„To je den všech dnů“
„Inspirací se stalo, že jsem se dostal do Pánova dne.“ — ZJEVENÍ 1:10.
1. V jakém „dnu“ žijeme a proč je to tak vzrušující?
„TO JE den všech dnů. Pohleďte, král panuje!“ Tato dramatická slova, jež pronesl druhý prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž v roce 1922, v nás vyvolávají nadšení ještě dnes. Stále nám připomínají, že žijeme v nejnapínavější době celých dějin, v době, kterou Bible nazývá „Pánův den“. (Zjevení 1:10) Je to opravdu „den všech dnů“, protože je to doba, kdy Jehova Bůh prostřednictvím Kristova království splní všechna svá nádherná předsevzetí a ospravedlní své svaté jméno před celým stvořením.
2, 3. a) Jak dlouho trvá Pánův den? b) Kde nacházíme poučení o tomto dnu?
2 Tento den začal v roce 1914, kdy byl Ježíš Kristus dosazen jako král Božího království. A bude trvat až do konce tisíciletého panství, kdy Kristus „odevzdá království svému Bohu a Otci“. (1. Korinťanům 15:24) Věrní křesťané vzhlíželi k tomuto Pánovu dni po mnoho staletí. A nyní je konečně zde. Co znamená tento „den všech dnů“ pro Boží lid a pro svět všeobecně?
3 Biblická kniha, která nám sděluje o Pánově dnu nejvíce, je Zjevení. Téměř všechna proroctví této knihy se splňují v Pánově dnu. Ale Zjevení je pouze vyvrcholením celé řady prorockých knih, které nám říkají o tomto dnu. Mluví o něm například Izajáš, Jeremjáš, Ezekiel i Daniel. Jejich slova nám často pomáhají lépe porozumět proroctvím ze Zjevení. Podívejme se, jak je splňování Zjevení v Pánově dnu objasňováno zejména knihou Ezekielovou.
Čtyři jezdci na koních
4. Co se stalo na začátku Pánova dne podle 6. kapitoly Zjevení?
4 Například v šesté kapitole Zjevení popisuje Jan dramatické vidění: „A viděl jsem, a hle, bílý kůň. A ten, který na něm seděl, měl luk; a byla mu dána koruna a vyšel vítězící, a aby dovršil své vítězství.“ (Zjevení 6:2) Kdo je tento vítězný jezdec? Nikdo jiný než Ježíš Kristus, který byl dosazen jako král Božího království a jede, aby zvítězil nad svými nepřáteli. (Žalm 45:3–6; 45:4–7, KB; 110:2) Ježíšova vítězná jízda začala v roce 1914, na samém začátku Pánova dne. (Žalm 2:6) Jeho prvním vítězstvím bylo svržení satana a jeho démonů na zem. Jak to zapůsobilo na lidstvo? „Běda zemi a moři.“ — Zjevení 12:7–12.
5. Které chmurné postavy následují jezdce na bílém koni a autoritu nad čím má každá z těchto postav?
5 Ve vidění pak následují tři ponuré postavy: ohnivě zbarvený kůň, který symbolizuje válku, černý kůň jako symbol hladomoru a plavý kůň, jehož jezdec se jmenuje „Smrt“. O tomto čtvrtém jezdci čteme: „A viděl jsem, a hle, plavý kůň. A ten, který na něm seděl, měl jméno Smrt. A Hádes ho těsně následoval. A byla jim dána autorita nad čtvrtým dílem země, aby zabíjeli dlouhým mečem a nedostatkem potravin a smrtelnou ranou a divokými zemskými zvířaty.“ — Zjevení 6:3–8; Matouš 24:3, 7, 8; Lukáš 21:10, 11.
6. Jak zapůsobila na zem jízda těchto tří hrozných koní a jezdců?
6 Přesně podle tohoto proroctví přinesly války, nedostatek potravin a nemoci od roku 1914 lidstvu hrozné utrpení. Ale čtvrtý jezdec zabíjí také „divokými zemskými zvířaty“. Vyvstal tento rys význačně od roku 1914? Úvaha o podobném proroctví Ezekielově nám pomáhá vidět tento rys proroctví v správném světle.
