ti, kteří se jím dají vést, nebudou dělat z komára velblouda, když se vyskytnou malé překážky a problémy. Jestliže uplatňují moudrost, kterou jim poskytuje Boží duch, pomůže jim to vidět věci ve správném světle. I vážné problémy se zmenší, uplatní-li se při nich síla víry, která dává naději. — Matouš 21:21, 22; Marek 11:22–24; Lukáš 17:5, 6.

Modlitba o neselhávající víru

5–7. a) Jaká varovná slova ohledně víry pronesl Ježíš, když ustanovil Památnou slavnost? b) Jak umožnila víra Petrovi, aby posiloval své bratry?

⁵ V roce 33 n. l. slavil Ježíš naposledy se svým učedníky pasach. Když řekl Jidášovi Iškariotskému, aby odešel, ustanovil Památnou slavnost, když řekl: „Činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, pro království. . . Šimone, Šimone, pohleď, Satan si vás vyžádal, aby vás proséval jako pšenici. Úpěnlivě jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, jakmile se vrátíš, posiluj své bratry.“ — Lukáš 22:28–32.

⁶ Ježíš se modlil, aby víra Šimona Petra neselhala. Petr sice sebevědomě tvrdil, že nikdy Ježíše nezapře, ale zakrátko se toho dopustil třikrát. (Lukáš 22:33, 34, 54–62) Ano, když došlo k tomu, že podle předpovědi Pastýř utrpěl smrtelný úder, byly ovce rozptýleny. (Zecharjáš 13:7; Marek 14:27) Když však Petr vyvázl z léčky strachu, do níž padl, posiloval své duchovní bratry. Vznesl otázku ohledně náhrady za nevěrného Jidáše Iškariotského. O letnicích roku 33 n. l. jednal Petr jako mluvčí apoštolů. Použil při tom prvního z ‚klíčů‘, které mu Ježíš dal, a otevřel cestu Židům, aby se mohli stát členy Království. (Matouš 16:19; Skutky 1:15–2:41) Satan si kdysi apoštoly vyžádal, aby je prosel jako pšenici, ale Bůh se postaral, aby jejich víra neselhala.

⁷ Představ si, co si asi Petr pomyslel, když slyšel, jak Ježíš říká: „Úpěnlivě jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala.“ Představ si to! Pán a Mistr se modlil, aby Petrova víra neselhala. A skutečně neselhala, neochabla. V den letnic se dokonce Petr a jiní stali prvními osobami, jež byly pomazány svatým duchem a staly se Božími duchovními dětmi, budoucími spoludědici s Kristem v nebeské slávě. Svatý duch na ně tehdy působil v míře dosud nebývalé, a proto mohli projevovat jeho ovoce — včetně víry — jako dosud nikdy. Jak podivuhodně byla vyslyšena jejich úpěnlivá prosba „Dej nám více víry“! — Lukáš 17:5; Galaťanům 3:2, 22–26; 5:22, 23.

S vírou přijímejme nadcházející zkoušky

8. Jakou časovou výstrahu ohledně splnění 1. Tesaloničanům 5:3 nám poskytuje organizace?

⁸ Ve splnění biblického proroctví uslyšíme brzy provolání: „Mír a bezpečnost!“ (1. Tesaloničanům 5:3) Mohlo by to být zkouškou naší víry? Ano, protože jsme v nebezpečí, že bychom mohli být zaskočeni domnělým úspěchem, kterého snad mohou národy dosáhnout ve svém úsilí o mír. Jestliže však budeme pamatovat na to, že Jehova Bůh nepoužívá k dosažení tohoto cíle žádný z nástrojů tohoto světa, nebudeme sdílet pocity těch, kteří provolávají mír. Jehova Bůh má svůj vlastní způsob, jak nastolit pravý mír, totiž jedině prostřednictvím svého Království pod vládou Ježíše Krista. Ať tedy národy dosáhnou ve svém úsilí o mír jakéhokoli úspěchu, bude jen krátkodobý a bude to jen vnější zdání. „Věrný a rozvážný otrok“ nám chce pomáhat, abychom zůstali v tomto směru ostražití, a proto bude nadále uveřejňovat časové výstrahy, aby Jehovovi služebníci nebyli zaskočeni, až národy tohoto starého systému věcí okázale prohlásí „Mír a bezpečnost!“. — Matouš 24:45–47.

