Zpráva ročenky svědků Jehovových 1992

JIŽNĚ od řeky Cogamis leželo lydské město Filadelfia. Tyčilo se na náhorní rovině v srdci úrodného kraje a ovládalo široké údolí, jež se táhlo na západ přes Sardy do Smyrny na pobřeží Středozemního moře. Filadelfia, která se nyní jmenuje Alasehir, v západním Turecku, byla kdysi bohatým střediskem vinařství. Není divu, že jejím hlavním božstvem byl bůh vína Dionýsos. Avšak v příkrém protikladu k veselí, jež přináší popíjení vína, bylo město také sídlem toho, co Ježíš nazval „Satanovou synagógou“. (Zjev. 3:9) Právě v takovém prostředí, kde by se zdálo, že není možné projevovat svaté skutky chování, vzkvétal sbor pravých křesťanských dělníků. Byl to jeden ze sedmi sborů, které Ježíš Kristus osobně oslovil v knize Zjevení. Před těmito věrně oddanými ctiteli Jehovy byly otevřeny dveře k teokratické činnosti.

„Znám tvé skutky — pohleď,“ prohlásil Ježíš, držitel Davidova klíče a Panovník králů země. „Postavil jsem před tebe otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít, — a vím, že máš trochu síly a že jsi dodržel mé slovo a neprokázal ses jako falešný vůči mému jménu.“ — Zjev. 1:5; 3:7, 8.

Jen si představ: Kristovi nebojácní následovníci, malá, semknutá skupinka, která zápasila s pronásledovateli, dostala požehnání v podobě široce otevřených dveří k posvátné službě! Takovou přednost nedostali ani náboženští vůdci ani vládcové města. Nezískali si u Ježíše žádnou přízeň tím, jak používali svou moc ve Filadelfii — na místě, které přiznivě vytvářelo výspu kultury a bylo branou do Malé Asie. Ježíš naproti tomu povzbudil filadelfský sbor, aby plně využil příležitosti kázat Boží království. Již vytrvali a ukázali, že mají s pomocí Božího ducha dost síly, aby dál činorodě pokračovali v Jehovově službě. Jakýkoli odpor, pohanský nebo židovský, nezastavil a také nikdy nezastaví dílo zvěstování Království.

Dveře otevřené dnes

Dnes, díky kázání, v jehož čele jsou Kristovi pomazaní bratři, veliký počet lidí vstoupil otevřenými dveřmi do služby Království. Když uvažuješ o celosvětové zprávě ze služby, nepochybně budeš souhlasit, že během uplynulého služebního roku svědkové Jehovovi opravdu vstoupili široce otevřenými dveřmi činnosti.

Vrchol zvěstovatelů: 4 278 820, a 6,5procentní vzrůst oproti služebnímu roku 1990. Nový vrchol průměrného počtu průkopníků: 558 514. Celkový počet hodin strávený kázáním dobré zprávy: 951 870 021.

Jaké dobré výsledky přinesla všechna tato činnost během služebního roku 1991? Za prvé, bylo pokřtěno 300 945 nových oddaných Jehovových služebníků. Za druhé, bylo založeno 3 191 nových sborů — v průměru 8,7 denně —, což vedlo k celkovému počtu 66 207 sborů v 211 zemích. Také počet kanceláří odboček vzrostl z 93 na 97, včetně 2 odboček za někdejší Železnou oponou. A další země, které zákonně uznaly svědky Jehovovy, jsou: Mozambik v Africe, Kapverdy v Atlantickém oceánu západně od Afriky, Nikaragua ve Střední Americe, Paraguay v Jižní Americe, Bulharsko, Rusko a Ukrajina ve Východní Evropě.

Jak vzrušující jsou vyhlídky na budoucí vzrůst, o němž svědčí počet přítomných při slavnosti na památku Kristovy smrti! V sobotu 30. března večer se posvátné slavnosti účastnilo 10 650 158 osob.

V Mexiku bylo na Památné slavnosti 1 230 099 lidí, o  osm procent více než předešlý rok. To znamená, že na této slavnosti byl přítomen každý šedesátý sedmý obyvatel Mexika. A v Brazílii, která má 302 367 zvěstovatelů, se zúčastnilo 897 739 osob, o 106 813 více než v předešlém roce. Není divu, že během služebního roku vznikl v Brazílii v průměru jeden nový sbor denně a že 1. září 1991 začalo pracovat 21 nových krajů a dvě nové oblasti. Památná slavnost na Filipínách přinesla bratrům radost, když na místech, kde se shromažďují, uvítali 332 830 hostů. Je to trojnásobek vrcholného počtu zvěstovatelů. Také východní Evropa zaznamenala vynikající vzrůst v počtu účastníků Památné slavnosti. Sovětský svaz podává zprávu o 108 633 přítomných. Je to o 43 procent více než minulý rok! V Polsku naplnily té posvátné noci sály království a jiné prostory 200 422 osoby.

