KOBYLKA
Z několika hebrejských slov překládaných jako „kobylka“ se nejčastěji objevuje slovo ʼar·behʹ a chápe se tak, že označuje saranči stěhovavou, a to ve stadiu plně vyvinutého, okřídleného hmyzu. (3Mo 11:22, Rbi8, ppč) Hebrejské slovo jeʹleq se vztahuje na saranči lezoucí, bezkřídlou, tedy na takovou, která je dosud nevyvinutá. (Ža 105:34, Rbi8, ppč; Joe 1:4) Hebrejský výraz sol·ʽamʹ se vztahuje na jedlou saranči. (3Mo 11:22, Rbi8, ppč) Hejno sarančí se označuje hebrejským výrazem gó·vaiʹ. (Am 7:1) Není jisté, který hmyz označuje hebrejský výraz cha·ghavʹ. Nicméně ve 3. Mojžíšově 11:22 jsou spolu s cha·ghavʹ uvedeny plně vyvinuté, okřídlené saranče (heb. ʼar·behʹ) (je o nich řečeno, že jsou čisté a smějí se jíst), proto se cha·ghavʹ vztahuje spíše na skákavou saranči než na tu létavou. (Viz Rbi8, ppč.) Řecké slovo a·krisʹ se překládá jako ‚kobylka‘. (Mt 3:4; Zj 9:7)
Označení „luční kobylka“ se vztahuje na jakýkoli početný skákavý hmyz z čeledi sarančovitých (sem patří stěhovavé i nestěhovavé saranče s krátkými tykadly) a kobylkovitých (sem patří kobylky s dlouhými tykadly).
Saranče měří 5 cm nebo i více. Mají krátká tykadla. To platí zvláště pro ty saranče, které migrují ve velkých hejnech. Jsou vybaveny dvěma páry křídel, čtyřma nohama k chození a dvěma mnohem delšíma skákavýma nohama se širokými stehny. Saranče mají široká, průhledná zadní křídla, a když je právě nepoužívají, mají je složená pod silnými, blanitými předními křídly. Pomocí skákavých nohou může tento hmyz doskočit mnohokrát dále, než je délka jeho těla. (Viz Joba 39:20.) V Písmu jsou kobylky občas použity ke znázornění nespočetného množství. (Sd 6:5; 7:12; Jer 46:23; Na 3:15, 17)
„Čistý“ pokrm. Zákon označoval kobylky za čistý pokrm. (3Mo 11:21, 22) Jan Křtitel se vlastně živil jen kobylkami a medem. (Mt 3:4) O tomto hmyzu se říká, že chutná asi jako kreveta nebo krab a je bohatý na bílkoviny; pouštní saranče jsou podle jednoho rozboru provedeného v Jeruzalémě tvořeny ze 75 procent bílkovinami. Když se jedí dnes, odstraňuje se hlava, nohy, křídla a břicho. Zbylá část, hruď, se vaří nebo se jí i syrová.
Rány v podobě kobylek. V biblických dobách byla rána v podobě kobylek vážnou pohromou a někdy to byl i výraz Jehovova soudu, například při osmé ráně uvedené na starověký Egypt. (2Mo 10:4–6, 12–19; 5Mo 28:38; 1Kr 8:37; 2Pa 6:28; Ža 78:46; 105:34) Kobylky unášené větrem přilétají náhle, ale zvuk při jejich příletu, který je v Písmu přirovnán ke zvuku dvoukolých vozů a ke zvuku ohně pohlcujícího strniště (Joe 1:4; 2:5, 25), prý může být slyšet na vzdálenost asi 10 km. Jejich let je ve velké míře závislý na větru, který — je-li příznivý — jim umožňuje urazit mnoho kilometrů. Lidé na moři spatřili hejna kobylek dokonce ve vzdálenosti více než 1 600 km od pobřeží. Nepříznivý vítr je však může hnát do vody, a kobylky se utopí. (2Mo 10:13, 19) Letící velké hejno kobylek (ve výšce přes 1 500 m) je podobné mraku, který zastiňuje slunce. (Joe 2:10)
Invaze kobylek může přeměnit rajskou zemi v pustinu, protože kobylky jsou velmi žravé. (2Pa 7:13; Joe 2:3) Jediná stěhovavá kobylka zkonzumuje denně potravu, která odpovídá váze jejího těla; to je v poměru přibližně šedesátkrát až stokrát více, než zkonzumuje člověk. Kobylky nežerou jen zelené rostliny, ale také plátno, vlnu, hedvábí a kůži, a když proniknou do domů, neušetří ani nábytek. Denní spotřeba potravy velkého hejna odpovídá odhadem množství potravy pro 1,5 milionu mužů.
