Kapitola 6

Otevírání posvátného tajemství

 1. Jak bychom měli reagovat na zářivý obraz zaznamenaný ve Zjevení 1:10–17?

VIDĚNÍ vyvýšeného Ježíše opravdu vyvolává uctivou bázeň. Kdybychom tehdy byli diváky společně s apoštolem Janem, byli bychom jistě i my překonáni tou zářivou nádherou a padli bychom na tvář jako on. (Zjevení 1:10–17) Toto nepřekonatelné inspirované vidění bylo zachováno proto, aby nás dnes podnítilo k činnosti. Podobně jako Jan bychom měli pokorně projevovat ocenění pro všechno, co toto vidění znamená. Kéž máme vždy hlubokou úctu před Ježíšovým postavením, které má jako na trůn dosazený Král, Velekněz a Soudce. — Filipanům 2:5–11.

„První a Poslední“

 2. a) Jakým titulem se Ježíš představuje? b) Co je míněno, když Jehova říká: „Jsem první a jsem poslední“? c) Nač obrací pozornost Ježíšův titul ‚První a Poslední‘?

² Z naší posvátné bázně by se však neměl stát chorobný strach. Ježíš Jana uklidnil, jak o tom apoštol vypráví dále: „A vložil na mne pravici a řekl: ‚Neboj se. Já jsem ten První a ten Poslední a ten živý.‘“ (Zjevení 1:17b, 18a) U Izajáše 44:6 popisuje Jehova správně své postavení, které má jako jediný všemohoucí Bůh. Říká: „Jsem první a jsem poslední a mimo mne není žádný Bůh.“a Když se Ježíš představuje s titulem „První a Poslední“, netvrdí, že je roven Jehovovi, vznešenému stvořiteli. Užívá titul, který mu právem udělil Bůh. U Izajáše pronáší Jehova výrok o svém jedinečném postavení, které má jakožto pravý Bůh. Je věčný Bůh a kromě něho opravdu neexistuje žádný jiný Bůh. (1. Timoteovi 1:17) Ve Zjevení mluví Ježíš o titulu, který mu byl udělen, a obrací pozornost na své jedinečné vzkříšení.

 3. a) V jakém smyslu je Ježíš ‚První a Poslední‘? b) Co je míněno tím, že má Ježíš „klíče smrti a hádu“?

³ Ježíš byl skutečně „první“ člověk, který byl vzkříšen k nesmrtelnému duchovnímu životu. (Kolosanům 1:18) Je také „poslední“, koho vzkřísil osobně Jehova. Tak se stává ‚živým. . . a. . . žije po celou věčnost‘. Těší se z nesmrtelnosti. V tom se podobá svému nesmrtelnému Otci, který je označován jako ‚živý Bůh‘. (Zjevení 7:2; Žalm 42:2) Pro všechny ostatní z lidí je Ježíš „vzkříšení a život“. (Jan 11:25) V souladu s tím říká Janovi: „Zemřel jsem, ale pohleď, žiji po celou věčnost a mám klíče smrti a hádu.“ (Zjevení 1:18b) Jehova mu dal autoritu, aby křísil mrtvé. Proto může Ježíš říci, že má klíče, jimiž může otevřít brány pro ty, kteří jsou spoutáni smrtí a hádem (svým stavem v hrobu). — Srovnej Matouše 16:18.

 4. Jaký příkaz opakuje Ježíš a kdo z něj má užitek?

⁴ Ježíš zde opakuje svůj příkaz, že Jan má vidění zapsat. Říká mu: „Zapiš věci, které jsi viděl, a věci, které jsou, a věci, které se stanou po nich.“ (Zjevení 1:19) Jaké vzrušující věci ještě Jan oznámí pro naše poučení?