V mnoha městečkách Jižní Afriky se noc Památné slavnosti vyznačovala násilnostmi, a tak mnoho zájemců zůstalo doma ze strachu, že budou obtěžováni cestou na Památnou slavnost nebo zpátky. Pro příklad obtíží, kterým byli někteří vystaveni, vezměme situaci ve sboru Montebello v zemědělské oblasti Natalu. Je to malý sbor deseti zvěstovatelů, kteří si právě postavili a zasvětili vlastní sál království. V sobotu ráno vypukly v té oblasti boje mezi politickými skupinami. Jeden starší ze sousedního sboru dostal za úkol pronést proslov. Když se s manželkou blížili k vesnici Montebello, místní člověk, který bratra znal, se zeptal: „Kam jdete?“ Vysvětlil, že jdou do sálu království, kde má přednést proslov na Památné slavnosti. Muž jej varoval: „Ne, tam nesmíte, protože tam se lidé vzájemně zabíjejí.“

A opravdu, než se bratr přiblížil k sálu, napočítal deset mrtvých těl, obětí boje mezi skupinami. Přes tak velké nebezpečí se Památné slavnosti zúčastnilo 16 lidí. Sál byl jediným místem v okolí, kde se svítilo. Všechny domy měly zhasnuto ze strachu, aby nepřilákaly násilníky. Po Památné slavnosti všichni bratři a zájemci přespali u jednoho bratra, který bydlel nedaleko sálu. Potom, co se ráno vrátili domů, boj mezi skupinami propukl opět.

‚Štědří ve svém příspěvku‘

Ohromující růst Jehovova lidu po celém světě znamenal přírůstek počtu služebníků plným časem, kteří slouží v misionářských domovech, a také počtu zvláštních průkopníků a cestujících dozorců. Přestože jsou to všechno dobrovolní pracovníci, kteří dostávají jen malé kapesné na nutné osobní věci, ubytování, strava a celková péče o tyto oddané pracovníky v jejich přiděleních ke kazatelské službě stála v uplynulém roce 40 219 589,01 dolarů. Zasloužíš si za svou štědrost stejnou pochvalu, jakou apoštol Pavel udělil sboru v Korintu za jeho pohotovost se dělit. Napsal, že Bohu je přinášena sláva, ‚protože se poddáváte dobré zprávě o Kristu. . . , a protože ve svém příspěvku jste štědří‘. — 2. Kor. 9:13.

Když mnozí poctiví lidé vidí vážné úsilí, které vyvíjejí svědkové Jehovovi na podporu dobré zprávy, například jak spolupracují na stavbě nové budovy odbočky, přejí si udělat vše, co mohou, aby podpořili dílo Království. Nigerijská studentka Ruth je toho příkladem. Když navštívila komplex budov bételu a tiskárny v Igiedumě, který byl dokončen v dubnu 1990, napsala:

„Byla jsem šťastná, když jsem viděla ty krásné budovy a zařízení v igiedumském bételu. To všechno umožnily dobrovolné příspěvky bratrů a sester. Zatímco jsem děkovala Jehovovi za tohle velké dílo v Igiedumě, napadla mě otázka: Jak jsem ke stavbě těch budov přispěla já? Chodím do školy, je mi šestnáct a finančně jsem neměla čím přispět. Ale v době své návštěvy jsem měla slepici, která nesla vajíčka. Později je vyseděla. V den, kdy svá kuřata vyvedla, vybrala jsem jedno z nich a dala mu jméno Igieduma. Několik týdnů potom ale naneštěstí dostala kuřata nějakou nemoc. Jedno po druhém hynulo a matka také. Ale kuře Igieduma nezdechlo! Nedávno jsem kuře prodala a posílám teď peníze jako svůj ‚vdovin příspěvek‘ k šíření dobré zprávy.“

Jiný příklad nacházíme v Ekvádoru, kde jeden průkopník studuje Bibli se slepými manželi, kteří začali chodit na shromáždění. Brzy chtěli vědět, jak se mohou na shromáždění připravovat. Průkopník tedy začal nahrávat články ze Strážné věže a studijní látku z knihy na pásek. Oceňují tuto pomoc? Jednoho dne, když manžel prodával ve svém stánku na trhu, řekla mu jedna zákaznice, že mu za zboží, které si koupila, dává bankovku v hodnotě pěti dolarů. Ve skutečnosti mu dala bankovku v hodnotě ani ne 50 centů. Pro slepé manžele to byla ztráta odpovídající měsíčnímu nájemnému. Ale toto zklamání jim nezabránilo přijít ten večer na shromáždění. Před odchodem požádal manžel o schránku na příspěvky, aby tam mohl něco dát na dílo Království. Průkopník si toho všiml a říká: „Jejich ocenění mě skutečně ohromuje.“

Překonat hradbu předsudků

Svědkové Jehovovi si velmi cení života a vyhledávají dobrou lékařskou péči. Nepřijímají však transfúze krve; to je jejich neústupný náboženský postoj. (Sk. 15:29) Jak je možné překonat hradbu předsudků a zamítavých postojů, s níž se svědkové střetají v otázce krve? HIS (Hospital Information Services — Nemocniční informační služba) v Brooklynu školí dozorce a dohlíží na ně, aby pomáhali jiným svědkům v době, kdy potřebují lékařskou pomoc. Jeden instruktor tohoto oddělení řekl: „Svědkové Jehovovi se nesnaží tuto zeď prorazit hlavou, ale spíše se ji snaží přelézt. Připomíná nám to Žalm 18:29: ‚Při svém Bohu mohu zlézat zeď.‘“

Od roku 1988 vyškolila HIS prostřednictvím 32 seminářů 811 Výborů pro styk s nemocnicemi a zřídila je v 62 velkých odbočkách v Severní a Jižní Americe, v Karibské oblasti, v Evropě a v Tichomoří. Tyto výbory složené z 3 846 starších slouží pro určité zvláštní potřeby 3,4 miliónů svědků, kteří se možná dostanou do nemocnice v těch zemích. Vybavily semináře starší tak, aby to mohli dělat účinně?