9. Proč bude při zničení Velkého Babylóna nutné, abychom měli odvahu a víru?

⁹ Volání „Mír a bezpečnost!“ bude signálem k ‚náhlému zničení‘, které postihne Velký Babylón, světovou říši falešného náboženství. (Zjevení 17:1–6; 18:4, 5) To bude také zkouškou křesťanské víry. Zůstanou svědkové Jehovovi pevní ve víře, až se falešné náboženství zhroutí v trosky? Jistě zůstanou pevní. K této události — pro většinu lidí neočekávané a nepochopitelné — nedojde z lidského podnětu. Lidé musí vědět, že to je ve skutečnosti Jehovův soud, při němž bude posvěceno jméno, které bylo ze strany falešného náboženství dlouhou dobu potupováno. Ale jak by se to lidé dověděli, kdyby jim o tom nikdo neřekl? A od koho kromě svědků Jehovových by se mělo očekávat, že jim o tom řekne? — Srovnej Ezekiela 35:14, 15; Římanům 10:13 až 15.

10. Proč bude Gogův útok na Jehovův lid také zkouškou víry?

¹⁰ Pomazaní svědkové Jehovovi a jejich druhové s pozemskou nadějí mají stále potřebnou odvahu, aby říkali druhým o nadcházejícím vykonání Jehovova rozsudku proti Velkému Babylónu a zbytku Satanova systému věcí. (2. Korinťanům 4:4) Jako Gog z Magogu, což označuje postavení Satana po jeho svržení, zmobilizuje Satan své pozemské bojové síly k mohutnému útoku na Boží lid. Víra, že Bůh uplatní svou ochrannou moc ve prospěch Jehovových svědků, bude vyzkoušena. Můžeme však věřit, že podle předpovědi Božího slova Jehova zachrání svůj lid. — Ezekiel 38:16; 39:18–23.

11, 12. a) Co zajistilo při potopě záchranu Noemovi a jeho rodině? b) V jakých směrech si nebudeme muset při velkém soužení dělat starosti?

¹¹ Dnes nevíme přesně, jak bude Jehova během „velkého soužení“ chránit svůj lid, ale to neznamená, že bychom o tom měli pochybovat. (Matouš 24:21, 22) Dnešní Boží služebníci budou v podobné situaci, v jaké byl Noe a jeho rodina během potopy. Uzavřeni v arše, obklopeni vírem ničivých vod, byli pravděpodobně při projevu takové božské moci zachváceni posvátnou bázní a jistě se vroucně modlili. Nic v Písmu nenaznačuje, že by si dělali starosti a že by se ptali: Je ta archa dost pevná, aby odolala takové ničivé síle? Máme dost jídla, aby nám vydrželo, než potopa přejde? Budeme se umět přizpůsobit změněným podmínkám, které pak budou na zemi? Pozdější události ukázaly, že by byly takové starosti zbytečné.

¹² Noe a jeho rodina museli projevovat víru, aby byla zajištěna jejich záchrana. To znamená, že museli poslouchat pokyny a museli se řídit vedením Božího svatého ducha. Během velkého soužení bude právě tak nutné, abychom se řídili vedením svatého ducha a poslouchali pokyny, které dává Jehova prostřednictvím své organizace. Pak si nebudeme muset dělat starosti a ptát se: Jak bude postaráno o naše duchovní a hmotné potřeby? Jak bude postaráno o starší lidi nebo o ty, kteří potřebují zvláštní zdravotní péči nebo léčení? Jak nám Jehova umožní přežít do nového světa? S pevnou vírou ponechají všichni Jehovovi věrně oddaní služebníci všechno v jeho mocných rukou. — Srovnej Matouše 6:25–33.

13. Proč budeme při vypuknutí velkého soužení potřebovat takovou víru, jakou měl Abraham?

¹³ Jakmile již velké soužení začne, naše víra v Boha se jistě velice posílí. Vždyť uvidíme, že Jehova vykonává to, o čem mluvil. Uvidíme na vlastní oči, jak vykonává rozsudek. Budeme však mít my osobně takovou víru, abychom byli přesvědčeni, že Bůh sice zničí ničemné, ale svůj lid že zachová? Budeme jako Abraham, který věřil, že ‚Soudce celé země učiní, co je správné‘, a nezničí spravedlivé společně s ničemnými? — 1. Mojžíšova 18:23, 25.