Hvězdy a svícny

 5. Jak Ježíš vysvětluje, co znamená „sedm hvězd“ a „sedm svícnů“?

⁵ Jan viděl Ježíše uprostřed sedmi zlatých svícnů, se sedmi hvězdami v pravici. (Zjevení 1:12, 13, 16) Nyní Ježíš vysvětluje: „Pokud jde o posvátné tajemství sedmi hvězd, které jsi viděl na mé pravici, a sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd znamená anděly sedmi sborů a sedm svícnů znamená sedm sborů.“ — Zjevení 1:20.

 6. Co je znázorněno „sedmi hvězdami“ a proč byla poselství určena výslovně jim?

⁶ „Hvězdy“ jsou „andělé sedmi sborů“. Ve Zjevení někdy hvězdy symbolizují doslovné anděly, ale Ježíš by sotva použil lidského zapisovatele, aby psal neviditelným duchovním tvorům. Proto „hvězdy“ musí být lidští dozorci neboli starší ve sborech, kteří jsou považováni za Ježíšovy posly.b Poselství jsou určena hvězdám, protože ty nesou odpovědnost za dohled nad Jehovovým stádem. — Skutky 20:28.

 7. a) Co ukazuje, že když Ježíš mluví v každém sboru pouze k jednomu andělovi, neznamená to, že má každý sbor jen jediného staršího? b) Koho ve skutečnosti znázorňuje sedm hvězd v Ježíšově pravici?

⁷ Ježíš mluví pouze o jednom „andělu“ v každém sboru. Znamená to, že má každý sbor jen jednoho staršího? Ne, efezský sbor měl již v Pavlově době několik starších, nejen jednoho. (Zjevení 2:1; Skutky 20:17) V Janově době, kdy byla sedmi hvězdám zaslána poselství, aby byla čtena sborům, včetně sboru v Efezu, musely zřejmě hvězdy zastupovat všechny, kteří sloužili v radách starších uvnitř Jehovova pomazaného sboru. Podobně i dnešní dozorci čtou svým sborům dopisy od vedoucího sboru, který se skládá z pomazaných dozorců sloužících pod Ježíšovým vedením. Místní rady starších se mají přesvědčovat, zda se jejich sbory řídí Ježíšovými radami. Rady jsou přirozeně užitečné pro všechny, kteří jsou spojeni se sbory, nejen pro starší. — Viz Zjevení 2:11a.

 8. Co je naznačeno tím, že jsou starší v Ježíšově pravici?

⁸ Ježíš je hlavou sboru, a proto je právem řečeno, že jsou starší v jeho pravici neboli pod jeho dohledem a vedením. (Kolosanům 1:18) On je hlavním pastýřem a oni jsou nižšími pastýři. — 1. Petra 5:2–4.

 9. a) Co znázorňuje sedm svícnů a proč jsou svícny vhodným symbolem? b) Co pravděpodobně připomínalo apoštolu Janovi toto vidění?

⁹ Sedm svícnů je sedm sborů, jimž Jan určuje knihu Zjevení: v Efezu, ve Smyrně, v Pergamu, v Thyatiře, v Sardech, ve Filadelfii a v Laodiceji. Proč jsou sbory znázorněny svícny? Protože křesťané, ať již jednotlivě nebo kolektivně jako sbory, mají nechat ‚zářit své světlo před lidmi‘ v tomto světě zahaleném temnotou. (Matouš 5:14–16) Svícny také patřily k vybavení Šalomounova chrámu. Sbory byly označeny jako svícny, a to pravděpodobně připomínalo Janovi, že v obrazném smyslu je každý místní sbor pomazaných ‚Božím chrámem‘, místem, kde má přebývat Boží duch. (1. Korinťanům 3:16) V protiobrazu židovského chrámového uspořádání slouží také členové sboru pomazaných jako „královské kněžstvo“ v Jehovově velkém duchovním chrámovém uspořádání, jehož je Ježíš veleknězem a kde Jehova osobně přebývá v nebeské Nejsvětější. — 1. Petra 2:4, 5, 9; Hebrejcům 3:1; 6:20; 9:9–14, 24.