Jeden starší prohlásil: „Byli jsme vyzbrojeni k tomu, abychom dovedli objasnit své stanovisko pevně a s patřičnou úctou, ale beze strachu.“ Jiný delegát řekl: „Naučili jsme se, jak můžeme poukázat na skutečnou alternativní léčbu bez krve, jak odkazovat na lékařské prameny nebo nabízet či zařizovat kontakty, abychom podpořili zásadu zdržovat se krve.“ Přednosta chirurgického oddělení jedné velké nemocnice řekl: „Jak vidím, máte nejnovější lékařské a právnické informace o používání krve.“

V prvé řadě ovšem nešlo o odborné lékařské znalosti. Jeden delegát poznamenal: „Pozornost se nesoustřeďovala na lidské poznání. Stále se poukazovalo na to, že za tímto opatřením je Jehova a jeho svatý duch.“ Jeden bratr z bývalého Východního Německa řekl: „Seminář nás také podnítil k projevům ještě většího zájmu o nemocné bratry.“ Ano, praví křesťané jsou povinni navštěvovat choré spoluvěřící a pomáhat jim. (Srovnej Matouše 25:36.) Nabízet pomoc a povzbuzení bratrům v kritické situaci, mezi nimi i těm, kteří čelí konfliktu kvůli sporné otázce krve, je projevem křesťanské lásky. — Kaz. 4:12.

‚Roztáhnout stanové látky‘

„Udělej místo svého stanu prostornějším. A ať roztáhnou stanové látky tvého velkolepého bydliště.“ (Iz. 54:2) To, co napsal Izajáš o zrození nového národa, lze v zásadě uplatnit na růst svědků Jehovových. V současnosti se více než 20 odboček na světě zabývá velkými stavebními projekty, nemluvě o řadě sjezdových sálů a sálů království, které se staví.

Ve Spojených státech během uplynulého roku velmi pokročila stavba Vzdělávacího střediska Strážné věže v Pattersonu (New York). Staveniště o rozloze 270 hektarů je výhodně položeno v malebném zemědělském kraji asi 110 kilometrů severně od Brooklynu a 70 kilometrů východně od Farem Strážné věže (Wallkill, New York). Stavební práce pokračují na několika budovách, na dvou pětipatrových obytných a na třípatrové, kde bude kuchyně a jídelna pro více než 1 600 lidí. Denně pracuje na stavbě přes 650 bratrů a sester. Od otevření střediska pro návštěvníky v září 1990 navštívilo staveniště přes 80 000 lidí.

Když se v Japonsku začal stavět sjezdový sál v Tokai, jeden soused silně protestoval proti projektu a pokoušel se zorganizovat kampaň za zastavení stavby. Denně chodil kontrolovat, co se na pozemku děje, a pokaždé reptal. Když však jednoho dne přišel na staveniště s pilou v ruce, bratr, který měl stavbu na starosti, ho zastavil. K bratrovu překvapení muž řekl: „Až dosud jsem pozoroval, co děláte. Zdá se, že vám překáží ten bambusový háj. Dovolte mi, abych dnes s vámi sloužil jako dobrovolník.“

Není nutné jen stavět a rozšiřovat sály a budovy odbočky, ale ‚roztáhnout‘ se musí i počet jazyků, v nichž tiskneme literaturu. Například počítačové oddělení na Farmách Strážné věže je oporou celosvětového počítačového systému Společnosti známého jako MEPS. Tento systém nyní pomáhá při kompozici, překladu a zveřejňování psané látky ve 205 jazycích.

Škola dodatečného služebního vzdělávání — otvírají se mezinárodní dveře

Během služebního roku 1991 se poprvé konala škola dodatečného služebního vzdělávání v jiných jazycích než v angličtině, totiž ve francouzštině, němčině, italštině a španělštině. Sedmá třída ve Spojených státech se sešla v Belleville (Michigan) a osmá třída v Coraopolis v Pensylvánii. Druhá a třetí třída v Británii probíhala v Surrey a v Manchesteru. Třídy v jiných jazycích byly ve francouzském Creilu, německém Mőllbergenu, italském Rosetu degli Abruzzi a ve španělské Barceloně.

V místě, kde škola probíhá (což bývá zpravidla sjezdový sál nebo sál království s přídavnými místnostmi), se studenti každé ráno shromáždí v jídelně, aby uvažovali o denním textu, jako se to dělá ve všech odbočkách Společnosti. Ke školení patří i to, že studenti mají komentovat denní text nebo se modlit před jídlem. Po snídani začíná v 8.30 výuka. Na oběd je vyhrazena hodinová přestávka a pak se od jedné do dvou studenti věnují svým pracovním úkolům, což může být úklid, mytí nádobí po obědě, údržba a opravy v budově nebo péče o okolní pozemky. Ve dvě odpoledne začíná opět vyučování. Po výuce se večeří v místě ubytování a večer končí třemi hodinami nad domácími úkoly.

V souladu s účelem školy jsou tito absolventi povzbuzováni, aby byli nalezeni věrní v konání Boží vůle celou duší, až se budou svědomitě starat o své různé sborové odpovědnosti a jiné úkoly. — 1. Kor. 4:2; Ef. 6:6.

Právní případy otvírají dveře ke kázání

„Dobře vím, že Jehova prosadí zákonný nárok ztrápeného, soud chudých,“ prohlásil David, když trpěl pronásledováním. (Žalm 140:12) Jehova přijde bránit své věrné ctitele ve svůj patřičný čas a svým vlastním způsobem. Je na straně utlačovaných, ztrápených a ukřivděných. V jistých zemích snad použije i celý právní systém, aby otevřel dveře ke kazatelskému dílu nebo je udržel otevřené.