7. a) Jaké proroctví o Jeruzalému pronesl Ezekiel? b) Jak se toto proroctví splnilo?
7 Ezekiel zapsal své proroctví asi pět let před zničením Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Prorokoval o hrozném trestu, který postihne Židy za jejich nevěrnost. Pod inspirací napsal: „Tak to také bude, až nastanou mé čtyři škodící skutky soudu — meč a hladomor a škodící divoké zvíře a mor —, které opravdu pošlu na Jeruzalém, abych z něho odřízl pozemského člověka a domácí zvíře.“ (Ezekiel 14:21; 5:17) Splnilo se to tehdy doslova? Když se blížil konec Jeruzaléma, trpělo město bezpochyby hladomorem i válkou. A hladomor obvykle působí nemoci. (2. Paralipomenon 36:1–3, 6, 13, 17–21; Jeremjáš 52:4–7; Nářky 4:9, 10) Byla tehdy doslovnou ranou i divoká zvířata? Pravděpodobně se stávalo, že zvířata odvlekla a snad i zabila lidi, protože to předpověděl i Jeremjáš. — 3. Mojžíšova 26:22–33; Jeremjáš 15:2, 3.
8. Jakou úlohu měla v Pánově dnu až dosud divoká zvířata?
8 A jaká je situace dnes? Ve vyspělých zemích nejsou divoká zvířata již tak velkým nebezpečím jako kdysi. V jiných zemích se však lidé stále ještě stávají obětí divokých zvířat, zejména počítáme-li k ‚divokým zemským zvířatům‘ i hady a krokodýly. V mezinárodním tisku se sice o takových případech píše zřídka, ale nejsou zanedbatelné. V knize Planet Earth—Flood (Planeta země — potopa) se mluví o tom, že v Indii a Pákistánu „mnoho lidí umírá v agónii následkem uštknutí jedovatými hady“, když se snaží uniknout před záplavami. V listu India Today byla zpráva o tom, že v jedné vesnici v Západním Bengálsku ztratilo asi 60 žen své manžely, na které zaútočili tygři. K takovým tragédiím bude možná docházet ještě častěji, až se zhroutí lidská společnost a vzroste hlad.
9. Jaký jiný druh „zvířat“ působí v tomto století ničení a utrpení mezi lidmi?
9 Ale Ezekiel nepřímo poukazoval na jiný druh „zvířat“, když řekl: „V jejím středu je spiknutí jejích proroků podobné řvoucímu lvu, který trhá kořist . . . Její knížata jsou v jejím středu jako vlci trhající kořist.“ (Ezekiel 22:25, 27) Také lidé tedy mohou jednat jako zvířata a lidstvo v tomto století skutečně trpí pod takovými dravci. Mnozí zemřeli rukou zvířeckých zločinců a teroristů. Ano, nejedním způsobem si smrt vyžádala bohatou žeň obětí prostřednictvím ‚divokých zemských zvířat‘.
10. Co poznáváme z toho, že Jan vyjmenovává jako příčiny smrti války, hlad, nemoci a divoká zvířata?
10 V Janově vidění se mluví o válce, hladu, nemocech a o divokých zvířatech, což nám pomáhá pochopit, že mnohé události naší doby odpovídají utrpení, které postihlo Jeruzalém v roce 607 př. n. l. V Pánově dnu tedy již postihlo svět utrpení značnou měrou proto, že panovníci lidstva odmítli podřídit se prvnímu jezdci, na trůn dosazenému Ježíši Kristu. (Žalm 2:1–3) Co se však děje s Božím lidem? Co znamená Pánův den pro něj?