Velké odpadnutí

10. Co se stalo v roce 70 n. l. s židovským systémem a jeho nekajícnými podporovateli?

¹⁰ Když psal Jan Zjevení, existovalo křesťanství již přes 60 let. Na začátku přežilo 40 let soustavného odporu ze strany judaismu. Pak v roce 70 n. l. utrpěl židovský systém smrtelný úder, když Židé, kteří nečinili pokání, ztratili jako národ svou totožnost i to, co považovali ve skutečnosti za modlu — jeruzalémský chrám.

11. Proč bylo tak aktuální, že hlavní pastýř varoval sbory před narůstajícími tendencemi?

¹¹ Apoštol Pavel však předtím předpověděl, že mezi pomazanými křesťany dojde k odpadnutí. A Ježíšova poselství ukazují, že v době Janova stáří se již toto odpadnutí rozmáhalo. Jan byl poslední z těch, kteří působili jako zábrana proti tomuto Satanovu usilovnému pokusu zkazit semeno ženy. (2. Tesaloničanům 2:3–12; 2. Petra 2:1–3; 2. Jana 7–11) Byl proto vhodný čas, aby Jehovův hlavní pastýř napsal starším ve sborech a varoval je před narůstajícími tendencemi a aby povzbudil ty, kteří mají správný stav srdce, k pevnému postoji na straně spravedlnosti.

12. a) Jak se během staletí po době Janově rozvíjelo odpadnutí? b) Jak začalo existovat křesťanstvo?

¹² Nevíme, jak v roce 96 n. l. reagovaly sbory na Ježíšovo poselství. Víme však, že se po Janově smrti rychle rozvíjelo odpadnutí. „Křesťané“ přestali používat Jehovova jména a nahradili je v rukopisech Bible označením „Pán“ nebo „Bůh“. Ve čtvrtém století již byla přijímána rozšířená falešná nauka o trojici. V téže době už byla přijímána myšlenka o nesmrtelné duši. Římský císař Konstantin posléze udělil „křesťanskému“ náboženství státní schválení, což vedlo ke vzniku křesťanstva, v němž církev a stát spojily své síly a tisíc let společně panovaly. Bylo snadné stát se „křesťanem“ nového druhu. Celé kmeny přizpůsobily své dřívější pohanské názory různým formám tohoto náboženství. Mnozí z vůdců křesťanstva se stali utlačujícími politickými tyrany a mečem vnucovali své odpadlické názory.

13. Jakým směrem se vydali odpadlí křesťané navzdory Ježíšovu varování před sektářstvím?

¹³ Odpadlé křesťanstvo naprosto přehlíželo Ježíšova slova sedmi sborům. Ježíš kdysi vybízel Efezany, aby opět získali lásku, kterou měli na počátku. (Zjevení 2:4) Ale členové křesťanstva, kteří již nebyli sjednoceni v lásce k Jehovovi, vedli mezi sebou kruté války a vzájemně se hrozně pronásledovali. (1. Jana 4:20) Ježíš kdysi varoval sbor v Pergamu před sektářstvím. Ale již ve druhém století se objevily sekty, a dnešní křesťanstvo se skládá z tisíců vzájemně se potýkajících sekt a církví. — Zjevení 2:15.

14. a) Jakou cestou se vydali ti, kteří o sobě tvrdili, že jsou křesťané, ačkoli Ježíš varoval před tím, že nikdo nemá být duchovně mrtvý? b) Jak se projevilo, že údajní křesťané nedbají Ježíšovy výstrahy před modlářstvím a nemravností?

¹⁴ Ježíš kdysi varoval sbor v Sardech, aby nebyl duchovně mrtvý. (Zjevení 3:1) Podobně jako křesťané v Sardech zapomněli údajní křesťané rychle na křesťanské skutky a zakrátko pověřili jen malou, placenou třídu duchovenstva vykonáváním velice důležitého díla kázání. Ježíš varoval sbor v Thyatiře před modlářstvím a smilstvem. (Zjevení 2:20) Ale křesťanstvo otevřeně schválilo používání obrazů a podporuje lstivější způsoby modlářství v podobě nacionalismu a hmotařství. A nemravnost, proti které se sice někdy káže, je stále v širokém měřítku trpěna.