K tomu, aby tyto dveře zůstaly otevřené, přispívá právní oddělení v Brooklynu asi se 40 bratry a sestrami. Oddělení pracuje pod řízením vedoucího sboru a řeší nutné právní záležitosti. Ačkoli se právní systémy v jednotlivých zemích liší, velká většina je odvozena z takřka jednotných zásad „přirozeného práva“ a „obecného“ čili ústavního zákona. Také nedávné světové události, jako blížící se hospodářské sjednocení velké části západní Evropy a dramatické politické změny ve východní Evropě, podtrhují rostoucí vzájemnou závislost právních systémů. Proto má právní oddělení stále více práce, aby pomohlo odbočkám Společnosti, když řeší právní záležitosti, jako jsou například naše práva v otázce odmítnutí lékařského použití krve a v otázkách veřejné služby.

Vracení majetku v Africe

Když byl loni zrušen po čtrnácti letech zákaz díla v Beninu, vláda vrátila řadu dříve zabavených sálů království a také bývalý misionářský domov v Porto-Novo a bývalou budovu odbočky v hlavním městě Cotonou. Tyto budovy se renovují a vláda povolila vstup do země osmi misionářům.

Když v roce 1976 přišel náhlý zákaz, měli misionáři ani ne den na sbalení svých věcí a opuštění Beninu. Co se stalo s literaturou v odbočce a se zařízením kanceláří, kterého se vláda zmocnila? Odpověď konečně přišla v listopadu 1990, když kdosi zatelefonoval, že nějaké věci patřící svědkům byly uloženy v jednom domě v hlavním městě. Mohli by si bratři pro ně přijít? Bratři ke svému úžasu našli přes 5 000 knih a brožur včetně osobních knihoven misionářů. K jiným věcem patřícím Společnosti patřily dvě pračky, plynový sporák, láhve na plyn (některé ještě plné), ohřívač vody, vana a sekačka trávy. Ačkoli některé knihy zežloutly, většina znovu získaného materiálu byla i po čtrnácti letech uložení v dobrém stavu. Knihy byly dány bratrům k dispozici a ti si je nadšeně rozebrali na doplnění osobní knihovny, jak už dávno toužili.

Vydavatelská činnost v Evropě

Zpráva z Francie uvádí, že po více než roce pokusů dostala odbočka ve Francii konečně 16. května 1991 vládní povolení používat svůj nový čtyřbarevný tiskařský stroj. První barevná vydání našich časopisů, která byla rozeslána sborům, byla Strážná věž z 15. července a Probuďte se! z 22. července.

Přestože Jugoslávie byla otřesena nepokojem, dílo Království pokračuje a na rozdíl od předešlých let nebyly úřady dány žádné pokuty za kazatelské dílo dům od domu. Barevná literatura a časopisy, které jsou tištěny v Německu, velmi napomohly kazatelskému dílu v Chorvatsku, v Makedonii, v Srbsku a ve Slovinsku a rovněž v Albánii. Kázání Království tedy postupuje kupředu navzdory právním zábranám. Jehovovo dílo získává převahu! — Jer. 15:20.

Překladatelské služby — nástroj k šíření dobré zprávy

Zmatení jazyka během stavby babylónské věže způsobilo, že se lidská rodina okamžitě stala mnohojazyčnou. To vytvořilo potřebu nového povolání — tlumočníka nebo překladatele. O letnicích roku 33 n. l. naopak svatý duch zázračně propůjčil mužům i ženám schopnost mluvit jazyky lidí ze šestnácti různých oblastí římské říše, aniž ztratili svůj vlastní jazyk. Ačkoli dnes nedochází k žádnému nadpřirozenému překládání, duchovní pokrm je přesto pravidelně poskytován ve více než 175 jazycích, a v mnoha z nich simultánně.

Všechny publikace Strážné věže jsou nejdříve připraveny v angličtině, v jazyku, jímž mluví téměř devět procent obyvatel země. Pro převod této látky do jiných jazyků světa má Společnost více než 900 zručných překladatelů v 65 odbočkách na světě. Redakční výbor vedoucího sboru řídí celosvětové překladatelské úsilí z ústředí v Brooklynu. K tomu patří zřizování nových překladatelských oddělení, školení překladatelů, odpovědi na otázky z odboček a opatřování vhodných nástrojů pro rešerše. Na pomoc těmto snahám překládat bylo v dubnu 1989 utvořeno nové oddělení nazvané Překladatelské služby.

Slova mají často mnoho významů, a tak překládání není nějaký mechanický postup náhrady jednoho slova jiným slovem ze slovníku. Ustálená rčení jsou pro překladatele specifickým problémem, protože je nelze překládat doslovně. Například anglický výraz „kousni se do jazyka“ v Probuďte se! z 8. června 1991 neznamená způsobení ‚tělesné újmy‘; znamená ‚být zticha‘. Musí se také přesně zprostředkovat plný význam originálu v jazyce, do něhož se překládá. Mluvené i psané slovo je navíc živé, protože roste, obohacuje se a během doby se mění tím, jak se mění hovorová mluva. Kdo znal před několika lety taková slova jako „glasnosť“, „perestrojka“, „právo na život“, „kladná volba“ a „počítačovém podvodníkovi“? Takové výrazy jsou pro překladatele nikdy nekončícím problémem.

Překladatelé se v úzké spolupráci s redakčními pracovníky Společnosti snaží vystihnout přesnou sílu a příchuť anglického textu. Pro zajištění důslednosti dostávají překladatelé komentáře v závorkách, jež vysvětlují ustálená rčení a jiné stránky angličtiny, související s gramatikou. Jak reagují odbočky na tuto službu?

