Otázky čtenářů

◼ Přežijí někteří pomazaní křesťané „velké soužení“, aby žili na zemi v novém světě, než budou vzati do nebe?

Bible to výslovně neříká.

Křesťané se již dávno zajímají o přednosti, které jim Bůh možná dá. (Skutky 1:6) To platí zejména dnes, od doby, kdy bylo zřízeno Království. (Matouš 24:3, 24, 34) Křesťané vědí, že má v jejich době přijít konec tohoto ničemného systému, a proto si kladli otázku, zda někteří z těch, kteří jsou pomazáni duchem, přežijí ‚válku velikého dne Boha‘ a budou nějaký čas sloužit na zemi, než obdrží svou nebeskou odměnu. (Zjevení 16:14) Bible neříká, zda se to stane, ale určité vzory a určitá proroctví jsou chápána tak, že naznačují, že by se to mohlo stát. Spíše než být dogmatičtí, můžeme raději sledovat, jak bude postupovat Jehova.

Některé biblické události mají pozdější obdoby mezi Božím lidem. Víme například, že Jonáš byl ve velké rybě tři dny a tři noci. Někdo by to považoval jen za příklad božského vysvobození, ale Ježíš řekl, že to byl prorocký vzor toho, jak bude on sám podobně dlouho v hrobě, než bude vzkříšen. (Jonáš 1:17; Matouš 12:40) Ano, Jonášův zážitek byl prorockým předobrazem. Je pochopitelné, že Boží lid sleduje proroctví a určité biblické zprávy a zkoumá, zda mohou naznačovat, jak s nimi ještě bude Jehova jednat.

Takovým biblickým proroctvím se zabývala například Strážná věž z 15. prosince 1928 (angl.), která rozebírala Micheáše 5:2–15. Micheášova kniha pojednávala o zpustošení Samaří od Asýrie a o návratu Židů z vyhnanství v Babylóně. (Micheáš 1:1, 5–7; 4:10) Ale poukazovala také na pozdější události, například na to, že se Mesiáš narodí v Betlémě. (Micheáš 5:2) Micheáš prorokoval, že po jejich osvobození od „Asyřana“ se „ti, kteří zůstanou z Jákoba“ stanou „podobnými rose od Jehovy“ a „podobnými mladému lvu s hřívou mezi stády ovcí“. (Micheáš 5:6–8) Strážná věž obsahovala komentář: „To je možné považovat za náznak, že i po vybojování Armagedonu budou na zemi někteří z ostatku a že pak budou muset ještě vykonat nějakou práci v Pánově jménu a k jeho chvále a slávě.“ Povšimněme si, že je tato možnost vyjádřena skromným, nezaujatým jazykem: „To je možné považovat za náznak.“

Která biblická zpráva by mohla poukazovat na obdobu takového přežití na zemi? Byl uveden například Noe a jeho rodina. Noe je považován za předobraz Ježíše v této době konce. (1. Mojžíšova 6:8–10; Matouš 24:37) Jako provedl Noe svou manželku a  své tři syny a snachy přes konec tehdejšího systému, tak poskytne Kristus vedení ostatku třídy své nevěsty a těm, kteří se stanou dětmi ‚Věčného otce‘, Ježíše. Noemova manželka přežila potopu a podílela se na obnově čistého uctívání na očištěné zemi. Obdobou by mohlo být přežití ostatku třídy nevěsty do nového světa. — Izajáš 9:6, 7; 2. Korinťanům 11:2; Zjevení 21:2, 9.a

Také jiné biblické zprávy byly považovány za náznak, že by někteří z pomazaných mohli žít až do nového světa. Například Jeremjáš přežil zničení Jeruzaléma; „muž“ s kalamářem tajemníka zůstal a viděl vykonání rozsudku, než odešel oznámit svou zprávu. — Ezekiel 9:4, 8, 11.