14. Jaké otázky by nás měly přimět k tomu, abychom prozkoumali svou víru a abychom se usilovně snažili ji posilovat?

¹⁴ Skutečně je velice důležité, abychom nyní posilovali svou víru! Konec tohoto ničemného systému věcí je tak blízko. Připusťme tedy, aby nás Boží duch podněcoval ke ‚svatým činům chování a skutkům zbožné oddanosti‘. (2. Petra 3:11–14) Pak nás nebudou během velkého soužení trápit zneklidňující myšlenky, jako například: Mám záruku, že mě Jehova ochrání? Mohl jsem vykonat v jeho službě víc? Skutečně jsem se usilovně snažil obléknout si „novou osobnost“? Jsem takový člověk, jakého si Jehova přeje mít v novém světě? Takové vážné otázky by nás měly právě teď přimět k tomu, abychom prozkoumali svou víru a abychom se usilovně snažili upevňovat ji nyní! — Kolosanům 3:8–10.

Víra, která nás uzdraví

15. Co někdy říkal Ježíš těm, které uzdravoval, ale proč to nepodporuje novodobé uzdravování vírou?

¹⁵ Když Ježíš prováděl tělesné uzdravování, neomezoval se přitom jen na lidi s vírou. (Jan 5:5–9, 13) Jeho činnost tedy nijak nepodporuje nebiblickou nauku o uzdravování vírou. Je pravda, že Ježíš někdy řekl těm, které uzdravoval: „Tvá víra tě uzdravila.“ (Matouš 9:22; Marek 5:34; 10:52; Lukáš 8:48; 17:19; 18:42) Těmito slovy však jen zdůraznil očividnou pravdu: Kdyby tito postižení lidé nevěřili, že Ježíš je schopen uzdravovat, především by k němu vůbec nepřišli, aby je uzdravil.

16. Jaký program vedoucí k uzdravení dnes Ježíš vede?

¹⁶ Ježíš Kristus dnes řídí program duchovního uzdravování a více než čtyři milióny osob daly najevo, že toho chtějí využít. Jako svědkové Jehovovi se těší z duchovního zdraví, ačkoli možná trpí různými tělesnými neduhy. Pomazaní křesťané mezi nimi mají nebeskou naději a ‚upírají oči na to, co je věčné a co není vidět‘. (2. Korinťanům 4:16–18; 5:6, 7) A křesťané s pozemskou nadějí se těší na podivuhodné tělesné uzdravování, k němuž dojde v Božím novém světě.

17, 18. Jaké Jehovovo opatření je popsáno ve Zjevení 22:1, 2, a proč potřebujeme víru, abychom z něho mohli mít užitek?

¹⁷ Apoštol Jan pojednával o Božích opatřeních k věčnému životu slovy uvedenými ve Zjevení 22:1, 2: „Ukázal mi řeku vody života, čistou jako křišťál, která plyne od trůnu Božího a Beránkova středem jeho široké ulice. A na té i na oné straně řeky byly stromy života, které rodí dvanáct úrod ovoce a vydávají své ovoce každý měsíc. A listy stromů byly k léčení národů.“ K „vodě života“ patří Boží slovo pravdy a všechna ostatní Jehovova opatření, která mají zprostit poslušné lidi hříchu a smrti a dát jim na základě Ježíšovy výkupní oběti věčný život. (Efezanům 5:26; 1. Jana 2:1, 2) Dokud jsou ti, kteří patří ke 144 000 Ježíšových pomazaných následovníků, na zemi, pijí z Božího opatření pro život, které bylo poskytnuto prostřednictvím Krista, a jsou nazváni „velkými stromy spravedlnosti“. (Izajáš 61:1–3; Zjevení 14:1–5) Již přinesli na zemi mnoho duchovního ovoce. Jako ti, kteří jsou vzkříšeni do nebe, budou se během Kristova tisíciletého panství podílet na zprostředkování dobrodiní, jež vyplývají z výkupného a jež budou sloužit k „léčení národů“ z hříchu a smrti.