Z Německa píší: „Naši překladatelé uvítali dlouho očekávanou službu s velkým nadšením.“ Ghana říká. „Způsob, kdy je za určité výrazy vloženo, co znamenají, nás osvobodil od časově velmi náročného vyhledávání a od dlouhého uvažování nad anglickou látkou, jež se má překládat.“ A z Itálie přišla zpráva: „Je pro nás užitečné, když jsou uvedeny latinské názvy rostlin a zvířat. Šetří to mnoho času, který nyní může překladatel věnovat vlastnímu překladu.“

Jiným velkým projektem Společnosti je překládání Bible. Překlad nového světa Svatých písem je nyní celý nebo jeho část k dispozici ve 13 jazycích a bylo schváleno překládání do 20 dalších jazyků. Dosud se překladatelé na jeho překladu lopotili v průměru patnáct let. Ke zjištění, jak by bylo možné snížit čas potřebný k překladu Bible, provedl redakční výbor průzkum, jenž zhodnotil efektivnost počítačů. Lidská mysl nekonečně převyšuje počítače, protože dovede pochopit smysl výrazů a umí zvolit „správná slova pravdy“. (Kaz. 12:10) Zjistilo se však, že počítače mohou být velmi užitečnými nástroji. Proto překladatelé Bible využívají velmi pružného počítačového systému k ukládání a vyvolávání nezbytných informací o biblických slovech a výrazech. Tento systém je schopen vyčerpávajícím způsobem vyhledat výklad Společnosti k biblickým textům. Doufáme, že to urychlí překlad Bible a přitom zachová nejvyšší kvalitu.

Společnost si klade za cíl dát dobré zprávě nejširší možnou publicitu. Strážná věž se od 1. ledna 1992 překládá do 111 jazyků, z toho v 66 jazycích vychází simultánně s anglickou. Jinými slovy, 95 procent svědků Jehovových dostává tentýž duchovní pokrm ve stejné době. Nové publikace se objevují v dalších jazycích včetně albánštiny, estonštiny, gruzínštiny, kambodžštiny, makedonštiny, ndonga a nepálštiny. Vedoucí sbor bude dál řídit úsilí o posílení překladatelských týmů pro obrovský úkol, který máme před sebou. S Jehovovým schvalujícím úsměvem by to mělo vést k tomu, že všem lidem, národům a jazykům bude dáno k dispozici ještě více Biblí a biblických studijních pomůcek.

Sjezdy, které otvírají dveře zbožné svobodě

„Chci ti chvalořečit ve velkém sboru; mezi početným lidem tě budu chválit.“ (Žalm 35:18) Svědkové Jehovovi využívají příležitosti k chvále Svrchovaného panovníka vesmíru a činí to jednomyslně na svých každoročních oblastních sjezdech. Během uplynulého služebního roku, když na jedné části zeměkoule dobíhaly sjezdy „Čistý jazyk“ z roku 1990, v jiné části světa začínaly sjezdy na rok 1991 s námětem „Lid milující svobodu“.

Významný čas pro svědky Jehovovy v Brazílii nastal v srpnu, září a říjnu 1990. Byla to série čtyřdenních sjezdů „Čistý jazyk“. Některé ze 110 sjezdů konaných v 68 městech rozptýlených po celé obrovské Brazílii byly mezinárodní a prospěly také delegátům z mnoha zemí. Celkem na nich bylo přítomno 548 517 osob, a 13 448 pokřtěných všechny potěšilo.

Tyto mezinárodní sjezdy měly dobrý ohlas v místním tisku a televizi. Jornal da Tarde napsal v celostránkové zprávě: „Na rozdíl od jiných náboženských událostí sjezd nesvědčí o žádném fanatismu — nikdo nevykřikuje, náboženské písně jsou měkké, nekoná se žádné okázalé uzdravování a nikdo nečeká na peníze věrných s pytlem. Na druhé straně je tu ovzduší plné pozornosti.“

V uplynulém roce se také velmi vydařily oblastní sjezdy „Lid milující svobodu“ konané v Brazílii v červenci a v srpnu 1991. Proslovy pomohly našim bratrům, aby si ještě více cenili své Bohem dané svobody. Na těchto třídenních duchovních hostinách převládala slavnostní atmosféra. Všech 98 sjezdů se zúčastnilo celkem 482 034 lidí a 8 991 osob bylo pokřtěno.

V Itálii byl jedním z 245 161 lidí, kteří se zúčastnili oblastních sjezdů „Lid milující svobodu“, katolický kněz. Vmísil se do davu na sjezdu, který probíhal od 19. do 21. července v Brescii. Byl tak pohnut, že vložil do schránky na příspěvky vzkaz: „Jsem katolický kněz, přirozeně v civilním oděvu, který chtěl osobně vidět, co tihle lidé, které církev vždy považovala za pouhou hrstku, skutečně dělají a říkají. Patnáct minut, které jsem strávil na tomto stadiónu, mi stačilo, abych si uvědomil, kolik času jsem až dosud promarnil. Jste skutečně příkladem k následování. Přiměli jste mě k přemýšlení a používali jste to, co bych já měl používat častěji — Bibli. Kdo ví, třeba budu jednoho dne také s vámi, oblečený v saku a s kravatou.“

Východní Evropa byla v minulém služebním roce dějištěm tří mezinárodních sjezdů. Budapešť v Maďarsku hostila 40 601 delegátů; v Praze, v Československu, bylo 74 587 návštěvníků a Záhřeb v Jugoslávii pozdravilo 14 684 účastníků sjezdu. Delegáti ze všech čtyř koutů země naplnili ulice sjezdových měst a zkrášlili je svou radostnou náladou. Radost delegátů se znásobila, když dostali dobré biblické poučení, znovu se setkali s mnoha dřívějšími známými a vytvořili nová přátelství.