15. Co odhalují Ježíšova slova sedmi sborům ohledně církví křesťanstva a čím se prokázali být duchovní křesťanstva?

¹⁵ Ježíšova slova sedmi sborům tedy dokazují, že všechny církve křesťanstva naprosto selhaly a nejsou Jehovovým zvláštním lidem. Duchovní křesťanstva jsou opravdu nejvýznačnějšími členy Satanova semene. Apoštol Pavel o nich mluví jako o ‚tom bezzákonném‘ a předpověděl, že jejich přítomnost „je podle Satanova působení s každým mocným skutkem a lživými znameními a předzvěstmi a s každým nespravedlivým podvodem“. — 2. Tesaloničanům 2:9, 10.

16. a) Vůči komu projevovali vůdcové křesťanstva mimořádnou nenávist? b) Co se odehrávalo v křesťanstvu během středověku? c) Změnila protestantská vzpoura neboli reformace odpadlé způsoby křesťanstva?

¹⁶ Vůdcové křesťanstva, náboženští i světští, sice tvrdí, že jsou pastýři Božího stáda, ale vždy projevovali mimořádnou nenávist vůči každému, kdo se snažil povzbuzovat lidi ke čtení Bible, nebo ke každému, kdo odhaloval jejich nebiblické způsoby jednání. Jan Hus a překladatel Bible William Tyndale byli pronásledováni a mučeni. V temném středověku vyvrcholilo odpadlé panství ďábelskou katolickou inkvizicí. A ti, kteří uváděli v pochybnost učení nebo autoritu církve, byli nemilosrdně potlačováni a nespočetné tisíce takzvaných kacířů byly umučeny k smrti nebo upáleny u kůlu. Tak se Satan snažil zajistit, aby bylo rychle rozdrceno jakékoli pravé semeno Boží organizace podobné ženě. Když došlo k protestantské vzpouře neboli k reformaci (od roku 1517), projevovaly mnohé protestantské církve podobného ducha nesnášenlivosti. Také tyto církve na sebe uvalily vinu krve, protože mučily ty, kteří se snažili být věrně oddáni Bohu a Kristu. Opravdu, „krev svatých“ byla prolévána. — Zjevení 16:6; srovnej Matouše 23:33–36.

Semeno vytrvává

17. a) Co bylo předpověděno v Ježíšově podobenství o pšenici a plevelu? b) Co se stalo v roce 1918, kdo byl v důsledku toho zavržen a kdo ustanoven?

¹⁷ Ježíš předpověděl ve svém podobenství o pšenici a plevelu dobu temna, k níž mělo dojít za svrchované vlády křesťanstva. Ale po všechna ta staletí odpadnutí měli existovat jednotliví křesťané podobní pšenici, praví pomazaní. (Matouš 13:24–29, 36–43) Když pak v říjnu 1914 nadešel úsvit Pánova dne, byli stále na zemi praví křesťané. (Zjevení 1:10) Zdá se, že Jehova přišel, aby soudil svůj duchovní chrám, asi o tři a půl roku později, v roce 1918, a to v doprovodu Ježíše jako svého ‚posla smlouvy‘. (Malachiáš 3:1; Matouš 13:47–50) Nadešel čas, aby Pán s konečnou platností zavrhl falešné křesťany a ustanovil třídu ‚věrného a rozvážného otroka nad vším svým majetkem‘. — Matouš 7:22, 23; 24:45–47.

18. Jaká „hodina“ nadešla v roce 1914 a co měl v té době činit otrok?

¹⁸ Bylo také na čase, aby tento otrok věnoval mimořádnou pozornost tomu, co bylo napsáno v Ježíšových poselstvích sedmi sborům, což vidíme z toho, co je v nich řečeno. Ježíš například mluví o tom, že přijde, aby soudil sbory, a tento soud nadešel v roce 1918. (Zjevení 2:5, 16, 22, 23; 3:3) Mluví o tom, že bude chránit filadelfský sbor „před hodinou zkoušky, která má přijít na celou obydlenou zemi“. (Zjevení 3:10, 11) Tato „hodina zkoušky“ přichází teprve s úsvitem Pánova dne v roce 1914, protože potom byla vyzkoušena věrnost křesťanů vůči zřízenému Božímu Království. — Srovnej Matouše 24:3, 9–13.