¹⁸ Čím pevněji budeme věřit v tato Boží opatření, tím ochotněji se budeme řídit vedením jeho ducha. Tak budeme moci mít na Božích opatřeních svůj podíl. Tělesná dokonalost se zjevně dostaví, když bude člověk projevovat víru v Krista a dosahovat duchovních pokroků. Zázračným způsobem sice bude jednotlivec vyléčen ze závažných tělesných vad, ale k dokonalosti se bude přibližovat tím, že bude uplatňovat to, co je správné. Pravidelně bude využívat Boží opatření, které přinese uzdravení na základě Kristovy oběti. A tak bude mít víra vliv na naše tělesné uzdravení a na získání tělesné dokonalosti.

‚Zachráněni prostřednictvím víry‘

19. Proč je nezbytně nutné zůstat pevní ve víře?

¹⁹ Dokud úsvit Božího nového světa navždy nerozptýlí temnotu dnešního ničemného světa, je opravdu nezbytně nutné, aby Jehovovi služebníci zůstali pevní ve víře! Lidé „bez víry“ budou uvrženi do „jezera ohně a síry“, do druhé smrti. To se stane nejpozději po závěrečné zkoušce na konci Kristova tisíciletého panství. (Zjevení 20:6–10; 21:8) Opravdu požehnaný bude úděl těch, kteří neustále projevují víru a dožijí se toho, že před nimi bude nekonečná budoucnost!

20. Jak dostanou slova v 1. Korinťanům 13:13 na konci Kristova tisíciletého panství zvláštní význam?

²⁰ Zvláštní význam pak dostanou Pavlova slova v 1. Korinťanům 13:13: „Zůstává víra, naděje, láska, ty tři; ale největší z nich je láska.“ Již nebudeme muset projevovat víru, že se prorocký slib z 1. Mojžíšovy 3:15 uskuteční, a nebude třeba chovat naději, že se splní. To již bude uskutečněno. Jako lidé, kteří budou zachovávat ryzost, budeme stále doufat v Jehovu, budeme věřit v něho i v jeho Syna a budeme je milovat jako ty, kteří způsobili splnění tohoto proroctví. A navíc nás bude vroucí láska a upřímná vděčnost za naši záchranu poutat k Bohu, jemuž budeme po celou věčnost neochvějně oddáni. — 1. Petra 1:8, 9.

21. Co bychom dnes měli dělat, abychom byli „zachráněni. . . prostřednictvím víry“?

²¹ Prostřednictvím své viditelné organizace podnikl Jehova podivuhodná opatření k posilování víry. Plně jich všech využívej. Pravidelně se účastni shromáždění Božího lidu a podílej se na nich. (Hebrejcům 10:24, 25) Pilně studuj jeho Slovo a křesťanské publikace. Vznášej k Jehovovi prosebné žádosti o jeho svatého ducha. (Lukáš 11:13) Napodobuj víru těch, kteří se pokorně ujímají vedení ve sboru. (Hebrejcům 13:7) Odolávej světským pokušením. (Matouš 6:9, 13) Ano, a všemi dostupnými způsoby prohlubuj svůj osobní vztah k Jehovovi. Především nadále projevuj víru. Pak budeš moci být mezi těmi, kteří se líbí Jehovovi a dosáhnou záchrany. Pavel totiž řekl: „Byli jste vskutku zachráněni nezaslouženou laskavostí prostřednictvím víry; a není to díky vám, je to Boží dar.“ — Efezanům 2:8.

Jak odpovíš?

◻ Jaké zkoušky víry leží bezprostředně před námi?

◻ Ve kterých dvou ohledech nás může naše víra uzdravit?

◻ Jak dlouho si musíme zachovat víru podle slov v 1. Petra 1:9?

◻ Jaká máme opatření k posilování své víry?

[Obrázek na straně 15]

Máš pocit, že osobně potřebuješ více víry jako ten otec, jehož syna Ježíš uzdravil?

[Obrázek na straně 17]

K přežití „velkého soužení“ bude nutné mít víru, jakou měl Noe se svou rodinou