Mezinárodní sjezd konaný na Népstadionu v Budapešti od 26. do 28. července hostil delegáty ze 35 zemí. Je to jen dva roky, od června 1989, co jsou svědkové Jehovovi zákonně uznáni. Před několika lety, když se stadión stavěl, byli někteří bratři pro své náboženské názory ve vězení. Žalářníci se tehdy před nimi vychloubali: „Ten stadión v životě neuvidíte.“ Jeden z našich bratrů odpověděl: „Kdo ví? Možná, že se tam jednoho dne svědkové Jehovovi sejdou.“ Byl za ta slova zbit. Jak šťastný však byl ten bratr, když byl přítomen na tomto sjezdu a viděl stadión naplněný více než 40 000 návštěvníky!

Poprvé se sjezdy konaly veřejně v Sovětském svazu. Tallin, město na pobřeží nyní samostatného Estonska, byl pro některé účastníky sjezdu prostředím, jež mělo trochu ironický rámec. Z místa, kde bylo pokřtěno 447 osob, viděli bratři a sestry staré opevnění, jež sloužilo v letech 1950 a 1951 jako přechodná věznice pro některé z nich, zatímco čekali, až budou odvezeni do vězeňských táborů na daleké Sibiři. A tak se v tomto čase velké radosti probouzely na okamžik nepříjemné vzpomínky.

Zasvěcování odboček: Jiné otevřené dveře příležitosti

„Šťastní jsou ti, kteří bydlí v tvém domě! Stále tě chválí,“ zpívali věrní Korachovi synové. (Žalm 84:4) Dnes otvírají budovy odboček dveře příležitosti rozšířit uctívání Jehovy. A když je zasvěcena nová budova, je to zvláštní příležitost zpívat chválu Jehovovi.

Fidži

V úterý 25. prosince 1990 byl v hlavním městě Suvě na Fidži krásný, teplý tropický den. Tisíce se tam shromáždily k programu zasvěcení nově dokončené přístavby kanceláře odbočky a obytných prostor. Fidži tvoří více než 800 ostrovů, z nichž je asi stovka obydlená. Fidži je domovem více než 736 000 lidí známých svým nakažlivým úsměvem a vlídnou pohostinností. První svědek Jehovův přijel na Fidži až roku 1913. Do třicátých let se v Suvě konala shromáždění, kam chodila jen malá skupina složená ze tří rodin. V roce 1940 bylo dílo úředně zakázáno. Po druhé světové válce byl zákaz zrušen. Tak se otevřela cesta ke vstupu prvních misionářů z Gileadu, aby od 5. dubna 1947 pracovali spolu se dvanácti zvěstovateli, kteří zde tehdy sloužili.

Roku 1957 byli Len Helberg, nyní žijící v Austrálii, a místní průkopník Len Heatley posláni do školy Gilead. Když se po roce vrátili na Fidži, byla v Suvě otevřena kancelář odbočky. „Tenkrát jsme si nemysleli, že je to opravdová odbočka,“ vzpomíná bratr Heatley. „Říkali jsme jí jen ‚větvička‘.“ Bratr Helberg dodal: „Ale Jehova věděl, co dělá.“ Koncem čtyřicátých let byl v Suvě jeden sbor, ale od té doby se dobrá zpráva šířila po celém jižním Tichomoří, takže dnes jsou kanceláře odboček také na Nové Kaledonii, Tahiti a Západní Samoi.

Lyman Swingle z vedoucího sboru přednesl zasvěcovací proslov ke 434 osobám přítomným přímo v odbočce a k dalším 3 489 na nedalekém stadiónu, kteří byli spojeni telefonicky, aby slyšeli program toho dne. Když uvážíme, že na Fidži je necelých 1 600 zvěstovatelů, byla to velká účast. Toho večera předvedli bratři z Fidži mnoha delegátům slavnostní dvouhodinové představení zpěvu a tance.

Řecko

Historickým datem pro 334 sborů svědků Jehovových v Řecku byl 13. duben 1991, datum stanovené pro zasvěcení nových budov odbočky v Eleoně, zemědělské oblasti asi 70 kilometrů severně od hlavního města Athén.

Ráno v den zasvěcení byla obloha zatažena. Zdálo se, že bude pršet. Ale těžké mraky nemohly ubrat na poklidné kráse zelenému koberci ječných polí rozprostírajících se kolem 22hektarového staveniště, které bylo poseto krvavě červenými vlčími máky a žlutými sedmikráskami. Zároveň se zástupci všech sborů přišel déšť, ale nezchladil radostného ducha 3 815 přítomných. Program zasvěcení byl také přenášen telefonem do sjezdových prostor u Athén, do Tesaloniky a na ostrov Krétu. Tak bylo napojeno celkem 13 484 osob.

První sjezd v Řecku se konal před 66 lety, v roce 1925. A přesto Řecká ortodoxní církev stále aktivně odporuje svědkům, jako by byli novým náboženstvím. Duchovenstvo dokonce zorganizovalo demonstraci před pozemkem, když se stavěla odbočka. Dostavila se policie, aby udržela pořádek a chránila majetek. Odpor selhal — projekt byl dokončen o půl roku dříve, než se plánovalo.