Měření chrámu
11. Co měl Jan učinit podle příkazu ve Zjevení 11:1 a kterého chrámu se to týkalo?
11 Ve Zjevení 11:1 říká apoštol Jan: „A byl mi dán rákos podobný prutu, když řekl: ‚Vstaň a změř svatyni Božího chrámu a oltář a ty, kteří v ní uctívají.‘ “ Toto měření chrámu, popsané ve vidění, mělo pro Boží lid velký význam. Kterou chrámovou svatyni Jan měřil? Nebyl to doslovný židovský chrám, kde kdysi Jan uctíval Boha, než se stal křesťanem. Tento chrám Jehova zavrhl a byl v roce 70 n. l. zničen. (Matouš 23:37–24:2) Jednalo se zde spíše o Jehovovo velké duchovní chrámové uspořádání. Na pozemském nádvoří tohoto symbolického chrámu slouží pomazaní křesťané jako nižší kněží. — Hebrejcům 9:11, 12, 24; 10:19–22; Zjevení 5:10.
12. Kdy začal existovat tento chrám a k jakému vývoji vzhledem k němu došlo v prvním století?
12 Tento chrám začal existovat v roce 29 n. l., kdy byl Ježíš pomazán jako velekněz. (Hebrejcům 3:1; 10:5) Měl mít 144 000 nižších kněží, a v prvním století byli mnozí z nich vybráni, zapečetěni a pak ve věrnosti zemřeli. (Zjevení 7:4; 14:1) Když však tito křesťané z prvního století zemřeli, spali v hrobě a nebyli ihned vzkříšeni do nebe. (1. Tesaloničanům 4:15) Po prvním století pak došlo k velkému odpadnutí a křesťané, kteří byli pomazáni jako kněží, byli obklopeni odpadlíky, „plevelem“, kterému se dařilo. (Matouš 13:24–30) Od té doby mohly být po celá staletí právem kladeny otázky: ‚Bude vůbec někdy zapečetěno všech 144 000 nižších kněží? Budou ti, kteří zemřeli ve věrnosti, vzkříšeni, aby sloužili v nebeské svatyni?‘ Ve vidění došlo k měření chrámu, a z toho je patrné, že na obě tyto otázky je možné odpovědět kladně. Proč?
13. Čeho bylo zárukou, že Jan měřil chrámovou svatyni? Co se stalo záhy v Pánově dnu?
13 Protože v biblických proroctvích měření nějaké věci obvykle naznačuje, že Boží předsevzetí s touto věcí bude zcela jistě splněno. (2. Královská 21:13; Jeremjáš 31:39; Nářky 2:8) Měření chrámu, které viděl Jan, bylo tedy zárukou, že v Pánově dnu budou splněna všechna Jehovova předsevzetí týkající se chrámu. V souladu s tím a podle všech příznaků začali být od roku 1918 kříšeni všichni pomazaní, kteří zemřeli ve věrnosti, a začali zaujímat své zaslíbené místo v nebeské svatyni. (1. Tesaloničanům 4:16; Zjevení 6:9–11) Co se však stalo s ostatními členy 144 000?
14. Co se stalo s pomazanými křesťany před první světovou válkou a v jejím průběhu?
14 Ještě před začátkem Pánova dne se začali pomazaní křesťané, kteří vyšli z odpadlého křesťanstva, shromažďovat do oddělené organizace. Znamenitým způsobem dokázali svou věrnost, když oznamovali, proč je rok 1914 důležitý. Ale v tomto rozhodujícím roce, když se rozpoutala první světová válka, začali trpět pronásledováním, byli ‚pošlapáváni‘. K vyvrcholení tohoto stavu došlo v roce 1918, když byli ředitelé Společnosti Strážná věž uvězněni a organizované kazatelské dílo téměř ustalo. V té době byli prakticky ‚zabiti‘. (Zjevení 11:2–7) Co znamenalo pro tyto křesťany měření chrámové svatyně?