Komentáře o možnosti, že by někteří z pomazaných mohli přežít do nového světa, jsou podávány s dobrými úmysly a ve světle biblických precedenčních příkladů, a to ve snaze porozumět proroctvím nebo předobrazům, které by mohly mít pozdější obdoby. Ukáže-li se, že na zemi žádný z pomazaných nezůstane, nebude žádný důvod k nespokojenosti. Již jsme poznali, že biblickým záležitostem rozumíme lépe, jak postupuje čas. Například Strážná věž z 15. července 1981 (české vydání číslo 1, 1982) znovu rozebírala Micheáše 5:6–9 a vysvětlila, že „ostatek duchovních izraelitů nemusel čekat až do doby po. . . Armageddonu, aby byl jako osvěžující ‚rosa‘ pro lidi.“ Toto pojednání opět předložilo možnost, že by ostatek mohl přežít Boží velkou válku a být ještě „dále pro ‚velký zástup‘ ‚jiných ovcí‘ jako osvěžující ‚rosa‘ “. Vidíme však, že se během času a s růstem duchovního světla může naše porozumění proroctví nebo biblických dramat rozšířit a pozměnit. — Přísloví 4:18.

Víme, že Bible spojuje ‚příchod Syna člověka‘ se ‚shromažďováním jeho vyvolených od čtyř větrů‘. (Matouš 24:29–31) Také během „Pánovy přítomnosti“ v královské moci jsou pomazaní, kteří spí ve smrti, vzkříšeni k životu v nebi. (1. Tesaloničanům 4:15, 16) Tito pomazaní se tam mají stát částí Beránkovy manželky. Kdy k tomu dochází?

V knize Zjevení mluví Jan o vykonání rozsudku nad náboženskou nevěstkou, Velkým Babylónem, a pak popisuje ‚Beránkovu svatbu‘. Nečistá, nemravná „žena“ je odstraněna ze scény a vidíme „nevěstu, Beránkovu manželku“ ‚oděnou do světlého, čistého, jemného plátna, [které] představuje spravedlivé skutky svatých‘. (Zjevení 18:10; 19:2, 7, 8; 21:9) Zničení Velkého Babylóna patří k velkému soužení. (Matouš 24:21; Zjevení 7:14) Dalo by se tedy usuzovat, že někteří ze třídy nevěsty přežijí velké soužení na důkaz Jehovova schválení a ochrany. (Sefanjáš 2:3; srovnej s Matoušem 24:22) Kdyby tedy byli zachováni na zemi, mohli by zde zůstat, dokud si nebude Bůh přát vzít je do nebe.

Ve Zjevení však není vše předloženo v přesném pořadí. Není to tak, že by byl ten malý ostatek nutný, aby byl nový svět uveden v chod, protože již vyškolili milióny věrně oddaných křesťanů, kteří budou navždy žít na zemi. Bůh by tedy mohl vzít své pomazané do nebe okamžitě po zničení Velkého Babylóna, a tak by bylo všechno připraveno, aby mohlo dojít k ‚Beránkově svatbě‘. Všichni svatí by tak mohli společně s Kristem ‚pást národy železným prutem‘ ve zbývajícím čase velkého soužení. (Zjevení 2:26, 27; 19:11–21) Kdyby Bůh zařídil věci takovým způsobem, pak by všech 144 000 bylo s Ježíšem a ‚vládli by s Kristem jako králové [celých] tisíc let‘. — Zjevení 20:4.

Je jistě znamenité, že se Boží lid snaží s dychtivým zájmem nahlédnout do způsobu, jak Bůh povede a odmění své služebníky. (Srovnej 1. Petra 1:12.) Je z toho patrná jejich důvěra, že se stane jeho vůle. I když nemůžeme a neměli bychom být dogmatičtí, pokud jde o podrobnosti, můžeme dychtivě hledět vstříc tomu, co se stane.

[Poznámka pod čarou]