Na programu zasvěcení byli přítomni dva členové vedoucího sboru, Milton Henschel a Albert Schroeder. Den zasvěcení skončil společným jídlem rodiny bétel a stavbařů a také delegátů, kteří si nechtěli nechat ujít tuto příležitost a přijeli do Řecka. Návštěvníky potěšily tradiční řecké tance, které bratři a sestry předvedli.

Hongkong

Kancelář odbočky se 1. dubna 1980 přestěhovala z maličké budovy do prostornější v tichém prostředí na Kent Road 4 na předměstí Kowloon Tong. Tyto prostory velmi dobře sloužily potřebám odbočky po osm let. Pak přišel čas k dalšímu rozšíření. Právě včas se na Kent Road 12 vyskytla příležitost koupit krásnou budovu vhodnou pro malou kancelář odbočky a domov bétel. Avšak již za tři roky bylo zřejmé, že bude brzy zapotřebí dalších prostor. Jehova je opět opatřil.

Jednoho odpoledne řekl katolický kněz, který bydlel na Kent Road 16, koordinátorovi výboru odbočky: „Naši přátelé jsou pryč.“ Zmiňoval se o čínské rodině, jíž patřilo číslo 14 na Kent Road. Tato rodina se právě ten víkend vystěhovala a jejich dům byl na prodej. Bylo to ideální. Nemovitost v Kent Road 14 je skvělým přídavkem k našemu ostatnímu majetku v číslech 4 a 12. Je to patrová stavba z bílého zesíleného betonu. Rodina bétel má nyní 19 členů a je zde ubytování pro 30 osob.

Pro zasvěcení tohoto dalšího majetku byl vyhrazen večer 15. ledna 1991. Lloyd Barry, člen vedoucího sboru, pronesl zasvěcovací proslov „Jehova dává vzrůst“. Hongkong dobře zná, protože tu byl poprvé na návštěvě s tehdejším prezidentem Společnosti Strážná věž Nathanem H. Knorrem. V té době sem často zajížděl, protože sloužil jako zónový dozorce. Jeho proslov sledoval dílo od časných počátků až po dnešek, kdy ve 23 sborech v Hongkongu je 2 320 zvěstovatelů.

Nová Kaledonie

Na jihozápadě Tichého oceánu leží Nová Kaledonie — „Ostrov světla“. Je to ostrov s přirozenými, neobyčejně krásnými zákoutími, která byla vždy oblíbeným přístavem umělců a jejich zdrojem inspirace. V posledních letech rostoucí počet lidí hledá světlo, které přináší věčný život. — 1. Jana 1:5.

Kancelář odbočky sídlila od roku 1977 v misionářském domově. Dvě ložnice byly přes den proměněny v kanceláře. Překládání, kompozice i tisk, a také balení a expedice publikací se konalo na ploše pouhých sto čtverečních metrů. To vysvětluje, proč vedoucí sbor schválil stavbu nové budovy bételu s celkovou plochou větší než 1 200 čtverečních metrů. Je tam šest ložnic a stojí v Nouméi, hlavním městě Nové Kaledonie. Výkopové práce začaly v lednu 1989.

Malá skupinka devíti zvěstovatelů se od roku 1956 rozrostla na 1 265. Kancelář odbočky se nyní stará o potřeby více než 1 400 zvěstovatelů jednak na Nové Kaledonii, jednak na ostrovech Wallisových, Vanuatu a Futuna. Asi 2 700 osob s radostí vyslechlo 15. prosince 1990 zasvěcovací proslov Davida Mercanta ze světového ústředí Společnosti, který sloužil jako zónový dozorce. Bratři z různých ostrovů pak sestavili hudební program s písněmi Království a místními tanci.

Filipíny

V roce 1972, kdy se naposled rozšiřovala odbočka, bylo na Filipínách 54 212 zvěstovatelů. Když v květnu 1988 probíhala stavba nové odbočky, počet zvěstovatelů vzrostl na více než 97 000.

Duchovní žeň začala, když se 14. ledna 1912 poprvé ozvalo poselství dobré zprávy ve Velké opeře v Manile. První prezident Společnosti Charles T. Russell pronesl proslov „Kde jsou mrtví?“ asi k tisíci posluchačům. Tato raná semena pravdy postupně přinesla plody a v roce 1930 se konaly pravidelné týdenní biblické hodiny za účasti asi deseti osob. Prvním filipínským bételem byl najatý byt, který se začal používat v červnu 1934. První parcela na nynějším místě kanceláře odbočky v Quezon City byla zakoupena v prosinci 1947 a stavba na ní se začala používat jako kancelář odbočky v únoru 1948. Další budovy byly postaveny na původním hektarovém pozemku v letech 1953, 1962 a 1972.

S přírůstkem zvěstovatelů během sedmdesátých let bylo skutečně třeba ‚roztáhnout stanové látky‘ odbočky. (Iz. 54:2) Na počátku byl vznesen dotaz, zda by byl někdo ze sousedů ochoten k prodeji svého pozemku. Nikdo neměl zájem. Jeden soused dokonce řekl: „Číňané majetek neprodávají. Jen kupují.“ Avšak sousedé, kteří původně neprojevili žádný zájem, začali kupodivu jeden po druhém nabízet k prodeji své pozemky i domy, když se Společnost znovu ptala na možnost odkoupit jejich majetek. Během šesti let bylo zakoupeno deset parcel, čímž se majetek Společnosti ztrojnásobil.