15. Co znamenalo pro Boží lid v Ezekielově době měření chrámu, který byl spatřen ve vidění?
15 V roce 593 př. n. l., čtrnáct let po zničení Jehovova chrámu v Jeruzalémě, měl Ezekiel vidění Jehovova domu. Byl důkladně proveden tímto chrámem a pozoroval, jak bylo všechno v chrámě pečlivě měřeno. (Ezekiel, kapitoly 40–42) Co to znamenalo? Jehova to sám vysvětlil: měření chrámu naznačovalo zkoušku pro Ezekielův lid. Jestliže se pokoří, budou činit pokání za své chyby a přizpůsobí se Jehovovým zákonům, dovědí se rozměry chrámu. To je zřejmě povzbudí v naději, že bude Jehovův lid jednoho dne osvobozen z Babylóna a bude opět uctívat Jehovu v jeho doslovném chrámu. — Ezekiel 43:10, 11.
16. a) Jaké ujištění dostal Boží lid v roce 1918 z toho, že Jan změřil chrámovou svatyni? b) Jak se to splnilo?
16 V podobné situaci byli ti sklíčení křesťané v roce 1918. Jestliže se pokoří a budou činit pokání ze všech chyb, jichž se kdy dopustili, budou osvobozeni, dostanou Jehovovo požehnání a budou mít plný podíl na jeho chrámovém uspořádání. A to se skutečně stalo. Podle Zjevení 11:11 se „postavili“ neboli byli symbolicky vzkříšeni. Podobné vidění o vzkříšení, jež je zaznamenáno u Ezekiela, předstiňovalo, že budou Židé opět uvedeni do své země. (Ezekiel 37:1–14) Ukázalo se, že tímto novodobým „vzkříšením“ je obnovení Božího lidu, který byl kdysi sklíčený a téměř nečinný, a byl uveden do stavu, v němž překypuje životem a energií a může se plně podílet na Jehovově službě. K tomuto „vzkříšení“ došlo v roce 1919.
Malý svitek
17. a) Popiš Janovo vidění ve Zjevení 10:1. b) Kdo byl anděl, kterého viděl Jan, a ve kterém dnu se mělo toto vidění splnit?
17 Ve Zjevení 10:1 viděl Jan „silného anděla sestupovat z nebe, oděného oblakem, a nad jeho hlavou byla duha a jeho obličej byl jako slunce a jeho nohy byly jako ohnivé sloupy“. To se do jisté míry podobá vidění Jehovy, jak jej předtím viděl Ezekiel a také sám Jan. (Ezekiel 8:2; Zjevení 4:3) Ale Jan zde viděl anděla, nikoli Jehovu. Musel to tedy být Jehovův velký andělský Syn Ježíš Kristus, který je „obraz neviditelného Boha“. (Kolosanům 1:15) Zjevení 10:2 také líčí Ježíše, jak zaujímá postavení, v němž má velkou autoritu, protože je tu řečeno, že „položil pravou nohu na moře, ale levou na zem“. Tento anděl tedy znázorňuje Ježíše v Pánově dnu. — Viz Žalm 8:4–8; 8:5–9, KB; Hebrejcům 2:5–9.
18. a) Co měl podle příkazu Jan sníst? b) Co měl podle příkazu v podobném vidění sníst Ezekiel? K čemu to vedlo?
18 Ježíš, vylíčený ve vidění v této nádherné podobě, má v ruce malý svitek, a Jan dostává pokyn, aby svitek vzal a snědl. (Zjevení 10:8, 9) Jan tak prožívá něco velmi podobného jako Ezekiel, který také dostal příkaz, aby snědl svitek, který viděl ve vidění. Ezekielovi podal svitek sám Jehova, a prorok viděl, že ‚v něm byly napsány žalozpěvy a úpění a bědování‘. (Ezekiel 2:8–10) Ezekiel o tom říká: „Začal jsem jej jíst a byl v mých ústech sladký jako med.“ (Ezekiel 3:3) Co znamenalo pro Ezekiela jedení tohoto svitku?
19. a) Co bylo znázorněno tím, že Ezekiel snědl svitek? b) Komu byla určena hořká poselství, která měl kázat Ezekiel?