Hejno kobylek postupuje jako dobře organizované, disciplinované vojsko, ale bez krále nebo vůdce, a to svědčí o jejich instinktivní moudrosti. (Př 30:24, 27) I když jich mnoho zahyne, jejich útok pokračuje. Ohně, které se zapalují, aby jim zabránily v postupu, jsou uhašeny jejich mrtvými těly. V postupu jim nezabrání ani jámy naplněné vodou, protože ty se podobně zaplní jejich mrtvými těly. (Joe 2:7–9) „Není znám žádný přirozený nepřítel, který může nějak omezit jejich ničivé migrace,“ napsal jeden profesor zoologie. (The New York Times Magazine, „The Locust War“, 22. května 1960, s. 96)
Grzimek’s Animal Life Encyclopedia (1975, sv. 2, s. 109, 110) popisuje vpády kobylek v novější době: „Několik druhů kobylek z podčeledi Cyrtacanthacridinae působí v Africe i v jiných částech světa pohromy i dnes. Jejich občasné obrovské přemnožení a daleké migrace způsobily v nedávné době velké škody potravinářským plodinám. V letech 1873–1875 byly velmi těžké nálety kobylek v Evropě a v letech 1874–1877 zase v USA. . . . V roce 1955 napadlo hejno stěhovavých kobylek, které bylo dlouhé 250 km a široké 20 km, jižní Maroko. V letech 1961–1962 nastala další pohroma, s níž se nedalo účinně bojovat . . . Výsledkem bylo, že za pět dnů kobylky způsobily škodu za více než miliardu franků na oblasti o rozloze přes 5 000 čtverečních kilometrů. . . . Za pět dnů zkonzumovaly stěhovavé kobylky 7 000 tun pomerančů, tedy 60 000 kg za hodinu. To je více než roční spotřeba v celé Francii.“
Obrazné použití. Luční kobylka se v Písmu objevuje ve znázorněních. Nevěrní izraelští zvědové přinesli zprávu, že co do velikosti byli ve srovnání s obyvateli Kanaánu jako luční kobylky. (4Mo 13:33) Muži, zvláště ti, kteří se staví proti Bohu, jsou z Jehovova hlediska a vzhledem k jeho velikosti jako luční kobylky. (Iz 40:22) Při líčení obtíží stáří shromažďovatel použil obraz vlekoucí se luční kobylky a tak zobrazil letitého člověka, jehož postava je sehnutá a strnulá, s pažemi zatlačenými poněkud dozadu. (Ka 12:5)
Výzkumy ukazují, že doba života kobylek je asi čtyři až šest měsíců. V souladu s tím je tedy o symbolických kobylkách ze Zjevení 9:5 řečeno, že trápily lidi pět měsíců, tzn. po dobu, která by běžně byla celou dobou jejich života.
Nahum 3:16 popisuje asyrské bojovníky a zmiňuje se o tom, že kobylka si svléká kůži. Než kobylka doroste do velikosti dospělého jedince, svléká si kůži pětkrát. V textu u Nahuma 3:17 jsou asyrští strážci a verbíři přirovnáváni ke kobylkám, které v chladném dnu táboří v kamenných ohradách, ale když zazáří slunce, prchají. To může být narážka na to, že v chladu je tento hmyz zkřehlý, a tak se schovává do puklin ve zdech, dokud nepřijde doba, kdy jej zahřejí sluneční paprsky. Potom odlétá pryč. Uvádí se, že kobylky mohou létat, až když jejich tělo dosáhne teploty asi 21 °C.
[Vyobrazení na straně 1011]
Samička saranče klade vajíčka; úměrně své velikosti saranče zkonzumuje 60krát až 100krát více potravy než člověk