Stavba dvoupatrové tiskárny a jedenáctipatrového domova bétel začala v květnu 1988. Na budování nové odbočky radostně spojili síly služebníci z různých zemí a místní dobrovolníci. Japonská odbočka přispěla nákresy zhotovenými v technickém oddělení a peněžními příspěvky, které rozhojnily dary filipínských bratrů.

Nejednou bylo vidět Jehovovo vedení. Například když bratři sháněli střešní a podlahovou krytinu, dozvěděli se, že na Filipínách má jen jedna společnost vzor, který potřebovali. Projekt odbočky byl však jako zakázka v pořadníku firmy na 301. místě. Došlo ke schůzce s viceprezidentem společnosti, kde byla objasněna dobrovolná povaha našeho díla. Správní rada společnosti naši prosbu schválila a objednávka odbočky byla přesunuta na první místo výrobního pořadníku. Bylo to opravdu prozřetelné, protože vzápětí po dodání materiálu vstoupili dělníci společnosti do stávky.

Ráno 13. dubna 1991 bylo jasné a bezoblačné. Přítomní, jichž bylo 1 718, s radostí uvítali Johna E. Barra z vedoucího sboru, který přednesl zasvěcovací proslov. Jaký měl proslov námět? „Synové vzrůstu teokracie.“ Byl to námět vhodný nejen pro zasvěcení této odbočky, ale všech dalších.

[Tabulka na straně 22]

Sjezdy konané v Sovětském svazu a v Estonsku

Datum Město Účast Pokřtěno

13. a 14. července Tallin, Estonsko 4 808 447

2. a 3. srpna Kyjev, Ukrajina 14 654 1 843

3. a 4. srpna Lvov, Ukrajina 17 531 1 316

24. a 25. srpna Oděsa, Ukrajina 12 115 1 943

31. srpna a 1. září Černovcy, Ukrajina 14 137 1 126

7. a 8. září Alma-Ata, Kazachstán 6 802 602

Celkem: 74 252 7 820

(Celkový počet pokřtěných je ohromujících 10,5 procenta celkové vrcholné účasti.)

[Graf na straně 18]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Pokrok v simultánním vydávání

Strážná věž

Rok Vychází v jazycích Vychází simutánně v jazycích

1980 106 0

1985 103 24

1991 110 65

Počet jazyků

140 120 100 80 60 40 20 0

Probuďte se!

Rok Vychází v jazycích Vychází simutánně v jazycích

1980 34 0

1985 54 14

1991 64 30

Počet jazyků

70 60 50 40 30 20 10 0

Simultánní vydání slouží 95 procentům svědků Jehovových

[Obrázek na straně 5]

Minulý rok navštívilo výroční oslavu Pánovy večeře po celé zemi 10 650 158 osob

[Obrázky na straně 12]

Většina absolventů osmi tříd konaných v tomto roce nyní slouží v šesti zemích, kde se škola konala, ale jiní se chopili přidělení v následujících zemích: v Beninu, Čadu, Československu, Hondurasu, Irsku, Kanadě, Maďarsku, Nizozemí, Nové Kaledonii, na Pobřeží slonoviny, v Portugalsku, Rakousku a Rumunsku. Na obrázku nahoře je první třída ve Francii a v Německu

[Obrázek na straně 13]

Všem služebním pomocníkům a starším, kteří letos absolvovali tuto školu, byly přiděleny různé služební přednosti. Podle jejich dosavadních zkušeností a současné způsobilosti k nim patří přidělení zvláštních průkopníků, misionářská služba, krajské dílo a práce v odbočce. Na obrázku nahoře je první třída v Itálii a ve Španělsku

[Obrázky na straně 20]

Tento malý polský delegát byl jedním z 74 587 návštěvníků sjezdu v Praze, v Československu

[Obrázky na straně 21]

Účastníci sjezdu v Praze byli pohnuti k slzám, když bratr A. D. Schroeder ukázal právě vydaný „Překlad nového světa“ v češtině a ve slovenštině

V Budapešti, v Praze a v Záhřebu probíhaly mezinárodní sjezdy. Delegáti v Záhřebu, v Jugoslávii, během polední přestávky radostně zpívali písně Království

[Obrázky na straně 22]

Tallin v nyní nezávislém Estonsku byl místem prvního sjezdu, který se konal v Sovětském svazu

Kniha „Největší muž, který kdy žil“ byla vydána v ruštině a v jiných jazycích východní Evropy

[Obrázky na straně 27]

Fidži

Odbočka v hlavním městě Suvě na Fidži byla zasvěcena 25. prosince 1990. Recepce je velmi vkusně vyzdobena

[Obrázek na straně 27]

Řecko

Nové budovy odbočky v Řecku, v Eleoně, byly zasvěceny 13. dubna 1991

[Obrázek na straně 28]

Vchod na nádvoří nové odbočky v Řecku

[Obrázek na straně 28]

Recepce řecké odbočky je připravena uvítat návštěvníky

[Obrázek na straně 28]

Hong Kong

Přídavek k prostorám odbočky byl zasvěcen 15. ledna 1991

[Obrázek na straně 29]

Nová Kalendonie

Budova odbočky v Nové Kaledonii v hlavním městě Noumei byla zasvěcena 15. prosince 1990

[Obrázek na straně 29]

Filipíny

Zasvěcení nového komplexu budov odbočky na Filipínách v Manile, který se skládá z budovy odbočky, jedenáctipatrové obytné budovy a tiskárny úplně vpravo, se konalo 13. dubna 1991

[Obrázek na straně 30]

Odbočka na Filipínách má sál království s 500 místy k sezení

[Obrázek na straně 30]

Jídelna pro 400 osob v domově bétel na Filipínách