19 Je zřejmé, že svitek obsahoval inspirované prorocké poučení. Když Ezekiel svitek snědl, přijal pověření kázat toto poučení, a to tak dalece, že se stalo částí jeho samotného. (Srovnej Jeremjáše 15:16.) Ale pro druhé nebyl obsah svitku sladký. Svitek byl plný „žalozpěvů a úpění a bědování“. Komu bylo určeno toto hořké poselství? Ezekielovi bylo především řečeno: „Synu člověka, jdi, vstup mezi izraelský dům a budeš tam mluvit mými slovy.“ (Ezekiel 3:4) Později se Ezekielovo poselství rozšířilo a mělo zahrnovat i okolní pohanské národy. — Ezekiel, kapitoly 25–32.
20. Co se stalo, když Jan snědl malý svitek, a k čemu to vedlo?
20 U Jana mělo snědení svitku podobný účinek. Píše: „Vzal jsem ten malý svitek z andělovy ruky a snědl jsem jej, a v mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem jej snědl, v mém břiše nastala hořkost.“ (Zjevení 10:10) Jedení svitku bylo sladké i pro Jana. Byl nadšen tím, že se stává Jehovovo slovo součástí jeho samotného. Ale poselství mělo hořký zvuk. Hořký pro koho? Janovi bylo řečeno: „Musíš . . . prorokovat vzhledem k lidem a národům a jazykům a mnoha králům.“ — Zjevení 10:11.
21. a) Co učinili pomazaní křesťané v roce 1919, což se podobalo tomu, že Jan snědl malý svitek, a jak to na ně zapůsobilo? b) Jak to zapůsobilo na křesťanstvo a na svět všeobecně?
21 Jak se to všechno splňovalo v Pánově dnu? Z historických skutečností je patrné, že věrní křesťané přijali v roce 1919 přednost služby Jehovovi tak plně, že se stala součástí jich samotných, a to bylo opravdu sladké. Ale ukázalo se, že jejich požehnání a jejich přednost jsou pro druhé něčím hořkým — zejména pro duchovenstvo křesťanstva. Proč? Protože věrní pomazaní křesťané odvážně oznamovali všechna Jehovova poselství určená lidstvu. Kázali nejen „dobré poselství o království“, ale také odhalovali, že křesťanstvo je duchovně mrtvé stejně jako svět všeobecně. — Matouš 24:14; Zjevení 8:1–9:21; 16:1–21.
22. a) Jakým závažným způsobem používá Jehova pomazaných během Pánova dne až dosud? b) Co znamená Pánův den pro satanův svět a co znamená pro Boží lid?
22 Tuto věrnou skupinu křesťanů Jehova použil k tomu, aby byli shromážděni a zapečetěni poslední ze 144 000, a průkopnicky začali také shromažďovat velký zástup, který má pozemskou naději. (Zjevení 7:1–4, 9, 10) Tento velký zástup má důležitou úlohu v Jehovových předsevzetích se Zemí, a když se objevil, způsobilo to velkou radost v nebi i na zemi. (Zjevení 7:11–17; Ezekiel 9:1–7) Tento „den všech dnů“ tedy opravdu znamená utrpení pro satanův svět, ale bohatá požehnání pro Jehovův lid. Podívejme se nyní, jak dalece to platí i v dalším průběhu Pánova dne.
Můžeš to vysvětlit?
◼ Co je Pánův den?
◼ Jakou ničivou úlohu mají během Pánova dne „divoká zemská zvířata“?
◼ Jaké ujištění poskytl Jehova tím, že měl Jan změřit chrámovou svatyni?
◼ Co znamenalo pro pomazaný ostatek v roce 1919 to, že Jan snědl malý svitek?
◼ Co znamenal až dosud Pánův den pro Boží lid a co znamenal pro svět všeobecně?
[Obrázek na straně 13]
Jan měří chrám, a to poskytuje pomazaným v Pánově dnu pevné záruky