19. a) Co dnes znázorňuje sedm sborů? b) Kdo se ve velkém počtu připojil k pomazaným křesťanům, a proč i pro ně platí Ježíšovy rady a okolnosti, které popisuje? c) Jak bychom se měli dívat na Ježíšova poselství sedmi sborům v prvním století?

¹⁹ Ježíšova slova sborům mají tedy své větší uplatnění od roku 1914. V tomto rámci zobrazuje sedm sborů všechny sbory pomazaných křesťanů během Pánova dne. A během posledních 70 a více let se k pomazaným křesťanům znázorněných Janem připojilo velké množství věřících, kteří doufají, že budou žít navždy na rajské zemi. I jim platí stejnou měrou rady, které dal oslavený Ježíš Kristus, a okolnosti, jež shledal v sedmi sborech, když je přišel zkoumat. Pro všechny Jehovovy služebníky totiž platí jen jediné měřítko spravedlnosti a věrnosti. (2. Mojžíšova 12:49; Kolosanům 3:11) Ježíšova poselství sedmi sborům v Malé Asii v prvním století nejsou tedy pouze nějakou historickou zvláštností. Znamenají život, nebo smrt pro každého z nás. Proto bedlivě naslouchejme Ježíšovým slovům.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 32]

Doba zkoušení a souzení

Asi v říjnu roku 29 n. l. byl Ježíš v řece Jordán pokřtěn a pomazán jako budoucí Král. O tři a půl roku později, v roce 33 n. l., přišel do jeruzalémského chrámu a vyhnal ty, kteří z něho dělali lupičskou jeskyni. Zdá se, že tomu odpovídá období tří a půl let od chvíle, kdy byl Ježíš dosazen na trůn v nebesích v říjnu 1914, do chvíle, kdy přišel zkoumat ty, kteří o sobě tvrdili, že jsou křesťané, protože soud začal u Božího domu. (Matouš 21:12, 13; 1. Petra 4:17) Začátkem roku 1918 se projevil velký odpor proti činnosti Jehovova lidu, jež souvisela s Královstvím. Byla to doba zkoušek po celé zemi a ti, kteří se báli, byli odděleni. V květnu 1918 dalo duchovenstvo křesťanstva podnět k tomu, aby byli úředníci Společnosti Strážná věž uvězněni, ale o devět měsíců později byli tito muži propuštěni. Falešná obvinění, jež proti nim byla vznesena, byla později stažena. Organizace Božího lidu, vyzkoušená a pročištěná, postupovala od roku 1919 horlivě kupředu, aby oznamovala, že Jehovovo Království v rukou Krista Ježíše je jedinou nadějí lidstva. — Malachiáš 3:1–3.

Když začal Ježíš v roce 1918 své zkoumání, byl bezpochyby nad duchovenstvem křesťanstva vynesen záporný rozsudek. Nejenže vyvolalo pronásledování Božího lidu, ale také na sebe uvalilo těžkou vinu krve, protože podporovalo zápolení národů v první světové válce. (Zjevení 18:21, 24) Tito duchovní pak vložili svou naději do lidmi vytvořené Společnosti národů. Spolu s celou světovou říší falešného náboženství ztratilo křesťanstvo do roku 1919 zcela Boží přízeň.

[Mapa na straně 28 a 29]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

EFEZ

SMYRNA

PERGAMON

THYATIRA

SARDIS

FILADELFIA

LAODICEA

[Obrázky na straně 31]

Náboženství křesťanstva na sebe uvalila těžkou vinu krve tím, že pronásledovala a zabíjela křesťany, kteří překládali, četli nebo dokonce jen vlastnili Bibli.