PORODNÍ BOLESTI
Bolest, která souvisí s porodem. Když první žena Eva zhřešila, Bůh jí řekl, jaké to bude mít následky v souvislosti s rozením dětí. Kdyby zůstala poslušná, měla by i nadále Boží požehnání, a rození dětí by bylo jen radostí, protože „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest“. (Př 10:22) Ale nyní je pravidlem, že nedokonalá činnost těla přináší bolest. Bůh také řekl (o věcech, které připouští, se často říká, že je působí): „Velmi zvětším útrapy tvého těhotenství; v bolestivých porodních křečích budeš rodit děti.“ (1Mo 3:16)
Hebrejský výraz v této pasáži Písma je doslova přeložen jako „tvou bolest a tvé těhotenství“ a v některých překladech zní „bolesti tvé a počínání tvá“ (KB) nebo „tvé trápení a bolesti těhotenství“. (EP) Zde je však použita mluvnická forma zvaná hendiadys, v níž jsou dvě slova spojena spojkou „a“, ačkoli je míněna jen jedna věc. Podle toho tento výraz překládají moderní překlady. (JB-č) Není tedy řečeno, že vzroste počet těhotenství, ale že vzroste bolest.
Je pravda, že bolesti těhotenství a porodu se dají zmírnit lékařským zásahem a do určité míry se jim dá předejít péčí a přípravnými metodami. Ale obecně vzato zůstává porod tělesně bolestivým zážitkem. (1Mo 35:16–20; Iz 26:17)
Symbolické použití. I přes bolesti spojené s porodem provází narození dítěte radost. Když večer před svou smrtí Ježíš důvěrně mluvil se svými apoštoly, použil tento fakt jako znázornění. Vysvětlil jim, že je opustí, a pak pokračoval: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Budete plakat a bědovat, ale svět se bude radovat; budete zarmouceni, ale váš zármutek se promění v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina, ale když porodí malé dítě, nevzpomíná již na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk. Také vy tedy máte nyní opravdu zármutek; ale uvidím vás opět a vaše srdce se bude radovat a nikdo vám vaši radost nevezme.“ (Jan 16:20–22)
Tato bolestná doba trvala téměř tři dny, kdy bezpochyby plakali a ‚trápili své duše‘ postem. (Lk 5:35; srovnej Ža 35:13.) Ale časně ráno třetího dne, 16. nisanu, a celých 40 dní potom se Ježíš některým učedníkům objevoval. Představte si tu radost! V den Letnic, 50. den od Ježíšova vzkříšení, na ně byl vylit Boží svatý duch, a stali se radostnými svědky Ježíšova vzkříšení; nejprve v Jeruzalémě a později ve vzdálených částech země. (Sk 1:3, 8) A nikdo jim jejich radost nemohl vzít. (Jan 16:22)
Žalmista popisuje shromáždění králů, kteří se dívali na nádheru a velkolepost Božího svatého města Sion s jeho věžemi a silným opevněním, a říká: „Sami viděli; a tak byli ohromeni. Rozrušili se, rozběhli se v panice. Zmocnilo se jich tam chvění, bolestivé porodní křeče, jako když žena rodí.“ (Ža 48:1–6) Žalm zřejmě popisuje skutečnou událost, při níž byli králové zachváceni panikou, když plánovali útok na Jeruzalém.
Když Jeremjáš prorokoval, že mocný Babylón bude poražen, řekl, že zpráva o lidu ze severu způsobí babylónskému králi kruté bolesti, jako bolesti rodičky. To se splnilo, když Kýros přišel proti Babylónu, a zvláště když se při hostině babylónského krále Belšacara objevil na stěně tajemný rukopis. Prorok Daniel ho Belšacarovi vyložil jako předzvěst bezprostředního pádu Babylóna do rukou Médů a Peršanů. (Jer 50:41–43; Da 5:5, 6, 28)
Apoštol Pavel o příchodu „Jehovova dne“ řekl, že nastane, až bude vyhlášen „mír a bezpečnost“. „Pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou.“ (1Te 5:2, 3) Porodní bolesti přicházejí náhle, přesný den a hodina nejsou předem známy. Bolesti se nejprve objevují asi v 15 až 20minutových intervalech, ale jak porod postupuje, jsou stále častější. Ve většině případů je trvání bolestí poměrně krátké, ale jakmile jednou začnou, žena ví, že se blíží porod a že je nutné soužení vytrpět. Není ‚úniku‘.
Ve vidění apoštola Jana ve Zjevení viděl Jan nebeskou ženu, jak křičí „ve svých bolestech a ve svých porodních mukách“. Narozené dítě byl ‚syn, muž, který má pást všechny národy železnou holí‘. Navzdory úsilí draka, aby dítě pohltil, „její dítě bylo uchváceno k Bohu a k jeho trůnu“. (Zj 12:1, 2, 4–6) To, že dítě bylo uchváceno k Bohu, znamená, že je Bůh přijímá za vlastní, právě jak bylo zvykem ve starověku, že dítě bylo přineseno otci, aby je přijal. (Viz heslo NAROZENÍ.) Z toho dále vyplývá, že „žena“ je Boží „manželka“, „Jeruzalém nahoře“, „matka“ Krista a jeho duchovních bratrů. (Ga 4:26; Heb 2:11, 12, 17)
Boží nebeská „žena“ by ovšem byla dokonalá a porod by probíhal bez doslovné bolesti. Porodní bolesti tedy symbolicky naznačují, že si „žena“ uvědomuje blízkost porodu; očekává ho v krátké době. (Zj 12:2)
Kdo bude tím ‚synem, mužem‘? Měl „pást všechny národy železnou holí“. To bylo předpověděno o mesiášském Králi v Žalmu 2:6–9. Jan však měl toto vidění dlouho po Kristově narození na zemi, po jeho smrti i vzkříšení. Zdá se tedy, že se vidění vztahuje na zrození mesiášského Království v rukou Božího Syna Ježíše Krista, který se po svém vzkříšení z mrtvých „posadil . . . po Boží pravici a od té doby čeká, až jeho nepřátelé budou položeni jako podnož jeho nohám“. (Heb 10:12, 13; Ža 110:1; Zj 12:10)
To byla očekávaná událost, a jak se ten čas blížil, její očekávání v nebi i na zemi stále rostlo, protože splněné proroctví bylo jistou známkou toho, že se blíží. I s ‚Jehovovým dnem‘ to tedy bude tak, jak to křesťanům ukázal apoštol: „Pokud jde tedy o časy a období, bratři, není třeba vám nic psát. Ale vy, bratři, vy nejste ve tmě, aby vás ten den zastihl jako zloděje.“ (1Te 5:1, 4)